Zvuk je definován jako mechanické vlnění prostředí, které je vnímáno sluchem. Definice tak má dvě části: fyzikální (mechanické vlnění prostředí) a fyziologickou (které vnímáme sluchem). Zvukem je jen to mechanické vlnění, které vnímáme sluchem. Spojení „slyšitelný zvuk“ je terminologicky chybný pleonasmus, protože každý zvuk je slyšitelný.
Mechanické vlnění částic je přítomno všude, kde je hmota. Je neoddělitelnou součástí přírodních jevů, hlasů zvířat i lidí. V souladu se zákonitostmi vývoje organismů, byly v přírodním výběru ve výhodě ty živočišné druhy, které dokázaly tuto všudypřítomnou vlastnost prostředí využít ke svému prospěchu.
U člověka je oblast slyšení vymezena pásmem kmitočtů přibližně od 16 do 16 000 Hz a rozsahem intenzity zvuku mezi prahem slyšení, (cca 10-12 W·m-2) a prahem bolesti (cca 10 W·m-2). Jedná se o intenzity velmi malé, takže zvukové vlny se šíří prostředím bez jakékoli viditelné odezvy nebo účinku a jedinými systémy, které jsou dostatečně citlivé k tomu, aby toto vlnění zaznamenaly, jsou sluchové orgány živých organismů a nebo velmi citlivá elektronická zařízení, jako je měřicí mikrofon zvukoměru.
Vlnění povrchů kapalin nebo chvění pevných předmětů, které můžeme sledovat zrakem či hmatem, nejsou zvukem (i když se často spolu se zvukem tyto jevy vyskytují), protože svým kmitočtem a intenzitou neodpovídají možnosti vnímání sluchovým orgánem člověka. Amplituda výchylky částic vzduchu příslušná k rozsahu lidské řeči má hodnotu řádově nanometrů a jejich zlomků. Člověk je sluchem schopen vnímat dokonce i vlnění vzduchu s amplitudou 10-11 m.
Zvuk se šíří v plynném, kapalném prostředí i v pevných látkách. Zvukové vlny jsou prostředím, ve kterém se šíří, v různé míře pohlcovány, odráženy, rozptylovány, soustřeďovány či tlumeny. Vhodným uspořádáním prostorů a konstrukcí v budově tak lze ovlivňovat šíření akustické energie a dosahovat jejího omezení.
Čtěte také: Ochrana ovzduší: Emise, imise a depozice v kontextu
Vnímání Zvuku a Jeho Význam
Zvuk je přirozeným průvodním jevem přírodních dějů i životní aktivity člověka. Sluchem přijímá člověk významný podíl informací o světě. Zvuk je důležitým poplašným signálem, varuje před nebezpečím a je také základem řeči, která odlišila člověka od zvířat.
Zvuk a sluch hrají významnou roli v adaptaci člověka na prostředí. Sluchem a hlasem navazujeme kontakt s druhými lidmi, sdělujeme své poznatky, zkušenosti i své myšlenky a plány pro budoucnost. Zvuk může být uklidňující, dráždivý, může vyvolávat smutek, vztek či radost a ve formě hudby přinášet vrcholné estetické zážitky. Sluch je smysl, který je v ustavičné pohotovosti, aby přinášel údaje o vnějším světě. Sluch varuje před nebezpečím, sluchem jsme schopni rozlišit zdroj zvuku a lokalizovat ho v prostoru.
Hluk a Jeho Vliv na Zdraví
Jen při velmi vysokých intenzitách (v budovách se nevyskytujících - výbuch, třesk střelných zbraní, start letadla) a nebo při dlouhodobém působení zejména v důsledku expozice na hlučném pracovišti může být zvuk příčinou trvalého poškození sluchového orgánu. Příliš časté nebo příliš silné a v nevhodnou dobu se vyskytující zvuky, které jsou nežádoucí, rušivé, obtěžující nebo lidskému zdraví škodlivé, se označují jako hluk.
Zvuk je součástí životního prostředí člověka. Moderní doba spolu s technickými revolucemi minulých staletí přinesla do tohoto prostředí velké množství nových zdrojů zvuku. Nadbytek zvuků, který je způsobován nesčetnými zdroji, jejichž činnost často jedinec nemá možnost ovlivnit, může působit způsobem, který neodpovídá lidským schopnostem a možnosti přizpůsobení.
Protože organismus člověka nemá fyziologickou možnost vědomé regulace intenzity přijímaného zvukového signálu, působí tyto zvuky v plné síle, ruší člověka při práci a odpočinku, ztěžují komunikaci řečí, ruší vnímání důležitých zvukových signálů. Hluk, vyskytující se v budovách, nemůže organismus člověka přímo poškodit. Zdraví člověka ale ovlivňuje zprostředkovaně prostřednictvím (někdy přestřelující) obranné reakce organismu. Proto není správné příliš důrazným, okázalým a příliš častým způsobem na hluk a na jeho případné nežádoucí účinky upozorňovat a tím u uživatelů budov zbytečně zvyšovat obavy z jeho působení.
