Hudební žánry inspirované historií, přírodou a literaturou

Hudební historie je plná žánrů, které ve své době zazářily, ovlivnily celé generace hudebníků a poté ustoupily do pozadí. Dnes o nich slyšíme méně - ne proto, že by ztratily hodnotu, ale proto, že je mainstream vytlačil jinými směry. Pro sběratele a hudební nadšence to ale znamená příležitost - vrátit se k těmto zvukům, objevit je znovu a nasát jejich atmosféru přesně tak, jak ji cítili posluchači v době jejich vzniku. Dějiny možná píší vítězové, muziku však mají na svědomí rebelové. Proč se tedy z dějin hudby staly nudné zástupy úspěšných mužů? Hudební historik a kritik Ted Gioia ve své odvážné knize Hudba: podvratné dějiny tvrdí, že to je dáno obecně revolučními možnostmi hudby. Společnost musela nejdříve rebely potlačit a až následně jejich inovace zpracovala do krotkého hudebního kánonu.

Vliv literatury na hudbu

Publikace Opera a literatura. Literatura a opera Ireny Rozsypalové nabízí základní informace o vzájemném vlivu opery a literatury a naopak literatury a opery. Zbývá vám vedle koncertování čas na rozepsání nových songů a nasávání inspirace, třeba i té literární? Právě pro ten případ je tu výběr desíti působivých spojení hudby a krásné literatury.

Literární díla jako inspirace pro hudební alba a skladby

Seznam těch, kteří na Orwella odkazují, je obsáhlý a velmi různorodý. Jasně nejvlivnější, byť ne zrovna nejaktuálnější dystopie je ta od novináře George Orwella, která líčí, jak diktatury znásilňují minulost, jazyk a nakonec také myšlení i touhy běžného občana. Huxleyho představa krásného nového světa se překrývá s ideou kapitalismu bez přívlastků. Však ji taky inspiroval Henry Ford. Od uvedení Fordu T do výroby (1908) se v knize počítá nový letopočet a T také nahradilo křesťanský kříž. Rubem této utopie je všudypřítomná víra v konzum a potírání jakýchkoliv citů halucinogenem jménem sóma.

V mládí s frendíky popíjel mlíko plus (chlast a drogy) v baru Korova. A pak, než ho policie zatkla za vraždu a poslala na převýchovu, přepadal důchodce v ulicích, anebo dívky a ženy bil a znásilňoval po bytech. Temná antiutopická satira přímo volala po metalové adaptaci. Bulgakov by tak úplně nesouhlasil s Bradburyho výrokem: „Rukopisy nehoří“. Něco o tom věděl. Ten svůj nejslavnější spálil, po paměti napsal celý znovu a nikdy ho nevydal. Úplný text vyšel až sedmadvacet let po autorově smrti ve Frankfurtu. Aby ne, když popisoval rejdy ďáblových pohůnků v meziválečné Moskvě, pozurážel kdekoho ze strany a došel k závěru, že Satan je sympaťák. Jinak Stouni na literární novinku zareagovali pružně.

„Žádný člověk není ostrov sám pro sebe; každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Hemingway si jeho slova vypůjčil do románu o španělské občanské válce. Tehdy se věřilo, že se v ní rozhoduje, jestli celou Evropu uchvátí Hitler, a proto se do ní na straně levicových republikánů dobrovolně zapojil americký profesor španělštiny Robert Jordan. Kniha plná brutálních výjevů a mezních situací je skoupá na komplikovaná souvětí. Titulní skladba jednoho z nejlepších alb 80. let, které spíš tvoří samostatný svět, vychází z předlohy s neobyčejně složitou strukturou. Odyssea Leopolda Blooma po Dublinu nejenže dodržuje strukturu původního Homérova eposu.

Čtěte také: Kapely propagující ekologii

Aniž by to tušil, thébský král Oidipus zabil svého otce a oženil se se svou matkou. Tím naplnil svůj osud a taky se úplně znemožnil. Když se vzdal vlády nad městem a oslepil se, do vyhnanství ho doprovázela jen dcera Antigona. Jemu, padlému bratrovi Polyneikovi, a hlavně sama sobě zůstala věrná až za hrob. Tento nadčasový příběh oslovil Katarzii a Pjoniho.

Postupy dobrodružné literatury jsou jen pozlátko, vynikající znalosti života a lovu velryb zase jen třešničkou na dortu. Melville do obojího zaobalil až mystické úvahy o smyslu lidského bytí a jeho (marného) boje s přírodou. Ostatně Moby Dick byl metaforou Leviathana, biblické mořské příšery. Mimochodem, bílá velryba měla své reálné předobrazy. Byli jimi částečný albín, vorvaní samec Mocha Dick, který v polovině 19. století napadal lodě v Tichém a Atlantickém oceánu, a ještě jeden vorvaň, který potopil škuner Essex. Ne náhodou si ho Mastodon vyhlédli jako jeden z námětů pro první čtyři alba, která byla inspirovaná přírodními živly.

Hudební žánry inspirované přírodou

Ne náhodou si ho Mastodon vyhlédli jako jeden z námětů pro první čtyři alba, která byla inspirovaná přírodními živly.

