Intenzivní zemědělství a ztráta biodiverzity v České republice

Biodiverzity na Zemi v současné době rychle ubývá. Jsme přímými svědky procesu, kdy život na Zemi s nebývalou rychlostí ztrácí svoji pestrost - navždy mizí různé druhy rostlin, živočichů i hub a kvapem ubývá mnoha dalších. Nejde však jen o vymírání jednotlivých druhů (vyhynul například pták dronte mauricijský, známý též jako dodo), snižuje se také celková druhová pestrost v přírodě a dochází ke stírání rozdílů mezi různými místy naší planety.

To jsou tři různé aspekty ubývání biodiverzity, které se dějí na mnoha úrovních - od té globální až po rozměry v řádu čtverečních metrů. Ve všech případech jsou nicméně důsledky stejné: živý svět se postupně stává chudším, monotónnějším a často i zranitelnějším vůči náhlým změnám podmínek. Proces ubývání biodiverzity je dobře pozorovatelný, zejména pak v menším měřítku: například v určitém regionu, v jednom údolí v horách, ve vodách jezera nebo třeba na kousku louky.

Zatím bylo na světě objeveno asi 1,5 milionu druhů živočichů, rostlin nebo hub a je pravděpodobné, že několikrát tolik druhů dosud neznáme. Každý rok se také najdou tisíce nových druhů (většinu z toho tvoří hmyz). Různé druhy též odjakživa vznikají a mizí. Vědci však odhadují, že současné tempo vymírání je o jeden nebo dva řády rychlejší, než kolik činil průměr v minulých 10 milionech let. Mizí především specializovanější nebo náročnější druhy. Krajině více a více dominují přizpůsobiví generalisté, kteří dovedou žít ledaskde.

Biotop označuje prostředí, které k životu potřebuje určitý konkrétní druh (například biotopem konipasa horského jsou rychle plynoucí vodní toky). Všechny živé organismy jsou závislé na prostředí, kde žijí, a zároveň jej spoluutvářejí - proto když uvažujeme o biodiverzitě, je třeba dívat se na celek, ne pouze izolovaně na jednotlivé druhy. Ty totiž nemohou přežít bez vhodných podmínek neživé přírody a jemného přediva vztahů s jinými druhy. Jestliže zanikne biotop, velká část druhů přijde o místo, které potřebuje ke svému životu.

Ztráta jednoho či několika druhů ještě nemusí být pro biotop katastrofou, nicméně často znamená jeho významnou proměnu či ohrožení, a to zejména pokud jde o druh z hlediska biotopu klíčový, jakou jsou třeba mangrovníky v mangrovových pobřežních lesích. V našich podmínkách může být příkladem buk lesní, který je zásadním druhem pro biotop bučin (velká část těchto biotopů byla u nás v 19. a 20.

Čtěte také: Vliv intenzivního zemědělství na biodiverzitu

Na celosvětové úrovni bývá hlavní příčinou ubývání biotopů zabírání půdy ve prospěch polí a plantáží - typickou ukázkou je mizení tropických pralesů kvůli pěstování palmy olejné v Indonésii. Když vědci zkoumali 8688 druhů (převážně obratlovců), které se ocitly na světovém Červeném seznamu IUCN,6 zjistili, že zemědělství je spojeno s vymíráním u 5407 z nich a těžba dříví u 4049 druhů. Nejrapidněji ze všech biotopů přitom mizí často právě ty, které jsou druhově nejpestřejší.8 Na souši je úbytek nejrychlejší hlavně u stepí, savan a některých typů lesů v tropech, subtropech či v mírném pásmu.

Většinou si ji spojujeme s pytlačením slonů či nosorožců nebo s pašováním papoušků a korálů. Problém se ale týká především ryb. Toxicitu prostředí zvyšují především různé přípravky používané proti škůdcům a plevelům, jako jsou insekticidy a herbicidy. Ty se v zemědělství používají stále ve velkém množství. Problém se týká například řepky a kukuřice, u nichž zejména při opakovaném pěstování na stejném místě počet škůdců významně narůstá a je regulovatelný jen obtížně.10 Některé škodlivé látky se v půdě časem rozkládají, jiné v ní však zůstávají navždy.

