Hranice ohrožení syndromem vyhoření

V dnešní hektické době se syndrom vyhoření stal stále naléhavějším jevem, který ohrožuje pracovní kolektivy i celou ekonomiku. Pravděpodobně ano, jste ohroženi syndromem vyhoření. Tato civilizační choroba se totiž týká čím dál vyššího počtu lidí, dokonce i studentů.

Syndrom vyhoření je složitý stav charakterizovaný chronickým stresem, fyzickým a emocionálním vyčerpáním, cynismem a odloučením od práce i osobního života. Jeho symptomy zpravidla rozvíjejí postupně a mohou postupně narůstat a vést k vážným následkům, pokud nejsou včas rozpoznány a řešeny.

Proč řešit vyhoření právě teď?

Dnes se z nich stává znepokojivý společenský signál, říkaly potichu při kávě. Vyhoření přitom není „jen“ individuální krize. Ze zpráv společnosti Gallup se cítí ve vysokém stresu už 44 % zaměstnanců na světě. Vyhoření přináší i ekonomické ztráty. Odhaduje se, že kvůli němu ekonomika USA přijde o 500 miliard dolarů a Evropa o 20 miliard EUR ročně. Studie ukazují, že vyhoření má za následek 120 milionů ztracených pracovních dnů ročně, což představuje ztrátu kolem 1 bilionu dolarů.

Co je syndrom vyhoření?

Světová zdravotnická organizace (WHO) zařadila burn-out v roce 2019 do 11. revize Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-11) pod kódem QD85, jako syndrom spojený s pracovním přetížením. Klasifikační seznam vstoupil v platnost 1. ledna 2022. Vyhoření se váže primárně na kontext práce, ale může se promítnout i do jiných oblastech života. Na rozdíl od deprese, vyhoření může koexistovat s depresí, ale na rozdíl od ní je vázáno na pracovní kontext.

Fáze syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření je pro nás nebezpečný i kvůli jeho plíživému, mnohdy nenápadnému rozvoji. Celkový proces probíhá v několika fázích, které se prohlubují a začínají výrazně zasahovat do pracovního výkonu a celkové kvality života.

Čtěte také: Činnosti Odboru Ochrany Přírody Hranice

1. Fáze 1: Nadšení - Když se pustíme do nového úkolu, často na začátku pociťujeme vysokou spokojenost, odhodlání, energii a kreativitu. Jsme plní elánu a nadšení pro práci, oplýváme vysokým výkonem, kreativitou a nápady.
2. Fáze 2: Uvědomění - Druhá fáze vyhoření začíná vědomím, že některé dny jsou náročnější než jiné. Starosti a pracovní nároky nás začínají přetěžovat.
3. Fáze 3: Chronický stres - Třetí fází vyhoření je chronický stres. Jedná se o výraznou změnu úrovně stresu, kdy jej začínáme prožívat velmi často. Objevují se myšlenky jako „klienti se mnou manipulují“ nebo „všechno mě štve“.
4. Fáze 4: Vyhoření - Do čtvrté fáze vyhoření vstupuje samotné vyhoření, kdy už jsou příznaky kritické. Pokračovat v běžném životě v tomto stavu už často není možné, protože je stále obtížnější se s ním vyrovnat. Ztrácíme motivaci a energii. Děláme jen to nejnutnější a začínáme se odcizovat kolegům i klientům.
5. Fáze 5: Habituální vyhoření - Poslední fází vyhoření je habituální, tedy navyklé vyhoření. Dochází k úplnému vyčerpání organismu. V rámci našeho stresu si osvojujeme obranné stavy mysli - módy.

Signály a dopady vyhoření

• Signály: častější únava, drobné cynické poznámky, negativismus, ztráta smyslu, pocity bezmoci, přecitlivělost.
• Dopady: konflikty, klesající výkon, somatické potíže, zneužívání návykových látek, muskuloskeletální bolesti, gastrointestinální potíže, emoční otupělost, rezignace, výrazné zdravotní obtíže, nejčastěji s úzkostmi a depresí.

Kdo je ohrožen?

Vyhořet může kdokoliv, kdo je dlouhodobě pod pracovním tlakem. Teoreticky může syndrom vyhoření postihnout kohokoli, kdo něco dělá (nepostihuje jen lidi jako zaměstnance; může se vyskytnout např. i u někoho, kdo dlouhodobě pečuje o nemocného člena rodiny nebo se snaží zvládnout nelehkou rodinnou situaci). Z hlediska druhu práce jsou však nejpravděpodobnějšími kandidáty na burnout lidé v tzv. pomáhajících profesích - ti, kteří pracují s jinými lidmi, jež od nich něco potřebují. Patří sem tedy nižší i vyšší zdravotnický personál, učitelé, psychologové, sociální pracovníci, policisté a např. logistice. Z osobnostních předpokladů je z hlediska syndromu vyhoření nevýhodná přecitlivělost, perfekcionismus, sklon k workoholismu, pedantství, přílišný, naivní optimismus a počáteční nadšení.

Z hlediska vztahu k práci jsou ohroženi ti jedinci, kteří mají velké ideály a očekávání a do práce se pustí s nadšením a ochotou leccos obětovat. Pozor i na tzv. teror příležitostí - člověk nedokáže odmítat postupně vyvstávající a nabalující se úkoly, až nakonec přestává být schopen všem svým závazkům dostát.

Jak zjistit, že máte syndrom vyhoření?

V praxi mohou firmy využít zkrácené verze nebo vlastní „pulzní“ dotazníky - např. 5 otázek 1× měsíčně. Zaměstnanci si mohou základní orientační představu udělat i sami pomocí jednoduchých otázek:

• Cítím se fyzicky nebo emočně vyčerpaný/á i po víkendu?
• Má práce pro mě ztrácí smysl nebo mě obtěžuje?
• Stávám se cynickým/cynickou vůči kolegům nebo klientům?
• Mám pocit, že moje práce nemá žádný výsledek?
• Často zapomínám, chybím nebo se nedokážu soustředit?

