Hudba inspirovaná přírodou: Od Amazonie po podvodní koncerty

Hudba a příroda jsou odjakživa úzce spjaty. Příroda inspirovala nespočet hudebníků a skladatelů po celém světě. Tento článek se zaměří na různé aspekty hudby inspirované přírodou, od tradiční hudby amazonských indiánů až po moderní ekologické písně a inovativní podvodní koncerty.

Hudba amazonských indiánů

Jací žijí lidé v pralesích Amazonie? O čem zpívají? Jejich hudba, inspirovaná přírodou, je pravým opakem hudby moderního městského člověka, do níž se promítá průmysl. Proč ale muzika indiánů zůstává pro ostatní obyvatele Brazílie neznámá? Odpověď hledala Marlui Miranda během série výprav do nitra Amazonie.

Brazilská badatelka Marlui Miranda pronikla poprvé mezi místní indiány v době, kdy byli ve válečném stavu s bělošskými nájezdníky, kteří ilegálně zabírali jejich půdu a ničili deštné pralesy. Voda je v oblasti amazonských pralesů jen jednou z položek, které tu vytvářejí unikátní biologickou i kulturní diversitu.

„Cestovat do indiánských osad je drahé, potřebujete magnetofony, kamery, někdy si musíte pronajmout letadlo. Abych získala finanční prostředky, uspořádala jsem před svým prvním výjezdem turné jako zpěvačka. A před dalším jsem požádala o grant. Amazonka|V té době ale probíhaly konflikty mezi indiány a bílými osadníky. „Napětí vyostřovaly spory o půdu, pašování, ilegální lov ryb dynamitem i pirátství - bandité okrádali vědecké výpravy i turisty. Indiáni zjišťovali, že pokud chtějí svá území uchránit, musí bojovat. Měli luky, šípy, a také brokovnice,“ vzpomíná Marlui.

„Bílí dřevaři kradli z indiánského území ve státě Rondonia dřevo, a dostat se tam byl sám o sobě problém. Můj první kontakt tedy proběhl ve válečných časech. Její vyprávění ale nekončí. „Vydala jsem se na cestu jeepem s řidičem, fotografem, a zdravotní sestrou. Ujeli jsme celkem 160 km. Cestovali jsme 2 dny, řeky jsme překračovali na dřevěných mostech. V jednom z filmů indiana Jones měli podobný most: tvoří jej dvě klády, na které se musíte koly přesně strefit.“

Čtěte také: Hudba a Světla pro Dětský Spánek

Nakonec s jeepem přece jen uvízli. „Auto zůstalo viset na obrovských kořenech, kola se protáčela. A přitom jsme nevěděli, jestli jsme ještě na území kolonistů, anebo u indiánů. Zatímco ostatní pracovali na autě, zpívala jsem nahlas písničku v jazyce indiánů Suruí, kterou jsem se předtím naučila.“

„V pralese se to rozléhalo hodně daleko. Vydržela jsem to 45 minut. A ti indiáni nakonec vylezli z houští s luky a šípy. Svým zpěvem jsem jim ale dala signál, že mám přátelské úmysly. Kdo by v době války zpíval píseň v jejich jazyce?“

„Pomohli nám vyprostit auto, a všichni do něj naskákali, jeep byl ověšený muži, ženami i dětmi. Jeli jsme k vesnici, neuměli portugalsky, a v té jejich řeči naléhali, abych jim zazpívala. Pomohla tedy mnohaletá práce brazilské zpěvačky a etnografky něco změnit?

„Suruí patří k prvním jihoamerickým etnikům, která používají moderní technologie, aby střežili své území. Pomocí Google Earth Outreach si mohou vyžádat přesnější satelitní fotky, pokud zaregistrují nějakou podezřelou aktivitu. Když dojde k likvidaci lesů nebo dolování, požádají autority o nápravu.“

Satelitní fotografie jsou velmi efektivní, protože teritorium Suruí je poslední zachovalou částí deštného pralesa v celé oblasti.

Čtěte také: Harmonie těla a duše s relaxační hudbou

Sonic Herbalism a Václav Havelka

Unikátní hudební projekt Sonic Herbalism přináší inovativní propojení léčivých rostlin a hudby. Jeho iniciátorem je hudebník Václav Havelka, který se dlouhodobě angažuje v otázkách ekologie a životního prostředí a propojuje hudební tvorbu s vědomím o léčivé síle přírody.

