Rizika ohrožení dětí v digitálním světě a možnosti prevence

Internet se pro děti stává stále rizikovějším místem. Podle průzkumu mezi více než čtyřiceti tisíci mladistvými přibývá agrese, kyberšikana i dětská pornografie.

Digitální stopa a její důsledky

Digitální stopa, která se všem utváří na základě toho, co sdílíme na internetu, je častokrát utvářena již od dětství. Řada rodičů dokonce dokumentuje svá čerstvě narozená miminka od prvního dne. Rizik a problémů s tím spojených je ale hned několik.

Před důsledky budování digitální stopy od raného dětství varuje i vedoucí odboru prevence Policejního prezidia Zuzana Pidrmanová. „Někdy pak způsobí dětem v dospělosti nepříjemné chvilky, protože si o nich může kdokoliv a cokoliv na internetu dohledat,“ doplňuje.

„Dítě půjde do nového kolektivu a jeho spolužáci si ho začnou vyhledávat. Najednou se tam objeví videa, kde je například ve zvláštních polohách a i díky tomu se může stát obětí kyberšikany,“ varuje koordinátor Safer Internet Center Martin Kožíšek v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.

Kyberšikana a mravnostní kriminalita

Děti jsou dle výzkumu nejčastějšími oběťmi různé agrese nebo kyberšikany, která hlásí meziroční vzestup oproti roku 2024 o více než 14 procent. Pro Pidrmanovou je významně alarmující především vzestup mravnostní kriminality, která právě s digitální stopou vzniká. Zde došlo k meziročnímu nárůstu o takřka devět procent.

Čtěte také: Rizikové faktory ohrožující zdraví

„Jsou mezi nimi třeba děti, které jsou někým vydírané, které jsou skutečně zastrašované,“ vysvětluje klinická psycholožka Dětského krizového centra Věra Dušková.

Nárůst sexuálně motivovaných činů dokládají podle ředitele odboru prevence kriminality ministerstva vnitra Michala Barboříka i poznatky z help linek.

Zneužívání umělé inteligence (AI)

Výzkumníci také upozorňují na nová rizika spojená s umělou inteligencí. Ze studie vyplývá, že více než sedm procent žáků uvedlo, jak někdo zneužil AI k vytvoření jejich svlečené fotografie, a většina z nich se stala terčem vydírání.

„Musím říct, že se k nám dostávají naprosto filmové věci, které už je velmi těžké odhalit,“ varuje Martin Kožíšek. Safer Internet Center v současnosti věnuje tomuto fenoménu zvýšenou pozornost.

AI je zneužívána k tvorbě dětské pornografie.

Čtěte také: Seznam pracovnělékařských prohlídek a jejich význam

Vliv pornografie na děti

Ostatně i Dušková přiznává, že pro většinu dětí je pornografie prvním informativním materiálem o lidské intimitě a sexualitě. „Bohužel rodiče velmi často nechávají internet, aby byl tím, kdo dítěti zakládá prvotní představu o tomto tématu,“ kritizuje a varuje před formami pornografie, které mohou dětskou psychiku významně ovlivnit a způsobit různé patologické jevy. Řada materiálu pro dospělé totiž obsahuje různé typy násilí a nerespektování partnera.

Možnosti pomoci a prevence

Platí, že důležitým předpokladem pro rychlé a efektivní řešení kyberšikany i jiných typů nátlaku je mluvit o nich. Nestydět se říct si o pomoc ať už rodičům, nebo učiteli. Anonymně se pak dotčení mohou obrátit na Linku bezpečí nebo web Stopline.cz.

Duševní zdraví dětí a well-being

„Z průzkumu vyplývá, že víc jak 50 % žáků devátých tříd v ČR projevuje známky zhoršeného well-beingu. Ten je zásadní, neboť odráží kvalitu života, kterou v současné chvíli subjektivně prožíváme, a do určité míry nám pomáhá zvládat zátěžové situace, které život přináší.

„30 % dotazovaných navíc projevilo znaky, které ukazují na středně těžké až těžké úzkosti. Téměř každému třetímu deváťákovi by tak z těchto důvodů prospělo vyhledání odborné pomoci. 4 z 10 oslovených žáků navíc reportují známky středně těžké až těžké deprese. Převedeme-li to na průměrnou třídu o dvaceti žácích, průměrně 6 jich vykazuje příznaky úzkosti a 8 příznaky středně těžké až těžké deprese, dalších 5 vykazuje příznaky deprese mírné,“ popisuje Matěj Kučera.

