Hospodaření s odpady a směrnice EU

Cirkulární ekonomika může hrát klíčovou roli při snižování emisí skleníkových plynů a při dekarbonizaci průmyslu. Její koncept je založen na minimalizaci produkce odpadu a maximalizaci využití zdrojů prostřednictvím recyklace, znovupoužití a využívání obnovitelných zdrojů.

Legislativa EU v oblasti odpadů

Základní rámec politiky EU v oblasti odpadového hospodářství je dán rámcovou směrnicí 91/156/EHS, o odpadech, z níž vyplývají další tři: směrnice o nebezpečných odpadech (91/689/EHS), předpis o statistice v oblasti odpadů (ES 2150/2002) a předpis o dopravě odpadů (EHS 259/93). V oblasti zpracování odpadů je to pak směrnice o spalování odpadů (2000/76/ES) a skládkování odpadů (99/31/ES). Připravuje se směrnice o kompostování.

Hierarchie nakládání s odpady

Hlavním pilířem odpadové politiky EU je hierarchie nakládání s odpady, vycházející ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES o odpadech. Od nejvíce preferované varianty vypadá následovně:

1. předcházení vzniku odpadů,
2. opětovné použití,
3. recyklace,
4. energetické využití,
5. odstranění.

Jedním z důležitých cílů odpadové politiky je omezit ukládání odpadů na skládky.

Evropský akční plán pro oběhové hospodářství

V návaznosti na Zelenou dohodu z roku 2019 Evropská komise následující rok představila Nový akční plán pro oběhové hospodářství. Plán zahrnuje soubor vzájemně propojených iniciativ, jejichž cílem je vytvořit silný a ucelený rámec výrobkové politiky, díky němuž se udržitelné produkty, služby a obchodní modely stanou pravidlem a spotřební návyky se změní tak, že především již nebude vznikat žádný odpad.

Čtěte také: Definice přírodě blízkého hospodaření

Akční plán nastínil začátek prací na potřebných změnách legislativy v oblasti elektronických zařízení, baterií, obalů, plastů, textilních výrobků, stavebních materiálů i potravin s cílem snížit materiálovou a tím i uhlíkovou stopu.

Povinné evropské cíle pro nakládání s komunálními odpady a obaly

Evropská unie stanovuje závazné cíle v oblasti recyklace a skládkování odpadů. Členské státy jsou povinny implementovat obsah směrnic do své národní legislativy.

Recyklace a skládkování komunálních odpadů

• Recyklace komunálních odpadů (vč. kompostování): 2025 - 55 %, 2030 - 60 %, 2035 - 65 %
• Skládkování využitelných a recyklovatelných odpadů: od roku 2030 by neměl být přijímán na skládku žádný odpad vhodný k recyklaci nebo jinému využití, zejména komunální odpad, s výjimkou odpadu, u něhož skládkování vede k nejlepšímu výsledku z hlediska životního prostředí
• Skládkování komunálních odpadů: do roku 2035 maximálně 10 % z celkové produkce komunálních odpadů

Recyklace obalů

• Recyklace všech obalových materiálů (% hmotnosti): 2025 - 65 %, 2030 - 70 %
• Recyklace konkrétních materiálů obsažených v obalovém odpadu:
  • 2025: 50 % plastů, 25 % dřeva, 70 % železných kovů, 50 % hliníku, 70 % skla, 75 % papíru a lepenky
  • 2030: 55 % plastů, 30 % dřeva, 80 % železných kovů, 60 % hliníku, 75 % skla, 85 % papíru a lepenky

Biologicky rozložitelné komunální odpady (BRKO)

Neustále se zvyšující množství odpadů, včetně bioodpadů, vyvolává vážné problémy v moderní společnosti, např. plnění skládek komunálních odpadů, jež následně produkují skleníkové plyny. Aby se společnost s tímto problémem vypořádala, zavádí legislativa některých členských států Evropské unie (EU) včetně České republiky (ČR) nové povinnosti na podporu předcházení vzniku odpadů, jejich důkladnějšího recyklování a využívání.

Způsoby sběru a nakládání s biologicky rozložitelnými komunálními odpady (BRKO) mají nejen v EU velký význam z hlediska ochrany životního prostředí a udržitelného hospodaření s odpady. Biologicky rozložitelné odpady (BRO) zahrnují organický odpad, jako jsou potravinové zbytky, zahrádkářský odpad, listí, kávová sedlina a další organické materiály, jež mohou být přirozeně rozloženy mikroorganismy.

Směrnice o skládkách odpadů - v článku 5 stanovuje množství BRKO, které mohou členské státy ukládat na skládky v jednotlivých letech (v %). V současnosti platí, že maximální množství BRKO ukládaných na skládky mělo dle směrnice v roce 2020 činit nanejvýš 35 % hmotnosti z celkového množství BRKO vyprodukovaných v roce 1995.