Čtěte také: Prachové emise a ovzduší
Akustické Veličiny: Emise a Imise
Dosud bylo pojednáno o akustických veličinách, které charakterizují zvuk v místě jeho příjmu - o veličinách akustické imise. Veličiny akustické imise mají při hodnocení vlivu hluku na člověka a jeho zdraví a při hodnocení ochrany lidí před hlukem naprostou prioritu a jiná kritéria by se k těmto účelům neměla používat. Výjimkou může být hodnocení nedefinovatelného zvuku v budovách, u kterého je ochrana uživatelů budov zajištěna limity veličin zvukové izolace.
Chceme-li hodnotu některé z těchto veličin akustické imise předpovědět výpočtem, musíme mít k dispozici údaje o zdroji zvuku. Akustický výkon P [W] je množství akustické energie, kterou zdroj vyzáří do okolního prostoru za jednotku času. Hladina akustického výkonu různých zdrojů zvuku se přednostně udává v oktávových pásmech nebo jednočíselně jako LWA dB (tj. s uplatněnou korekcí podle váhového filtru zvukoměru). Jednočíselný údaj však nevypovídá nic o kmitočtovém složení vyzařovaného zvuku a může proto pro většinu akustických výpočtů sloužit jen jako velmi hrubá orientace. Stejně tak nedostatečné může být, jestliže jsou údaje o zdroji zvuku vyjádřeny pomocí veličin akustické imise, např. pomocí hodnot hladin akustického tlaku změřených v jeho okolí. Takové údaje mohou být spolehlivé jedině tehdy, jestliže je přesně známo v jakém prostředí, v jaké vzdálenosti od zdroje, za jakých podmínek atd.
Častými zdroji zvuku v pracovním a životním prostředí jsou různé stroje a technická zařízení budov. Hodnota akustického výkonu těchto zařízení závisí nejen na jejich konstrukčním uspořádání, ale bude se měnit i v závislosti na technickém stavu, seřízení a údržbě. Díky tomu, že k vyjádření velikosti akustických veličin používáme decibelovou stupnici, nebude mít tato variabilita takový vliv na přesnost a věrohodnost akustických úvah a výpočtů, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Definice emisí a imisí hluku podle ČSN EN ISO 11690-1:1996
- Čl.3.2.5 - Měřená hodnota emise hluku L: Buď hladina akustického výkonu A, nebo časově průměrovaná emisní hladina akustického tlaku A, nebo emisní špičková hladina akustického tlaku C, které jsou určovány měřením, měřené hodnoty mohou být určovány buď pro jednotlivý stroj, nebo jako průměrné pro řadu strojů, jsou vyjádřeny v decibelech a nejsou zaokrouhlovány.
- Čl.3.2.6 - Deklarace emise hluku: Informace o hluku vyzařovaném strojem, kterou poskytuje výrobce nebo dodavatel v technické dokumentaci nebo jiné literatuře, a která se týká emisních hlukových hodnot, může mít buď formu jednočíselné deklarované hodnoty emise hluku, nebo dvoučíselné deklarované hodnoty emise hluku.
- Čl.3.3.1 - Imise hluku na pracovním místě: Všechny hluky, které jsou - bez ohledu na to, zda je pracovník přítomen či nikoli - ve stanoveném časovém intervalu T v měřicím bodě (pracovní místo) v konkrétní situaci, tj. hluk přicházející od stroje, hluk přicházející z jiných zdrojů hluku a hluk odražený od stropu, stěn a jiného vybavení.
- Čl.3.3.2 - Expozice hluku osoby: Všechny hluky, které přicházejí ve stanoveném časovém intervalu T v konkrétní situaci do sluchového orgánu pracovníka.
Opatření ke Snížení Hluku
Problematiku snižování hluku můžeme rozdělit do tří základních oblastí. První oblast představují problémy, které se vztahují ke zdroji zvuku. Druhá oblast se týká cest šíření zvuku od zdroje k příjemci a třetí oblastí je vlastní příjemce zvuku - člověk a jeho specifický způsob vnímání a prožívání hlukové situace. Cesty šíření zvuku mají podstatný význam pro technická řešení, protože se zde může závažným způsobem omezovat intenzita šířeného zvuku.
Pro zajištění vyhovujícího akustického stavu vnitřního prostředí je možno použít řadu praktických postupů a opatření prováděných ve všech etapách návrhu a přípravy stavby, při vlastní výstavbě i při užívání budovy. Je pravidlem, že opatření uplatněná již ve stadiu koncepce návrhu jsou účinnější a ekonomicky výhodnější v porovnání s dodatečnými a často vynucenými změnami projektu nebo stavby v případech, kdy se na stavební akustiku při tvorbě koncepce zapomnělo. Obecně opatření proti hluku bývají výhodnější, jsou-li prováděna na samotném zdroji zvuku nebo v jeho blízkosti (taková opatření se považují za opatření aktivní), oproti opatřením v místě příjmu zvuku (kde lze hovořit o opatřeních pasivních).
Čtěte také: Emise a Imise: Co potřebujete vědět
tags: #imise #a #emise #zvuku #definice
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]