„Většina duševních onemocnění vzniká v dětství a adolescenci, které tak představují nejen období zvýšeného rizika, ale především období, které je enormně důležité pro systematickou, cílenou a na evidenci založenou prevenci a včasnou intervenci. Při chronickém nedostatku dětských psychologů a psychiatrů, který není možné ani při nejlepší vůli a vysokých investicích vyřešit v horizontu několika let, se musíme zaměřit právě na preventivní složku systému péče o duševní zdraví.

Čtěte také: Pivovarnictví: Rizika a bezpečnost

Význam podpory duševního zdraví u dětí a mladých lidí si uvědomuje také Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. „Již ve Strategii 2030+ i dalších strategických dokumentech resortu jsme položili základy intenzivní podpoře duševního zdraví formou různých aktivit a intervencí, jako je rozvoj školních poradenských pracovišť, akcent na preventivní aktivity ve školách a podporu nespecifické primární prevence nebo celkově holistický přístup k podpoře bezpečného, zdravého a vstřícného prostředí ve školách a školských zařízeních,” říká státní tajemník na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy Ondřej Andrys a dodává, že součástí podpory duševního zdraví je také důraz na rozvoj pravidelných pohybových aktivit dětí, žáků a studentů, které jsou pro celkovou fyzickou i duševní odolnost mladých lidí naprosto zásadní.

Monitoring realizovala Pracovní skupina pro výzkum duševního zdraví dětí a adolescentů NUDZ. Sběr dat proběhl v květnu a červnu roku 2023 ve všech krajích u více jak 6 tisíc žáků devátých tříd napříč republikou, monitoring byl z praktických důvodů připojen ke každoročnímu testování žáků v předmětech povinné výuky a omezen na devátý ročník, aby bylo možné otestovat funkčnost celého procesu. Zahrnuti byli pouze žáci škol, kde se vyučuje v českém jazyce.

„Náš tým také připravuje vědecké publikace, aby byla oslovena široká akademická obec v tuzemsku i zahraničí. Společně se stakeholdery chceme také realizovat sérii jednání, kde jim představíme možnosti reakcí na danou situaci. Mezi ně patří další monitoring situace nebo podpora prevence duševních onemocnění žáků - v této oblasti ostatně NUDZ realizuje již několik projektů: například vytvořil program Všech pět pohromadě zaměřený na zvýšení duševní gramotnosti žáků, vyvíjí program pro rodiče dětí, které se potýkají s úzkostmi, či spolupracuje na dalších projektech s fondem UNICEF a Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Chceme také najít partnera pro mediální kampaň pro širokou veřejnost, zaměřenou na tuto problematiku. Data ze zahraničí ukazují, že tato opatření se dlouhodobě ukazují jako velice prospěšná a nákladově efektivní.

Pilotní monitoring duševního zdraví žáků proběhl v rámci projektu Monitoring a posilování duševního zdraví dětí a adolescentů (SUPREME-MH). Výstupy budou prezentovány na konferenci projektu 24. listopadu 2023 v Michnově paláci v Praze. Projekt je financován za podpory Fondů EHP 2014-2021.

Závislost na technologiích a její vliv na děti

Počítač, internet, mobilní telefon, televize - položky, které jsou dnes víceméně běžnou součástí českých domácností a děti přitahují jako magnet. Nemálo z nich pak s těmito „kamarády“ tráví denně více času než s vrstevníky z masa a kostí. Jak je každodenní sezení u obrazovek a monitorů ovlivňuje? Co by měli vědět rodiče, aby se z původně neškodného užívání věcí nestala časem závislost, která život jejich dítěte zásadně poznamená?

Závislost - slovo, které v sobě nese množství různých příznaků i rozporů. Slovo, které je v naší společnosti nejčastěji vnímáno jako negativní ve smyslu označení patologické závislosti na nějaké látce, nejčastěji na alkoholu, nikotinu či drogách. Na ose závislost-nezávislost se ocitáme všichni již při narození: přicházíme na svět jako enormně nezralí, tedy naprosto závislí na svém okolí, na pečujících dospělých, bez kterých bychom nepřežili jediný den.

Jan Šikl vysvětluje: „Závislost dostává v naší kultuře jenom patologickou konotaci. Je pomíjeno to, že jde o nějakou velmi univerzální schopnost člověka vytvářet vazbu, vytvářet závislost, a jaká by to byla hrůza, kdyby někdo nebyl schopen závislost, tedy vazbu, vytvořit. Lidský vývoj od úplného prapočátku - od vztahu k mamince, ňadru, bezpečí - nakonec charakterizuje lidská vazba. Dalo by se říct, že člověk je disponovaný k vazbě, ke vztahu, vztažnosti. A ta se může proměnit v celou řadu barev a odstínů a taky v nějakou patologickou závislost. Závislost je tedy možné nahlížet jako schopnost nebo neschopnost vztažnosti, jako schopnost dát něčemu cenu.

