Likvidace jaderného odpadu v Německu: Výzvy a řešení

Německou debatu o otázce financování likvidace jaderných elektráren a jaderného odpadu okomentoval na serveru Energy transition publicista Craig Morris. V posledních měsících německá média často probírají otázku, zda mají provozovatelé jaderných elektráren dostatečné prostředky na pokrytí nákladů spojených s vybudováním úložišť pro jaderný odpad. Pro pochopení problému je třeba ujasnit některé pojmy.

Předně média často označují náklady na likvidaci jaderných elektráren a časově neomezené uložení odpadu jako „náklady vystoupení z jaderné energetiky“. Toto označení je chybné, neboť potřeba vynaložení uvedených prostředků by nezanikla ani v případě, že by Německo v rozvoji jaderné energetiky pokračovalo.

Zadruhé se v mediální debatě o fondech na likvidaci jaderných odpadů často zaměňují pojmy „rezerva“ (německy Rücklagen) a „rezervní fond“ (německy Rückstellungen). Z pohledu běžného rozhovoru jsou tyto pojmy zaměnitelné, z pohledu podnikového hospodaření však nikoli. Rozdíl spočívá v tom, že tvorba rezervního fondu se dá na rozdíl od rezerv zahrnout do nákladů, čímž se účetně snižuje zisk. Menší zisk znamená menší daně, takže veřejné rozpočty už na vyřazování jaderných elektráren částečně přispěly. Rezervní fondy také nejsou k dispozici v hotovosti, ale byly reinvestovány.

Vláda někdejší kancléřky Angely Merkelové se v roce 2011 po nehodě v japonské jaderné elektrárně Fukušima rozhodla produkci energie z jádra pozastavit. Německo s koncem roku ukončí provoz ve třech jaderných elektrárnách, zbývající tři pak vypne do konce roku 2022, čímž se po šesti desetiletích rozloučí s nukleární energetikou. Odstavení jaderných elektráren, likvidace radioaktivního odpadu, demontáž zařízení a následné demolice staveb jsou ale během na dlouhou trať. Zatímco Česko vidí v jaderných elektrárnách cestu k přechodu na bezemisní energetiku, Německo zastává opačný názor.

Předposlední krok k odchodu od jádra učiní Německo na přelomu roku, kdy od sítě definitivně odpojí jaderné elektrárny Brokdorf ve Šlesvicku-Holštýnsku, Grohnde v Dolním Sasku a Gundremmingen C v Bavorsku. Ihned poté začnou práce na likvidaci nukleárního zařízení, které budou řadu let zvenčí neviditelné. "Na provozní fázi, která končí, navazuje poprovozní fáze, kdy se už nevyrábí žádná elektřina, ale palivové tyče jsou stále ve skladovacích bazénech," uvádí PreussenElektra.

Čtěte také: Německá řešení pro jaderný odpad

V případě Brokdorfu počítá šlesvicko-holštýnské ministerstvo pro energetickou změnu, zemědělství a životní prostředí, že tamních 193 palivových tyčí zůstane v chladicích bazénech čtyři roky. Technici poté, jakmile to bude možné, palivo z chladicích bazénů přemístí do kontejnerů CASTOR, které slouží k transportu a uskladnění vysoce radioaktivních materiálů. Kontejnery následně zůstanou v meziskladech, což je často v areálu elektráren, poté budou trvale uskladněny v konečném úložišti, které ale Německo ještě nemá. Postupně bude pokračovat i likvidace středně a slabě radioaktivního materiálu.

Zmíněné ministerstvo předpokládá, že podíl silně radioaktivního materiálu v Brokdorfu je méně než procento celého zařízení. Ne všechen radioaktivní materiál ale skončí v úložištích. PreussenElektra tvrdí, že v elektrárnách, které provozuje, je až 90 procent vybavení v kontrolované zóně vhodných k dekontaminaci a recyklaci. "Materiál v konvenční části, například ve strojovně či správní budově, nikdy nepřišel s radiací do kontaktu. Z radiologického hlediska tak může být až 100 procent zrecyklováno," uvádí PreussenElektra. Konvenční demolice, což je likvidace staveb a zařízení nezatížených radiací, bude poslední fází. Ta si vyžádá asi dva roky. Poté by na místě elektrárny mohla být opět zelená louka.

