Trekingové hole jsou ideálními pomocníky pro pohyb v terénu. Jaké benefity přináší chůze s nimi a jak si vybrat ty správné? Hlavní výhody používání trekingových holí.
Používání trekingových holí napomáhá k získání správného rytmu chůze, což zajišťuje i optimální dýchání. Dále dodává stabilitu a snižuje namáhání kolenních a kyčelních kloubů. Vyšší stabilitu oceníte hlavně v komplikovanějším terénu a v případě, že nesete těžké zavazadlo, například batoh. Stejně tak pro používání trekingových holí platí, že vás zrychlí. Princip je podobný jako u lyžařských holí. Ti, kteří si oblíbili delší pobyty v přírodě také uvítají, že v případě potřeby vám hole dokonce v terénu mohou nahradit i stanové tyče.
Hlavním rozlišovacím kritériem by měl být účel využití. Na trhu tak můžeme vymezit dvě kategorie, a to hole na treking a hole na nordic walking. Zaměňovat bychom je neměli. Proč? Jaký je rozdíl mezi trekingovými holemi a holemi na nordic walking:
Klasické trekingové hole se dělí na dvě kategorie:
Trekové hole skládací lze dále rozdělit též podle konstrukce. Setkáte se s trojicí možných řešení, a to:
Čtěte také: Podrobná Recenze Flexi Hadice na Odpad
Tento typ mívají ve své výbavě ti, kteří absolvují skialpové túry. Co se vlastností týče, jsou tužší a hodí se tak pro vyšší zatížení. Nevýhodou holí je jejich menší skladnost, prakticky se, jak už vyplývá z jejich názvu, skládají ze dvou kusů.
Trojdílné hole jsou běžně uplatnitelné pro turistiku, stejné provedení však často využívají i skialpinisté. Vhodné jsou pro použití na delší vzdálenosti i na chůzi bez jakékoli zátěže. Jsou už poměrně kompaktní, jsou o něco těžší, neboť mají skládací/aretační mechanismus, který je váhově znevýhodňuje. Toto provedení segmentů (tedy konstrukce hole) je na trhu vůbec nejčastější.
Skládací Z konstrukce je oblíbená zejména pro svou maximální skladnost. Používá se u modelů běžeckých a turistických.
Délka holí je stěžejním kritériem pro jejich výběr bez ohledu na konkrétní typ. Souvisí také s tělesnou výškou. Snadno ji můžete dopočítat. Optimální hodnota činí 0,68násobek tělesné výšky vaší postavy, tedy touto hodnotou jednoduše svou výšku v cm tímto koeficientem vynásobte. Další velmi jednoduchá pomůcka napomáhající odhadnout správnou výšku, také říká, že pokud hůl uchopíte do ruky a opřete se o zem, váš loket by měl být v úhlu 90°.
Orientačně vypadají rozměry trekových holí v závislosti na tělesné výšce takto:
Čtěte také: Kompletní průvodce pro školu v přírodě
| Výška postavy (cm) | Výška holí (cm) |
|---|---|
| 140 | 95 |
| 150 | 100 |
| 160 | 110 |
| 170 | 115 |
| 175 | 120 |
| 185 | 125 |
| 190 | 130 |
| 195 | 135 |
V případě vyšší tělesné výšky je vhodné volit speciální hole s délkou až 140 cm, které někteří výrobci mají v nabídce rovněž.
Materiál holí lze rozlišit na materiál segmentů a madel. Zejména bychom o něm měli vědět následující:
Konstrukce hole může být hliníková, sklolaminátová, případně karbonová. Všechny materiály mají své přednosti i určité nevýhody. Hliník a jeho slitiny mají přednost zejména ve značné odolnosti a výdrži, ale v i univerzálním použití. Uplatní se v lehkém terénu i v náročném prostředí vysokých hor. Na druhou stranu hliníkové trekové hole charakterizuje vyšší hmotnost. Obvykle si je pořizují méně nároční turisté, kteří je potřebují jako oporu, případně je nechtějí používat tak často. Důvodem je hlavně nižší cena. Pakliže v obchodě najdete hole označené jako duralové, výrobce je vytvořil ze slitiny hliníku a mědi. Charakterizuje je pevnost a současně nižší hmotnost oproti hliníku.
Další možností je sklolaminát, tedy spojení laminátu a skelného vlákna. Svými vlastnostmi se do značné míry podobají holím hliníkovým. Hodí se hlavně do měkkého terénu, neboť hůře tlumí nárazy. Jsou lehké a odolné. Karbon je velmi lehký a používá se například pro horské běžce. Využijí jej i vyznavači skialpiningu. Hole jsou vyrobeny z kompozitu s uhlíkovými vlákny. To jim propůjčuje odolnost, lehkost a kvalitní schopnost tlumit nárazy. Tyto hole se hodí i pro náročné uživatele. Procento karbonu se může různit (v rozmezí od 20 do 100 %), vybírat je nutné podle tělesné hmotnosti v souladu s jednoduchým pravidlem: Čím vyšší váha člověka, tím vyšší i podíl karbonu. Tento podíl je určen tzv. Carbon Indexem neboli CI.
