Vývoj podílu ploch obhospodařovaných v režimu ekologického zemědělství v České republice

Zemědělství je tradičním odvětvím a důležitou součástí národního hospodářství s úzkou vazbou na ostatní odvětví, i když se v současné době v ČR podílí na HDP jen cca 4,3%. Základní funkcí zemědělství jsou jeho produkční činnosti. Zemědělství zabezpečuje naši výživu.

Uživil-li jeden zemědělec v roce 1950 deset lidí, dnes by tento počet stoupl na 70. Zemědělství nás zásobuje jednak přímo konzumovatelnými produkty, tak i surovinami pro výrobu potravin. Za potraviny se dnes u nás vydává až 34% rodinných nákladů. Zemědělství produkuje též cenné průmyslové suroviny až 20% tzv.

Pro střední Evropu je typické multifunkční zemědělství a lesnictví, ke kterému směřuje i koncept samotné Společné zemědělské politiky EU a které je zabudováno v Modelu evropského zemědělství. Multifunkční zemědělství ovlivňuje zásadním způsobem venkovský prostor, který je důležitou výchozí základnou pro krajinu, biologickou diverzitu a specifickou tvář určitých lokalit.

V rámci tohoto pojetí zemědělství produkuje nejen potraviny a průmyslové suroviny, ale zajišťuje celou řadu dalších funkcí, které jsou pro společnost nepostradatelné a mohou být v určitých regionech dokonce mnohem významnější než vlastní produkční aktivity. Mimoprodukční činnost představuje veřejné statky, které jsou společností požadovány a čím dál více také vysoce hodnoceny, ale nejsou zemědělcům hrazeny.

Jde jednak o statky komerčního charakteru, jako je např. přímý prodej, agroturistika, zužitkování některých odpadů, pronájem půdy a budov, apod. a jednak o nekomerční služby v podobě udržování vzácných rostlin, krajových odrůd, plemen zvířat a krajiny vůbec či péče o biotopy.

Čtěte také: Ekologický index poměru světla a početnosti

Dalším požadavkem, které se dnes na zemědělství klade, je požadavek jeho trvale udržitelného rozvoje. Vychází ze vzájemné závislosti všech biologických systémů. Lidé jsou součástí přírody, podléhají jejím zákonitostem, je třeba s ní spolupracovat, ne ji pokořovat.

Trvale udržitelné zemědělství je takové, které je ekonomicky soběstačné, ekologicky šetrné, z hlediska společnosti akceptovatelné, uspokojuje současné potřeby a neomezuje potřeby budoucích generací. Současné hospodaření vykazuje řadu vedlejších negativních vlivů od snižování biodiverzity, degradaci půdy, nedostatečné kvality potravin až po kapitálovou náročnost.

Ekologické zemědělství svým objektem zasahuje do mnoha stránek lidského života. Mým cílem je přiblížit ekologického zemědělství z určitého celkového pohledu. Problematika ekologického zemědělství však není řešena jen na úrovni obecně závazných právních předpisů či směrnic, ale i koncepčních dokumentů, které určují zásadní směry další legislativní činnosti.

V kapitole sedmé budu řešit otázky přechodu na ekologický způsob hospodaření (spolu s tím, co tomu musí administrativně předcházet), ekonomickou výhodnost, rentabilitu ekofarem a postavení biopotravin na trhu s potravinami.

Jelikož k životu většiny ekofarem neodmyslitelně patří dotační politika státu, rozvedu v kapitole osmé více i tuto problematiku. Podotýkám, že v současné době existuje řada dotačních titulů, ke kterým se ekozemědělci mohou připojit. V rámci charakteristiky jednotlivých finančních zdrojů se však zmíním jen o těch, co jsou nejvíce využívány.

Čtěte také: Význam indexu podnikatelského klimatu

Poukážu na to, v čem spočívají brzdy dalšího rozvoje EZ a jakým způsobem by je dle mého názoru bylo možno překlenout, i s využitím zkušeností s EZ ze zahraničí. Proto též v závěru stručně vystihnu podstatu rakouského ekozemědělství.