Během pětidenní rezidence na konci října 2024 se s Havelkou v Praze sejdou přední hudebníci americké alternativní scény, aby společně vytvořili autorské skladby inspirované konkrétními léčivými rostlinami.

Václav Havelka se během své dlouholeté hudební kariéry opakovaně věnuje tématu ochrany přírody. Prostřednictvím interdisciplinárního projektu Krajiny budoucnosti zkoumal klimatické změny skrze zvuk. S kapelou Please The Trees reflektuje ekologická témata, a to i prostřednictvím aktivit jako je sázení stromů v místech koncertních vystoupeních. S iniciativou Divočina Šumava se podílel na ochraně divoké přírody v Šumavském národním parku.

Na projektu se s Havelkou podílejí přední světoví umělci Thor Harris, americký výtvarník, sochař a hudebník, který spolupracoval například s kapelou Swans nebo písničkářem Billem Callahanem, a James Toth, kultovní zpěvák a skladatel z avantgardního folkového projektu Wooden Wand.

Uskupení Sonic Herbalism složené z Havelky, Harrise, Totha a dalších, má v plánu vydat hudební album.

Čtěte také: Recenze: Hudba v komunálním odpadu

Letní slavnosti staré hudby s podtitulem Natura

Začínají Letní slavnosti staré hudby. Třiadvacátý ročník festivalu představuje středověké, renesanční a barokní skladby v prostorách pražských chrámů a klášterů. Nese podtitul Natura a nabídne celkem sedm koncertů, které spojuje právě přírodní téma. Akci v úterý večer v kostele emauzského kláštera zahajuje vlámský vokální soubor Dionysos Now!, jenž si přichystal hudbu renesančního skladatele Adriana Willaerta.

Soubor Dionysos Now! založil vlámský tenorista Tore Tom Denys, který vyzval ke spolupráci zkušené interprety v oboru vokální polyfonie. Soubor věnuje pozornost studiu původních rukopisů a starých tisků. Jak sami říkají, snaží se posluchačům zprostředkovat hudbu tak, jako by z velké výšky obdivovali katedrálu.

„Je to soubor, který je relativně mladý. Vznikl v době covidové karantény, kdy Tore seděl doma, čekal na to, až se zase bude moci zpívat a konečně měl čas na to, zabývat se hudebním odkazem svého krajana Adriana Willaerta. Je to hudba úžasná a ne zase tak často na pódiích uváděná,“ sdělila ČT24 ředitelka akce Josefína Knoblochová.

Podtitulem letošního ročníku Letních slavností staré hudby je Natura, a v programu tak představí díla skladatelů renesance i baroka, kteří se nechali inspirovat zvuky zvířat, zahradami, květinami, živly, krajinou, přírodními božstvy a dalšími mytologickými bytostmi spjatými s přírodou. To vše v podání předních zahraničních souborů věnujících se staré hudbě a domácího ansámblu Collegium Marianum v prostorách pražských paláců, klášterů i chrámů.

Vivaldi i Händel

Během festivalových večerů vystoupí například mistři cembala Aapo Häkkinen (Finsko) a Marcos Magalhães (Portugalsko), kteří nabídnou hudební imitace ze světa zvířat a živlů. Dále španělský soubor La Bellemont, v jehož obsazení najdeme vihuelu de mano či španělskou dvojřadou harfu, povede vokální a instrumentální dialog mezi renesančním Španělskem a Itálií.

Německou sopranistku Annu-Lenu Elbert doprovodí trojice instrumentalistek (Saskia Fikentscher, Kristin von der Goltz, Flóra Fábri) v programu věnovaném přírodním inspiracím v díle Georga Philippa Telemanna a Georga Friedricha Händela.

Různým podobám vodního živlu se pak bude věnovat koncert německo-jihoamerického souboru Los Temperamentos. Posluchači se mohou těšit i na originální španělský soubor Windu a hráče na historické perkuse Daniela Garaye.

Festival 4. srpna uzavře rezidenční ansámbl Collegium Marianum, který spolu s italskou sopranistkou se sametovým hlasem Robertou Mameli nabídne výběr z děl dvou velikánů barokní opery - Antonia Vivaldiho a Georga Friedricha Händela.