Čtěte také: České odpadové hospodářství po roce 1990

Směrnice o odpadech - v článku 22 stanovuje povinnost zavést nejpozději do 31. Na národní úrovni je již nyní stanoven zákaz ukládání BRO a výstupů z jeho úpravy nebo zpracování, a to v § 41 odst. 3 písm. V bodě D přílohy č. 4 k vyhlášce č.

Jednou ze zásadních povinností, jež ovlivní třídění bioodpadů v obcích, je povinnost obcí v následujících letech předávat stále vyšší procento využitelných složek komunálních odpadů k recyklaci (od roku 2025 60 %, od roku 2030 65 % a od roku 2035 70 %).

Příklady systémů sběru BRO v EU

Z rešerše odborné literatury vyplývá, že mezi země, které se již více než 15 let spoléhají na oddělené systémy sběru a zpracování biologických odpadů, patří např. Rakousko, Švýcarsko, Německo, Nizozemsko, Flandry v Belgii, Švédsko a Norsko.

• Rakousko: Rozvinutý systém sběru bioodpadů s přibližně 70% pokrytím obyvatelstva. Občané mají k dispozici spe­ciální sběrné nádoby na bioodpad, které jsou rozmístěny v obcích a na veřejných prostranstvích, pravidelně vyváženy a jejich obsah zpracováván pomocí kompostování. Motivací pro obyvatele je zejména vysoká informovanost a osvěta o důležitosti třídění a recyklace odpadů, což vede k vysoké míře zapojení.
• Švýcarsko: Dosahuje až 50% míry recyklace, kdy se zbývající odpad dále využívá k výrobě energie spalováním. Kompostování je běžným způsobem zpracování BRO. Intervenci - podporu spotřebitelů v recyklování. Součástí intervenčního plánu je aktivní snaha o (a) zpřístupnění a snadné využívání recyklačních infrastruktur obyvatelstvem a (b) umožnění občanům, při správném třídění, zdarma nakládat s odpady, tj. Edukaci spotřebitelů - přenesení konečné zodpovědnosti na producenta podle principu - „Náklady na likvidaci odpadů nese ten, kdo je produkuje“.
• Německo: Pečlivě organizovaný systém třídění odpadu. Každý rok se zpracuje v kompostovacích a fermentačních nebo bioplynových stanicích kolem 15 milionů tun BRO. V některých regionech se uplatňuje přístup „Gelber Sack“, což je systém, kdy jsou různé druhy odpadů baleny do speciálních žlutých pytlů a pravidelně vyzvedávány. Významnou motivací pro obyvatele je systém refundace poplatků za vracení obalů, což stimuluje správné třídění odpadů.
• Nizozemsko: Klade velký důraz na recyklaci odpadu. BRO jsou zde sbírány a zpracovávány s cílem minimalizovat jejich dopad na životní prostředí. V roce 2018 např. recyklovalo 56 % veškerého komunálního odpadu a od té doby toto číslo neustále roste. V Nizozemsku se často používá systém „gescheiden afvalinzameling“, což znamená oddělený sběr odpadů. Občané mají k dispozici samostatné sběrné nádoby na bioodpad, které jsou pravidelně vyváženy.
• Flandry (Belgie): Velmi vyspělý systém třídění odpadu, kde je oddělený sběr BRO povinný. Občané mají přístup k nádobám na bioodpad, jež jsou pravidelně vyváženy a kompostovány. Důležitou součástí úspěchu je aktivní zapojení místních komunit a obcí, jež propagují třídění a informují o výhodách recyklace.
• Švédsko: Vysoké povědomí veřejnosti o výhodách recyklace a účinný systém sběru. Proces začíná u domácností a firem, které třídí odpad na nebezpečné a recyklovatelné materiály, separují potravinový odpad, obaly z kovů, plastů, papíru a skla, noviny, elektroniku, pneumatiky a baterie.
• Norsko: Účinné systémy sběru a zpracování BRO, přičemž kompostování a anaerobní digesce jsou běžnými metodami. Norsko je příkladem využití BRO jako zdroje energie.

Revize směrnice 2025/1892/ES

Revize vyšla aktuálně pod číslem 2025/1892/ES v Úředním věstníku jako Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/1892 ze dne 10. Hlavním zaměřením této revize je snížení potravinového a textilního odpadu. Tento krok má za cíl nejen předcházet vzniku odpadu, ale také usnadnit opětovné použití materiálů. Potravinářské a textilní odvětví jsou totiž na prvním a čtvrtém místě v náročnosti na zdroje.

Snížení potravinového odpadu

V EU se každý rok vyprodukuje téměř 60 milionů tun potravinového odpadu, což má za následek 252 milionů tun emisí CO₂ v celém potravinovém řetězci. V přepočtu na obyvatele se tento údaj pohybuje okolo 132 kg odpadu na osobu. Z ekonomického hlediska trh v důsledku plýtvání potravinami ročně ztrácí až 132 miliard eur (3,29 bilionu korun). V Česku se potravinový odpad ročně pohybuje okolo 1 milionu tun.

