Hodnocení nebezpečných vlastností odpadů v České republice

Hodnocení nebezpečných vlastností odpadů je jedním z důležitých kroků při nakládání s nebezpečnými odpady. Mohou ho vykonávat pouze osoby, pověřené Ministerstvem životního prostředí nebo Ministerstvem zdravotnictví.

Podle zákona je odpad každá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl či povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů. Rozlišujeme 2 základní kategorie odpadů - odpady nebezpečné a odpady ostatní. Právě nebezpečným odpadům je potřeba věnovat pozornost z pohledu ochrany životního prostředí a ochrany zdraví lidí. Nebezpečným odpadem je odpad uvedený v Seznamu nebezpečných odpadů v právním předpisu nebo jakýkoliv jiný odpad vykazující jednu nebo více nebezpečných vlastností.

Nebezpečné vlastnosti odpadu jsou: výbušnost, oxidační schopnost, vysoká hořlavost, dráždivost, škodlivost zdraví, toxicita, karcinogenita, žíravost, infekčnost, teratogenita, mutagenita, schopnost uvolňovat vysoce toxické plyny ve styku s vodou, vzduchem nebo s kyselinami, schopnost uvolňovat nebezpečné látky do životního prostředí při nebo po jejich odstraňovaní a ekotoxicita.

Ing. Jan Mičan, jednatel společnosti Ekologické audity a posudky, s. r. o. , mezi odborné zástupce pověřených osob patří. Řekl bych, že tím hlavním problémem je nejednotnost legislativy. Máme odvětvovou klasifikaci ekonomických činností (OKEČ), máme celní sazebník, kde jsou uvedeny některé odpady pod jinými kódy, a máme rovněž standardní klasifikaci produkce. Všechny tyto seznamy jsou pro ekonomy zásadní, ale s katalogem odpadů příliš nepočítají. To ale není všechno.

V příloze zákona o odpadech je uvedeno zhruba 50 různých druhů chemických látek nebo přípravků, které činí odpad nebezpečným. Tento výčet však nekoresponduje s Basilejskou úmluvou. Basilejská úmluva je závazná při transportu odpadů přes hranice států. Uvnitř států se připouští národní definice. Vzhledem k tomu, že je dnes Evropa otevřená, měly by se podle mého názoru předpisy rovněž otevřít. Neměly by mít takové nejednotnosti, jako je rozdíl mezi nebezpečnými vlastnostmi, které jsou uvedeny v Basilejské úmluvě, a těmi, které jsou uvedeny v příloze II zákona č.

Čtěte také: Emise znečišťujících látek: přehled

Například vyhláška o hodnocení nebezpečných vlastností č. 376/2001 Sb., uvádí nebezpečné vlastnosti, jako je škodlivost zdraví, dráždivost, karcinogenita, mutagenita nebo ekotoxicita. Basilejská úmluva však mluví o toxicitě akutní a toxicitě chronické, pod kterou "schovává" karcinogenitu a mutagenitu. V zákoně o odpadech se mluví o teratogenitě, zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách, má termín "toxický pro reprodukci". V ADR je to zase jinak, tam je třída 6. 2. Takže pro stejnou věc, která je testována relativně stejnými postupy, máme tři různé výrazy. Těžko se v tom vyznají i odborníci.

Ti, kteří se věnují dopravě, řeknou, že jde o "jiné nebezpečné látky a předměty". Odpadáři řeknou, že je to ekotoxické, a chemici, že je to nebezpečné pro životní prostředí. Podobně je to s průvodními podklady. Většina nebezpečných odpadů vzniká tím, že jsou v něm obsaženy nebezpečné látky. Když je to například rozpouštědlo, má bezpečnostní list chemické látky. Pak přijde identifikační list nebezpečného odpadu, a při přepravě podle ADR navíc písemné pokyny pro případ havárie. Z hlediska dobrého fungování průmyslu a obchodu by tato věc měla být sjednocena. Jedním z nejpropracovanějších materiálů je celní sazebník. V oblasti životního prostředí však podle mého názoru jednoznačně vede ADR, která je výborná definičně, je propracovaná a za léta, co se s ní pracuje, už je "vychytaná".

