Milí cestovatelé, zveme vás na výlet do Třeboňska, kde se nachází nejznámější česká písečná duna. Krásná procházka vás povede kolem zatopených pískovcových lomů, kde se můžete vykoupat.
Délka trasy: 6 km
Obtížnost: Lehká trasa vedoucí z velké části po rovince kolem rybníků.
Výlet je možné jet s kočárkem (pouze velká gumová kola), na kole i se psy (část cesty na vodítku, na pláže nesmí). Kratší trasu projdete volným tempem za necelé dvě hodinky.
Vzdálenost od Prahy: 120 km ujedete za necelé dvě hodiny.
Čtěte také: The Sims 4: Hurá do přírody - stavba domu
Trasa: Pojedete po D1, pak směr Benešov →Tábor → Veselí nad Lužnicí. Pak směr Hamr a odbočit doprava po šipkách k pískovně.
Parkování: Doporučujeme jen „legální“ parkoviště u občerstvení Na pískovně (25 Kč za den).
Ahoj, kluci a holky, tento výlet se vám bude moc líbit. Vede totiž po rovince kolem krásného jezera, ve kterém se můžete vykoupat nebo si u něj postavit hrad z písku. Je ho tady totiž skoro tolik jako na africké poušti!
Stejně jako k našim ostatním výletům jste i k tomuto dostali originální mapu s vyznačenou trasou. Pokud půjdete správnou cestou, budete se pozorně rozhlížet, číst správné texty a poslouchat, co říkají rodiče, jistě splníte všechny dnešní úkoly.
Pokud se vám podařilo zaparkovat u občerstvení (v létě to tady bývá obtížné), rozhlédněte se a zkuste najít ceduli Českého rybářského svazu s mapou. Hned u ní je totiž vstup na naši pěšinku a také zde čeká první písmenko do tajenky. Najděte na tabuli modré kolečko s rybou a prutem.
Čtěte také: Buresova hodnoti "Hura z lavic do prirody 3"
V Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko se na 240 hektarech mezi městem Veselí nad Lužnicí a obcemi Horusice a Vlkov rozprostírá území pískoven. Pět oddělených štěrkových jezer vzniklo po těžbě štěrkopísku v letech 1952 až 1986. Vede jimi naučná stezka Veselské pískovny.
Je dlouhá šest kilometrů a návštěvník si na ní užije 14 zastavení u informačních tabulí. Upozorňují na výskyt jedinečných a většinou chráněných druhů rostlin a živočichů. My se po této stezce vydáme a kousek si projdeme. Obkroužíme jezero tak, že budeme mít vodu po celou dobu po pravé ruce. Pokud je teplo a voda vás láká, vydržte chvilku a zkuste ujít alespoň pár stovek metrů. Bude tam klid a hezčí pláž.
Věděli byste, jak se jmenuje oblast, kde se nacházíte? Jistě, je to Třeboňsko.
Třeboňsko s více než 400 rybníky patří z hlediska výskytu vodních ptáků k mimořádně významné lokalitě. A to nejen v rámci České republiky, ale i střední Evropy. Celkem tu bylo pozorováno 280 druhů cachtavých opeřenců. K nejvzácnějším patří orel mořský. I na toho zde můžete narazit.
Orel mořský má v říši ptáků největší rozpětí křídel - něco kolem dvou metrů. Samec v plné kondici váží zhruba čtyři a půl kila, samice je o třetinu větší. Mladý dravec je tmavohnědý až černý, má černý zobák a černé oči. Dospělý je hnědý, hlava může být světlejší, má žlutý zobák a výrazně bílý ocas.
Čtěte také: Disneyho Hurá do přírody - recenze
Tito dravci se živí především rybami. Jedná se ovšem zejména o mrchožrouty, kteří sbírají leklé ryby, takže plní funkci jakési zdravotní policie či hygienické služby. Hnízdí na stromech, kde si budují mohutné příbytky o hmotnosti několika set kilogramů. Orli jsou svému hnízdu věrní, rodičovský pár je může používat několik let. Je to hrubá spletenina z větších větví, uvnitř vystlaná suchou trávou, listy a podobně. Hnízdění začíná poměrně brzy, zpravidla v únoru samice snáší dvě vejce.
Vidíte nějakého orla? A hnízdo?
Ale nenarazíte zde jen na vzácné orly. Příroda Třeboňska vyniká neobyčejnou pestrostí biotopů. V rozmezí několika desítek kilometrů zde najdete rozsáhlé jehličnaté a listnaté lesy, zbytky lužních lesů, přechodová rašeliniště, která se svými podmínkami přibližují chladné severské tundře, teplé stepní lokality, mokřadní louky či rybníky, jejichž břehy často nahradily původní mokřadní ekosystémy.
Třeboňská rašeliniště, vybrané rybníky a další mokřadní biotopy oblasti jsou zařazeny mezi mezinárodně významné mokřady.
Najděte naučnou tabuli č. 1 a pak také č. 2. O zdejších zvířátkách vám povypráví.
