Odpadové hospodářství v České republice od 90. let

Dříve, než podrobně rozebereme principy ISNO, je vhodné se chvíli věnovat současné situaci v odpadovém hospodářství v České republice a shrnout, čeho všeho se od začátku 90. let podařilo dosáhnout. České odpadové hospodářství funguje na velmi vysoké úrovni.

Na základě spolupráce svozových firem, působících v tomto segmentu na českém trhu, s obcemi se postupem času vyvinul kvalitní systém svozu odpadů, a to i z těch nejodlehlejších částí republiky. V mnoha zemích Evropské unie takový komfort nebývá samozřejmostí. V České republice rovněž velmi dobře funguje systém třídění recyklovatelných složek komunálních odpadů a jejich dalšího využití.

V různorodém spektru provozoven odpadových společností lze v širokém zastoupení najít zařízení pro využití stavebních odpadů (třídičky, drtičky), zařízení pro energetické využití odpadů či paliv z odpadů (spalovny, cementárny, vápenky apod.), dále provozovny pro úpravu a využití biologicky rozložitelných odpadů (kompostárny, bioplynové stanice, MBÚ) a v neposlední řadě také zařízení pro úpravu nebezpečných odpadů. Nelze zapomínat ani na environmentálně zabezpečené skládky odpovídající všem evropským normám, provozovny na materiálové využití vytříděných složek odpadů (sklo, plasty, kovy) a mnoho dalších zařízení, která se na trhu uplatňují.

Díky výše vyjmenovaným zařízením nakládání s odpady v České republice odpovídá legislativě Evropské unie a tuzemské odpadové hospodářství je plně srovnatelné s ostatními jejími členskými státy. Statistické ukazatele jsou příznivé. Celková produkce odpadu v České republice v období od roku 2003 do 2011 klesla. Podíl využívaných odpadů naopak postupně roste a v roce 2011 činil více než 78 %. Stejné trendy lze vypozorovat i u komunálního odpadu, který se stále častěji dále zpracovává.

Pro srovnání: v roce 2007 bylo opětovně využito 21,1 % komunálního odpadu, zatímco v roce 2011 toto číslo stouplo na 30,8 %1), tedy za čtyři roky o celých 10 %. Skládkování sice u nás - podobně jako v celé Evropské unii - stále patří k nejzastoupenějším způsobům odstraňování komunálního odpadu, jeho podíl však v posledních letech výrazně klesá. V roce 2011 byla uložením na skládky odstraněna přibližně polovina (55 %) komunálního odpadu oproti 86,2 % v roce 20072). V absolutní hodnotě jde o pokles o více než milion tun a tento trend stále pokračuje. V rámci států Evropské unie je na skládky uloženo průměrně 207 kg na občana ročně. V ČR je toto číslo podobné - 218 kg.3) Srovnáme-li Českou republiku s ostatními zeměmi EU, patří jí v produkci odpadů jedna z nejnižších příček. Množství vyprodukované v roce 2008 bylo šesté nejnižší v rámci 27 zemí EU4). Ve stejném období byla Česká republika na sedmém místě v míře opětovného využití odpadu.

Čtěte také: Definice přírodě blízkého hospodaření

Protože český trh s odpady není nijak výrazněji regulován, nalezlo na něm uplatnění velké množství soukromých společností, které obcím a jejich občanům nabízejí široké rozpětí služeb. Rozhodnout se mohou nejen na základě nabízené ceny, ale také podle spolehlivosti dodavatele či dojezdové vzdálenosti. V případě, že by se požadavky původců odpadů (obcí a firem) či kvalita poskytovaných služeb v průběhu času změnily, mohou službu poptávat u jiného dodavatele a vyjednat si lépe vyhovující podmínky.

Zkratkou ISNO je označován Integrovaný systém nakládání s odpady. Podstatou zavedení nové strategie integrovaných systémů nakládání s odpady je podle dostupných informací mimo jiné potřeba sdružování obcí do větších svazků. V rámci jednotlivých regionů (krajů) je to pak centralizovaný výběr a směřování toku odpadu do vybraných zařízení tak, aby byly splněny předem vytyčené cíle plánu odpadového hospodářství (POH) jednotlivých krajů, který bude předem navrhovat konkrétní druhy zařízení a jejich kapacity.

Kromě toho si ISNO klade za cíl snížit množství skládkovaného biologicky rozložitelného komunálního odpadu (BRKO) a zvýšit procento komunálního odpadu, který je dále energeticky využit. K energetickému využití mají sloužit primárně nově postavené nákladné spalovny komunálního odpadu. Omezení skládkování by mělo být dosaženo citelným zvýšením poplatků za skládkování. Již nyní se navrhuje navýšení o sto procent, které je na základě původních návrhů z minulého roku pouze prvním krokem v plánovaném zdražení.