Primárně jde o peníze. Proto se před žádostí o hodnocení k vyloučení nebezpečných vlastností každá firma zamýšlí, jestli je ta žádost opravdu nutná. Znají technologické schéma své výroby, vědí, co do ní vstupuje a vystupuje, jaké používají chemikálie. Pak se stačí podívat do seznamu složek, které činí odpad nebezpečným, a zjistit si, zda s vyjmenovanými látkami pracují nebo ne, zda mohou vyloučit další nebezpečné vlastnosti atd. Pak mohou celkem klidně rozhodnout, zda odpad je nebezpečný nebo ne.

Původce je rozhodná osoba pro zařazení odpadu podle druhu a kategorie. Když se firma rozhodne, že její odpad patří kategorie "ostatní", nemůže s tím nikdo nic udělat, samozřejmě kromě inspekce životního prostředí. Ty si nechají udělat hodnocení nebezpečných vlastností u pověřené osoby, což je procedura finančně nákladná a vyplatí se jen když produkují zhruba 100 a více tun daného odpadu ročně. Firma zahájí proces na základě vyhlášky č. 376/2001 Sb. Když je hodnocení hotovo, vydá pověřená osoba osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností a dokumentační zprávu.

Firma musí jednu kopii osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností zaslat na krajský úřad a druhou na ČIŽP. Na druhou stranu, když pověřená osoba při procesu hodnocení zjistí, že odpad má nebezpečnou vlastnost, opět musí poslat sdělení na kraj a ČIŽP. Takové firmy vědí, že skládka po nich bude chtít nejčastěji jen výluh podle vyhlášky č. 294/2005 Sb., což stojí nějakou tisícovku, zatímco hodnocení nebezpečných vlastností stojí desítky tisíc. Nemusejí nikam nic posílat a jsou v klidu. Samozřejmě s tím rizikem, že jednou přijde inspekce a budou nepříjemnosti. Máte pravdu, není to úplně v pořádku.

Čtěte také: Návykové látky a zdraví v ČR

Mimo jiné jsou to kriteria pro přijímání odpadů na skládku a kriteria pro hodnocení nebezpečných vlastností. Opět mezi nimi není soulad. Prakticky v každém odpadu, snad kromě specifických odpadů z chemického průmyslu, je nějaká organika. V hodnotách pro ukládání odpadů na skládky jsou ve výluhu hodnoty DOC na 50-100 mg/l. Ti, kdo říkají, že jim to vychází, dělají dobře odběry, protože obsahy DOC ve výluzích jsou obvykle vyšší.

Ojediněle může nastat paradoxní situace, kdy bude odpad v procesu hodnocení nebezpečných vlastností podle vyhlášky č. V rozhodnutí Rady 2003/33/ES, kterým se stanoví kritéria a postupy pro přijímání odpadů na skládkách, jsou hodnoty např. pro DOC několikanásobně vyšší, což už je schůdné. A další nejednotnosti: porovnejme si třeba limity pro arzén ve dvou vyhláškách. Ve vyhlášce č. 376/2001 Sb. (o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů) je limit arzénu pět mg/l, ale ve vyhlášce č.

Nebo otázky kolem ropných látek při sanaci starých zátěží. Při biodegradaci zemin kontaminovaných ropnými látkami podle metodického pokynu MŽP, který stanovuje limity nebezpečných látek v půdním vzduchu, v podzemních vodách a zeminách, je limit pro ropné látky stanoven na 1000 mg/kg sušiny. Ropné látky nejsou zahrnuty do analytu DOC. Pokud chcete biodegradovat, jistě můžete, ale podmínky pro uložení na skládku jsou splněny. To, že někde to byla stará zátěž, neznamená, že jinde bude problém. To je zásada číslo jedna.