Než dorazíte k tabuli č. 2., projdete kolem nejpopulárnější pláže, kiosku se zmrzkou a také převlékárny. Najděte na ní obrázek. Jsou na ní halucinace z vedra. Vedra také vytvářejí zvláštní jev. Víte, jak se mu říká? Ano, fata morgána. Jde v podstatě o vidinu. V dálce se nad horkým povrchem - třeba nad pouští nebo nad rozpálenou silnicí - objeví obrázek něčeho, co tam ve skutečnosti není.
Vidíte zrcadlový obraz vzdáleného města, oázy nebo jezera, který pluje ve vzduchu či se vlní nad zemí. Ve skutečnosti to není žádné kouzlo, ale projev chování světla. Jistě víte, že je vzduch u rozpálené země hodně horký a řidší, zatímco vzduch nad ním je chladnější a hustší. Světelné paprsky, které letí od nějakého vzdáleného předmětu, jako je třeba hora, se kvůli rozdílné teplotě a hustotě vzduchu ohýbají. A jak se ohýbají, mohou se stočit tak, že se dostanou až k vašim očím z jiného směru, než byste čekali. Vaše mozečky si pak myslí, že obraz vidí dole, jako by se zrcadlil na nějaké vodní hladině, i když tam žádná voda není.
Hledáme žlutou značku a kousek za ní mokřady a další naučnou tabuli.
Poznáte i jiné rostliny na obrázku? Mají zajímavá jména. Chtěli byste se tak jmenovat? Třeba Rosnatka? Třezalka? Drobýšek? Kdo by chtěl vypadat jako drobýšek?
Pokud se podíváte přes vodní hladinu směrem k začátku výletu, možná zahlédnete komíny domů známého města, které se v názvu usmívá. Město ležící kousek od Třeboně či Českých Budějovic, kde žije asi tak 6 000 obyvatel, by se vlastně mělo jmenovat Veselí nad Lužnicí a Nežárkou, protože jím protékají obě řeky. Ale asi by to bylo moc dlouhé… Nebo tu z nějakého důvodu Lužnici nadržují.
Na protáhlém náměstí v historickém centru stojí za vidění kostel Povýšení svatého Kříže a řada renesančních domů v čele s radnicí a muzeem s psaníčkovými sgrafity. Muzejní budova se nazývá Weisův dům. Je to podle hudebního skladatele Karla Weise (* 1862, ✞ 1944), sběratele jihočeských lidových písní. Expozice vás rovněž seznámí s národopisem blat, historií veselských cechů a bytovou kulturou typického maloměsta. Rovněž zde spatříte zajímavou sbírku palných a chladných zbraní z 19. století.
Cesta nás vede lesní pěšinkou kolem půjčoven šlapadel do míst, kam už moc plavců nedojde. A přitom je zde písek tak nádherný!
Dokázali byste vysvětlit, co je písek? Směs drobných kamínků různého původu. Hustota písku závisí na tom, kolik je v něm na vlhkosti, prostě vody. Dělí se podle velikosti zrn. Písek je využíván zejména ve stavebnictví (výroba betonu), při výrobě skla a ve slévárenství. Také se používá jako hračka pro děti. Když totiž písek namočíte, přestane se sypat - a drží. Takže z něj můžete dělat bábovičky, hrady…
Jestlipak si ještě pamatujete, co jste říkávali, když jste lopatičkou poklepávali na formičku? Říkanek k „pečení“ pískových báboviček je víc. My pro vás vybrali ty hlavní dvě. Tak šup: Najděte nějaký kelímek či tak něco a během výletu vykouzlete nejméně dvě bábovičky!
Jestlipak víte, jak se jmenuje město, kde každoročně vznikají pískové sochy? Je to móóóóc těžká otázka! 😁 Také tam vede jeden z našich výletů s tajenkou.
Písek se získává z mořského dna, koryt řek a podloží jezer, odkud se těží pomocí plovoucích bagrů. Největším světovým vývozcem jsou Spojené státy, největším dovozcem Singapur.
Těžba písku má ovšem špatný vliv na životní prostředí. Prohlubují se říční koryta, ničí pobřeží a ubývá oceánské fauny, případně celých ostrovů (například v Indonésii). Celková světová spotřeba písku je přibližně 50 miliard tun ročně. To je dvojnásobek množství, které za stejnou dobu vyprodukují všechny řeky světa. Tato vysoká spotřeba je způsobena i rostoucí výstavbou v Číně a dalších asijských zemích.
Pouštní písek, kterého je dost a dost, se pro stavební účely bohužel nehodí. Jak je to možné? Jednoduše: Jeho větrem obroušená zrnka neudrží beton pohromadě. Vědci proto zkoumají možnosti recyklace stavebních hmot a právě úprav pouštního písku. V budoucnu se tedy můžeme těšit, že technologie umožní využít i pouštní písek.
Míjíme další cedulku Českého rybářského svazu a také naučnou tabuli č. 4, která vypráví o ledňáčkovi, dudkovi a blatnici.
Přejdeme Pláže Avalonu a projdeme kolem občerstvení. Věděl by někdo, co je Avalon? V keltské mytologii a legendách o králi Artušovi je Avalon bájný ostrov. Často je popisován jako jakýsi rajský ostrov, který je zahalen v mlze a je velmi těžké ho najít.