Na konečné uložení vysoce radioaktivního jaderného odpadu si pak Německo bude muset počkat do roku 2050. Zatím ještě není jasné, kde se takový materiál bude skladovat. Výběr vhodného místa formálně začal v roce 2017 a potrvá do konce roku 2031, dalších bezmála dvacet let potrvá výstavba a příprava skladu.

Přeprava jaderného odpadu

Německo čeká jeden z největších silničních transportů jaderného odpadu za několik posledních desetiletí. Spolkový úřad pro bezpečnost nakládání s nukleárním odpadem (BASE) vydal souhlas s přepravou 152 kontejnerů s vyhořelým palivem do meziskladu v Ahausu v Severním Porýní-Vestfálsku, informovala agentura DPA. Povolení je platné do konce srpna 2027. Prozatím není jasné, kdy převoz začne. Podle BASE by se tak mohlo stát už na konci letošního roku.

Ve zmíněných 152 kontejnerech je celkem uloženo asi 300 000 palivových článků v podobě grafitových koulí o velikosti přibližně tenisového míčku. Jaderný odpad pochází z výzkumného reaktoru v Jülichu na západě Severního Porýní-Vestfálska, asi 170 kilometrů od meziskladu v Ahausu. Povolení skladovat v tomto jaderném komplexu palivo vypršelo už v roce 2013 a následně ministerstvo hospodářství Severního Porýní-Vestfálska z bezpečnostních důvodů nařídilo vyklizení tamního skladu. Úřady se nakonec rozhodly pro Ahaus, což následně potvrdily i soudy.

Čtěte také: Jaderný odpad v ČR: Problémy a řešení

Dříve vlak převážející vysoce radioaktivní jaderný odpad z francouzského zpracovatelského závodu dorazil do úložiště v severoněmeckém Gorlebenu. Jedenáct kontejnerů s vyhořelým palivem, které veze, by mělo do Gorlebenu dorazit o víkendu, pokud jejich cestu nezdrží jako v předchozích letech odpůrci jádra.

Protesty proti přepravě

Přeprava jaderného odpadu se často setkává s odporem veřejnosti a ekologických aktivistů. V noci se nedaleko cílového nádraží v Dannenbergu střetli ekologičtí aktivisté s policií. Asi třicet lidí bylo při potyčkách zraněno, čtyři demonstranti byli zatčeni. Asi 1500 jich na protest proti transportu zablokovalo silnici u obce Metzingen v německé spolkové zemi Dolní Sasko, kde leží i Gorleben. Když se policie pokusila komunikaci uvolnit, házeli na ni demonstranti kameny, lahve a sáčky s barvou. Pořádkové síly odpověděly slzným plynem a vodními děly.

Podle policie bylo zraněno deset jejích příslušníků, 20 zraněných převážně od zásahu slzným plynem ohlásili protestující. Čtyři osoby byly zadrženy. V obcích Leitstade a Tollendorf zapálili demonstranti podle policie dva její hlídkové vozy. Podle dostupných informací nebyl nikdo při těchto incidentech zraněn. V Neunkirchenu se pokusila skupinka mladíků obsadit koleje, aby zabránila příjezdu vlaku. Policejní těžkooděnci je ale odtáhli.

Jiné skupině o několika desítkách lidí se vlak podařilo zdržet večer, když zablokovali trať u Hasslochu ve spolkové zemi Porýní-Falc. I tuto blokádu ale policisté rychle odstranili a vlak pokračoval směrem do sousedního Hesenska.

Odpůrci atomové energie cestu transportu vyhořelého paliva bedlivě sledují a připravili řadu blokád. Při minulých protestech se odpůrci jaderné energie připoutávali řetězy ke kolejím nebo viseli na horolezeckých lanech z korun stromů nad tratí.

Čtěte také: Bezpečnost jaderných úložišť

Úložiště jaderného odpadu

Německo stále hledá místo, kde trvale uloží radioaktivní odpad z reaktorů. Výběr vhodného místa formálně začal v roce 2017 a podle původního harmonogramu potrvá do konce roku 2031. Již nyní se ale podle médií očekává značné zpoždění, takže konkrétní místo by země mohla vybrat až po roce 2045.

