Řešení problému odpadů: komplexní pohled

07.03.2026

Jste zapřisáhlými odpůrci jednorázových plastů a nevyžádané brčko ve vašem oblíbeném letním drinku vás dokáže naštvat k nepříčetnosti?

Upozorňuje na to Adam Minter, autor knihy Junkyard Planet: Travels in the Billion-Dollar Trash Trade [Travels in the Billion-Dollar Trash Trade] a komentátor americké agentury Bloomberg.

Minter ve svém nedávném článku reaguje na návrh kalifornského politika Iana Calderona.

Předseda demokratického klubu požaduje, aby servírkám a barmanům, kteří dají do nápoje bez hostova svolení plastové brčko, hrozila tisícidolarová pokuta nebo půl roku za mřížemi.

Jenže, jaký je skutečný dopad takového opatření?

Čtěte také: Význam polibku v přírodě

I když se množství vyhozených umělohmotných brček, která se povalují na pobřežích po celém světě nebo v oceánech, odhaduje až na osm miliard, pořád to není ani procento z celkové hmotnosti plastového odpadu ve světových vodách.

Podle nevládní organizace Ocean Cleanup až 46 % procent objemu makroplastů znečišťujících oceány tvoří zničené rybářské sítě.

Řešení se přitom načrtlo už v roce 1990. Podobně jako plastové lahve by výrobci sítí mohli vykupovat nalezené a zničené rybářské vybavení.

Problém ale je, že už tehdy byla odezva na návrh v chudších zemích dost vlažná.

Evropa a odpad

Minulý rok představila Evropská komise tzv. Green Deal, plán na „ozelenění“ evropské ekonomiky. Skepse vůči klimatickým změnám a jejich řešení je v České republice cítit už dlouho, nyní však ve stínu koronaviru z úst premiéra slyšíme, že Brusel likviduje ekonomiku a průmysl a že by měl na celý Green Deal zapomenout.

Čtěte také: Příběh Malé Holky a Ochránců

Co si o jeho slovech myslíš?

Je krátkozraké obrátit se k problému zády a dělat, že neexistuje.

V přírodě nastávají nevratné změny, na které nejsme zdaleka připraveni, a které se týkají nás všech.

Dostáváme se do úplně nových situací a musíme se naučit na ně reagovat.

Ozelenění ekonomiky a tzv. Green Deal je příspěvkem k adaptaci a zmírnění tohoto stavu.

Čtěte také: Řešení pro zvědavost dětí o odpadu

Evropa zelenou cestou jednoznačně půjde. Jejím cílem je stát se lídrem v této oblasti.

Je však otázkou, jestli se Česká republika vydá stejným směrem.

Máme dnes možnost využít ekonomickou krizi, která nás velmi pravděpodobně čeká, k proměně a modernizaci našeho průmyslu.

Česko je průmyslová země, dokonce nejprůmyslovější v EU. Životní prostředí samozřejmě nejde dohromady s uhelnými elektrárnami, s intenzivní zemědělskou produkcí či výrobou náročnou na suroviny a zdroje.

Evropa navíc vyváží technologie, které znečišťují. Je tím, kdo s nimi obchoduje.

A také vyvážíme odpad do Asie či Afriky - a to i při vědomí, jak je tam s ním nakládáno!

V mnoha případech neneseme plně náklady svého chování a svých činů.

Čína zakázala dovoz některých tříděných surovin na své území, protože kapacity, které měla a které měly vydržet několik desetiletí, už jsou dávno naplněné.

To znamená, že Evropa svůj odpad neumí využít?

Přesně tak. Neumíme ho využít a nemáme zatím dostatečně velké zpracovatelské kapacity.

Další problém je, že je mnohem jednodušší vyvést ten odpad jinam, kde se o něj postarají za nás.

A to v podstatě bez jakýchkoliv bezpečnostních standardů, důležité je, že nám zmizí z očí.

Ale v podstatě jen vytváříme časovanou bombu.

Co můžeme dělat?

Já jsem zastáncem toho, že bychom si měli především zamést před vlastním prahem. To je jedna věc.

Druhá věc je, že ta čísla mohou být často zavádějící.

Pokud se podíváme na absolutní čísla třeba v produkci CO2 na hlavu, tak ČR bude dokonce výš než Čína.

To, že jsme malí, je sice pravda, ale to, že používáme technologie, které toto umožňují a vypouštíme obrovské množství uhlíku na hlavu, tak to je prostě fakt.

A to dost znepokojující.

Existují zkušební projekty, ale ČR v tuto chvíli nemá legislativu, která by tohle plně pokrývala.

Ta legislativa existuje na evropské úrovni, v ČR implementace zatím vázne.

Každý z nás, pokud se na tom bude chtít podílet, bude mít možnost si na dům opatřit třeba solární panely, bateriové systémy, využít geotermální energii.

Tyto možnosti existují už dnes, i když jejich cena je zatím vysoká a nehodí se pro každou stavbu.

To se bude do budoucna měnit, zlevnění technologií už jsme zažili například u solárních panelů.

Decentralizace také výrazně omezí síťové ztráty, ty jsou v síti běžné, ale poměrně vysoké.

Oběhová ekonomika

Co je to vlastně ta oběhová ekonomika?

V podstatě se jedná o komplexní systém, ve kterém by zdroje, které už v ekonomice máme - ať už je to třeba sklo, biologické zdroje, plast nebo jiné materiály - byly zachovány po co nejdelší dobu.

Například ve chvíli, kdy už nepotřebuji tuhle plastovou lahev, abych ji vzala a znovu použila.

A ve chvíli, kdy už nemůže být znovu použita, aby byla správným způsobem recyklována.

Ušetří se tak nejen suroviny pro výrobu, ale také energie a voda pro jejich zpracování a samozřejmě i emise.

Je pochopitelně mnohem méně energeticky náročné použít surovinu, která je „předpřipravená“ než tu, kterou musíme zpracovat od začátku.

Není to ale jen o recyklaci, jde taky o to, aby se vyrábělo více efektivním způsobem, aby se využívaly lokální zdroje, aby spolu firmy více spolupracovaly, aby se více sdílely výrobky, které sdílet lze.

Dalším aspektem je, že ušetříme například za palivo, které bychom museli jinak dovážet a draze platit.

To je zjednodušeně princip oběhové ekonomiky.

V ekonomice máme zdroje, které dnes vyhazujeme na skládku místo toho, abychom je využívali dál.

Je před námi ale ještě spousty práce, aby se tu tento trend rozšířil.

Je to vlastně trend našich dědů a babiček - ti věci nevyhazovali, ale upravovali, používali se jiným způsobem.

tags: #holka #ocean #reseni #odpad