Materiál rukojeti je určující pro optimálně pohodlné a bezpečné používání holí. Nejběžněji se můžete setkat s plastovou, pěnovou, korkovou nebo pryžovou rukojetí. Nejlevnějším a klasickým řešením je plast. Obdobu plastových rukojetí můžete znát z lyžařských holí. I toto levné provedení může být vylepšeno o anatomické tvarování či odvětrávání. Ve zpocených dlaních však materiál klouže, proto se podobné řešení spíše nedoporučuje.
Čtěte také: Odpady Moravskotřebovsko
Korek lze považovat za dobrou volbu hlavně do letních měsíců. Je nejvhodnější z pohledu toho, že se materiálu musíte dotýkat zpocenou dlaní. Tento materiál dobře tlumí nárazy, ale je poměrně drahý a vyznačuje se krátkou životností. Pěnové rukojeti jsou do rukou poměrně příjemné. Nemusíte se navíc bát se jich dotýkat ani zpocenou dlaní. Jsou nenasákavé a nesmekavé. Zároveň jsou lehké a dobře tlumí vibrace. Většinou se v tomto segmentu používá tzv. EVA (syntetická polymerová) pěna. Jsou drahé, vzhledem k dlouhé životnosti se však podobný nákup může vyplatit. Pryž představuje ekonomicky výhodnou možnost. Hole s tímto typem rukojeti jsou levné, ale musíme počítat s vyšší hmotností. Navzdory různorodým designovým úpravám je nutné si uvědomit, že povrch není nesmekavý. Guma ochotně tlumí nárazy a je levná.
U teleskopických holí najdeme zámek, který je zafixuje v požadované pozici. Rozdělit můžeme obecně zámek na holích na dva typy, a to na tzv. Twist Lock (otočný mechanismus) a Fast Lock (páčka s objímkou). Obecně lze verzi Fast Lock považovat za vhodnější do náročnějších podmínek větší zimy, neboť se s mechanismem snáze pracuje v rukavicích. Bývá nezávisle na typu holí nejrozšířenější, neboť se velmi snadno utahuje. Druhou alternativu Twist Lock bychom s nadsázkou mohli označit jako „letní“. Tento zámek je velmi lehký, proto jej často uvidíte u stejně lehkých modelů holí, případně u těch vybavených systémem odpružení Antishock.
Levné typy trekových hůlek mají hroty vyrobeny nejčastěji z oceli, případně z vidia. Základním problémem tohoto materiálu je zejména jeho omezená životnost. Lépe je na tom karbid wolframový (vzniklý spojením uhlíku a wolframu) nebo wolframový hrot. Wolframový hrot je 2x tvrdší než ten ocelový. Má tedy výrazně delší životnost ve srovnání s levnými typy z oceli. Vhodnější je, pakliže si vyberete takové hole, které dávají možnost hrot vyšroubovat a posléze jednoduše vyměnit.
Tzv. „botička“ patří mezi doplňkové vybavení holí. Jedná se o gumovou či plastovou násadkou, která se na hrot nasouvá při jejich používání na tvrdém povrchu, jako je třeba asfalt. Jednak tím získáme lepší odpružení, ale také zamezíme hlasitému klapání holí na povrchu.
Hole jsou opatřeny i další praktickou součástí v podobě tzv. talířku, který brání zaboření holí například do hlíny nebo do sněhu. Ten je umístěn nad hrotem a vyrábí se většinou z plastu.
Začni tím, že si hole nastavíš tak, aby loket na rovině tvořil přibližně pravý úhel, a neboj se s délkou během dne pracovat, protože do prudkého stoupání je lepší zkrátit a do dlouhého klesání naopak prodloužit. Na rovině míříme k přibližně devadesáti stupňům v lokti, což je dobrý základ, ale skutečné pohodlí zjistíš až při změnách sklonu, kde je lepší mít páčku po ruce a délku upravit v minutě. V prudších stoupáních zkrácená hůl pomůže posouvat těžiště nad chodidlo a odlehčí stehna, což pocítíš po desítkách minut hlavně na šotolinových serpentinách. Naopak v klesání prodloužení zlepší stabilitu a jistotu kroku, protože hůl líp došáhne do předního bodu a zachytí mikroklopýtnutí na volných kamenech.
Materiál vybírej podle stylu a terénu, kde hliník snese hrubší zacházení a karbon vrací energii a šetří ruce na dlouhých výšlapech. Hliník má výhodu v houževnatosti, takže lépe snáší boční nárazy a „odření“ o kamení, což oceníš na rozbitých hřebenech nebo s těžším batohem, kdy občas zaváháš v kroku. Karbon zase září tam, kde chceš nízkou hmotnost a tuhost, což se promítá do úspory sil na dlouhých stoupáních a svižné chůzi, a pocitově méně vibruje v zápěstí. Rozumnou strategií je hodnotit terén a zátěž: na kamenité, technické trasy a zimní přechody s lopatou v batohu ber spíš hliník, zatímco na rychlé letní výšlapy s lehkým batohem neuděláš s karbonem chybu. Když váháš, hledej kompromis v robustnějším karbonu se zpevněnými segmenty nebo v hybridních konstrukcích, které mívají rozumný poměr odolnosti a hmotnosti.