Jedním z nejdůležitějších výchovných rodičovských úkolů je tedy hledání cesty, jak své dítě naučit zdravé závislosti a zároveň ho vystavovat zdravé frustraci. Například takzvaná hyperprotektivní matka, která za dítě všechno dělá, „žehlí“ jeho průšvihy ve škole, dovolí mu vše… - to je jeden z rizikových faktorů vedoucích k pozdějšímu závislostnímu chování dítěte, které nedostávalo možnost projevovat se, dělat věci podle sebe a zároveň také nést důsledky svého chování.

Velice důležitým úkolem je naučit se vyvinout zdravou závislost.

V souvislosti s patologickými závislostmi se hojně mluví o determinaci raným dětství a symptomové rizikové projevované závislostní problematice. Mnohem méně se však hovoří o výchově, o zásadním vlivu rodičů a rodinného prostředí, které v nemalé míře určuje mnohé v životě každého z nás.

„Zájmy rodičů, jejich schopnost se o dítě skutečně zajímat, jejich chuť trávit s dítětem čas, mít sami spektrum zájmů a dovedností, aby dítě přirozeně žilo v prostředí, které má širokou strukturu zdrojů, podnětů, v prostředí, kde se nosí aktivita a kreativita, kde vidí maminku, která je nezávislá a tvořivá, kde vidí tátovo zaujetí pro věci a třeba i to, že aby získal spokojenost nebo radost, tak překonává těžkosti - v takovém prostředí, když dítě žije, tak aniž se kdokoli baví o závislostech, dítě se pravděpodobně mnoho učí a dovídá a získává dispozice, aby zvládlo téma závislosti, až přijde v nějaké kulminaci a krizi,“ ozřejmuje PhDr.

Realita dnešní doby je však taková, že mnoho rodičů není schopno ani ochotno trávit se svými dětmi čas smysluplným způsobem, že se svým potomkům nevěnují dostatečně, ba skoro vůbec. A tak odsunou dítě k počítači, koupí mu herní konzoli a televizi do dětského pokoje a do určité doby jim to přijde v pořádku. Po několika letech pak s údivem shledávají, že jejich dítě nemá žádné zájmové aktivity mimo domov a nechce chodit ven.

Průzkumy ukazují, že co se rizika vzniku závislostního chování týče, jsou v současnosti nejvíce ohroženi mladí lidé ve věku 12 až 19 let, tedy v období puberty (11-15 let) a v období adolescence (15-20 let). Z tohoto pohledu je zásadní období adolescence, která v sobě nese důležitý vývojový úkol, totiž získání nezávislosti, separaci, dokončení autonomie a odpoutání se od zdrojů, lidí a zvyků, na kterých byl člověk dosud závislý.

„Dítě, pokud je zdravé, v tomto období nějaké formy závislosti, tedy i jistoty, pouští a musí se odvážit nemít a nevědět, čím to nahradit. Hledat a nejspíš i zdevalvovat to, co bylo, aby to mohlo opustit - a tady asi je rizikový moment, kam rodič a jeho vliv trochu může a trochu ne. A kdyby tam chtěl úplně, tak dítěti adolescenci ukradne, ukradne mu tento vývojový úkol a bude si myslet, že tím dítě ochránil.

Právě v čase adolescence rodiče často „sklizejí, co zaseli“ - pokud se dítěti dostatečně nevěnovali, nenabídli mu v raném, předškolním a mladším školním dětství jasně strukturovaný čas, neukázali mu, jak smysluplně a aktivně trávit volný čas, hrozí riziko, že v touze po získání nezávislosti nahradí v období adolescence dítě jednu závislost (na rodičích) jinou závislostí (na alkoholu, drogách či jakékoli „nelátce“ nebo vztahovou závislostí).

PhDr. Šikl dodává: „Rodiče by měli počítat s tím, že jejich vliv na dítě bude postupně slábnout a má slábnout a je legitimní, že slábne, ale že jsou nástroje, které můžou včas ‚zasít‘ a které můžou pomoct toto období překlenout. Pak třeba sport či kvalitně vytvořené zájmy jsou něco, co drží kontinuitu, i když už není ten přímý rodičovský vliv. Dobrý skautský oddíl, který drží nějaký vliv a identifikaci pro dítě a přátelské vazby a formu trávení volného času do dvaceti třiadvaceti let, tak vlastně pomáhá svým vlivem ochránit dítě až do úplné dospělosti.

