Klimatický panel IPCC, korupce a Rajendra K. Pachauri

Nemine dne, abychom se nedověděli o nějaké přírodní pohromě: tajfun, hurikán, zemětřesení, povodně, sopky, sesuvy půdy, sucho, neúroda... Svět v mediálním obraze je místem, kde na každém kroku hrozí smrt.

Část odborníků s tím souhlasí, jiní ale tvrdí, že je to klam. "Počet přírodních katastrof v uplynulých dekádách dramaticky vzrostl," tvrdí Debarati Guha-Sapir ředitel Střediska pro výzkum epidemiologie katastrof (CRED). Jaká je ale vůbec definice přírodní katastrofy? Mezinárodní databáze katastrof Em-Dat, kterou CRED provozuje, ale jakousi definici má.

Rajendra Pachauri, šéf Mezivládního panelu pro klimatické změny při OSN (IPCC) na loňské konferenci o přírodních katastrofách (Zlaté pobřeží, květen 2011) prohlásil: "Jsme si jistí, že počet i síla přírodních katastrof neustále rostou. Někteří badatelé dokonce tvrdí, že oteplování má vliv i na zemětřesení a sopečnou činnost. Například britská vulkanoložka Carolina Pagli z University of Leeds konstatovala: "Tání ledovců může mít vliv na produkci magmatu v hlubinách země.

Také statistiky zveřejňované IPCC a dalšími institucemi, které se pohromami zabývají, jejich rostoucímu počtu i síle zdánlivě nasvědčují - jenže už Winston Churchill se chlubil tím, že věří jen statistikám, které vlastnoručně zfalšoval. A IPCC několikrát dokázal, že statistiky falšovat umí. Mimo jiné i ty, které se týkají přírodních katastrof.

Ve své tzv. Čtvrté zprávě (Fourth Assessment Report, 2007) zveřejnil graf, na němž rostoucí křivka počtu neblahých událostí poslušně sleduje jinou, která znázorňuje oteplování klimatu. Obě ale jsou v ostrém protikladu s výsledky jiných pracovišť.

Čtěte také: Vysvětlení klimatického optima

Pohromami, kterými lidstvo pronásleduje Matka Příroda se zabývá i Ilan Noy, profesor ekonomie na University of Hawaii. Jsou na něm dvě křivky: první ukazuje celkový počet všech zaznamenaných katastrof, druhá znázorňuje pouze katastrofy velkého rozsahu (měřeno počtem obětí k počtu obyvatel postižené země). Podobně vypadají i grafy vytvořené jinými vědeckými pracovišti.

Prvotní příčina nepochybně spočívá ve stále dokonalejších komunikacích kombinovaných mediálním zájmem o neštěstí všeho druhu: pozornosti světa neunikne ani zpráva, která by dřív nedošla dál než do okresního města. Svou roli ale hraje také postoj k přírodním katastrofám v rozvojových zemích zasažených populační explozí. Zemětřesení si roku 2010 na Haiti vyžádalo čtvrt milionu mrtvých, zatímco stejně silný otřes v Chile měl jen 500 obětí.

Ilan Noy k tomu říká: "Země s vyšším národním důchodem na osobu, s vyšší vzdělaností a lépe fungujícími institucemi mají hned dvojí výhodu. Noy jako příklad uvádí Japonsko, které jde z katastrofy do katastrofy a přesto stále patří k nejbohatším zemím světa. Takových států je ale málo a počet jejich obyvatel obvykle stagnuje nebo klesá.

Naproti tomu dramaticky roste populace zemí, které pohromy nezvládají - a většinou se o to ani nesnaží. Roger Pielke, profesor environmentálních studií na Colorado University v listu Sunday Times konstatuje: "Vše nasvědčuje tomu, že případný nárůst finančních ztrát způsobených přírodními katastrofami jde na vrub sociálních změn. Vědci se velmi snaží najít příčinu v globálním oteplování, ale navzdory této snaze žádný důkaz nepřinesli.

Stejný názor zastává také britský profesor Mike Hulme z Tyndall Centre: "Neexistuje žádný důkaz o zhoršování přírodních katastrof, tím méně pak v důsledku klimatických změn. Populační a ekonomický tlak přispívá i k tomu, že lidé dnes osidlují a ekonomicky využívají místa, kterým se naši moudřejší předkové vyhýbali, používají nevhodné technologie, nebo dokonce provozují aktivity, které vznik katastrof usnadňují. Při troše smůly pak je na pohromu rychle zaděláno.