Vyhláška č. 294/2005 Sb., připustila, že základní popis odpadů a vzorkování si můžete udělat sami. Pokud odebírá vzorky původce, vždycky přemýšlí o tom, jak je odebrat dobře, aby to takříkajíc "vyšlo". Když odebírá vzorky nezávislá osoba, je zase původcem placená. Je zde také závažná otázka homogenity a heterogenity odpadů.

Myslím, že někdy jsou firmy trestány za maličkosti, ale velké věci unikají. Někteří inspektoři mají možná málo zkušeností: odeberou vzorek, zjistí překročenou normu a hned následuje pokuta. Třeba má dostat pokutu ten, kdo měl v odpadu 11 000 mg/l rozpuštěných látek a uložil ho na skládku. Jsem přesvědčen, že limity musejí být stanoveny.

Čtěte také: Alkohol a řízení

V naší legislativě si pamatuji jediný případ, který něco podobného dovoloval, a to byla kdysi vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. V ní bylo umožněno, aby se oprávněná osoba rozhodovala v konkrétním případě. Například odpad překročil limit arzénu. Když oprávněná osoba zdůvodnila, že odpad nebude uložen v pásmu hygienické ochrany vodního zdroje a polutant (třeba uvedený arzén) je v nerozpustné chemické formě, takže neohrozí okolí, bylo ho možno na skládce uložit.

Abych to shrnul, zdá se mi, že v našem právo životního prostředí je příliš mnoho věcí, které si odporují a komplikují život.

Nutnost změn v kritériích nebezpečných vlastností na mezinárodní úrovni. Basilejské úmluvy na revizi kritérií pro nebezpečné vlastnosti odpadu. vlastností odpadů. Pracovní materiály jsou dány členským státům k diskusi. Přehodnocení se zabývá především: samotnou definicí nebezpečné vlastnosti, výběrem metod pro hodnocení vlastností, revizí kritérií, vztahy mezi jednotlivými nebezpečnými vlastnostmi. Komise takto zpracovala materiály pro nebezpečné vlastnosti: ekotoxicitu H14(12), následnou nebezpečnost (H13) a infekčnost (H6.2).

Komise ve svém posledním dokumentu z 15. 5. úmluvě. Nebezpečnost definoval P. identifikace nebezpečnosti. konkrétně daných podmínek expozice. určitými parametry expozice, např. schopností degradace v prostředí. hodnocen i chronický účinek. dispozici data o jejich ekotoxicitě. akutní test na rybách nebo daphniích. kontrolovaných podmínek. jednoduchý krátkodobý test letality s jedním druhem organismů. distribuci a persistenci látek v biotických systémech a životním prostředí. odpadu. ekotoxicity látek a odpadů. Metodologický přístup je rozdílný. látek. chemických látek včetně ekotoxikologického rizika. polutanty jako je např. dále sledovat a musí mít specifická kriteria i pro ekotoxicitu. polychlorované dioxiny a dibenzo furany a PCB. akutní toxicity jsou vhodné pro látky ve vodě rozpustné.

Způsoby nakládání s odpady přímo závisí na složení a vlastnostech odpadů, proto je velmi důležitá znalost jejich skutečných vlastností. V celém světě je této oblasti věnována velká pozornost. Nebezpečnou vlastnost H13 Schopnost uvolňovat nebezpečné látky do životního prostředí při nebo po odstraňování mají odpady, které mohou jakýmkoliv způsobem uvolňovat nebezpečné látky nebo vést při svém odstraňování nebo po něm ke vzniku škodlivých látek, negativně působících na životní prostředí a zdraví lidí. (Novelou zákona č. 154/2010 Sb. V různých státech je nebezpečná vlastnost H13 hodnocena různě.

V České republice se pro určení, zda má odpad nebezpečnou vlastnost H13, používají ukazatele ve vyhlášce č. Cílem prací je připravit a ověřit nový přístup k hodnocení nebezpečné vlastnosti H13. Získané poznatky budou sloužit jako podklad pro aktualizaci hodnocení nebezpečné vlastnosti H13 v právních předpisech, zejména ve vyhlášce č. Hodnocení ekotoxicity odpadů probíhá již od roku 2005. Cílem výzkumných prací bylo navrhnout a ověřit nově navrženou sadu zkoušek zahrnující jak zkoušky s výluhy odpadů, tak i zkoušky v pevné fázi.

