Hliník na odlevani: Třída odpadu a možnosti recyklace

Hliník patří mezi významné druhy kovového odpadu vznikajícího v domácnostech i průmyslu. Setkáváme se s ním zejména u nápojových plechovek, obalových fólií, nádobí nebo stavebních prvků.

Vlastnosti a schopnosti hliníku

Z chemického pohledu vyniká hliník především odolností proti korozi. Na jeho povrchu se totiž okamžitě vytváří tenká vrstva oxidu hlinitého, která kov chrání před dalším rozpadem. Oblíbený byl i pro svou dobrou elektrickou vodivost.

Hliníku se říká hliník proto, že se v přírodě běžně vyskytuje v horninách a půdách - tedy v „hlíně“. Jeho latinské označení aluminium vychází z názvu kamence (alumen), sloučeniny známé už od starověku. Oxid hlinitý v kamenci popsal v polovině 18. století německý chemik Andreas Marggraf. Samotný kov se však podařilo izolovat až později - roku 1827 jej německý chemik Friedrich Wöhler připravil redukcí bezvodého chloridu hlinitého draslíkem. Tak vznikl hliník, kov, který dnes patří mezi nejpoužívanější materiály moderní civilizace.

Hliník bývá někdy spojován s možnými zdravotními riziky. Diskutuje se například jeho vztah k některým neurologickým onemocněním, včetně Alzheimerovy choroby, nebo k dalším zdravotním problémům. Ponecháme-li stranou průmyslový hliník - tedy materiál používaný v dopravě, stavebnictví nebo elektrotechnice - zbývá hliník z předmětů denní potřeby a obalového průmyslu. Ten se obvykle rozlišuje podle tloušťky na tzv.

Hliník v obalovém průmyslu

Obalový průmysl využívá hliník často v kombinaci s jinými materiály. Důvodem je především ochrana potravin před světlem, kyslíkem, vlhkostí nebo mikroorganismy. Typickým příkladem jsou vícevrstvé obaly (např. obaly, kde je hliník pevně spojen s jiným materiálem (např. kombinace plastu a hliníku).

Čtěte také: Hliníkový odpad a recyklace

Někdy může být obtížné rozeznat skutečný hliník od jeho imitace - například některá víčka nebo fólie mohou být plastová s metalickou vrstvou. Překážkou recyklace hliníku může být silné znečištění obalu zbytky potravin nebo chemikálií. Obaly proto není nutné důkladně vymývat - stačí odstranit větší zbytky obsahu. Nadměrné mytí by zbytečně zatěžovalo spotřebu vody a zanáší kanalizaci.

Zásadní roli hraje právě tloušťka materiálu. U velmi tenkých hliníkových fólií a obalů je recyklace složitější. Drobné fólie se při tavení mohou oxidovat a část materiálu se ztratí. Přesto se i tenkostěnný hliník recykluje. Plechovky, alobal nebo víčka se třídí, lisují do balíků a následně taví.

Jak se vyrábí hliník

Hliník se vyrábí především z bauxitu. Název této rudy pochází z francouzské obce Les Baux-de-Provence, kde byla v 19. století poprvé systematicky těžena. Z bauxitu se nejprve chemickou cestou získává oxid hlinitý (alumina). Samotná elektrolýza probíhá ve speciálních elektrolytických pecích (elektrolyzérech). Dno vany tvoří uhlíková katoda, shora zasahují uhlíkové anody. Elektrolytem je roztavený kryolit s přídavkem oxidu hlinitého při teplotě okolo 950-970 °C. Elektrický proud způsobí rozklad oxidu hlinitého - vzniká kapalný hliník, který se hromadí na dně vany, a kyslík reagující s uhlíkovými anodami za vzniku oxidu uhličitého.

Výroba hliníku je extrémně energeticky náročná a spotřebuje výrazně více energie než výroba většiny běžných materiálů, včetně plastů nebo skla. Při výrobě vzniká velké množství vedlejšího produktu - tzv. červený kal. Jde o silně alkalický odpad obsahující oxidy železa, hliníku, titanu a další minerální složky.

Recyklace hliníku: Metody a využití

Recyklace hliníku patří mezi nejefektivnější materiálové recyklační procesy vůbec. Sběr probíhá prostřednictvím kontejnerů na kovy, multikomoditních sběrů, výkupen druhotných surovin a sběrných dvorů.

Čtěte také: Čáslav a recyklace hliníku

Proces recyklace hliníku:

• Dotřídění a separace - oddělení hliníku od ostatních kovů pomocí magnetů, vířivých proudů (oddělují neželezné kovy) nebo optických separátorů.
• Drcení a lisování - vytříděný hliník se drtí nebo lisuje do balíků kvůli snadnější manipulaci.
• Tavení - hliník se taví při teplotě kolem 660 °C. (Rotační bubnové pece, reverbační pece a indukční pece.) Roztavený hliník se dále upravuje.

Dostupnost hliníku pro tzv. druhotné využití je relativně omezená - mají dlouhou životnost (např. ve stavebnictví či dopravě), a proto se na trh jako odpad vrací pomalu. Odhaduje se, že podíl recyklovaného hliníku na pokrytí poptávky se globálně pohybuje kolem 35-40 %.

Při výrobě hliníku vzniká každoročně asi 120-150 milionů tun tzv.

Problémy při recyklaci hliníku

• Problém s tzv. U tenkostěnného hliníku - myslí se tenké fólie používané v potravinářství - dochází při tavení k vysoké oxidaci.
• Problémem jsou příměsi plastů nebo papíru (nevhodný design výrobce).
• Poslední je ekonomcký aspekt. V ČR se hliník většinou předtřídí a lisuje a následně putuje do evropských hliníkáren k přetavení.

Čtěte také: Hliník a Jihlava

tags: #hliník #na #odlevani #třída #odpadu

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce instalací dvojitého sifonu
• Teplárenství v ČR a životní prostředí
• Normy pro mikroorganismy ve vzduchu v ČR
• Výpočet ekologické daně
• Technické služby Benešov a odpad