Čtěte také: Klíč k udržitelné budoucnosti

Ve státech USA postihovaných tornády si obyvatelé rychle rostoucích příměstských sídlišť stále dokola staví domy za použití technologií, které rotujícímu sloupci vzduchu spolehlivě podlehnou hned při prvním dotyku. Nejtěžší součástí takového "domu" je vana - a tento kus nábytku tu opravdu už zachránil mnoho životů. Pro příklady ale nemusíme chodit ani tak daleko, stačí si vzpomenout na povodně v České republice.

Výstavba v záplavových územích, zlikvidované lužní lesy, nevhodné meliorace, rozorané meze... Dalším významným zkreslujícím faktorem je inflace. Například pojišťovna Munich-Re oznámila, že loňský rok ji přírodní pohromy stály rekordních 105 miliard dolarů. Vypadá to impozantně - dokud si nevzpomeneme, jakou hodnotu měl dolar například před půl stoletím a jakou má dnes.

Munich-Re se v prosazování názoru, že katastrof přibývá, angažuje dlouho a vytrvale - právě z její dílny pochází působivý graf ukazující plynulý nárůst počtu pohrom od roku 1980 až do současnosti. Je často citovaný klimatickými alarmisty, i navzdory tomu, že nepochází od vědecké instituce, ale od podnikatelského subjektu, který je na strachu přímo závislý.

Na rozdíl od Munich-Re meteorolog a klimatolog Roger Pielke započetl inflační vlivy do svého výpočtu škod způsobených hurikány v USA od roku 1900.

"Když to krvácí, je úspěch jistý." Staré heslo americké revolverové žurnalistiky se v češtině sice tak pěkně nerýmuje (If it bleeds, it leeds), přesto ale i tak přesně vystihuje, co chce čtenář ze všeho nejvíc. Přírodní katastrofy tuto potřebu dobře naplňují - a proto i pár mrtvých spolehlivě odsune na vedlejší pozici událost ve skutečnosti mnohem významnější. Katastrofy tak mají v médiích i své žebříčky "úspěšnosti" - stejně jako zpěváci nebo herci.

Čtěte také: Soukromá letadla: ekologická zátěž

"Pozoroval jsem houf kameramanů při záplavách na Mississippi roku 1999," píše Patric Cockburn z listu The Independent. "Stáli v husté řadě a všichni měli objektivy namířené na solidně postavený dům, který se pomalu hroutil do vody. Vůbec je nezajímalo, že jen o kousek dál hráči běžně navštěvují kasino v lodi zakotvené na vzduté řece.

Jan A. Je tomu tak, že IPCC začíná být pod tlakem, který tlačí Pačauriho do směšné pozice, v níž zkouší zachraňovat věrohodnost tím, že odporuje většině jejich minulých propagandistických kampaní. Takže přiznává, že IPCC je po celou dobu celá jen o tom, co je politicky předepsáno? A věda byla jen výkladní aranžmá, které k tomu má poskytnout výmluvu? No, kdo by si to byl pomyslel.

Mluvili o nejistotě v kvantifikaci. V jisté míře to děláme, ale ne perfektně. Ale faktem je, že v některých případech, opravdu nemáte kvantitativní podklady, podle nichž byste mohli připojit pravděpodobnost nebo míru nejistoty, která ty věci kvantitativně vymezuje. A tak, jak neopominout úsudek expertů. Takže nemůžete kvantifikovat nejistoty (jako je klimatická citlivost řekněme 0,5 stupňů nebo 6,5 stupňů a s jakou pravděpodobností), jen postupovat podle svého nejlepšího odhadu, nazvěme to odborným odhadem (zvláště vyberete-li a zaplatíte-li jen ty správné odborníky) a řekněme, že je tu 90% jistota, i když neexistují žádná čísla, která byste k tomu mohli připojit, abyste tohle z toho mohli dostat.

Tak po všech těch letech povídání o IPCC, že je to vědecký orgán, když jsou nyní odhaleni jako nevědečtí, tak je tu najednou výmluva, že jsou ve skutečnosti řízeni politicky. Kdyby tomu tak nebylo, tak bychom byli jako jakýkoliv vědecký orgán, který možná vytvoří prvotřídní zprávy, ty ale nikdy nespatří světlo světa, protože při politickém rozhodování nemají žádnou váhu. Nyní je tedy jasné, že když to byl mezivládní orgán a my jsme usilovali o vládní vlastnictví našich produktů, tak nám pochopitelně dávali vodítka, kterým směrem jít, jaké otázky chtějí, abychom zodpověděli.

Bohužel lidé úplně opominuli původní resoluci, jíž byla IPCC ustanovena. Ta jasně říká, že naše hodnocení by měla obsahovat realistické strategie reakce. Není-li to hodnocení politik, tak co znamená? A mám obavy, že jsme podle mého názoru byli v předkládání celé řady politik defenzivní a neříkám, že jsme předložili politiku A nebo B nebo C, ale hledali jsme strategie reakce na základě vědy.