Prevence syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření je předvídatelný a z podstatné části ovlivnitelný jev. Důležitá je podpora pro pracovní či lépe řečeno lidské zdroje. Vytvoření otevřeného a podpůrného prostředí v rámci pracovního týmu umožňuje pracovníkům vyjádřit své obavy, sdílet zátěž a hledat podporu od svých kolegů a nadřízených. Cestou může být i zajištění koučování a mentorství.

Z pohledu organizace je důležité nastavení zdravé rovnováhy mezi pracovním a osobním životem. Zaměstnanci by měli mít jasně vymezené hranice, které chrání jejich čas a soukromí mimo pracovní dobu. Pracovní náplň by měla být nejen jasně definovaná, ale především smysluplná. Možnost ovlivnit svou práci a zapojit se do rozhodování zvyšuje pocit odpovědnosti a spokojenosti. Adekvátní finanční ohodnocení a pravidelné ocenění práce pak napomáhají motivaci a snižují frustraci.

Čtěte také: Příroda, relaxace a aktivity u hranic

Z hlediska jednotlivce pak prevenci výrazně napomáhá pravidelný odpočinek, včetně čerpání dovolené a plánovaného volna. Důležitou roli hraje také dostatek kvalitního spánku a pohyb, které mají pozitivní vliv na psychickou i fyzickou kondici. Zároveň je vhodné pracovat na snižování přehnané sebekritiky a sklonu k perfekcionismu, které mohou být významným stresorem.

Praktické tipy pro prevenci

• Transparentní komunikace při změnách - omezuje nejistotu a šíření fám.
• Time-boxing a „two-task rule“ - soustředit se jen na dva klíčové úkoly denně.
• Technologická hygiena: vypínat notifikace, mít vyhrazený „focus mód“.
• 55-5-30 - po 55 minutách práce 5 minut pohybu; min. 30 minut pohybu denně.
• Týdenní reflexe - co mě dobíjí / vysává?
• EAP nebo smluvní psycholog - anonymní 24/7 linka + min. 5 sezení ročně.

Léčba syndromu vyhoření

Léčba syndromu vyhoření se zaměřuje na odstranění příčiny stresu, obnovení rovnováhy a zlepšení psychického i fyzického zdraví. Je důležité nepodceňovat první příznaky vyhoření a vyhledat odbornou pomoc včas. V ostatních případech doporučujeme vyzkoušet kognitivně-behaviorální terapii, kterou s Mindwell můžete absolvovat z pohodlí svého domova. V programu Syndrom vyhoření se společně zaměříme na to, jak naše vlastní prožívání a chování ovlivňuje náš stav a ukážeme si, že vyhoření můžeme mimo jiné předcházet také pomocí práce s myšlenkami.

V praxi: Jakmile organizace identifikuje zaměstnance v 2. fázi, má velkou šanci otočit trend preventivními opatřeními (úpravy zátěže, podpora, supervize). Ve 3. a 4. fázi už je potřeba aktivovat i organizační zdroje. Když se vyhoření rozvine, čím dřív se zasáhne, tím kratší a levnější je návrat.

Individuální psychoterapie (např. kognitivně-behaviorální terapie) může pomoci identifikovat a změnit negativní myšlenkové vzorce a chování. Někdy je nejzdravější změnit pozici nebo zaměstnavatele.

Mýty o syndromu vyhoření

1. Vyhoření je totéž co deprese. Ne. (QD85), zatímco deprese patří mezi duševní poruchy. Vyhoření se váže primárně na kontext práce (kap. 2.1).
2. Vyhoření se týká pouze lidí v náročných profesích. Mýtus. Vyhořet může kdokoliv, kdo je dlouhodobě pod pracovním tlakem (kap. 3).
3. Jakmile se vyhoření jednou zbavím, už se nevrátí. Změny pracovních podmínek a psychické práce na sobě se vyhoření rychle vrátí (kap. 4).
4. Vyhoří jen ti, kteří nemají svou práci rádi. Nadšenci) patří k nejrizikovějším skupinám. Freudenberger-Maslach první krokem k vyhoření (kap. 5).
5. Za vyhoření může jen vysoká pracovní zátěž. Kontrola, odměny, komunita, spravedlnost, hodnoty) hraje společně větší roli. průměrné zátěži lze vyhořet, pokud selhává kultura a uznání (kap. 6).
6. Práce z domova vyhoření zabraňuje. Částečně. stírá hranice mezi prací a volnem a zvyšuje izolaci. sociálních rituálů může vyhoření na dálku propuknout rychleji (kap. 7).
7. Vyhoření se dá diagnostikovat z krve. Neexistuje žádný laboratorní marker. dotaznících (MBI, CBI) a rozhovoru s odborníkem, který vyloučí jiné příčiny (kap. 8).
8. Syndrom vyhoření je jen výmluva líných lidí. Mýtus stigmatizuje oběti a brání jim vyhledat pomoc. 9. (kap. 10.1).
9. Dovolená a relaxace vyhoření vyřeší. Sobě nezneutralizují toxickou kulturu nebo chronický overload. - systém + jednotlivec (kap. 10.2).

Čtěte také: Stanoviště autobusů Hranice

tags: #hranice #ohrožení #syndromem #vyhoření

Oblíbené příspěvky:

• Interní Směrnice: Odpady a jejich zpracování
• Vše o kameni Ryuoh v akváriu
• Efektivní metody čištění odpadu
• Storch a Mihulka: Ekologie 2000
• Odpad a jízdné levněji pro brněnské seniory