Koncerty v letošním roce rozezní Emauzský, Strahovský a Břevnovský klášter, zámek Troja, kostel sv.

Podvodní hudba Michela Redolfiho

Francouzské městečko Villefranche-sur-Mer leží na východ od Nice v zálivu Francouzské riviéry, jíž se rovněž půvabně říká Azurové pobřeží. Již jen samotný název Auzorové pobřeží (Côte d’Azur) evokuje v člověku něco éterického a krásného, vybízejícího ke spočinutí. Pokud toto místo navštívíte v letních měsících, snadno se ztratíte mezi početnými návštěvníky vyhledávajícími romantické prostředí, pláže a letní odpočinek.

Nejinak tomu je i letos, ale důvodem, proč jsem se do tohoto kouzelného pětitisícového městečka vypravil, nebylo slunce ani koupání, ale koncert mající mnoho co do činění s vodou, mořem a mou oblíbenou musique concrète, resp. Michel Redolfi, jeden z výrazných představitelů francouzské avantgardní hudby, se podmořské, resp. podvodní hudbě věnuje od konce šedesátých let.

Již v roce 1969 spolu s Marcelem Frémiotem a Georgesem Boeufem založil GMEM (Groupe de musique expérimentale de Marseille). V sedmdesátých letech se Redolfi přestěhoval do USA, kde působil jako hostující rezident v několika výzkumných centrech zabývajících se počítačovou hudbou, včetně Bregman Digital Music Studio na Dartmouth College pod vedením Jona Appletona (jednoho z vynálezců digitálního syntezátoru Synclavier), University of Wisconsin-Madison a California Institute of the Arts.

V letech 1977 až 1984 prováděl Michel Redolfi průkopnický výzkum v oblasti vysílání hudby v tekutém prostředí v Centru pro hudební experimenty na Kalifornské univerzitě v San Diegu v rámci svého projektu WET - Water Electronically Tuned. Tehdy vznikla jeho první hudební alba inspirovaná americkou přírodou.

Debut Immersion / Pacific Tubular Waves vyšel v roce 1980 ve Francii na LP se stereoskopickým obalem a červeno-zelenými brýlemi. Nahrávka, která byla věnována Jonu Appletonovi, obsahovala skladbu Pacific Tubular Waves na objednávku vydavatelství INA-GRM a Redolfiho první podvodní skladbu Immersion. O rok později Michel Redolfi zorganizoval v San Diego Bay historicky první podvodní koncert, nazvaný Sonic Waters.

Po návratu do Francie na konci 80. let působil Michel Redolfi v letech 1987 až 1998 jako ředitel Centre International De Recherche Musicale (CIRM) v Nice a zároveň vedl festival soudobé hudby MANCA (Musiques Actuelles Nice-Côte d’Azur). Právě na tomto festivalu jsem v roce 1996 poprvé živě viděl a slyšel Redolfiho hudbu, konkrétně skladbu Jungle.

Redolfi pokračoval v organizování řady podvodních koncertů v bazénech, zálivech a jezerech po celé Evropě a v USA s programy jako Nucléus (1989) v Antibes a Nice; Crysallis (1992), která měla premiéru v olympijském bazénu v Grenoblu s japonskou sopranistkou Yumi Nara a perkusionistou Alexem Grillem během festivalu nové hudby 38e Rugissants; Virtual Lagoon (1998) na festivalu v Sydney a La Citta Liquida na benátském bienále v roce 2006.

Redolfi rovněž složil hudbu pro různé choreografy, vytvořil zvukový design pro film Luca Bessona Le Grand Bleu a pro několik animací Williama Lathama.

Podmořská, resp. podvodní hudba (underwater music) je pojem s Michelem Redolfim nerozlučně spjatý. Jednou z nemnoha příležitostí vidět a slyšet underwater music byl druhý červencový víkend právě ve Villefranche-sur-Mer. Na skalnatém výběžku pláže Ange Gardien pár set metrů za městem byl vybudován stan, který skýtal přístřeší pro potřebnou techniku - výkonný počítač, mixážní pult a malé monitory pro kontrolní odposlech. Desítky metrů kabelů vedly po souši do moře, kde byly pod vodní hladinou umístěny tři reproduktory pevně zavěšené a ukotvené na bójkách.

