Andulka vlnkovaná (Melopsittacus undulatus) je právem považována za nejznámějšího a nejoblíbenějšího papouška světa. Tento drobný, živý a přátelský pták pochází z Austrálie, kde tvoří obrovská hejna čítající tisíce jedinců. Díky své učenlivosti, inteligenci a nenáročnosti se stal symbolem domácího chovu.
Vědecký název andulky zní Melopsittacus undulatus, což v překladu znamená „zpěvavý papoušek s vlnkovaným peřím“. Tento druh byl popsán již v roce 1805 a dodnes zůstává jediným zástupcem svého rodu. Původní divoké andulky jsou doma v Austrálii, obvykle žijí ve vnitrozemí, kde obývají spíš suchou křovinatou buš.
Životní podmínky andulek jsou v teplém, suchém klimatu centrální Austrálie extrémně tvrdé. Někdy zde neprší celé měsíce, ba i celé roky. Teplota už ráno a ve večerních hodinách dosahuje 38ºC a přes den vyšplhá až ke 45 ºC a výše. Horké polední hodiny tráví proto andulky ve skupinách po 50 ptácích na vrcholcích eukalyptových stromů, které rostou podél periodicky zavodněných toků (creeks). Tam sedí nenápadně tiše a díky svému zbarvení jsou sotva rozpoznatelní. Tichý způsob života v období sucha je smysluplný, čím méně je živočich aktivní, tím má i menší spotřebu vody.
Vedro a s ním spojené sucho je nemilosrdným nepřítelem andulek. V abnormálních vedrech v lednu 1932 se stěhovala miliónová hejna andulek ze suchých oblastí. Déšť přináší vodu a trochu chladu, vyráží nová zeleň a zakrátko také napůl zralá semena pro výživu mláďat. Samečci začínají ihned tokat, aby přivedli své samičky do svatební nálady.
V přírodě si samičky zobákem zvětšují vnitřní prostor a hnízdní dolík a opracovávají vletový otvor. Napadané "piliny" slouží jako vystýlka pro vejce a později mláďata. Z tažného hejna se oddělí menší hejnko, které zůstává pohromadě, mezi několika blízko položenými stromy dochází k čilému ruchu. Na jednom stromě hnízdí více párů. Tok u samečků a horlivost samiček působí nakažlivě.
Čtěte také: Tříděný odpad a sběrná hnízda
Každý druhý den snese samička jedno vejce. Začíná sedět hned od prvního vajíčka. Vejce jsou v pravidelných intervalech převracena. Chce-li se mládě po 18 dnech vylíhnout, ohlásí se své matce pípáním již ze skořápky. Zároveň dře zevnitř vajíčka skořápku svým vaječným zubem (speciální útvar na zobáku), dokud nepraskne. Trvá to 20 hodin, nežli se ptáče dokáže díky neustálému otáčení a natahování osvobodit ze skořápky. Ptáčata se většinou líhnou v takovém pořadí, v jakém byla snesena vajíčka. Jsou holá a slepá, ihned se ukryjí pod opeření matky a jsou jí krmena. Mladí opustí svou hnízdní dutinu a otec se o ně ještě asi dva týdny stará.
Pokud se mají andulky v zajetí rozmnožovat, musí jim chovatel umístit do klece či voliéry hnízdní budku. Andulky se bez hnízdní budky jen velmi zřídka pohlavně rozmnoží. Myslete na to, že když dáte andulkám budku do klece popřípadě voliéry probudíte u nich pud. Pro samičku je velmi složité snášet vajíčka na bidýlku, v budce snese vajíčko bez stresu a bez problémů.
Když jste připraveni svým andulkám dopřát ,,zpestření života", dejte andulkám do voliéry, klece budku. Mé andulky uměle vytvořenou budku, zahoblovanou na ,,ťip ťop" odmítly a přivítali přírodní budku, kmen stromu. Budka nemusí být ležatá. Když ale děláte uměle vytvořenou, využijte toho a udělejte vodorovnou. Budka musí být umístěna na bezpečném místě (vysoko, pevně umístěna). Kde se andulky budou cítit bezpečně. Po hnízdění se budka musí vyčistit.