Zásadní je uvědomit si, že jako rodiče nejsme vůči tomu, zda naše dítě jednou propadne nežádoucí závislosti, bezmocní. Můžeme ovlivnit mnohé, pokud počítáme s tím, že velká část toho, jak něco v životě dítěte dobře ovlivnit a před něčím jej ochránit, se děje v úplně jiném čase, než v tu chvíli, kdy se ohrožení objeví. Důležitá je tedy ranost a včasnost našeho ovlivnění.

„Kde jsou ty ovladače, kde je ten volant k tomu, abych nenaboural? To je jako u auta. Kdo si myslí, že v momentě, kdy bez rozmyšlení vjíždí do křižovatky, tak na to dupne a vyjde z toho v pohodě? Normálně člověk predikuje, kouká, předvídá, vidí signály, rozpoznává možná rizika, brzdí předem - pak by měl křižovatku bez problémů projet.

Nelátkové závislosti

Stále častěji se v dnešní době setkáváme se slovními spojeními jako „závislost na počítači“, „závislost na nakupování“, „závislost na automatech“, „závislost na jídle“, „závislost na práci“ a podobně. Pro tento typ „závislosti“, tedy určitého chování, jež vykazuje znaky závislosti na nějaké věci či činnosti, která člověku přináší uspokojení, odborníci zatím přesný název hledají. Setkat se můžete s termíny jako „nelátkové závislosti“, „nedrogové závislosti“, „závislosti bez substancí“. Člověk se může stát závislým na čemkoli, co mu umožní zbavit se nepříjemných pocitů, potlačit je nebo před nimi uniknout. Za závislost lze pak považovat všechny druhy nutkavého chování.

Nelátkové (behaviorální) závislosti nejčastěji bývají definovány jako „činnosti, kterým člověk věnuje mnoho času na úkor normálního sociálního fungování a které mohou mít negativní vliv na jeho duševní či zdravotní stav“ (Mgr. Kristýna Janasová, diplomová práce, MU Brno 2012). V případě nelátkových závislostí se přitom objevují stejné symptomy návykového chování jako u závislostí na látkách.

Vliv médií a technologií na dětskou obezitu

Z Výzkumu životního stylu dětí (agentura Mediaresearch, LSS Děti 2011) vyplynulo, že sledováním televize tráví české děti v průměru přes tři a půl hodiny času každý den. Zanedbatelný není fakt, že téměř polovina dětí ve věku 4-14 let má televizi dokonce ve svém pokoji. Vlivu televize na děti je v posledních letech věnována spousta pozornosti zejména ze strany pedagogů a dětských psychologů, ale i dětských lékařů.

Se zabydlováním se médií a různých technologických vymožeností v českých rodinách souvisí i další fenomén, o kterém se stále více mluví, totiž narůstající počet obézních dětí. Souvislost rozvoje obezity a nedostatku pohybu dětí nahrazovaného pasivním trávením času před obrazovkami a monitory je zjevná a alarmující. To ostatně potvrzuje i jeden z nedávných průzkumů realizovaný Národním institutem dětí a mládeže Ministerstva školství - na téma volný čas dětí. Vyplynulo z něj, že české děti dávají přednost sezení doma u počítače či televize před zdravým pohybem a zájmovými kroužky.

Negativní dopady sledování televize

K záporným stránkám televizní zábavy patří to, že děti u ní nemusí myslet, mluvit, jednat ani obracet stránky - a to je v procesu učení (nejen malých) dětí považováno za nutnost. Dítě při učení totiž potřebuje získávat aktivní zkušenosti. U předškoláků se proto nedoporučuje, aby sledovaly televizi více než hodinu denně (bez ohledu na typ pořadu). Malé děti navíc nerozlišují mezi reálnými a nereálnými situacemi - věří tomu, co vidí, chybí jim podstatné životní zkušenosti. Velké obavy vzbuzuje také násilí, které se v televizních pořadech pro nejmenší objevuje v hojné míře (zejména v kreslených groteskách), a jeho vliv na malé televizní konzumenty - podle některých odborníků sledování násilných scén v televizi podněcuje projevy agresivity u dětí.