Čtěte také: Hospodaření s odpady: podrobný průvodce

Jedním z hlavních závazků pro státy bude dle nové evropské legislativy snížení potravinového odpadu ve výrobě a zpracování o 10 procent (ve srovnání s průměrným množstvím potravinového odpadu, který byl v těchto odvětvích vyprodukován v letech 2021-2023). V maloobchodě a spotřebě, která zahrnuje nejen restaurace, ale také domácnosti, se má plýtvání potravinami snížit o 30 procent na osobu. Dle výzkumu Eurostat za rok 2022 jsou to právě domácnosti, které produkují více než polovinu (54 procent) celkového potravinového odpadu v EU.

Textilní odpad a rozšířená odpovědnost výrobců

Od roku 2008 platí rámcová směrnice o odpadech, která členským státům ukládá povinnost zajistit do 1. ledna 2025 oddělený sběr textilu pro opětovné použití a recyklaci.

Prozatímní dohoda také zavádí harmonizovaná pravidla pro rozšířenou odpovědnost výrobců módních značek a textilních výrobců. Tato odpovědnost by se měla vztahovat na všechny výrobce, včetně těch, kteří provozují pouze e-shop, bez ohledu na to, zda sídlí v EU nebo mimo ni. Nová pravidla se budou týkat produktů, jako jsou oděvy, obuv, doplňky, ložní a kuchyňské prádlo, klobouky, záclony a přikrývky. Tím, že budou výrobci povinni hradit poplatek za odpad vzniklý z jejich výrobků, budou motivováni k navrhování textilních produktů s delší životností.

Směrnice se zabývá i nelegálním vývozem textilního odpadu a jasně definuje, co je "textilní odpad“ a co „opakovaně použitelné“ oblečení.

Princip rozšířené odpovědnosti výrobců (EPR)

Principem rozšířené odpovědnosti výrobců (angl. Extended Producer Responsibility - dále zkráceně také „EPR“) je zajištění zodpovědnosti výrobce za jeho produkt, která je prodloužena až do konce životnosti výrobku, tedy včetně nakládání s odpadem. Přístup je plně v souladu s principem „znečišťovatel platí“, který je založen na myšlence, aby znečišťovatel, resp. výrobce byl organizačně a finančně odpovědný za negativní externality svého jednání na životní prostředí, a aby se snížilo zatížení společnosti, která by tyto náklady jinak hradila sama. Zároveň tyto náklady přestavují tlak na znečišťovatele, resp. výrobce, který by měl být motivován k minimalizaci dopadu svého jednání na životní prostředí.

Dle Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) je EPR odpovědnost výrobce i za post-spotřebitelskou fázi života výrobku. Směrnice o odpadech (2008/98/ES) definuje systém EPR následujícím způsobem (čl. 3 odst. Rozšířená odpovědnost výrobce by se měla uplatňovat bez ohledu na to, zda jsou výrobky uváděny na trh nebo zda jejich jednotlivé součásti byly vyrobeny v členském státě nebo ve třetí zemi nebo zda mají výrobci sídlo v Evropské unii nebo zda je výrobek uváděn na trh prostřednictvím digitální platformy.

Efektivně nastavený EPR systém přenáší odpovědnost za sběr, recyklaci a ekologickou likvidaci výrobků na výrobce a vytváří ekonomické incentivy k navrhování trvanlivějších, recyklovatelnějších a ekologičtějších produktů. Dále pomáhá ke snížení množství odpadu, podpoře hierarchie nakládání s odpady, dosažení cílů oběhového hospodářství, snížení environmentálních dopadů a úspoře nákladů. V neposlední řadě vede k podpoře vývoje a inovací v oblasti udržitelných materiálů a výrobních procesů.

Vývoj trhu s odpady

Ekonomické analýzy ukazují, že trh s odpady se vyvíjí podle hospodářského růstu. Existuje výrazná korelace mezi hrubým domácím produktem a náklady na odpady na obyvatele. Čím je HDP vyšší, tím jsou také vyšší náklady na sběr a zpracování pevných odpadů na obyvatele (celkový trh pro sběr a zpracování pevných odpadů celou populaci). Vůbec nejvyšší je v USA a Německu, jako ekonomicky vedoucích zemích. Těsně za nimi následuje Nizozemí, Francie, Švédsko nebo Belgie. Česká republika se spolu s Maďarskem a Polskem pohybuje v nejnižších úrovních této závislosti. Má na tom svůj podíl nízký HDP.

Dá se očekávat, že postupná implementace norem Evropské unie pro skládky povede ke snížení počtu skládek. Stále více se bude rozšiřovat recyklace. Dosud nebyla zvolena alternativa, která by měla nahradit dosud nejrozšířenější skládkování. V úvahu stále připadá spalování, třídění, kompostování, recyklace a jejich kombinace.

tags: #hospodareni #s #odpady #smernice #EU

Oblíbené příspěvky:

• Šlapanice a ekologická zátěž
• Kam vyrazit do přírody v Jižních Čechách?
• Zpět do kompostu se zralým kompostem
• Pneumatiky a ekologie
• Přírodní zajímavosti Bílých Karpat