Znečištění ovzduší po výbuchu sopky

Určitě jste už někdy zaslechli slova jako emise, imise, skleníkové plyny, ozonová díra nebo smog. Víte však, co znamenají? Nejprve si vysvětlíme, co to vlastně je ovzduší? Ovzduším nazýváme plynný obal naší planety, můžete ho také znát pod pojmem atmosféra. Teď si možná i vzpomenete, co jste si říkali ve škole, tedy že atmosféru tvoří z 21 % kyslík, ze 78 % dusík a 1 % zbývá na vzácné plyny.

A kromě těchto základních prvků, které jsou v atmosféře přirozeně obsaženy, tam mohou být i látky, které svým výskytem způsobují znečištění a s tím spojené nepříznivé vlivy. Známým příkladem znečištění ovzduší jsou látky vznikající spalováním nejrůznějších paliv. Největšími znečišťovateli jsou velké továrny, například železárny nebo rafi nerie (továrny, které zpracovávají ropu). K nim se přidávají uhelné elektrárny a nezanedbatelnou roli má ve znečištění atmosféry i doprava, ať už automobilová, letecká nebo třeba lodní (velké přepravní lodi spalují obrovské množství paliva).

Abychom však všechnu vinu neházeli jen na lidskou činnost, měli bychom jmenovat i přírodní druhy znečištění. Nejčastěji to bývá prach rozptýlený ve vzduchu, obzvlášť v suchých obdobích, nebo když hodně fouká (z nedávné doby známe například saharský prach, který k nám vítr donesl až z Afriky). A možná vám to bude připadat legrační, ale i prdící krávy ovlivňují atmosféru, protože při jejich trávení a dýchání vzniká poměrně velké množství metanu. Tento plyn se sice v atmosféře vyskytuje přirozeně, ale lidskou činností, k níž patří i chov velkého množství skotu, jeho objem zvyšujeme.

Samostatnou kapitolou je také sopečná činnost, při té se do atmosféry dostává nejen obrovské množství popela, ale i jedovatých plynů. Jak bylo výše psáno, přírodní znečištění ovzduší způsobují, mimo jiné, i vulkány neboli sopky.

Vliv sopečných erupcí na ovzduší

Výbuch sopky obvykle vnímáme jako hrozivou přírodní katastrofu. Při jejich činnosti dostane do atmosféry obrovské množství popela a někdy i jedovaté plyny. Sopka Pinatuba se svým výbuchem obsadila stupnici vulkanického indexu na šestém bodě, maximum je osm.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

V letech 2000 až 2010 se průměrná koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře zvýšila o více než 5 % (z 370 ppm na téměř 390 ppm). Oxid uhličitý je jedním z hlavních skleníkových plynů, ale vzestup globální teploty byl nižší, než by se dalo očekávat. Odborníci tento jev připisují stratosféře, v níž zmohutněla vrstva aerosolu. Stratosféra se tak stala „neprůhlednější“ a odrážela zpět do vesmíru více slunečních paprsků.

Stratosférický aerosol vzniká z molekul oxidu siřičitého (SO2), které vystoupá do výšky 20 až 30 kilometrů. Zdroj oxidu uhličitého mohl být dvojího druhu. Mohl pocházet ze sopečných výbuchů, ale také z továrních komínů asijských zemí včetně Indie a Číny, jejichž emise oxidu siřičitého stouply o 60 %.

Výsledky simulací ukázaly, že za to, že se Země neohřála tak, jak mohla, vděčíme malým až středním sopečným výbuchům, které jsou přirozeným zdrojem oxidu siřičitého.