Ekologické zemědělství ve své práci chápu jako širokospektrý jev, přičemž právní otázky tvoří jen jeden, i když velice podstatný dílek skládanky. Pojem ekologického zemědělství lze definovat jako systém hospodaření, který používá pro životní prostředí šetrné způsoby k potlačování plevelů, škůdců a chorob, minimalizuje použití syntetických pesticidů a hnojiv, v chovu hospodářských zvířat klade důraz na pohodu zvířat, dbá na celkovou harmonii agroekosystému a jeho biologickou rozmanitost a upřednostňuje obnovitelné zdroje energie a recyklaci surovin.

Jde o velice pokrokový způsob hospodaření, který staví na filozofii holistického pojetí přírody. Příroda je zde jednotným celkem, má svou přirozenou vnitřní hodnotu. Člověk je součástí přírody stejně jako jiní živí tvorové. Proto by veškerá lidská činnost měla pramenit z přírodního řádu a ekologické rovnováhy.

Člověk se nemůže zprostit své morální povinnosti a odpovědnosti přistupovat k zemědělskému hospodaření takovým způsobem, aby důsledky jeho činnosti citelně nenarušily harmonii přírody a životního prostředí. Hlavním smyslem tohoto pojetí je vytvořit systém trvalého charakteru, který by byl ekologicky vyvážený, chránil stálé přírodní zdroje, tzn.

Už na počátku 20. století v souvislosti s urbanizací a rozvojem průmyslové výroby postupně docházelo ke změně tradičního zemědělství. Pokrok ve vědě a technice s sebou přinesl i růst produktivity zemědělství, které se zaměřilo především na zásobování obyvatelů měst potravinami. Konvenční zemědělství se pak zvláště vlivem situace nastalé po 2. světové válce (nedostatek potravin a snahy o potravinovou soběstačnost) soustředí na maximalizaci produkce a zisku.

Čtěte také: Sledování kvality ovzduší na Apple Watch

Vytváří systém šesti pilířů, které jsou na sobě navzájem závislé, a to: intenzivní obdělávání, monokultury, závlahy, aplikace průmyslových hnojiv, chemická ochrana rostlin a genové manipulace. Proces intenzifikace zemědělství probíhal u nás i v zemích západní Evropy obdobně.

Československé zemědělství se vyvíjelo na základě socializace zemědělství, tzn. vytvořením zemědělských družstev a státních statků a faktickém potlačení soukromého zemědělství. Došlo k likvidaci rodinných farem, a to přispělo ke ztrátě vnitřního pocitu odpovědnosti za vlastní půdu, majetek, zvířata.

Převážila neúcta a znevážení vztahu člověka k přírodě a přírodním zdrojům, což se projevilo v silně narušeném životním prostředí. Půda jako základ, hlavní podstata jakéhokoliv zemědělského hospodaření, zvyšování její úrodnosti bylo vnímáno jako zvyšování obsahu základních živin v ní užíváním průmyslových hnojiv bez uvědomění si významu organické hmoty půdy, jejích fyzikálních vlastností.

Nenávratně tak došlo v mnoha zemích k degradaci půdy erozí. Dalším důsledkem intenzivního zemědělství je snížení druhové pestrosti plodin, která byla původně zajišťována šlechtěním některých plodin a výběrem a křížením s planými druhy.

Specializace a koncentrace pěstování rostlin, užívání hybridních osiv, které nahrazují místní krajové odrůdy, vedlo k většímu výskytu, vyšší náchylnosti k chorobám, škůdcům a plevelům. Negativně je též ovlivňován vodní režim v krajině, který je navíc silně diferencován v případě existence závlahového systému širšího rozsahu v určité oblasti.

Zemědělství je vysoce náročné na vodu, často dochází k jejímu čerpání z podzemních vod a nadměrnému odebírání. Nezřídka se pak vyskytne problém se zasolením a alkalizací půdy a zhoršením kvality vod. Za takové situace jsou pak nutné ještě intenzivnější zásahy do celého agroekosystému.