Vážným problémem se pro biodiverzitu stává také šíření nepůvodních druhů, které v různých částech světa vytlačují domácí faunu a flóru. Již zmíněný populární pták dronte mauricijský vyhynul nejen proto, že jej ve velkém konzumovali námořníci, ale také kvůli potkanům, prasatům a opicím, které jejich lodě přivezly - vyžírali totiž jeho vejce. Z globálního hlediska sice změny klimatu zatím hlavní příčinou ubývání biodiverzity nejsou, na lokální úrovni ale může leckdy být jejich dopad na konkrétní biotop významný - uvést lze třeba biotopy pramenišť a rašelinišť, které jsou ohrožené vysycháním a nedostatkem srážek.

Důležitou roli bude nepochybně hrát další nárůst koncentrací skleníkových plynů v atmosféře - a jak velkých rozměrů změny klimatu v příštích dekádách dosáhnou. Kromě toho však bude (lokálně) záležet také na kombinaci tří dalších faktorů: schopnosti konkrétních druhů se na nové klimatické podmínky adaptovat, přesouvat se jinam a také na tom, jestli mají kam (a kudy) se přesunout. Patrně nejvíce ohrožená je fauna a flóra izolovaných biotopů v neobvyklých klimatických podmínkách.

Dobrým příkladem jsou tropické hory - relativně chladnomilné druhy zde žijí v izolaci, obklopeny podstatně teplejší krajinou. Migrace jinam pro ně nepřichází v úvahu a při přesunu do vyšších poloh přirozeně dříve či později musí narazit na vrcholky hor (nebo na skálu). K jak velkým ztrátám biodiverzity vlivem klimatických změn nakonec dojde, dokážeme zatím odhadnout jen přibližně pomocí teoretických modelů. Reakce organismů na tyto změny je totiž složitější: důvodem k migraci často nemusí být přímo nárůst průměrné teploty, nýbrž i další důsledky oteplení, například vlhkost půdy v určitém ročním období.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Ve střední Evropě se přírodní biotopy v zemědělskou půdu či produkční lesy z velké části změnily už před stovkami let. I v člověkem utvářené krajině nicméně po staletí zůstávalo množství míst, které sloužily jako útočiště pro svéráznou faunu a flóru. Oproti jiným částem světa nebudou mít v nejbližších desetiletích na biodiverzitu v Česku zásadní dopad klimatické změny - patrně nejvíce budou oteplováním zasaženy druhy (a biotopy) extrémně studených podmínek, které se nemají kam přesunout: především horská tundra Krkonoš nebo Jeseníků. Jak již bylo uvedeno výše: největší hrozbou pro přírodu u nás jsme my sami - respektive způsob, jak zacházíme s krajinou, kde žijeme.

Současný způsob, jakým funguje zemědělství, má v globálním měřítku negativní dopady na životní prostředí. Naše metody produkce potravin je třeba změnit a alternativou může být takzvané regenerativní zemědělství. Současné zemědělství do značné míry narušuje stabilitu klimatu a druhovou rozmanitost. Vedle toho, že nabourává některé důležité prvky krajiny také ohrožuje základní funkce v ekosystému: opylování je kvůli němu obtížnější, dochází k odlesňování, úrodnost půdy klesá, její eroze naopak stoupá. Zásadní problém je také narušení schopnosti půdy i celé krajiny zadržovat vodu.

Ohrožena je také biodiverzita, a to nejen na obdělávaných polích, ale v korytech řek, na pobřežích a v hloubi oceánů. Zemědělství je navíc zodpovědné za víc než třetinu všech globálně vyprodukovaných skleníkových plynů. Monokulturní zemědělství, kde velké lány pokrývá jeden druh plodin, má za následek snížení biodiverzity a narušení ekologických funkcí krajiny. Zpráva se zaměřila na možnosti takzvaného regenerativního zemědělství a potenciál zelených polí k vázání skleníkových plynů.