Pokud se na pláži objevil neinformovaný návštěvník, mohl nečekané souvislosti zjistit jen tehdy, pokud ponořil celou hlavu do vody. V ten okamžik slyšel stejně jako vědomí návštěvníci akce nazvané Sea of Sound (Moře zvuků) táhlé éterické elektronické zvuky kombinované s přírodními zvuky moře - chorály polynéských velryb, delfíny z Tahiti, kosatkami z Norska, šuměním ryb ze Středozemního moře, v některých chvílích pozvolně se mísícími s jemnými zvuky harfy (ze záznamu) nebo flétny (hrané naživo z břehu).

„20 000 zvuků pod mořskou hladinou“, tak zněl podtitul sobotního představení, to vše za supervize samotného autora, Michela Redolfiho (sedícího v neoprenovém obleku za mixážním pultem), který ještě pár minut před začátkem koncertu pod vodní hladinou osobně zkontroloval, zda veškerá technika bezvadně funguje.

V sobotu i v neděli bylo tedy možné se na libovolně dlouhou dobu položit na záda do vody a v beztížném stavu se oddat zvukovému dobrodružství, nebo v potápěčských brýlích vybavených šnorchlem pozorovat mořskou faunu a flóru a přitom poslouchat hudbu šířící se mnoho desítek metrů od zvukových zdrojů, pod vodou umístěných reproduktorů Strat(o)sfere. Pod hladinou hudba rezonuje nejen ve vodním prostředí, ale i v lidském těle. Je to pocit, který lze sice fyzikálně i obsahově popsat, ale je třeba jej především fyzicky zažít: moře se stává koncertním sálem.

V pravidelných intervalech, cca každou hodinu, se do moře vydala skupina akvabel, která na mořské hladině i pod vodou uspořádala taneční performanci Aqua Dance Flow za účasti choreografky a potápěčky Julie Gautier. V jiných pasážích se do šestihodinového hudebního představení zapojil herec Jean-Marc Barr známý například z filmu Magická hlubina Luca Bessona nebo Manderlay či Dogville Larse von Triera, který v minulosti s Michelem Redolfim často spolupracoval.

Ten v roli vypravěče četl vybrané úryvky z děl Erriho de Lucy, Johna Cage a dosud nepublikované texty Jeana Cocteaua, jehož kaple Saint-Pierre, kterou sám vyzdobil biblickými výjevy, se nachází na druhé straně zálivu Villefranche naproti pláži Ange Gardien.

„Před vámi kaple Saint-Pierre vyzdobená samotným Cocteauem. Za vámi otevřené moře. Lze se ptát: jak reaguje na zvuky šířené pod vodou mořská fauna? Odpověď je nasnadě. Od svých prvních koncertů pořádaných Kalifornskou univerzitou v 80. letech Michel Redolfi navrhuje své podvodní přenosy v úzké spolupráci s oceánografickými centry zabývajícími se studiem a ochranou mořské fauny. Ve Spojených státech Michel spolupracuje od 80. let se Scripps Research Institute, v nedávné minulosti pak s asociací na ochranu velryb Oceania (Moorea-Tahiti), ve Francii pak s institutem IFREMER v Brestu.

A závěrem dejme slovo autorovi. „Byla to náhoda, když jsem objevil, jak některé tóny - to, co odlišuje kvalitu jednoho hudebního tónu od druhého - pod vodou znějí opravdu dobře. Harfa, flétna a ženské hlasy znějí úžasně, zatímco elektrická kytara a funky basové riffy nikoli. Moře je dalším otevřeným prostorem pro umění. Zvuky jsou slyšet, teprve když člověk ponoří hlavu do vody. Ale nemusí si ani namočit uši, neboť zvuk vibruje a prochází kostmi a lebkou. Michel Redolfi.

Ekologické písně

Hudba má moc oslovit široké publikum a upozornit na důležitá témata. Jedním z takových témat je i ochrana přírody a životního prostředí, které se věnují ekologické písně. Tyto písně se profilují svéráznou poetikou a humornými texty.

Ekologické písně v kontextu hudební scény

Kapela Zelené koule se už skoro dvacet let skrze různé hudební žánry věnuje písním o přírodě a ochraně životního prostředí. Svérázná poetika ekologických písní s humornými texty je jejich poznávacím znamením. Mnoho kapel se snaží poukázat na ekologické problémy a nabízet inspiraci pro změnu. Trapné, prvoplánové, mudrlantské, ale také dojemné, strhující, inspirující. Takové můžou být písničky „řešící“ ekologické problémy.