Ale to, co bylo této komisi přesně doporučeno, bylo vyhnout se politickému předepisování. Právě z tohoto důvodu jsem přednesl to, co bylo vepsáno do mandátu IPCC. Je to špatné vnímání jednou částí lidí ve vědecké komunitě. IPCC nemůže být obojím, posledním slovem v nestranné deklaraci vědy A ZÁROVEŇ posledním slovem v deklaraci politiky. Buď tuto agenturu pohání úsilí o pravdu nebo je to potřeba protlačit politiku, nemohou bez konfliktu usilovat o obojí.

Prohlašuje, že jejich hlavní prioritou NENÍ přesně vyčíslit, co řídí klima. Děkuji Benny Piezer a Robin G. Zpráva o Mezinárodním panelu o klimatické změně OSN v zastoupení vůdčích vědeckých akademií světa z minulého týdne vyprovokovala i některé z těch více oddaných víře v člověkem způsobené globální oteplování, aby požadovali rezignaci Dr. Radžendry Pačauriho z funkce předsedy IPCC.

Ale je tato zpráva celá taková, jak vypadá? Během loňské zimy utrpěl pokrok důvěry v katastrofu, která potká svět, neutratíme-li biliony dolarů na zastavení globálního oteplování, bezprecedentní obrat. V Kodani neuspěli vůdci světa s dohodou naplánovanou k obnovení budoucnosti civilizace. Toto vše probíhalo v souběhu se skandály, které vypukly kolem zprávy IPCC z roku 2007.

Každá z nich provedla několik okrajových kritik ohledně věrohodnosti, přičemž se úmyslně vyhnula hlavnímu problému. Každá z nich pak přistoupila k předložení požadovaného sdělení: že věda o globálním oteplování zůstává nezpochybněna. Na první pohled Meziakademická zpráva z minulého týdne o procesech a procedurách v IPCC vypadá, jako by si vedla daleko chytřeji.

Kritizuje u IPCC porušování jejích vlastních procedur velice břitkými slovy a navrhuje některé jejich radikální reformy. Pasáže o konfliktu zájmů a doporučení, aby vrcholní činitelé mohli zastávat funkci jen po jedno období, vypadají, že tlačí, aby odstoupil Dr. Pačauri znovu jmenovaný do funkce až do roku 2014 poté, co presidentoval poslední kontroverzní zprávu IPCC.

Ale stejně jako zprávy, které ji předcházely, tato též chodí kolem mohutného slona v obýváku po špičkách, aby pak předložila známé sdělení: IPCC v podstatě dobře sloužila společnosti, věda zůstává nedotčena.

Tohle bylo ovšem možno očekávat od zprávy vytvořené jménem společností, jako je britská Royal Society a US National Academy of Sciences, které byly dlouhodobě advokáty víry v globální oteplování. Když jsem před několika lety začal s výzkumem pro svou knihu Skutečná katastrofa globálního oteplování, nic mě nepřekvapilo více než objev, jaký je opravdu rozsah mylného chápání povahy IPCC.

Bývala neochvějně líčena jako orgán reprezentující vrcholné vědce světa, kteří objektivně váží složité síly, které utváří zemské klima. Ve skutečnosti není ničím takovým. Muži, kteří tento panel ustanovili vedení jeho prvním předsedou Bertem Bolinem, švédským meteorologem a Johnem Houghtonem, tehdy šéfem britské Met Office a prvním předsedou vědecké pracovní skupiny IPCC byli vždy věřícími v to, co nazývali lidmi způsobenou klimatickou změnou.

IPCC byla od počátku v podstatě politickou nátlakovou skupinou vyrábějící důkazy k podpoře hlediska, že globální oteplování je tou nejvážnější krizí, které planeta čelí. Tímto se řídila volba všech klíčových vědců zvolených ke kompilaci nálezů IPCC (jako třeba těch zapletených do aféry Climategate). A toto vysvětluje všechny výzkumné otázky, které byly kolem jejich nesmírně vlivných zpráv od té doby vzneseny.

První větší pokřik se kolem IPCC ozval, když bylo odhaleno, že jejich nejrozsáhleji publikované a nejalarmističtější tvrzení z jejich druhé zprávy v roce 1995 bylo do textu vloženo, když text byl už podepsán dalšími účastnícími se vědci zatímco 15 pasáží, které odporovaly alarmu kolem klimatické změny, byly vypuštěny. To nesmírně nadzvedlo profesora Freda Seitze, bývalého presidenta US National Academy of Science, aby řekl, že za 60 let jako vědec neviděl nekalější korupci vědeckých postupů.