Používání průmyslových hnojiv a pesticidů se řadí k nejvýznamnějším faktorům intenzifikace v rostlinné produkci. Účinnost hnojiv se posuzuje z hlediska výnosu a kvality produkce, půdní struktury a využitelnosti živin, půdní reakce a vyváženosti dávek. Jednou z nejvážnějších příčin malé účinnosti průmyslových hnojiv je snížení obsahu a kvality půdní organické hmoty.

Ztráta účinnosti některé ze složek organické půdní hmoty může mít ekonomický dopad na výnos a následně i negativní vliv na životní prostředí. Používání pesticidů se v konvenčním zemědělství stalo základním předpokladem produkce. Podílí se totiž zásadním způsobem na omezení ztrát na výnosech, které způsobují plevely, choroby a škůdci.

Prokázalo se však, že chemická ochrana nejen že nevyřeší snížení výskytu plevelů, ale její nekvalitní aplikace, které se není možné zcela vyhnout, poškozuje nejen pěstované kultury, ale i jiné složky ekosystému (půda, voda, zvěř, včely, atd.) Pesticidy mohou být také obrovským rizikem pro zdraví člověka.

Největší nebezpečí představuje jejich vstřebávání ve formě potravin a pitné vody. Konvenční zemědělství se snaží zajistit vyšší produkci zvyšováním vstupů materiálů a energií (závlahové vody, hnojiv, pesticidů, energie pro výrobu, moderní technologie pro výrobu hybridních osiv) a využíváním mechanizace.

Podle výše uvedeného lze stručně shrnout otázku konvenčního zemědělství tak, že intenzivní zemědělství není trvale udržitelné, neboť se mj. negativně podílí na degradaci půdy, vody, snížení biodiverzity, změnách ekologických procesů, na nichž je zemědělství závislé. A podle definice, kterou v roce 1993 vytvořila Organizace pro zemědělství a výživu FAO, trvale udržitelné zemědělství představuje systém chránící a zachovávající půdu, vodu, rostlinné a živočišné genové zdroje, systém nedegradující životní prostředí, systém, který musí být zvládnutelný, ekonomicky soběstačný a sociálně akceptovatelný.

Tuto vizi se snaží nejdůkladněji naplňovat ekologické zemědělství. Ekologické zemědělství má více pozitivních účinků na ochranu přírodních prvků a na krajinu než zemědělství konvenční. Více respektuje ochranu přírody a krajiny.

V jeho rámci je větší biodiverzita flóry a fauny, vyšší obsah organické hmoty v půdě, větší oživení půdy a vyšší biologická aktivita. Půda má také větší potenciál k ochraně před erozí. Při ekologickém způsobu hospodaření také nedochází ke kontaminaci podzemních vod pesticidními látkami, množství vyplavovaných dusičnanů je stejné nebo nižší. Kontaminace ovzduší pesticidy není v zásadě možná.

Přebytek živin je v ekologicky hospodařících podnicích nižší a energetická účinnost pěstovaných kultur je mnohem vyšší než v konvenčním zemědělství. Ekologické zemědělství má taktéž příznivý vliv na zdraví a pohodu zvířat, tzv. Na základě výše uvedeného můžeme k ekologickému zemědělství přistupovat jako k modelu hospodaření, který se vyznačuje vícero funkcemi. Jde zvláště o funkce ekologické, ekonomické a sociální.

Cíle ekologického zemědělství se ve své obecné rovině projevují v zásadách či principech, které byly nastíněny pro jednotlivé oblasti zemědělství platnou právní úpravou předně nařízením Rady EHS č. 2092/913 (Nařízení) a zákonem č. Základem všeho je zdravá půda.

Ta vyživuje rostliny a je proto předpokladem našeho života a zdraví. Prostřednictvím půdy vyživuje ekologický zemědělec své rostliny, tzn. nehnojí rostliny, ale půdu. Díky střídání plodin na poli a mnohotvárné kulturní krajině jsou rostliny schopné samy se postarat o své zdraví a s úspěchem se bránit proti chorobám a škůdcům.