Na webu Děti a média se můžete dočíst o takzvaných televizních dětech, tedy odětech, které intenzivně sledovaly televizi dokonce již v batolecím a předškolním věku. Mezi následky trávení času před televizní obrazovkou, které se u nich projevily, patří nízká koncentrovanost, nedostatečná slovní zásoba a špatné vyjadřovací schopnosti, objevují se u nich také problémy se spánkem. Z výsledků mnoha studií vyplynulo, že takzvané televizní děti mají horší školní výsledky než jejich vrstevníci.

Sledování televize u těchto dětí vytlačilo činnosti a aktivity, které jsou pro zdravý organismus zcela nezbytné - zejména aktivní hru, rozvíjení fantazie či poznávání okolního světa prostřednictvím všech smyslů. Tyto děti se také nenaučily řádně komunikovat, postrádají schopnost verbálně se dorozumívat, nedokážou klást otázky a podobně. Je jisté, že dítě, které získává většinu svých „životních“ zkušeností prostřednictvím televizní obrazovky, si vytváří deformovaný pohled na svět.

Pokud tedy chcete předejít nežádoucímu vlivu tohoto mocného média na své dítě, popřemýšlejte o tom, jak často se u vás doma televize zapíná, kolik času u ní trávíte vy sami, jestli máte přehled o tom, co dítě v televize sleduje, případně zda je nutné, aby mělo televizi ve svém pokoji, a podobně.

Sledujte televizi společně s dítětem (pokud je ještě malé, v předškolním a brzkém školním věku). Převyprávějte si zhlédnuté pořady. Schopnost kritického odstupu získává dítě kolem 12. roku věku - podle odborníků v tomto období může prvně sledovat televizi, aniž by to mělo negativní dopady na jeho vývoj. Pro rodiče je to ideální doba - mohou svého potomka naučit s televizí rozumně zacházet (cílený výběr pořadů, vypnutí televize po zhlédnutí pořadu, …). Nepropásněte toto období: po 15. Děti médiím rozumějí - ale jinak!

Závislost na internetu a prevence

Závislostní chování na užívání internetu se obecně definuje jako nadměrné používání internetu, které s sebou přináší do života jedince psychologické, sociální, pracovní či školní komplikace. Závislostí na internetu je dle výzkumů ohroženo až 6 procent jeho uživatelů, přičemž za nejvíce ohrožené jsou považováni dospívající ve věku 12-19 let, stejně jako v případě závislosti na počítačových hrách.

Dítě samo na sobě si závislostní chování neuvědomuje. Je tedy na vás, abyste měli přehled zejména o tom, kolik času před počítačem tráví, a dokázali zavčas rozpoznat rizikové chování. Nelze stanovit žádnou přesnou časovou hranici, která je vhodná k vysedávání u počítačových her či internetu.

Využívejte softwarové i hardwarové prostředky k zamezení přístupu k webovým stránkám s obsahem, který není vhodný pro děti. Spuštění operačního systému nebo určitého programu je možné chránit heslem, software zároveň zaznamená i to, kdy došlo ke spuštění počítače a jaké programy na něm běžely. Dobře k tomu poslouží například prohlížeč událostí ve Windows, ovšem za předpokladu, že jako administrátor zakážete vymazání historie navštěvovaných stránek. Tak díky prohlížeči snadno zjistíte, čím se dítě na internetu zabývalo. A pokud historii vymazalo? To vám přece poskytuje určitou informaci - něco zřejmě není v pořádku.

Pravidelně sledujte, co vaše děti na internetu dělají. Seznamte děti s riziky internetu. Mějte přehled o tom, kolik času a na jakých stránkách dítě tráví. Ptejte se, proč ho zajímají zrovna tyto stránky. Umožněte dětem osvojit si zdravé dovednosti práce s počítačem a internetem.

Pokud se u vašeho dítěte objeví potíže s nepřiměřeným užíváním internetu (hry, chatování, brouzdání po internetu), nepřehlížejte to. Nejde o výlučný problém vašeho dítěte, proto přijměte svůj díl odpovědnosti a hledejte příčiny jeho závislostního chování, za kterým nezřídka stojí problémy v rodině. Nemá cenu začít v tuto chvíli s výčitkami (ať vůči dítěti či vůči sobě) nebo se snažit řešení problému oddálit například kvůli tomu, že se stydíte někam s dítětem jít a začít problém řešit.

Děti mladší 13 let nemohou využívat sociální sítě. Ve věku 9-12 let má profil na sociál...

tags: #riziko #ohrožení #dítěte #studie

Oblíbené příspěvky:

• Zpracování odpadu v ČR
• Komunální odpad v ČR
• Podmínky MŠMT pro školy v přírodě
• Zajímavosti Podyjí
• Agenda odboru životního prostředí