Alternativa pro zdravější budoucnost

Základem myšlenky regenerativního zemědělství je co možná nejpřesnější nápodoba přirozených procesů, které probíhají v přírodě. Jde o metodu, která vyžaduje podrobné sledování ekologických a biologických procesů v krajině. Zároveň předpokládá co nejmenší zásahy člověka. Minimalizuje se například mechanické i chemické narušování půdy. Již nejde o agrikulturu založenou na maximalizaci výnosů. Tato idea se však setkává se skepsí. Dle kritiků by takové změny současnou průmyslově-zemědělskou produkci zpomalily a znemožnily jí uživit rostoucí světovou populaci. Podle studie EASAC by ale taková transformace nemusela narušit produkci a moderní zemědělské metody jsou s ní kompatibilní.

Středobodem studie je analýza schopnosti půdy zachycovat a skladovat uhlík. Ten rostlinám slouží jako hlavní zdroj živin a stavební prvek jejich tkání. Regenerativní zemědělství má potenciál z atmosféry odčerpat velké množství oxidu uhličitého (CO2) a navázat ho zpět do půdy. Vyřešily by se tak hned dva ekologické problémy: sníží se hladina skleníkových plynů v ovzduší a zároveň se plyny využijí k výživě rostlin. Testy ukázaly, že kapacita půdy k ukládání oxidu uhličitého je vyšší, než se předpokládalo.

Čtěte také: Udržitelné zemědělství a chov zvířat

Procesem fotosyntézy vážou nadzemní zelené části rostlin oxid uhličitý. Uvolňování skleníkových plynů z půdy je dnes problém a vědci se snaží najít řešení. „V prvním kroku jde o snížení intenzity uvolňování, v druhém, který by ideálně mohl běžet současně, je třeba zvyšovat obsah organické hmoty v půdě, a tím vázat uhlík,“ poznamenává Karel Prach z Botanického ústavu AV ČR a připomíná, že samotná půda CO2 nezachytává.

V agrikultuře je podle vědců třeba využívat rozmanitější škálu plodin a soustředit se na víceleté rostliny. Je nutné investovat do udržení ekosystémů na pomezích lesů a polí. Také by bylo vhodné zabezpečit, aby byla pole pokrytá trávou či rostlinami během celého roku, nejen v době pěstitelské sezóny. Zdali se najde k takové změně vůle, je však nejisté. „Do budoucna je regenerativní zemědělství jediná rozumná cesta,“ říká Karel Prach.

Prohlubující úbytek biologické rozmanitosti má přímé dopady na dostupnost vody, potravin, zdraví obyvatel i ekonomickou stabilitu společnosti. Česká společnost ji však podceňuje. Prostřednictvím programu budou vědci kvantifikovat míru úbytku biodiverzity, analyzovat jeho příčiny a vyhodnocovat dopady na fungování ekosystémů.

Vláda proto dnes schválila dlouhodobou strategii pro posílení ochrany a udržitelné biologické rozmanitosti České republiky - konkrétně Strategii ochrany biologické rozmanitosti České republiky 2026 - 2050 a navazující Akční plán pro období 2026-2030. Od 80. let 20. století zmizely z území České republiky desítky druhů rostlin a živočichů a populace mnoha dalších jsou v kritickém ohrožení. Dlouhodobý pokles je patrný zejména u běžných druhů ptáků v zemědělské krajině. Příčiny tohoto stavu spočívají především v minulosti - kvůli dominantnímu intenzivnímu hospodaření, eutrofizaci, fragmentaci krajiny - a v současnosti také v důsledku negativních dopadů klimatické změny.

Nová strategie proto stanovuje deset dlouhodobých cílů rozdělených do tří prioritních oblastí, které se zaměřují na ochranu a obnovu ekosystémů, udržitelné hospodaření s přírodními zdroji a posílení povědomí společnosti o významu přírody. Cílem je, aby do roku 2050 nedocházelo k úbytku biodiverzity na žádné úrovni a aby byly vytvořeny podmínky pro její dlouhodobé posilování. Strategie klade důraz na propojení ochrany přírody s dalšími sektory, zejména se zemědělstvím, lesnictvím, vodním hospodářstvím a územním plánováním, a na posílení meziresortní spolupráce.