World music a etnické vlivy

Výraz world music se používá nejčastěji pro hudbu, která hudebně či literárně vychází z libovolné etnické tradice, kterou ovšem necituje doslovně, ale doplňuje ji o prvky jiných žánrů, popř. klasickou hudbu, která vznikla v západní kultuře. Zavedení termínu world music se připisuje etnomuzikologovi Robertovi E. Brownovi (1927-2005), který ho začal používat v 60. letech 20. století. Na použití termínu World Music jako „obchodní značky“ se 29. Indická hudba se stala populární na konci šedesátých let poté, co ji objevili Beatles. Byli to právě oni, kdo při svých psychedelických experimentech objevili Raviho Šankara, mistra hry na sitár.

Reggae z Jamajky, směs afrických rytmů, afrokubánský pop a americký soul se objevily v 70. letech s hudbou skupin Toots a Maytals, Jimmyho Cliffa a především Boba Marleyho. Hudba jamajských ghet zachvátila hudební scénu jako bouře. Její melodičností a rytmikou se nechaly inspirovat skupiny jako Police či UB40. Kalypso z Trinidadu, vúdú z Haiti a zouk, kreolská taneční hudba z francouzských Antil jsou další vlivné styly.

Čtěte také: Recyklované hudební nástroje

Cikánská neboli romská hudba je také známá na celém světě. Patří k ní samozřejmě housle a cimbál. Dnes už se romská hudba na celém světě rozvinula do různých hudebních žánrů dle regionu, kde Romové žijí: Balkán, Španělsko (např. Gypsy Kings), Francie, Německo (Gipsy Jazz). Africký kontinent je bohatý na hudební tradice. Sunny Adé a Fela Kuti pomohli k popularitě nigerijské hudbě juju a Salif Keita světu představil hudbu z Mali, tzv. mandinku. Guinejský Mory Kanté byl prvním africkým hudebníkem, který zabodoval v evropských hitparádách. S písní „Yeké, Yeké“ ho Evropa zaznamenala už v roce 1987. Talentovaný senegalský zpěvák Youssou N'dour je hvězda hudebního žánru mbalax.

Mezi lokální žánry v USA patří cajun, zydeco a tex-mex, původní indiánské kmeny mají každý svou vlastní taneční a rituální hudbu. Mezi jihoamerické styly patří tango z Argentiny, jehož představitelem se stal hráč na akordeon Ástor Piazzolla. Také hra na Panovu flétnu z And se stala charakteristická pro jihoamerickou hudební tradici.

Undergroundové hudební žánry

Bossa nova se zrodila koncem 50. let v Brazílii jako sofistikovanější, jemnější verze samby. Charakteristické jsou pro ni tlumené vokály, jemné kytarové harmonie a decentní rytmika, která se spíše pohupuje, než aby tlačila dopředu. Mezinárodní průlom přišel s písní „The Girl from Ipanema“ a spoluprací saxofonisty Stana Getze a kytaristy João Gilberta.

Na přelomu 60. a 70. let se v Německu objevila vlna experimentální hudby, kterou britský tisk pojmenoval „krautrock“. Kapely jako Can, Neu! nebo raní Kraftwerk kombinovaly rockové nástroje s elektronickými experimenty a hypnotickými rytmy. Vznikl zvuk, který inspiroval post-punk, elektroniku i alternativní rock. Desky jako Tago Mago nebo Neu!

Doo-wop má kořeny v afroamerických komunitách USA konce 40. let a jeho vrchol přišel v 50. letech. Typické jsou vokální harmonie, jednoduché akordové postupy a romantické texty. The Platters nebo The Drifters patřili k největším hvězdám tohoto stylu. Přestože doo-wop ustoupil nástupu rock’n’rollu, jeho vliv je slyšet v soulu i popu dodnes.

Čtěte také: O komunitním kompostování

Bristol na začátku 90. let dal světu trip hop - temnou, pomalou a vrstvenou hudbu, která míchá elektroniku, hip hopové beaty a melancholické vokály. Massive Attack, Portishead a Tricky vytvořili desky, které dodnes patří k tomu nejlepšímu, co večerní poslech nabízí.

Psych folk, nebo také psychedelický folk, propojuje akustickou kytaru a tradiční písničkářství s psychedelickými aranžemi. V 60. a 70. letech se mu věnovali například Donovan nebo The Incredible String Band. Výsledkem jsou alba, která působí jako hudební pohlednice z jiného světa - jemná, ale přitom experimentální.

Afrobeat vznikl koncem 60. let v Nigérii, když Fela Kuti spojil funk, jazz a tradiční africké rytmy do dlouhých, hypnotických skladeb s výrazným groovem. Tony Allen, jeho dvorní bubeník, udával styl, který se dnes znovu objevuje v moderních fúzích. Alba jako Expensive Shit nebo Zombie jsou politickým prohlášením i tanečním nábojem.

Na přelomu 80. a 90. let přišla britská vlna shoegaze - kapely jako My Bloody Valentine, Slowdive nebo Ride zakrývaly melodie v hustých kytarových stěnách a vrstvených efektech. Vznikl zasněný, éterický zvuk, který byl dlouho mimo hlavní proud, ale dnes prožívá renesanci.

Baroque pop spojuje popové písničkářství 60. let s prvky klasické hudby - smyčce, cembalo a bohaté aranže. The Beach Boys na Pet Sounds nebo The Zombies na Odessey and Oracle ukázali, že pop může být sofistikovaný a hudebně propracovaný.

tags: #hudební #žánr #inspirovaný #historií #přírodou #literaturou

Oblíbené příspěvky:

• Technologie recyklace odpadu
• Živočichové v přírodě
• Odpadové hospodářství Liberecko
• Recenze ekologických plen velikosti 4
• Jarní příroda: Slovíčka a fráze