ˇ Struktura plodin musí umožnit střídání plodin se subtilním kořenovým systémem s plodinami s mohutným kořenovým systémem. ˇ Menší produkce kořenové biomasy a posklizňových zbytků některých plodin by se měla vyrovnat pěstováním meziplodin. ˇ Vegetační kryt půdy má být co nejdelší, pokud možno i přes zimu.

Zvířata se v rámci ekologického zemědělství nacházejí v zavřeném koloběhu. Krmivo dostávají převážně z vlastního ekologického podniku. Při jejich chovu jsou respektovány jejich přirozené potřeby. Díky tomu mají dobré zdraví a jejich produkty jsou vysoké kvality.

Ekologická farma chová jen tolik zvířat, kolik je schopna uživit vlastní produkcí krmiv. ˇ Kupírování, zkracování zubů a zobáků a jakékoliv jiné tělesné poškozování a mrzačení není dovoleno.

Kontrolu provádí nezávislá kontrolní organizace přímo v provozu. Na základě zprávy z kontroly proběhne certifikační řízení, v němž může být přihlášený zemědělský podnik uznán jako ekologický s právem používat ochranné známky na svou bioprodukci.

Zemědělství pro společnost dnes již neznamená jen produkci potravin, ale můžeme v něm nalézt i další nezastupitelné funkce, které zastává - zvláště pak z pohledu ekologického zemědělství. Ekologické zemědělství charakterizuje ekonomická výhodnost z dlouhodobého hlediska, neboť i přes zjevnou dosavadní lepší cenovou dostupnost konvenčních produktů oproti bioproduktům lze očekávat, že se do nákladů nakonec promítnou veškerá negativa intenzivního konvenčního zemědělství a stávající vyšší ceny biopotravin, kde už nyní jsou veškeré náklady na výrobu započítány.

Ekologické zemědělství je vhodné pro obhospodařování zvláště chráněných území vymezených v zákoně. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (CHKO, CHOPAV, PHO, atd.). Výhodou v tomto směru je i to, že se vyplácejí dotace na údržbu krajiny a agroenvironmentální programy.

Svůj význam má ekologické zemědělství i v oblastech využívaných pro intenzivní zemědělství z důvodu ochrany čistoty podzemní vody a možnostem zlepšení čistoty povrchových vod. Jak už bylo zmíněno výše, ekologické zemědělství staví na co největší uzavřenosti koloběhů v rámci ekologického podniku.

K jejímu dosažení slouží snaha o omezení vstupů z vnější a minimalizaci spotřeby neobnovitelných zdrojů surovin a energie. Snížení nadprodukce je další významnou funkcí, neboť nadprodukce potravin vzniklá v důsledku intenzivního hospodaření přináší řadu problémů, ať už se skladováním, subvencováním exportu, atd.

U nás zatím nedoceněnou funkcí je to, že ekologické zemědělství přispívá ke zlepšení kvality potravin a zdravotního stavu populace. V tomto směru je nanejvýš potřebná další propagace. I když by se z jedné strany (ze strany konzumenta) dalo na ceny biopotravin pohlížet jako na nevýhodu, z hlediska ekologického podniku mu tato vyšší cena umožňuje rozsáhlejší specializaci a zachování drobných prodejen.

Výhoda spočívá v produkci místních či regionálních specialit. Charakter ekologického zemědělství s sebou nese nutnost zapojení více pracovníků při hospodaření, zpracování, produkci a výsledném prodeji. Proto nejčastěji funguje ve formě rodinných farem a na okrajových výrobních oblastech.

Pojem ekologické (alternativní) zemědělství je společným názvem pro mnoho směrů a metod. Všechny však představují i přes svou různost společný směr hospodaření na půdě i chovu domácích zvířat jako alternativu ke konvenční, tradiční i současné zemědělské výrobě. Společným základem je také to, že se v nich nepoužívají průmyslová hnojiva a syntetické pesticidy.

tags: #index #vývoje #podílu #ploch #obhospodařovaných #v

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro mentální detox
• Doklad o ekologické likvidaci odpadu v ČR
• Zaměření oddělení vegetační ekologie
• Tipy pro odhlučnění odpadního potrubí
• Typy a využití těžkých odpadkových košů