Pomsta Přírody: Hororový Žánr a Jeho Podoby

Horor je pojem až zbytečně širý a filmů s touto tématikou je nepřeberné množství. Výsledek výběrů bude vždy subjektivní.

Tento týden vstupuje do našich kin film, který v publiku bude probouzet hodně rozporuplné reakce.

Pomsta jako feministické hnutí

Jako příspěvek feministickému hnutí je totiž Pomsta mnohem zajímavější.

Režisérka Coralie Fargeatová, pro niž jde o první celovečerní film, nabídla symbolické zobrazení stavu společnosti, která neupírá ženám právo chovat se vyzývavě, aniž tvrdí, že si pak oběť za znásilnění může sama.

Za vším je třeba hledat mužskou frustraci, která si v poníženosti potřebuje potvrzovat svou dominanci.

Čtěte také: Český film a televize: Témata rodiny, přírody a hororu

Náhodné není ani chování dalších aktérů: jediný svědek zločinu se tváří, že nic nevidí a neslyší, a veškeré důkazy o znásilnění jsou vymazány.

Takhle totiž většinová společnost k sexuálním zločinům bohužel přistupuje pořád.

Míra přežitelnosti jednotlivých zranění a schopnost ztratit tolik krve samozřejmě realistická není, ale ani nemá být.

Exploatace je zde podávána se záměrnou nadsázkou a je přizpůsobena výpovědi.

Krvavé splatterové efekty jsou úmyslně nadsazeny, aby vynikl tvůrčí záměr, včetně zábavně nechutné scény s vytahováním střepů z chodidla.

Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO

Režisérku Fargeatovou podpořila vynikající kamera Robrechta Heyvaerta, s jehož pomocí se do filmu podařilo dostat neopakovatelnou atmosféru.

Pomsta je až výstředním způsobem barevná, ovšem barevná symbolika je opět součástí plánu: třeba i v detailech, jako jsou různobarevná skla ve francouzských oknech před terasou nebo nepříjemný rozhovor mezi Jennifer a jedním z násilníků, kdy oběť je snímána proti průzračně čistému oknu, kdežto pozadí za mužem je tvořeno z temných dřevěných rolet.

Podobný účel má zdánlivě nelogické střídání dne a noci, kvůli čemuž může Pomsta působit špatně sestříhaná.

Symbolika a biblické obrazy

A aby symboliky nebylo málo, jsou tu i biblické obrazy.

Od jednoznačných jako hořící keř v okamžiku "druhého zrození" Jennifer nebo mravenci váhající, zda se zakousnout do "jablka hříchu", tu jsou i méně obvyklé, ale o to působivější.

Čtěte také: Oslava Přírody: Počátky

Při závěrečné přestřelce v domě je do té doby neviděný obraz Bohorodičky potřísněn krví přesně na místa jejích rukou.

A tento symbol má až zdrcující sílu.

Lze-li o nějakém z filmů říct, že forma převážila obsah, je to případ Pomsty; rozhodně to ale není myšleno pejorativně.

Ne náhodou si zkušenější divák vybaví filmy módního návrháře Toma Forda jako Noční zvířata či rozporuplný Neon Demon dánského autora Nicolase Windinga Refna.

Pomsta míří spíše k evropské kinematografické tradici, vedle brilantní kamery má i skvělý soundtrack a zanechává hluboký dojem.

Jen je třeba při sledování filmu zapojit hlavu a přemýšlet.

Pomsta přírody

V specifickém oddílu Pomsta přírody je - samozřejmě - většina filmů s monstry, nicméně se míní především Čelisti a Ptáci. A taky, opět Kingův, pes Cujo.

Studený horský vzduch v Shadow Valley je ostře proříznut zvukem mocné exploze. Kterou má na svědomí Danny Santiago (Jamie Gomez), který je pověřen výstavbou pro společnost Diamondback Mountain, jejímž vlastníkem je milionář Donald Richardson (Robert Pine).

Zkušený hasič Markl Decker (Vincent Spano) objeví při svých pochůzkách několik trhlin v zemi, spadané stromy v lesích, elektrických sloupů a také několik náhodných sesuvů půdy, dřeva a kamení.

Vše nasvědčuje, že za spouští vězí firma Diamondback.