Součástí schváleného materiálu je i Akční plán, který stanovuje konkrétní opatření a odpovědnosti jednotlivých orgánů státní správy. Mezi konkrétní cíle Akčního plánu patří mimo jiné zajištění ochrany alespoň 23 % území České republiky prostřednictvím chráněných území, zavedení přísné formy ochrany na minimálně 6 % území státu, legislativní úprava definice významných krajinných prvků a vymezení jejich jádrových zón, zavedení nového konceptu tzv. jiných účinných opatření na ochranu biodiverzity (OECMs) či systematické obnovování prostupnosti krajiny a snižování její fragmentace.

Akční plán také zahrnuje opatření pro aktivní péči o nejohroženější druhy živočichů a rostlin a jejich biotopy, přípravu právního rámce pro Národní plán obnovy přírody v návaznosti na implementaci evropského Nařízení o obnově přírody a také posílení biodiverzity v zemědělských ekosystémech prostřednictvím nástrojů Společné zemědělské politiky i po roce 2027.

Neustálá snaha o zvyšování produktivity a výnosu z jednotky půdy v České republice má negativní vliv na životní prostředí. Mezi faktory, které ovlivňují jak biodiverzitu, tak kvalitu půdy patří hluboká masová orba, kolektivizace i eroze. Víte, že plocha zemědělské půdy v Česku zabírá přibližně 4,2 milionu hektarů, tedy zhruba 53 % celkové rozlohy naší země? Když tento fakt vezmete v úvahu, vlastně se ani nemůžete divit, že aktivity jako opakovaná hluboká orba významně narušují přirozenou strukturu půdy a vedou k její ztrátě schopnosti zadržovat vodu a živiny. Postupně ho v 50. letech minulého století nastartovala kolektivizace. Jejím cílem bylo slučování malých polí do velkých celků, které kromě jiných vlivů na životní prostředí zapříčinilo pozdější erozi půdy.

Není pochyb o tom, že houby a mikroorganizmy jsou významným činitelem, který udržuje zdraví půdy. Například houby s rostlinami fungují v symbióze tak, že jim zajišťují efektivnější příjem živin a vody. Jenže výše zmíněná hluboká orba jejich přirozenou symbiózu a prostředí narušuje. Proto dochází nejen k úbytku hub a tím také ke snížení kvality plodin. Svým dílem k tomuto stavu přispěly i monokultury. Například podle indexu neporušenosti biodiverzity (Biodiversity Intactness Index - BII) vytvořeného vědci z Přírodopisného muzea v Londýně je česká biodiverzita nejnižší ve střední Evropě. Její nízká úroveň výrazně vyniká kupříkladu ve srovnání se sousedním Rakouskem, kde ke hromadné kolektivizaci a následné likvidaci přirozených přírodních prostor nedošlo.

Intenzivní zemědělství s sebou ale přináší i další problémy. Třeba již zmíněné zvýšené riziko eroze půdy. Vodní eroze redukuje svrchní úrodnou vrstvu půdy bohatou na uhlík a půdní organismy, zatímco větrná eroze přispívá k dezertifikaci - snížení biologické produktivity. Důvodů, proč se stav zemědělství v České republice nezlepšuje, je hned několik. V první řadě je na vině ekonomika. Zemědělce nutí, aby snižovali náklady a zároveň zvyšovali výnosy. Nelze ani opominout nedostatečnost existujících legislativních rámců pro ochranu půdy. Problémem je také absence důsledného vymáhání nápravy v případě jejich nedodržení nebo odpor zemědělců proti těmto opatřením.

Když se rozhodneme pro nápravu stavu zemědělství v České republice, může nám v tomto snažení být nápomocný model rizik klimatických jevů. Emise skleníkových plynů podle RCP 4.5 dosáhnou vrcholu kolem roku 2040 a poté klesnou. Takže do roku 2100 dosáhne průměrné oteplení 2 až 3 stupňů Celsia. Modely jsou navrženy tak, aby určily místa, kde eroze a degradace půdy hrozí nejvíce. Také dopady klimatických změn na zemědělství dokážou modely předvídat. Na základě modelů mohou zemědělci upravit své činnosti tak, aby snížili jejich negativní dopad na zdraví půdy i za cenu snížení výnosů.