Kromě už schváleného úložiště Konrad v Dolním Sasku, kam mají mířit slabě a středně radioaktivní látky, by měl na zatím neupřesněném místě vzniknout i konečný sklad pro vysoce radioaktivní materiály. Německo už dříve schválilo vytvoření konečného úložiště v šachtě Konrad v dolnosaském Salzgitteru a v současnosti pracuje na potřebné úpravě šachty. Tamní štoly pojmou 303.000 metrů krychlových slabě a středně radioaktivního odpadu. Podle propočtů ministerstva životního prostředí bude třeba v Německu uložit zhruba 600.000 metrů krychlových radioaktivního materiálu. "I když je z právního hlediska přípustné, abychom jaderný odpad vyvezli do zahraničí, je zodpovědné vytvořit konečné úložiště přímo v Německu.

Parlamentní „úložišťová“ komise má do poloviny roku 2016 připravit restart procesu hledání jaderného úložiště. Jejích 33 členů se nyní nachází takřka v poločasu. Mezitím pracovní skupina této parlamentní komise vypracovala a předložila materiál s předběžným harmonogramem procesu hledání jaderného úložiště. Z něj kromě jiného vyplývá, že se celý proces může ukončit až v polovině příštího století. Ukončení definitivního ukládání jaderného odpadu předpokládají odborníci teprve v letech 2075 až 2130 a uzavření konečného úložiště s vloženým jaderným odpadem mezi roky 2095 a 2170 nebo později.

Ve hře nadále zůstává i solný důl Gorleben, který je v hledáčku státu pro trvalé uložení jaderného odpadu již od roku 1977. Do roku 2031 se má vybrat definitivní lokalita pro uložení, pak se bude muset postavit sklad a jaderný odpad se bude překládat do nových kontejnerů a dopravovat na místo trvalého uložení. Dosavadní mezisklady u jaderných elektráren jsou zatím povoleny pouze na dobu 40 let, je ale pravděpodobné, že se tato doba hodně překročí.

Zákon o hledání konečného úložiště jaderných odpadů, který Německo přijalo v roce 2013, předpokládá začátek nového procesu hledání konečného úložiště pro rok 2018 a definitivní stanovení místa pro trvalé uložení jaderného odpadu v roce 2031. Odborníci se obávají, že se tento harmonogram nedá dodržet. Šance na splnění těchto termínů je podle dokumentu nejistá. Zprovoznění úložiště je možné nejdříve v letech 2045/2050. Teprve potom může začít postupné svážení kontejnerů z aktuálně 16 německých meziskladů do konečného úložiště. Proces uskladnění má podle odhadů odborníků trvat 30 až 80 let.

Další člen „úložišťové“ komise Michael Sailer varoval v rozhovoru s deníkem Frankfurter Rundschau před trvalým skladováním jaderného odpadu ve stávajících meziskladech. „Bez plynulého vývoje procesu hledání trvalého úložiště by se mohlo stát, že vyhořelé jaderné palivo zůstane ve stávajících meziskladech až do roku 2100, což může vést k nestabilitě uloženého materiálu,“ řekl.

Podle Sailera zde existuje nebezpečí, že by se mohlo uvolnit velké množství radioaktivity do životního prostředí, protože nadzemní sklady s jaderným odpadem mohou být snáze ohroženy než trvalé úložiště v podzemí - například válkou, teroristickými útoky apod. Kde vyroste trvalé hlubinné úložiště radioaktivního odpadu? To se evidentně v blízké době nedozvíme.

Politické aspekty

V Německu se proti plánu vlády zvedla mohutná vlna odporu. Ta měla mimo jiné za následek, že Zelení v průzkumech předstihli sociální demokracii a stali se co do popularity nejsilnější opoziční stranou v zemi. Komunistická strana Německa - Partei DIE LINKE má dlouhodobě v programu a v parlamentu prosazuje odchod od fosilních paliv a od jaderné energie!