Po explozi hrozí celému městu obrovská katastrofa a je jen otázkou času, kdy se noční můra rozběhne naplno...

Slasher z pohledu vraha

Istým spôsobom revolučné: poňať slasher z pohľadu vraha, to tu ozaj ešte nebolo a ak bolo, neviem o tom.

Oslovila ma myšlienka zla odsúdeného na bezcieľne, nekonečné túlanie lesmi, kým nenatrafí na ľudí, ktorých zabije. A potom znova. A znova. A zase.

Konceptuálně dobrý (i ten velmi neuspokojivej konec umím v tomhle ohledu ocenit), bohužel ale není moc zábava na to koukat.

Gore ujde, ale je ho málo.

Čekal jsem víc, a to i když jsem si před projekcí v komentářích přečetl, že ho je málo. :D

Vizuálně film vypadá pěkně, dají se z něj jednoduše vytípat pěkné obrázky plně evokující atmosféru osmdesátkových slasherů, ale v pohybu je to většinu času takové nevzrušivé, bezemoční.

Originální obrat na slashery, který je osobitě natočený.

Avšak bych to doporučil jen fandům žánru.

Ono totiž mít svěží nápad je jedna věc, ale věc druhá je dokázat se nad ním pořádně zamyslet a vytěžit ho na max.

Chtělo to víc promyslet, víc osobitě zpracovat, víc nápadů a víc si hrát s žánrovými klišé.

Částečně slasherový gore, částečně óda na severoamerickou přírodu, stoprocentně provokativní podvracení žánrových vzorců.

Jako „horor z pohledu zabijáka“ by film snadno mohl být zábavnější a přístupnější, vybírá si však složitější a pro většinu publika i nepřívětivější cestu.

Díky tomu ale jde o ještě nevšednější zážitek.

Encyklopedie hororového filmu

Encyklopedie hororového filmu, která nedávno vyšla, konstatuje bez chlubení, že je prvou „od českých autorů“.

Svazek uvádí obecnější oddíl Gotický horor, což je nepřesné označení pro všechny klasické majstrštyky začátku zvukové éry (s monstry studia Universal), ale už německý expresionismus (třeba film Kabinet doktora Caligariho).

Jasněji má čtenář v dalších dvou oddílech knihy nazvaných Upírský horor a Vlkodlačí horor.

Následuje část o různých duchařinách, ta je hodně rozmanitá.

Další oddíl je o hororech s monstry (Godzilla, King Kong, obří tarantule) a následuje Satanský horor, v jeho základu tkví trojice zdařilých filmů Rosemary má děťátko, Exorcista a Přichází satan!

Tzv. folklórní horor (téma dalšího oddílu) vykvetl koncem šedesátek, když vznikli Lovci čarodějnic (1968), a vedle „Kingových“ Dětí kukuřice tu je zařazeno naše Kladivo na čarodějnice (1960) či nedávný artový Maják (2019).

V oddílu o „biologickém“ hororu jde o příběhy mutací a fyzických destrukcí.

Průkopníkem je zde, jak víte, kanadský David Cronenberg.

Vágně definovaná kategorie Psychologický horor zahrnuje pak filmy od Amerického psycha (2000) přes Carrie (první verze je z roku 1976) po odpudivost Larse von Triera Jack staví dům (2018).

Na samém vrchu pyramidy psycho-filmů se skví veledíla (každé jiného typu) Osvícení (1980) a Mlčení jehňátek (1991); z našich sem spadají horory Spalovač mrtvol či (krotká) Vlčí bouda.

Na pevnější půdě stanuli autoři při vymezení typu Zombie horor a je zajímavé, že legendární provokace George Romera Night of the Living Dead (1968) slovo zombie nepoužila: jde o „ghúly“.

Další ošidnou kategorií jsou Splattery a torture filmy a já sám vnímám podstatný rozdíl mezi unikátem Smrtelné zlo 2 (1987) Sama Raimiho a tupou nechuťárnou Hostel (2005) Eli Rotha.

tags: #horor #pomsta #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Tábory a environmentální výchova
• Jezero Smrti a boj s odpadem
• Arbuskulární Mykorhiza
• Odstranění autovraků Slušovice a okolí
• Relaxujte s omalovánkami zvířat z celého světa