Příklady ekologických písní a jejich poselství

• Divadlo Sklep - Tak dělejme něco!: Jeden z vrcholů fenomenální sklepácké parodie na ochranáře přináší perly jako „farizej Fosfor a satanáš Síra“ nebo „Stvořitel zbrunátněl, pro dým už nevidí / zprzněná planeta vystříkne hnus. / Člověčí hovado smaží se v plameni / národy pobité vichřicí hrůz.“ Hymnický refrén dokonale podtrhuje naléhavost hrozící ekologické katastrofy.
• Midnight Oil - Blue Sky Mine: Australská rocková legenda na vrcholu tvůrčích sil vyzývá k vrácení země původním obyvatelům.
• Marvin Gaye - Mercy Mercy Me (The Ecology): Gayeovu soulovou smuténku doprovází andělský sbor, teskné piano, jímavé smyčce a eko-protestující saxofon. „Jak můžeme spát, když hoří naše postele?“
• Formidable Vegetable - Kimchi: Píseň Kimchi je současně super návod na tuhle pochoutku a názorně ilustruje, proč Charlí spojil hudbu s edukativním obsahem.
• Kathryn Kellogg - Love a Lonely Banana: A Song About Food Waste: V tomhle eco songu nabádá kupující, aby si při koupi banánů vybírali přednostně ty “osamělé”.

Ekologické písně v Hnutí Brontosauři

Od začátku Hnutí si Brontosauři rádi zpívali. U táboráků, ve vlacích, v prvomájových průvodech. První soutěž o zlatého pterodaktyla, autorských písní o přírodě i Brontosaurech samotných, proběhla v roce 1979 v klubu Topas na Kounicových kolejích v Brně. V průběhu let písní přibývalo, a k současnému výročí jsme na koncertu v roce 2022, a zatím v poslední soutěži o Zlatého pterodaktyla v roce 2023 provedli jejich inventuru, a na DORTu uslyšíte dvě přehlídky všech Brontosauřích písní. Na DORTu budou autoři, interpreti i pamětníci. Pro všechny tam bude i volný mikrofon na obou přehlídkách.

Inspirace přírodou v tvorbě Verniky

Vernika je začínající folková písničkářka původem z Novohradského podhůří, které ji inspirovalo při tvorbě jejích poetických textů, které jako červená nit spojuje téma vody. Dále ji inspirují vztahy, bouře emocí a příběhy života jejího i druhých. Do jejích textů má smysl se zaposlouchat.

Přírodou inspirované písně alba Duše lesa vznikly ze zkušenosti hlubinně ekologického rituálu Shromáždění Všech Bytostí. Vládnou tu zobcová flétna, akustika, „křesťansky“ hřejivý hlas a výrazné melodie.

Flore Laurentienne

Oceňovaný kanadský skladatel Flore Laurentienne vystoupí 10. dubna poprvé v České republice v rámci festivalu Spectaculare. Za pseudonymem Flore Laurentienne stojí Mathieu David Gagnon, který spojuje rozsáhlé orchestrální zvuky s vintage analogovými syntezátory, a vytváří tak působivé kompozice na pomezí ambientu, filmové epiky a moderní klasiky.

Flore Laurentienne ve své hudbě zachycuje divokou krajinu rodného Québecu. Jeho kompozice propojují mohutné smyčcové aranže s tóny raných analogových syntezátorů, čímž vytvářejí zvukový svět, jenž je současně monumentální i intimní.

Gagnon pochází z Québecu, studoval vážnou hudbu ve Francii a po návratu spolupracoval jako producent s několika kanadskými experimentálními rockovými kapelami. Název projektu odkazuje na spisy biologa Marie-Victorina Kirouaca, který ve 30. letech minulého století mapoval flóru a faunu jižního Québecu.

Debutové album Volume 1 z roku 2019, věnované vztahu člověka a přírody, získalo nominaci na prestižní Polaris Music Prize a uspělo také v cenách Félix a Juno.

tags: #hudba #inspirovaná #přírodou

Oblíbené příspěvky:

• Ekologická alternativa kapesníků
• Přirozené změny klimatu: Názor
• Příspěvková organizace NMP
• Ubytování Sedlice u Želiva
• Dopad kompostování na třídicí cíle