Hudba je mocný nástroj, který dokáže oslovit miliony lidí po celém světě. Některé kapely se rozhodly využít tuto sílu k šíření důležitých poselství, včetně těch ekologických. Pojďme se podívat na několik hudebních skupin, které se ve své tvorbě zaměřují na ochranu životního prostředí a udržitelný život.
Každé nové album amerických Linkin Park je velkou událostí, i když hlavně z hlediska přepisování hitparád. "Linkini" nikdy nebyli bůhvíjak muzikantsky zručná a progresivní kapela. Jejich tříminutové písničky ale vždy obsahovaly návykový nápad, který sice nebyl dále nějak víc rozvíjen, ale právě díky své přímočarosti a jednoduchosti dokázali oslovit masy jako málokdo. Ať už to bylo na prvních dvou deskách pro nu-metalové kids, tak na posledních dvou pro už globální nediferenciované rádiové posluchačstvo.
Nová deska měla dle slov kapely skloubit to nejlepší ze všech desek minulých, ale na nějaké tvrdé vypalovačky v duchu debutu Hybrid Theory rovnou zapomeňte. Album je spíš takovým pojítkem mezi sice popovým, ale pořád převážně kytarovým a organickým Minutes To Midnight a syntetickým hipsterským počinem A Thousand Suns. Jediné co upomene na staré dobré časy je Chesterův zpěv, který se občas solidně rozeřve (jediná vyložená vypalovačka Victimized) a některé refrény připomínající desku Meteora (Lost In The Echo).
Nejsilnější je kapela v momentech, kdy nechá naplno vyznít svůj cit pro melodii jako v singlech Powerless a především v pilotní věci Burn It Down, protože takovýto chytlavý hit, který jen tak z hlavy nedostanete, už kapela nenapsala hodně dlouho. Deska je to krátká a poslouchá se docela dobře, oceňuji větší příklon k organickému zvuku, přesto na mě působí tak nějak nedotaženě a bez koncepce, podobně jako Meteora. Debut byl revoluční, třetí deska ubráním plynu a zjemněním, čtvrtá hodně elektronická s koncepčním ekologickým poselstvím, Living Things ale působí jako obyčejná sbírka aktuálně napsaných písní bez nějakého jednotícího prvku. Prostě, co napsali a nahráli, to vydali a tentokrát evidentně nechtěli nic řešit a vysvětlovat.
Málokdo asi tuší, že současná pražská populární formace JAMARON má své rodné kořeny na Českolipsku, a to konkrétně v Mimoni. Jejich loňský koncert v rámci oslav Dnů města dopadl na mimoňském náměstí opravdu na výbornou, kapela nahrála před koncem roku druhé album „Doma“ a úspěšně vyprodala pražský Lucerna Music Bar cca před měsícem.
Čtěte také: Recyklované hudební nástroje
„Doma“ začíná meditativním poselstvím o planetě Zemi a symbolicky se jím i album uzavírá v krásné, i když smutné baladě „Zauzlíkovaná klec“. Jediné formální minus: na bookletu je tato píseň uvedená jako devátá, místo písně „Medvídci koušou“, ale fakticky je na nosiči poslední. Jestliže je začátek a konec alba věnován naší matičce Zemi a smyslu života vůbec, právě „Medvídci“ poukazují na další vážné téma: partnerské vztahy.
Hudebně jsou JAMARON - což značí JA(kub)+MAR(ie)+ON(dra) - velmi pestří: dokáží dramaticky rozbouřit emoce v „Úhlu pohledu“, rozeznít pohodový adrenalin v druhém songu „Pozadí“ anebo si tvrdě stát za svým v řízné hitovce „Jsem takovej“. Nejlepší skladby se těžko vyzdvihují, protože kapela jich má bez přehánění plný rukáv: kromě všech zmiňovaných je tu ještě originální, s pozitivním poselstvím recitovaná „Habaděj přání“ anebo nádherně vyletněná „Amerika“, která nezasvěceným bude připomínat glorifikaci USA, ale jde v podstatě o krásný mejdan v naší středočeské lokalitě.
Zpívající kytarista Ondra se harmonicky doplňuje se saxofonistkou Marií a je to právě nepředvídatelnost v jejich společném zpěvu, co drží posluchače v příjemném napětí, s čímže skupina přijde. Možná, že právě svým osobitým rodinným přístupem - album navíc vznikalo v domácím prostředí druhého kytaristy Jakuba - dokazují JAMARON svou sílu.
PLEASE THE TREES je stálice české nezávislé scény známá silnými koncerty a environmentálním poselstvím. Vznikla v roce 2005 v Táboře spojením členů kapely Some Other Place a písničkáře Václava Havelky. Od debutu Lion Prayer (2007) kapela postupně rozvíjela zvuk i mezinárodní působení. Následovala intenzivní koncertní činnost v Evropě, USA a Izraeli. Čtvrté album (2015), nahrané v USA s Chrisem Koltayem a Philem Weinrobem, získalo ocenění Apollo. Kapela hrála mj. s Robertem Plantem a Two Gallants. Páté album Infinite Dance (2018), vzniklé ve studiu Tiny Telephone v San Franciscu, je považováno za vrchol jejich tvorby. Současnou sestavu tvoří Václav Havelka, Jan Svačina, Ivo Lorenc a Lukáš Palán.
BARON CRÂNE vznikli v roce 2014 z nespoutaných instrumentálních jam sessions. Od té doby vydali několik alb, která se vyznačují originálním spojením stylů a neustálým vývojem. Současná sestava - Léo (kytara), druhý Léo (bicí) a Olivier (basa) - funguje od roku 2017. V roce 2020 vydali album Commotions, na kterém poprvé rozšířili svůj zvuk o vokály (Arthur Brossard, rapper INCH) a nové žánrové přesahy. Během pandemie vzniklo album Les Beaux Jours, na kterém hostují mj. saxofonista Guillaume Perret, flétnista Robby Marshall a další hudebníci.
Čtěte také: O komunitním kompostování
Čtěte také: Literární vlivy v hudbě
tags: #hudební #skupiny #s #ekologickým #poselstvím