Film Jana Hřebejka Odpad, město, smrt, vychází z divadelní inscenace režiséra Dušana Pařízka, která byla inspirována filmovým scénářem Reinera Wernera Fassbindera Der Müll, die Stadt und der Tod. Fassbinderova hra byla adaptována do českého prostředí a jako reálné prostředí filmu posloužila pasáž paláce Lucerna a okolí.
Město, které je propojené nečistými aktivitami bohatého obchodníka - spekulanta (označovaného jako "bohatý Žid"), zahnívá v prostředí dekadentních kabaretů a polosvětě prostitutek a pasáků. Ženskou hrdinkou filmu je nešťastná, křehká a zneužívaná prostitutka Romi. Příběh sleduje její vztahy s otcem - travesti zpěvákem, nemilující matkou na vozíčku, pasákem s homosexuální orientací a bohatým spekulantem, jenž si ji najímá za velké peníze, aby vyslechla jeho kvazi filozofické úvahy nad městem a jeho úpadkem.
Prostitutka Romi je ve svém povolání málo úspěšná: na své zákazníky je až příliš jemné povahy. Čím umanutěji ji však její pasák Franz posílá na ulici, tím více se Romi přibližuje úplnému zhroucení. Jednou ji osloví spekulant s realitami, který sám sebe nazývá „bohatým Židem“: nepožaduje po ní sexuální služby. Stačí, aby mu vyprávěla, a za to ji doslova královsky odměňuje. Její tak náhlé štěstí s ní však nikdo nesdílí. Kolegyně i její stávající klienti se od ní odvracejí, a stejně tak i Franz, jehož miluje, říká: kšeftování s Židem smrdí.
Film se dotýká současných podob vědomého i nevědomého rasismu, homofobie i alibismu a zkoumá klišé s nimi spojená. Ačkoli hra nastavuje nelichotivé zrcadlo mj. politické korektnosti, která mnohdy vede k pokrytectví, protože nesnášenlivost sice maskuje, ale neřeší, bylo její uvedení v německy mluvících zemích donedávna opakovaně zakazováno a její autor paradoxně nařčen z antisemitismu.
Odpad, město, smrt poukazuje na jakousi znuděnou a odtažitou společnost, na základě čehož systematicky odpírá požitky, jaké by na první pohled mohl slibovat. Namísto lakování na růžovo nabízí nelichotivý pohled na lidi v úpadku. Nacházet příčiny společenského selhání je ale obtížné, jako by se vytratily v oparu každodenního opilství. Důsledky jsou však více než zřejmé a pocity o to silnější.
Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově
Intenzívní fyzické výkony Gabriely Míčové nebo Martina Pechláta i před kamerou stvrzují jedinečné dispozice členů souboru, jejichž herecký projev i v extrémně vyhrocených situacích zůstává civilně autentický a oproštěný od teatrálnosti. Gabriela Míčová, oceněná Cenou Thálie 2012, ve slavné Fassbinderově divadelní hře odkrývá sebedestruktivní vzývání kapitalismu, nacionalismu i aktuální nesnášenlivost k menšinám.
Odpad, město, smrt je palčivé sociální drama o životem otloukané šlapce Romi, kterou zneužívají její klienti, její pasák i její otec. S krutou provokativností se zamýšlí nad otázkou, za jakou cenu jsou lidé v době, dirigované neviditelnou rukou trhu, ochotni prodávat sebe i své svědomí.
Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace
Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice
tags: #odpad #mesto #smrt #film