Příklady sopečných erupcí a jejich dopady

• Vesuv: Nechvalně proslulá italská sopka, při jejíž erupci byla roku 79 n. l. zničena města Pompeje a Herculaneum. Díky tomu, že erupce zastihla obyvatele nepřipravené, tak neměli možnost utéct nebo odvézt majetek. Vše, včetně ostatků lidí, zůstalo pod sopečným prachem zachováno dodnes.
• Eyjafjallajökull: Když se však roku 2010 dala do činnosti Eyjafjallajökull, mělo to vliv na celou Evropu. Což byla explozivní erupce se spoustou sopečného popela, který byl rozšířen na velké vzdálenosti, a i poté co dosedl, byl znovu vyvznášen a vznikalo mnoho masivních prachových bouří.
• Bárdarbunga: Island vyhlásil červený, tedy nejvyšší stupeň varování před erupcí sopky Bárdarbunga.
• Fagradalsfjall: Úřady na Islandu očekávají erupci sopky Fagradalsfjall na jihozápadě země. Již několik dní se na islandském poloostrově Reykjanes projevuje činnost tamní sopky Fagradalsfjall. Erupci vulkánu Fagradalsfjall bylo možné pozorovat již v roce 2021, kdy se stal oblíbenou turistickou atrakcí. Oproti dnešku však svou aktivitou neohrozil obydlené oblasti.
• Cumbre Vieja: Erupce vulkánu Cumbre Vieja na Kanárských ostrovech, která začala 19. září a byla první po padesáti letech, zasáhla dramaticky i ničivě do života obyvatel žijících v jeho dosahu. Kromě lávy a sopečného popela, který představuje nebezpečí pro blízké okolí sopky, se při erupcích uvolňuje i oxid siřičitý (SO2).

Důsledky sopečných erupcí

K okamžitým důsledkům sopečné erupce pak kromě samotných zemětřesení, tsunami nebo škod způsobených lávou patří také popel dopadající na zemi. V roce 1994 například v erupce sopky Tavurvuru pokryla město Rabaul vrstvou popela o výšce 75 centimetrů. Její samotné svahy byly dokonce pokryty až dvěma metry popela. Ale i jen pár centimetrů popelavého poprašku už má za následek ztráty na průmyslu, omezení lidí skrze leteckou dopravu, zhoršení kvality pitné vody i potravin, přerušení infrastruktury…

Podle vědců z NASA veliké sopečné erupce o úrovni šest a vyšší krátkodobě dokáží ovlivnit zemi tak, že se na rok až dva výrazně změní klima. Popel a další částice různých plynů totiž blokují dopad slunečních paprsků na zemi, což se projeví například i na úrodě v zemědělství, ačkoliv to lidé běžným pohledem nerozpoznají.

Čtěte také: Elektromotory a znečištění: Překvapivé výsledky

Oxid siřičitý a kyselé deště

Erupce sopky na Kanárských ostrovech přinesla nad Česko vysoké koncentrace oxidu siřičitého. Je v atmosféře vysoko, přesto mohou vznikat kyselé deště. Zatímco plynný oxid siřičitý se k zemskému povrchu z vyšších hladin dostává jen velmi obtížně, ve formě kapalné to už do určité míry možné je. Oxid siřičitý totiž ve vzduchu může reagovat s vodní párou a vést ke vzniku kyseliny sírové. A ta se pak může stát součástí dešťových kapek, které při srážkách padají k zemskému povrchu, vzniká takzvaný kyselý déšť.

Nicméně v současnosti takto vyvolané kyselé deště budou mít jen velmi mírně snížené pH, tedy budou jen velmi slabě kyselé.

SO2 v atmosféře zpravidla dlouho nezůstává, zejména, pokud se nachází v troposféře (v našich podmínkách pod cca 11 kilometrů, v tropech do 16 až 18 kilometrů). Při mohutných erupcích ale může proniknout velké množství SO2 až do stratosféry. Tam vydrží zpravidla několik let, a přitom se postupně mění na malé kapičky tvořící sírový aerosol.

Ten dobře pohlcuje přicházející sluneční záření a tím stíní zemský povrch, na který pak dopadá méně energie - výsledkem je přechodný pokles teploty, jaký nastal například po mohutné erupci sopky Pinatubo na Filipínách v roce 1992.

Čtěte také: Zlepšení ovzduší Dolní Domaslavice

tags: #znečištění #ovzduší #po #výbuchu #sopky

Oblíbené příspěvky:

• Zkušenosti s chytrou houbou
• Rajendra K. Pachauri a skandál
• Kam vyrazit do přírody v Moravskoslezském kraji?
• Adresa Skládky Rakovník
• Cíle ekologické výchovy