Die Linke požadovala neodkladné uzavření nejen atomových elektráren, ale i vzdání se fosilních paliv, jako jsou uhlí a ropa. Emise CO2 podle ní (Die Linke) mohou do roku 2050 klesnout až o devadesát procent a již v roce 2020 se mohou obnovitelné zdroje podílet polovinou na výrobě elektřiny! Die Linke s návrhem ústavního zákona o zákazu jádra!

Německo se vydává zcela novou energetickou cestou, která je opačná od té české. Rozhodnutí opustit jadernou energii bylo dílem okamžiku ve srovnání s tím, jak dlouho se budou německé nukleární elektrárny demontovat.

Financování

V minulých měsících řešila problém financování likvidace jaderného odpadu expertní komise pověřená parlamentem. Za zmínku stojí, že komisi spolupředsedá významný představitel Strany zelených Jürgen Trittin. Pověření opozičního politika vedením podobné komise svědčí o vůli hledat shodu napříč politickým spektrem, což je z pohledu dlouhodobé akceptace přijatých řešení slibné. Návrh předložený v únoru ovšem obsahuje omezení odpovědnosti energetických společností za likvidaci jaderného odpadu.

Na druhou stranu mají provozovatelé přesunout polovinu z 38 miliard eur z rezervních fondů do nového veřejného fondu určeného výhradně na likvidaci jaderných elektráren a ukládání odpadu. Koncept sdílené odpovědnosti mezi státem a energetickými firmami má historické kořeny. Například společnost RWE by na základě vlastních investičních rozhodnutí jaderné elektrárny nestavěla. K výstavbě přistoupila až po dohodě s vládou o ekonomickém zvýhodnění.

Má vůbec Německo jinou možnost, než spolupráci státu a firem na likvidaci jaderných elektráren a odpadů? Zmíněná komise odhaduje celkové náklady na 170 miliard eur do roku 2099, přičemž celý problém patrně nebude k tomuto datu vyřešen a uzavřen. Pokrytí nákladů na jaderný odpad může být pro energetické firmy takovým břemenem, že přispěje k jejich bankrotu. Ovšem umělá podpora těchto soukromých firem po neurčitou dobu s cílem, aby nezkrachovaly a mohly se podílet na financování likvidace odpadu, také není přijatelnou možností.

Německá vláda dnes schválila návrh podle něhož společnosti Vattenfall, E.ON, RWE a EnBW provozující v Německu jaderné elektrárny se zavázaly zaplatit celkem 23,55 miliardy eur mezi lednem 2017 a rokem 2022 do státního fondu, z něhož se v příštích desítkách let bude financovat uskladnění vyhořelého jaderného paliva, výměnou za to, že se o dotyčný jaderný odpad nebudou muset dále starat a toto přenechají téměř výhradně státu.

Společnosti E.ON, RWE a Vattenfall požadují u tamního ústavního soudu odškodné za nutné odstavení jaderných zdrojů. Odborníci varují před miliardovými náklady, které mohou vzniknout státu: než se najde, zařídí a zaplní konečné úložiště jaderným odpadem, může to trvat ještě 150 let.

Náklady na likvidaci pozůstatků německé jaderné energetiky mohou být mnohem vyšší, než se dosud předpokládalo. Podle odhadů předsedy parlamentní komise pro problém ukládání jaderného odpadu Michaela Müllera (SPD) by tyto náklady mohly v budoucnu vzrůst na 50 až 70 miliard euro.

Peníze na tzv. atomovém kontě, které si sem pravidelně ukládají všichni čtyři provozovatelé německých jaderných elektráren (E.On, RWE, EnBW a Vattenfall) na budoucí ukládání jaderných odpadů a demontáž svých jaderných elektráren, dosahují oproti tomu pouze 36 miliard euro. „Na stát by přešla obrovská finanční rizika, jak ukazují také analýzy spolkového ministerstva hospodářství,“ řekl Müller deníku Frankfurter Rundschau.

tags: #jaderný #odpad #Německo #likvidace

Oblíbené příspěvky:

• Seznam zdrojů znečištění ovzduší
• Význam environmentálních analýz
• Recenze českých ekologických pracích prášků
• Udržitelné textilie
• Moravec o světelném znečištění