Podle legendy se na tento ostrov dostal těžce zraněný král Artuš po své poslední bitvě, aby zde byl uzdraven. Někdy se tomuto místu přezdívá Ostrov jablek, protože název Avalon je odvozen z keltského slova pro jablko. Odkazuje na jabloňové sady, které se zde údajně nacházely.
Za chviličku už budeme u písečné duny. Nejprve se ale ještě zastavíme u tabule č. 5. Tomu, kdo má rád povídání o Ferdovi Mravencovi od Ondřeje Sekory, okamžitě padne do oka fotka brouka mravkolva. Ten přece Ferdu skoro sežral! Vzpomínáte? Víte, jak mravkolev vypadá? Dospělý poměrně nevinně - jako nenápadná jepice. Ovšem jeho larva je vybavená obřími kusadly. Žije zahrabaná v čemkoli jemně sypkém (píseček, prach), kde si vytváří pasti ve tvaru nálevky.
Když do pasti spadne drobný hmyz (nejčastěji mravenec), nemůže se přes sypký materiál dostat nahoru. Podjíždějí mu všechny nohy. Vyčerpaně pak sklouzne larvě rovnou do kusadel. Je usmrcen a larvička ho vysaje jak pitíčko z krabičky. Mravkolev dokonce loví aktivně: Pokud se kořist dostane na hranu pasti, uvolní se většinou několik zrnek písku, což larva vycítí. Pod mravence pak hází písek, jímž se ho snaží shodit dolů. Naštěstí oběť larvu nevidí, je skrytá pod pískem. Takže mravenečci jen tuší, že je nečeká nic dobrého…
Děti, kdo znáte Ferdu Mravence? Věděli byste, jakým hmyzem byla „slečna“ která se Ferdovi líbila?
A věděli byste, jak se jmenoval Ferdův popletený kamarád a velký nešika? Tatínkové se nebudou smát…😁
Konec legrácek, odbočujeme po značce doprava na vyšlapanou stezku, která nás přivádí k duně. Moc na ni nevstupujte, ať ji neponičíte!
Písečný přesyp se nachází asi kilometr severozápadně od obce Vlkov. V roce 1954 byla tato duna i její okolí zapsány mezi obzvláště chráněná území. Písečný val zabírá plochu o rozměrech 80 × 60 metrů a nad terénem ční do výšky čtyř metrů. Je zatím velice dobře zachovaný a stabilizovaný. Přesto se na volných místech udržuje jemně žlutý pohyblivý písek, na němž při větru vznikají zřetelné čeřiny.
Vlkovský písečný přesyp není v kraji největší, ale je zaručeně nejznámější. Není ani nejstarší, ale hodně starý je. Vznik duny sahá až do doby ledové. Vědci se zatím nedopátrali skutečného údaje, takže jedni uvádějí pozdní dobu ledovou, druzí starší holocén neboli nejmladší geologické období, které začalo koncem poslední doby ledové. Tedy 10 000 až 8 500 let před naším letopočtem.
Ach, duno, duno, jak ti závidíme, že ses v relativním zdraví a kráse dožila tolika let! Vybavíte si, děti, kdo z vašich předků se dožil nejvíce roků? A kolik to bylo?
Najděte cedulku PŘÍRODNÍ REZERVACE. Je na ní šelma.
Dotkněte se písku, pohlaďte jeho zrnka a vraťte se na pěšinku k vodě. Jsme v půlce výletu. Hurá!
Znáte film Doba ledová? Má hned pět dílů.
V jedné z nejpopulárnějších animovaných filmových sérií se potkáváme s mamutem Manny, Ellie a Broskvičkou, s něčím jako lenochod jménem Sid a tygrem Diegem. Nezapomněli jsme na někoho? Samozřejmě na toho nejdůležitějšího - veverčáka Scrata. I zde je hodně veverek. Třeba u stromu nad tabulí č. 7. Poznáte ho? Je to náš národní strom. Znáte národní stromy jiných států?
Jisté je, že tato nejznámější písečná duna vznikla navátím písku z Lužnice a že je v podmínkách Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko, která se řadí mezi významné mokřady, naprosto výjimečná. A pro běžného občana také nepřehlédnutelná. I když na ni není povolen vstup.
Tato lokalita je domovem výjimečné flóry i fauny. Rostou zde vzácné suchomilné rostliny a žijí teplomilné druhy blanokřídlého hmyzu. Třeba hrabalky, jízlivky, kutilky, hrnčířky či zlatěnky. To jsou ale krásná jména, že? Ale lhali bychom, kdybychom tvrdili, že víme, jak vypadají. Nevíme. Naštěstí je tu strýček Google nebo AI a ti nám je ukážou. Abychom se náhodou neohnali a vzácnou poletuchu nerozmázli na mastný flek.
Což určitě nedoporučujeme v případě velké samotářské včely Pískorybky vrbové! Ovšem teplomilná moucha Trixoscelis marginella by se nejspíš na větší na větší odpor nezmohla.
tags: #hura #do #prirody #bratri #scratovi