Zkoušky s vodným výluhem nejsou schopné postihnout toxicitu málo rozpustných látek přítomných ve vodě. Ve vodě nerozpustné látky přítomné v odpadech se po delší době a vlivem přírodních procesů mohou dostat do i potravního řetězce a ohrozit i člověka. Příkladem mohou být hydrofobní organické látky typu chlorovaných pesticidů nebo polyaromatických uhlovodíků, které nebudou působit v akutních výluhových zkouškách, ale díky kontaktu s půdními organismy se mohou dostávat do potravního řetězce.

Teprve kombinace zkoušek s výluhy odpadů a zkoušek v pevné fázi nám poskytne informaci odpovídající skutečným vlastnostem odpadů. V rámci výzkumu byla provedena řada zkoušek na vybraných vzorcích odpadů. Zkoušky byly prováděny jednak podle stávající metodiky ve vodném výluhu (vyhláška č. 376/2001 Sb.) a dalších normovaných metod, jednak v pevné fázi.

Výsledkem dosavadního řešení jsou návrhy úprav prováděcích předpisů k zákonu o odpadech. Jedná se o návrh novelizace vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. V letošním roce bude navržena novela vyhlášky č. Cílem prací je návrh na implementaci přílohy III. směrnice 98/2008/EC, o odpadech a o zrušení některých směrnic do českých právních předpisů.

Směrnice o odpadech 98/2008/EC zavádí jednu novou nebezpečnou vlastnost odpadů (H13 - „Senzibilizující“), mění definice některých nebezpečných vlastností odpadů a mění i kritéria a metody hodnocení nebezpečných vlastností odpadů. Výstupem budou podklady pro novelizaci vyhlášky č. Byl připraven návrh Sdělení pro stanovení kyselinové neutralizační kapacity v pevných vzorcích. Současně byly ve sledovaných vzorcích stanoveny organické sloučeniny, jejichž koncentrace by měly být při jejich ukládání na skládku limitována (PAU, PCB, EOX, uhlovodíky C10 - C40).

Byly zjišťovány závislosti těchto koncentrací na obsahu DOC a TOC, aby bylo možno konkretizovat původ organického uhlíku v odpadech. Vyluhovací chování odpadů a vyluhovatelnost konkrétních kontaminujících látek při využívání a odstraňování odpadů lze hodnotit a předvídat na základě výsledků různých vyluhovacích zkoušek. Hodnocení vyluhovacího chování odpadů z hlediska faktoru času je umožněno využitím výsledků perkolačních výluhových testů dle ČSN P CEN/TS 14405.

Pro potřeby provádění zkoušek různých druhů odpadů podle této technické specifikace byla v CeHO vyvinuta výluhová kolona s měnitelnou výškou filtračního lože (užitný vzor č. 2009-21752). Na výluhové koloně je možné monitorovat a simulovat změny dlouhodobé vyluhovatelnosti jednotlivých složek výluhů, např. Hodnocení vyluhovacího chování monolitických odpadů je nově umožněno využitím výsledků výluhových testů dle ČSN P CEN/TS 15862 až 15864. Testy vlivu pH na vyluhování dle CEN/TS 14429 a CEN/TS 14997 umožňují stanovit vyluhovatelnost jednotlivých kontaminujících látek z odpadů v celém rozsahu pH vyluhovací kapaliny (voda s přídavkem kyseliny nebo zásady). Metodický pokyn (Věstník MŽP č.

tags: #nerozpustné #látky #odpady #nebezpečné #vlastnosti

Oblíbené příspěvky:

• Účinné metody pro ucpaný odpad
• Jak vybrat digitální odpadkový koš?
• Organizace školy v přírodě
• Brána k poznání Moravského krasu
• O efektivním nakládání s odpady v Ústí nad Orlicí