S centralizací odpadového hospodářství souvisí také poměrně diskutabilní povinné zapojení vybraných skupin živnostníků do systému sběru odpadů obce, stanovení minimálních požadavků na zařízení pro nakládání s odpady nad úroveň stávající a evropské legislativy a zavedení nové povinnosti původců odpadů znát koncové zařízení, v nichž je odpad využit nebo odstraněn.

V případě zakotvení v legislativě může být nejvýznamnější změnou pro obce již zmíněné možné povinné sdružování obcí do větších svazků a s tím spojená jistá centralizace řízení toku odpadů, kdy se obce budou muset v rámci větších společenství domluvit a smluvně dlouhodobě zavázat, jakým způsobem a kým budou zajišťovány služby nakládání s komunálním odpadem. Z toho pro jednotlivé obce logicky vyplývá ztráta dosavadní svobody vybrat si dodavatele, jenž jim tuto službu nabídne za nejvýhodnějších podmínek. Stejně tak vzhledem k dlouhodobým smluvním závazkům hrozí, že jednotlivé obce nebudou moci v případě potřeby poskytovatele služby změnit.

Čtěte také: Hospodaření s odpady: podrobný průvodce

Protože ISNO byl zamýšlen mimo jiné i jako nástroj k dlouhodobému nasměrování potřebného velkého množství odpadů z velké části území daného regionu do nově zamýšlených velkých spaloven odpadů, jsou taková opatření z pohledu určitých zájmů logická. Zásadní otázkou však je, zda budou výhodná pro obce. V tomto směru logicky vyvstávají určité obavy, že volný trh bude nově ovlivněn dalšími doposud nepotřebnými aspekty a bude tzv. řízen shora, s cílem zajistit dlouhodobý provoz spaloven na dobu 25-30 let. Výsledkem této regulace může být deformace zdravého konkurenčního prostředí, které v současnosti pomáhá udržovat ceny odpadových služeb v rozumné a akceptovatelné výši.

Na dotčeném území, kde bude většina odpadů směrována do spalovny, se pak velmi pravděpodobně sníží počet dalších zařízení, která s odpady nakládají jiným způsobem, kterým je např. třídění, materiálové využití, úprava odpadů apod. Logickým důsledkem bude i menší počet firem, které budou v tomto sektoru působit. S tím je samozřejmě neoddělitelně spojeno poměrně významné riziko střednědobého navýšení ceny služeb, a tedy i plateb za městské a obecní systémy svozu a zpracování odpadů pro samotné občany a firmy.

Některé regiony řeší otázku výstavby spalovny odpadů. Ty díky pokročilým technologiím představují ekologicky bezpečné řešení, jak energeticky využít odpady. Jenže na druhou stranu představují ten nejnákladnější způsob jejich využití. Počáteční investice do jejich výstavby se pohybují v řádu miliard korun. Podle původních záměrů měla být nemalá část nákladů na výstavbu pokryta z dotací Evropské unie. V roce 2008 se hovořilo o 40 % dotací. Tato možnost se však nyní jeví jako poměrně nereálná, neboť postoj EU je již dlouho zdrženlivý.

To se už mnoho měsíců ukazuje na dvou konkrétních příkladech. Prvním z nich je spalovna v Komořanech u Mostu, která měla být realizována holdingem EPH a jíž se nepodařilo získat dotaci EU. Podobně je tomu v případě spalovny v Karviné, pro niž Ministerstvem životního prostředí deklarovanou podporu Evropská komise neschválila. Postoj Evropské unie k dotacím na výstavbu spaloven komunálního odpadu v ČR se postupem času a s vývojem v EU mění. Unie se chce do budoucna zaměřovat výrazně více na třídění a materiálové využití odpadů, což deklaruje ve svých písemných výstupech. Některé členské státy EU se potýkají s nemalými problémy způsobenými velkým množstvím spaloven. V současnosti je jich v Evropě už tolik, že pro jejich provoz chybí dostatek energeticky využitelných odpadů.

Snaha zajistit »palivo« pro spalovny může negativně ovlivnit třídění a materiálové využití odpadů, což souvisí rovněž s potřebným parametrem jejich výhřevnosti. Problematickou situaci samozřejmě již vnímá a vyhodnocuje Brusel. Další možností je nyní diskutované téma citelného zdražení skládkovacího poplatku, což by podle některých názorů mělo vygenerovat peníze na podporu spaloven. V první fázi se tak navrhuje zdražení o 100 % na 1000 Kč za tunu. V loňském roce byly silně prosazovány návrhy kolem 2500 Kč za tunu.