Přibližně sedm dní po spáření samička snáší své první vejce, obden pak snáší další, obvyklá snůška je pět vajec. Samička pak na vajíčkách 18 dní sedí a zahřívá je. Poté se mláďata líhnou tak jak byli sneseny. Přibližně 28 dní jsou mláďata krmena, zahřívána, opečována. Je dobré v době hnízdění spestřit stravu andulek, a to tím, že jim podáme více - ovoce a zeleniny, sépiové kosti atd.
Po hnízdění budku okamžitě odeberte a vyčistěte. Jelikož by zahnízdili znova a to pro pár není dobré, zvláště pro samičku. Andulka je schopna zahnízdit po celý rok, až na jedinou výjimku a to dobu pelichání ( přepeřování ). NENECHÁVEJTE VŠAK ANDULKU ZAHNÍZDIT vícekrát než dvakrát do roka! Bylo by to moc velké vyčerpání jak pro samečka tak ještě větší pro samičku! Andulky nechte zahnízdit ve voliéře! Je to mnohem lepší! a výhodnější! protože mláďata která vylétávají se budou učit létat!
Čtěte také: Ochrana vos: Proč jsou důležité?
Pro nastartování hnízdící aktivity je velmi důležitá délka světelného dne. Nejjednoduší je nechat ptáky hnízdit od jara do podzimu. Světlo můžete nahradit svícením. Svícení je také důležité když je intenzita přírodního světla v kleci malá. Andulky nejsou náročné na teplo. Přezimovat je můžete nechat v chladné místnosti nebo ivenkovní voliéře. V době hnízdění musí být teplota minimálně 15 až 18 °C , optimálně 20 až 22 °C.
Už v době před začátkem hnízdění je dobré andulkám upravit stravu, aby měly dostatečný příjem všech živin. Andulčino tělo poté přirozeně vyhodnotí, že je ideální čas pro hnízdění, jelikož má dostatek potravy pro sebe i pro své mladé. Stravu andulek tedy obohacujte o naklíčená zrna, zeleninu, ovoce nebo vaječné směsi. Nezapomeňte také na dostatek všech vitamínů a minerálů, které jsou v tomto období velmi důležité pro zdravý rozvoj mláďat. Využít můžete kompletní minerálně vitaminové krmivo pro andulky, papoušky a další exotické ptactvo, které pouze přimícháte do běžné krmné dávky andulek.
Před dobou hnízdění krmmr andulky převážně směsí suchých zrnin. Tím naznačíte to, že je období kdy není dostatečné množství živin jako je to v Austrálii. Přibližně měsíc před zahájením hnízdění postupně obohacujeme jejich stravu o klíčená zrna, vaječné míchanice, případně ovoce a zeleninu. Naznačíme jim to, že začíná období, kdy je dostatek potravy pro výchovu mladých. Postupně prodlužujeme světelný den a zvyšujeme telpotu.
Přibližně 28 dní jsou mláďata krmena, zahřívána, opečována. Mláďata vylíhnou po 18-ti dnech a z hnízda vyletí po dalších 30-ti až 35-ti dnech. Jakmile se vylíhne první mládě, je důležité začít přidávat na misce vaječnou směs, aby mohli rodiče krmit svá mláďata. Mladé andulky pohlavně dospívají po 3 - 4 měsících.
Barevné andulky jsou v typu divokého předka a šlechtí se hlavně na barvu, která se pak posuzuje na výstavách. Je to podobné jako u kanárů, taky se dělí na barevné a postavové. Chovatelé barevných andulek se zaměřují na barvu a strukturu peří, velikost a celkový vzhled ptáka.
Čtěte také: Vosí hnízda: Historie a obměny
Pro chovatele výstavních andulek je důležité sledovat standardy WBO (World Budgerigar Organisation). Tyto standardy se postupně mění a určují ideální vzhled výstavní andulky. Každá výstavní andulka má nějaké vady a každý šlechtitel by měl sledovat těžiště jednotlivých andulek. Musíte se naučit kombinovat různé ptáky. Je to prostě otázka citu.
Podle Ladislava Groda, významného chovatele výstavních andulek, je chovatelství výstavních andulek vůbec ta nejtěžší chovatelská disciplína. Špičková andulka je drahá a žije krátkou dobu. Opravdu dobrou andulku ti nikdo neprodá. Jde o soutěž a v té přeci neprodáte to nejlepší, co máte, člověku, který by pak od takové andulky mohl odchovat ještě lepší šampiony.
tags: #hnizda #andulek #v #prirode #jak #vypadaji