Recyklace hliníku: Tříděný odpad a jeho význam

Hliník patří mezi významné druhy kovového odpadu vznikajícího v domácnostech i průmyslu. Jeho recyklace je pro budoucnost důležitá. Třídění odpadu je ze zákona povinné.

Setkáváme se s ním zejména u nápojových plechovek, obalových fólií, nádobí nebo stavebních prvků. Hliníku se říká hliník proto, že se v přírodě běžně vyskytuje v horninách a půdách - tedy v „hlíně“. Jeho latinské označení aluminium vychází z názvu kamence (alumen), sloučeniny známé už od starověku.

Oxid hlinitý v kamenci popsal v polovině 18. století německý chemik Andreas Marggraf. Samotný kov se však podařilo izolovat až později - roku 1827 jej německý chemik Friedrich Wöhler připravil redukcí bezvodého chloridu hlinitého draslíkem. Tak vznikl hliník, kov, který dnes patří mezi nejpoužívanější materiály moderní civilizace.

Proč třídit hliník?

Výroba hliníku je docela energeticky a environmentálně náročný proces, takže prostou recyklací tohoto kovu snižujeme emise, šetříme životní prostředí a finanční zdroje. Recyklace hliníku šetří až 95 % energie oproti výrobě nového hliníku z bauxitu.

Výroba nového hliníku z bauxitu je o 95 % energeticky náročnější než recyklace z tříděného hliníku. Hliník lze recyklovat téměř donekonečna, aniž by ztrácel na své kvalitě. Jeho recyklací spotřebováváme pouze 5 % energie v porovnání s jeho výrobou z primárních zdrojů a výrazně snižujeme tlak na přírodní zdroje a redukujeme tak množství odpadu, které při jeho tvorbě vzniká.

Čtěte také: Hliníkový odpad a recyklace

Pro představu: na výrobu 1 tuny hliníku je potřeba 4 tuny bauxitu a vyprodukují se až 3 tuny odpadu. Hliník je lehký kov stříbřitě šedé barvy, který se průmyslově vyrábí od roku 1859. V přírodě se vyskytuje ve formě sloučenin - nejznámější je bauxit.

Hliník, především díky své odolnosti a nízké hmotnosti, nalezl a stále nalézá široké uplatnění. Čistý hliník je dobrý vodič elektrického proudu a je široce používaný v elektrotechnice. Slitiny hliníku jsou používány také jako obalový materiál, nejčastěji ve formě nápojových plechovek a konzerv. Obalový hliník nebo i drobné hliníkové předměty z našich domácností třídíme do kontejnerů určených pro sběr kovových odpadů.

Jak poznat hliník?

Ti, kteří se rozhodli pro vzornější třídění domácích odpadů, mají často problém rozeznat hliník a ostatní kov. Často také netřídí správně. Jedině dobře rozdělený a očištěný kov je při recyklaci užitečný. Vezměte si k ruce magnet. Cokoliv, co se na magnet přichytí, nepatří do hliníkového odpadu. Také lépe sledujte značky na obalu.

Většina obalů od potravin je vyrobena z plastu nebo papíru potaženého tenkou vrstvou hliníku. Tento odpad ale nelze recyklovat a je nutné vhodit ho do směsného odpadu. Pokud hliníkové víčko zmačkáte do kuličky, drží tvar. Na hliníku z domácnosti sice moc nezbohatnete, ale netřídíte přece pro peníze. Doporučujeme ho tedy odnést do sběrných surovin zdarma.

Kam s hliníkovým odpadem?

Kontejnery určené pouze pro sběr kovů mají nejčastěji šedou barvu. Kovy však mohou být sbírány i společně s jiným druhem tříděného odpadu. Pak je taková nádoba viditelně označena také šedou nálepkou KOVY.

Čtěte také: Čáslav a recyklace hliníku

V některých lokalitách lze hliníkové obaly (a kovové) vyhazovat v rámci tzv. vícekomoditního sběru, například do žlutých kontejnerů určených pro plasty. Důležitou roli hraje návaznost na dotřiďovací linku, která je schopná jednotlivé frakce efektivně rozdělit pro účely recyklace. Taková žlutá nádoba je označená ještě šedou samolepkou s informací o sběru kovů.

Recyklační proces hliníku

Hliníkový odpad má velmi dobré recyklační vlastnosti. Jeho kvalita není recyklací snižována, a dá se tedy recyklovat opakovaně. Díky tomu lze při recyklaci uspořit až 95 % energie oproti výrobě nového, tedy primárního hliníku.

Recyklace hliníku patří mezi nejefektivnější materiálové recyklační procesy vůbec. Sběr probíhá prostřednictvím kontejnerů na kovy, multikomoditních sběrů, výkupen druhotných surovin a sběrných dvorů.

Postup recyklace:

• Dotřídění a separace - oddělení hliníku od ostatních kovů pomocí magnetů, vířivých proudů (oddělují neželezné kovy) nebo optických separátorů.
• Drcení a lisování - vytříděný hliník se drtí nebo lisuje do balíků kvůli snadnější manipulaci.
• Tavení - hliník se taví při teplotě kolem 660 °C (rotační bubnové pece, reverbační pece a indukční pece).

Roztavený hliník se dále upravuje. V ČR se hliník většinou předtřídí a lisuje a následně putuje do evropských hliníkáren k přetavení.

Čtěte také: Hliník a Jihlava

Program PRO-VALUE

Program PRO-VALUE (ALU=ALUMINIUM=HLINÍK) je tu pro nás a pro vás kadeřníky, abychom společně šli kupředu udržitelné kráse, minimalizovali stopy na životním prostředí a mimo jiné byli ti, koho si v dnešní době vybere mladá generace zákazníků, neboť ta si na ekologičnost stále více potrpí. Jdete do toho s námi?

Pro-Value je dobrovolný systém sběru a recyklace hliníkového odpadu ze salonu pro jeho efektivní znovuvyužití na území ČR. Náš partner společnost OETINGER s.r.o. používá technologie, které umožňují recyklovat i kontaminované hliníkové obaly nebo fólie.

Hliník v elektroodpadu

V elektroodpadu se v průměru nacházejí asi 2,4 % hliníku - záleží na druhu či skupině elektroodpadu. V tab. 1 je ukázána koncentrace hliníku v jednotlivých skupinách elektroodpadu.

Z údajů je zřejmé, že relativně nejvíc hliníku se nachází ve fotovoltaickém panelu (kde tvoří rám panelu), a to zhruba 8 % hmotnostních. Nejméně je ho v hračkách; zde relativní hmotnost hliníku v průměru nedosahuje ani 0,5 %.

Tab. 1. Obsah hliníku v jednotlivých skupinách elektroodpadu

Podle Politiky druhotných surovin vzniklo v ČR v roce 2016 přibližně 170 tisíc tun elektroodpadu, což představuje asi 4 tisíce tun hliníku, který je potenciálně k využití.

tags: #hliník #tříděný #odpad #recyklace

Oblíbené příspěvky:

• Moderní válečné taktiky
• Speciální pracovní skupina
• Vzor plné moci pro ekologickou likvidaci
• České značení recyklace
• Evoluce přírody