Čtěte také: Hospodaření s odpady

Ovšem částka 1000 Kč za tunu na podporu spaloven jednoznačně nestačí, proto je otázkou, kam až by mělo zdražení skutečně dojít v budoucích letech. Je logické, že náklady zdražení neponese nikdo jiný než původci odpadů, tedy obce, jejich obyvatelé a firmy působící na jejich území. Občan se jistě může ptát, v čem bude ona dražší služba lepší. Odpověď na tuto otázku je dosti obtížná. Obce ji však pravděpodobně budou muset řešit. Na konci minulého roku byla schválena novela zákona o místních poplatcích s možností navýšit poplatek až na tisíc korun. Radnice to vyhodnotily a ve většině případů se rozhodly cenu nezvýšit. Obce, které poplatky zvýšily, se začaly potýkat s neochotou občanů služby hradit.

Dalším problémem, který upřednostňování spaloven prostřednictvím ISNO před jinými způsoby zpracování odpadů patrně přinese, je potlačení rozvoje a uplatnění nových technologií na využití odpadů, a to na dobu životnosti spaloven, tedy na 25-30 let. Je třeba zachovat svobodu původců odpadu, obcí a firem vybírat si služby podle vlastního uvážení. Jednotlivé obce se mohou sdružovat či společně podnikat i nyní - a často se tak také děje. Není tedy třeba je ke vzájemné spolupráci nutit. Obcím je nutné ponechat stálou rozhodovací schopnost vybírat si výhodné dodavatele, technologie, rozsah služeb, jejich kvalitu a cenu v závislosti na jejich aktuálních potřebách.

Odpadový trh v České republice by měl i nadále fungovat na bázi volné soutěže. Mezinárodní ekonomické studie potvrzují, že na nízkou cenu a kvalitu služeb nejlépe působí konkurenční prostředí volného trhu. Tak jako tomu bylo během posledních dvaceti let, je třeba i nadále ponechat prostor komerčním subjektům, aby investovaly své vlastní finanční prostředky do nových a ekonomicky udržitelných technologií, jimiž jsou třídírny, zpracovatelská zařízení, kompostárny, úpravny odpadů aj., obzvláště když peníze z veřejných rozpočtů jsou třeba na mnohem naléhavější záležitosti. Spalovny jako jeden z možných a ekologicky nezávadných způsobů využívání odpadů by tím nebyly vyloučeny ze hry - pouze by se musely začlenit do běžného konkurenčního boje.

Jako zcela nereálný se jeví návrh na ukončení skládkování jako takového. Konstruktivní řešení je ukončení skládkování neupraveného směsného komunálního odpadu s termínem roku 2025. Pokud by měla být stanovována další kritéria, pak je reálné určit kritérium výhřevnosti tak, aby nemohly být skládkovány odpady, které za stanovených podmínek samovolně hoří s dostatečným uvolněním energie, tedy odpady s výhřevností vyšší než 8 MJ/kg. Stanovování dalších podmínek se zdá být nadbytečné, z hlediska praxe problematické a špatně kontrolovatelné.

Toto opatření vytvoří podmínky pro další postupný rozvoj širokého spektra technologií nakládání s odpady, a to bez potřeby citelného zdražení služeb v sektoru odpadového hospodářství. Jestliže se ČR rozhodne jít cestou zdražení skládkování, je rozumné zachovat trajektorii zdražování, která již byla uzákoněna. Tedy přibližně o sto korun jednou za tři roky, a to pouze v případě, že by zdražení mělo přinést nějakou přidanou hodnotu pro sektor a bylo to skutečně objektivně třeba. Česká republika cíle Odpadového hospodářství stanovené Evropskou unií plní. Sektor tudíž nepotřebuje masivní financování občany, firmami či obecními rozpočty.

Již poměrně dlouho se v odpadářské odborné veřejnosti vedou diskuse o zcela relevantní potřebě objektivizace a přepočítání původních dat, která byla nahlášena v roce 1995, jež se stala základnou pro výpočet budoucích cílů. Je známým faktem, že tehdy byla dosti podhodnocena. Relevantní údaje z evidence odpadů ČR v té době nebyly k dispozici. Nebyly tedy vzaty v úvahu některé skutečnosti, hlavně vysoká míra neevidovaných biologicky rozložitelných odpadů ukládaných na »černých skládkách«, kompostovaných v domácnostech, kaly z čistíren odpadních vod obcí a měst a odpad ze zeleně produkovaný v obcích a městech, které byly využívány v rámci obecního kompostování a v dalších formách zpracování - avšak bez evidence.