Snad nejvíce probíraná kontroverze vznikla kolem notoricky známého hokejkového grafu, těžiště třetí zprávy IPCC z roku 2001. Ten přepsal klimatickou historii, aby ukázal, že svět je nyní dramaticky teplejší, než byl po nejméně 1 000 let. Tento vrcholný emblém tohoto případu protlačovaný Houghtonem a dalšími se nakonec ukázal být výsledkem pouhých manipulačních triků s počítačovým programem.

Ale i poté, co byl odhalen, vyvíjel establishment IPCC to nejkřiváčtější úsilí o jeho záchranu i pro zprávu roku 2007. Ta se stala tou nejrozsáhleji zdiskreditovanou zprávou IPCC ze všech. Byla to první procedura pod předsednictvím Dr. Pačauriho, který byl jmenován v roce 2002. Jedna za druhou se jejich nejděsivější a nejrozsáhleji publikované předpovědi jako byla ta himalájských ledovcích, které se měly z větší části do roku 2035 ztratit, že klimatická změna zabije 40 procent amazonského deštného pralesa, že africké zemědělské výnosy spadnou do roku 2050 na polovinu ukazovaly být založeny nikoliv na jakékoliv vědě, nýbrž na nehorázných tvrzeních ekologistických aktivistů.

Nechyběly ani důkazy odhalující, že zpráva IPCC z roku 2007 byla jasným porušením jejich vlastních pravidel, kdy více než 5 000 údajně vědeckých tvrzení, místo aby byly peer-reviewed, pocházely od nátlakových skupin, tiskových prohlášení, novinových článků i ze studentských diplomek. Ale samotný Dr. Pačauri opakovaně trval na tom, že všechno v jeho zprávě bylo založeno na peer-reviewed vědě.

Opět a zase se ukazovala zpráva z roku 2007 flagrantním porušením vlastních pravidel IPCC. Např. citovala nejméně 16 článků z jednoho vydání jistého klimatického žurnálu, které bylo publikováno po oficiální uzávěrce IPCC a nemělo být tudíž připuštěno. Ve všech těch tisících případech, v nichž IPCC porušilo svá pravidla, je vytvářena argumentace vedoucí jedním směrem: aby se podněcoval alarm, co se týče rozsahu a účinku klimatické změny za jakoukoliv vědou ospravedlnitelnou mez.

Nejnestoudnějším případem bylo to tvrzení o himalájských ledovcích, na které dva z vlastních expertů IPCC už před publikací poukázali, že je směšné. Dr. Pačauri tuto kritiku odmítl jako vúdú vědu (s doporučením autorovi tohoto tvrzení, aby si zřídil vlastní Delfský výzkumný institut). Tímto vším bylo IPCC odhaleno jako to, co opravdu je: nikoliv řádný vědecký orgán, nýbrž nátlaková skupina, která se při svém únosu prestiže vědy pro vlastní cíle nezastaví před ničím.

Ale jen málo z toho lze odhadnout z Meziakademické zprávy (spolupodepsané samotným Dr. Pačaurim a Ban Ki-Moonem Generálním tajemníkem OSN). I když bude Dr. Pačauri donucen na zasedání OSN příští měsíc v Koreji k rezignaci, což vypadá jako možné, tak ho jen shodí ze saní tak, aby všechno to důležité, co má přežít, zůstalo.

Avšak IPCC je orgánem, na základě jehož autority náš parlament hlasoval pro Zákon o klimatické změně, který jednohlasně prošel před dvěma lety. Tím se dostáváme k vlastním vládním číslům s dosud největším účtem, jaký jsme kdy dostali: až 18 miliard liber každý rok po následujících 40 let dohromady 734 miliard liber abychom omezili své emise CO2 o 80 procent, což je nemožné dosáhnout, leda bychom zavřeli téměř celou svou industriální ekonomiku.

Na základě stejné autority se říká i zbytku světa, že musí učinit podobné kroky, aby se vyhnul katastrofě vysněné a protlačované nikým jiným než spojenými laureáty Nobelovy ceny míru za rok 2007 Al Gorem a IPCC. Nepřidává to jen k té největší bizarnosti a ohavné skandálnosti v historii světa?

tags: #klimatický #panel #ipcc #korupce #rajendra #k

Oblíbené příspěvky:

• Pralesovité rezervace a klima
• Komunikace andulek
• Olomoucká básnířka Klára Goldstein
• Co je Solar Global?
• Znečištění ovzduší Plzeňský kraj