Řešení problémů spojených s intenzivním zemědělstvím proto bude fungovat pouze v případě, že dojde ke zlepšení situace. A to hned v několika oblastech najednou. Jmenovitě jimi jsou přísnější legislativní opatření, vzdělávání zemědělců a modernizace využívaných technologií. Zdravá půda je plná života. Organismy, které sotva uvidíme pouhým okem, pomáhaly půdě dávno před tím, než se pro člověka stala obživou. Člověk půdním organismům může svou činností škodit, ale může jim také pomáhat. Zatím jim to spíše komplikujeme. Snažíme se z půdy dostat co nejvyšší úrodu co nejrychleji. Protože zvětšujeme lány stejných plodin, používáme chemii a minerální hnojiva a nevyužíváme, nebo dokonce blokujeme, přírodní procesy, kvalita půdy se zhoršuje. A je otázkou, jak dlouho nás ještě dokáže živit.

Mezi hlavní faktory ubývající biodiverzity patří intenzivní průmyslové zemědělství, lov a rybolov; vysoká míra znečištění prostředí kvůli používání chemických hnojiv, pesticidů, herbicidů atd.; šíření nepůvodních druhů vytlačujících druhy původní a v neposlední řadě klimatická změna způsobující již zmiňované sucho, nedostatek srážek a měnící se podmínky pro pěstování plodin.

EU Strategie v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, přijatá v roce 2020, zahrnuje mnoho opatření pro obnovu biodiverzity. Mezi ty nejdůležitější patří vytvoření chráněných oblastí pokrývajících alespoň 30 % pevninských a mořských oblastí EU, čímž se má rozšířit rozloha stávajících oblastí sítě Natura 2000 (mimochodem Česká republika chrání ze zákona 14 % území). Dále jde o obnovení poškozených ekosystémů napříč EU pomocí řady konkrétních závazků a opatření, včetně snížení používání a rizika pesticidů o 50 %, nebo výsadby až 3 miliard stromů po celé EU. Podobné plány byly přijaty také na poslední konferenci OSN o biodiverzitě v Montrealu v prosinci 2022, kde za EU vyjednávala česká strana jako předsedající země Rady EU. Způsob zacházení s krajinou je tedy klíčový a ovlivnit ho může každý spotřebitel, například výběrem šetrně produkovaných potravin. Důležité je také snížení množství potravin, které vyhazujeme.

Příklady záchranných programů a regionálních akčních plánů v ČR

• Tetřev hlušec (Tetrao urogallus): Akční plán řešil koncepci dlouhodobého přežití tetřeva v CHKO Beskydy, včetně výběru nejvhodnějších míst, v nichž byly realizovány lesnické zásahy ve prospěch tetřeva (prosvětlení porostu a výsadba vhodných dřevin).
• Mihule ukrajinská (Eudontomyzon mariae): Provedeny úpravy, které významně snížily členitost koryta a zmenšily plochu náplavů nutných pro vývoj mihulích larev (minoh), úsek s prokázaným výskytem larev se zkrátil z původních 2 km na pouhých 300 m.
• Horské bezlesí na Malém Dědu: Tato část projektu řešila především záchranu místní subpopulace endemického poddruhu okáče menšího (Erebia sudetica sudetica), stejně jako řady dalších horských druhů.
• Okáč metlicový (Hipparchia semele): V rámci této části projektu byla realizována pastva a pro rozšíření vhodných biotopů i odstranění (výřez) náletových dřevin. Zajištění ochrany okáče metlicového tak podpoří populace mnoha dalších vymírajících druhů hmyzu, mj.
• Střevle potoční (Phoxinus phoxinus): V červeném seznamu je zařazena do kategorie silně ohrožených druhů (C2b) a podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. patří mezi kriticky ohrožené druhy. Má vyšší nároky na světlo, vyžaduje specifický vodní režim a je konkurenčně slabým druhem.
• Pastarček dlouholistý moravský (Tephroseris longifolia subsp. moravica): V rámci tohoto projektu byly vhodně nastaveny ideální podmínky pro vývoj populací a jejich posílení.

tags: #intenzivní #zemědělství #a #ztráta #biodiverzity #v

Oblíbené příspěvky:

• Čínská směs zdraví: Cordyceps
• Výtvarné Aktivity: Voda
• Dopady skleníkového efektu
• Čištění odpadů Horní Domaslavice
• Počasí Mníšek pod Brdy a ČR