Takto stanovené cíle, které jsou prokazatelně založeny na nereálných číslech z roku 1995, tak zbytečně a nezanedbatelně do budoucna zdražují odpadové hospodářství a vystavují Českou republiku riziku sankcí ze strany Evropské unie. Podíváme-li se do zahraničí, zjistíme, že jiné způsoby, jak energeticky využívat odpady bez stavby drahých spaloven, jednoznačně existují, jsou ekonomicky realističtější, z environmentálního hlediska bezpečné - a zároveň plní všechny požadavky legislativy EU. Mnoho zemí se v návaznosti na platnou evropskou směrnici o odpadech vydanou pod číslem 98/2008 ES a na v ní zakotvené nové nástroje, jak lépe a bezpečně využívat surovinové a energetické zdroje v odpadech, vydalo jinou cestou.

Zvolilo modernější variantu větší úpravy odpadů (třídění a různé technologie zpracování), a s tím kombinované výroby a uplatnění paliv z odpadů v k tomu určených často již existujících energetických zdrojích (cementárny, vápenky, některé typy elektráren a tepláren). Evropský parlament vydal dne 24. 5. 2012 usnesení, v němž členským státům mimo jiné doporučuje kolem roku 2020 přijmout postupný zákaz spalování recyklovatelných a biologicky rozložitelných kompostovatelných odpadů.

Je zřejmé, že legislativa EU se bude dále vyvíjet i v sektoru odpadového hospodářství. V tomto směru bude třeba v budoucnu dále vyhodnocovat plnění cílů a stanovené strategie. Se změnami v legislativě se bude vyvíjet i technologické spektrum zařízení na území našeho státu tak, jak se to úspěšně děje již déle než dvacet let. České odpadové hospodářství je plně harmonizované s legislativou Evropské unie a snese srovnání s ostatními vyspělými zeměmi. U nás zavedené standardy se nikterak neliší od těch, které fungují v západních zemích. Odpady, pokud se s nimi nakládá podle platných právních předpisů, nepředstavují zvýšené riziko. Úroveň jejich zabezpečení je vysoká a podléhají opakovaným kontrolám. Pak je to již jen otázkou efektivity kontrolních mechanismů.

Průměrná produkce odpadů v Česku za rok 2022 byla 3 643 kg na obyvatele. Obecního komunálního odpadu vyprodukoval každý občan 362 kg. Celkem bylo v roce 2022 vyprodukováno 5 423 686 tun komunálního odpadu (o 1,3 % více než v roce předešlém), z toho 3 899 245 tun pocházelo z obcí, resp. od občanů, kterým sběr odpadu právě obce zajišťují, a dalších subjektů zapojených do obecního sběru odpadu. V přepočtu na jednoho obyvatele České republiky se jednalo o 362 kilogramů „obecního komunálního odpadu“. Krajem, kde se komunálního odpadu v obcích na jednoho obyvatele vyprodukovalo nejvíce, byl Středočeský kraj se 421 kilogramy na osobu. Česká města a obce se zaměřily na vyšší využívání odpadů od 90. let minulého století, výsledkem jsou nyní velmi pozitivní statistiky zveřejněné v Bruselu.

Česká republika se ocitla na samé špici v třídění a recyklaci plastových obalů. Podle Eurostatu předstihla i Německo, které má v hospodaření s odpady delší tradici než my. K evropské špičce patříme i v třídění papíru a skla. Modré nádoby na papír, zelené na sklo a žluté na plasty. Takový obrázek lze dnes spatřit už ve čtyřech pětinách českých měst a obcí. S tříděním a recyklací odpadů se v Česku začalo v polovině 90. let minulého století.

V roce 2006 podle Evropského statistického úřadu vytřídili Češi přes 44 procent plastových obalů. O tři procenta tak předstihli Německo. Míra recyklace papíru přesáhla dokonce 90 procent. S více než šedesátiprocentní recyklací papírových obalů, plastů a skla s námi může soutěžit jen Belgie, Lucembursko, Německo a Rakousko. Ukazuje se, že lidé v Česku se už naučili odpady třídit. Potvrzuje to i Marek Sýkora za Svaz měst a obcí:"Podle průzkumu veřejného mínění až sedmdesát procent obyvatel České republiky se hlásí k třídění odpadů. Vlastně každý obyvatel za loňský rok vytřídil zhruba 33 kilogramů odpadu papíru, skla, plastu nebo nápojových kartonů."

Produkce komunálních odpadů od obcí v roce 2022 podle krajů (kg na obyvatele)

Zdroj: ČSÚ

tags: #hospodareni #s #odpady #Ceska #republika #90

Oblíbené příspěvky:

• Activities of the Czech Union for Nature Conservation
• Test plastových odpadkových košů
• Vliv ekologických herbicidů na včely
• Česká ekologická média
• Průvodce po přírodě Srí Lanky