Zámek zvol tak, aby ti seděl i v rukavicích, a přitom držel i při plné délce po zatížení, což bývá čitelnější u páčkových flip-locků. Flip-lock, tedy páčkový zámek, je oblíbený hlavně proto, že je rychlý, čitelný, a funguje i v mokru a v rukavicích, což z něj dělá jistotu pro proměnlivé počasí a rychlé korekce délky. Twist-lock bývá elegantnější, chráněný před zachycením a aerodynamičtější při běhu, ale chce pečlivé dotažení a občasnou údržbu závitu, takže se hodí lidem, kteří holím dávají „jemné“ zacházení. Z-skládací hole mají minimální transportní délku a milují je horolezci, běžci a fotografové, kteří často ukládají hole do batohu, ale v extrémním krutu nemusí být tak nezničitelné jako robustní dvou- a třídílné modely. Když hodně měníš sklon, oceníš páčku na viditelném místě, a pokud běháš v lese, je fajn mít méně „vyčuhující“ profily, aby ses nezachytával o větve. Prakticky v terénu oceníš i pozici měrky a čitelné označení rozsahů, protože pak nastavíš obě hole symetricky bez zbytečného přemýšlení.
Rukojeť a poutko ber jako celek, protože korek a pěna v teple nekloužou a dobře sají pot, zatímco šíře a tvar pásku rozhodují o tom, kolik zátěže ponesou zápěstí místo dlaní. Korková a pěnová rukojeť méně klouže a v horku nelepí, což je rozdíl, který po pár hodinách cítíš mnohem víc než rozdíl pár gramů na váze, takže pokud se ti potí dlaně, sáhni právě po nich. Gumová rukojeť snese drsnější zacházení, snadno se čistí a často bývá u dostupnějších modelů, ale v parnu může pod rukou klouzat a je dobré počítat s tenčí rukavicí. Dlouhý „prodlužený“ grip je skvělý na traverzy a rychlé přehmaty, protože nemusíš stále štelovat délku, stačí chytnout hůl o pár centimetrů níž.
Poutko je zásadní při šetření sil: vstupuj do něj shora, pásek nech na hřbetu ruky a dovol mu nést část zátěže, čímž výrazně snížíš napětí v prstech a zápěstí při dlouhých klesáních. Zkus si doma nastavit délku pásku tak, aby hřbet ruky zůstal volný a hmat měl pořád jistotu, jinak se dostaví křeče v palci nebo odřená kůže. Pokud plánuješ zimní akce, otestuj ovladatelnost v rukavicích a přemýšlej, jestli nepotřebuješ širší pásek nebo jiný tvar madla, aby šel rychle povolit při pádu, což se hodí i kvůli bezpečnosti při náhlém zachycení hole o kámen.
Špičky a talířky neber jako ozdobu, ale jako spotřebák pro různé povrchy a sezóny, takže gumové koncovky se hodí na asfalt a zimní talířky do měkkého sněhu, abys nepropadal. Karbidová špička je standard pro trail a kamenité cesty, protože se „zakousne“ do podkladu a neskouže, ale na asfaltu dělá hluk a rychleji se opotřebuje, takže na tvrdém povrchu nasaď gumové koncovky. Talířky ber jako sezónní spotřební materiál: menší mají přesnější kontakt s terénem v létě a na technických chodnících, zatímco široké zimní brání zaboření v měkkém sněhu a bahně. Před sezonou zkontroluj, jestli se talířky dají snadno vyměnit a jestli na závitu není písek nebo rez, jinak je v terénu skoro nedostaneš dolů. Když plánuješ přechody s kombinací asfaltu, šotoliny a kořenů, klidně voz dva typy koncovek a přehazuj je podle úseku, protože změna chování hole je znatelná už po pár kilometrech.
Hmotnost řeší hlavně ruce a ramena, protože každý zdvih hole se sčítá v tisících opakování, a proto karbon na dlouhých výšlapech ušetří víc sil, než bys čekal z papíru. Na druhou stranu odolnost hraje prim v zimě, na kamení a s těžkým batohem, takže hliník stále kraluje tam, kde hrozí boční rázy a pády do suti. Skladnost oceníš pokaždé, když potřebuješ hole rychle uklidit do batohu, třeba na zajištěných cestách nebo při focení, kde Z-skládací konstrukce ušetří spoustu nervů i prostoru. Reálný rozdíl dělá i průměr trubek a tuhost v krutu, která se projeví při uklouznutí nebo prudkém přenosu váhy, takže robustnější modely dávají větší „rezervu“.
Než klikneš na „koupit“, ověř si, že ti na rovině vychází loket zhruba do pravého úhlu a že se s délkou pohodlně manipuluje i v rukavicích, protože za deště nebo větru nebudeš chtít zbytečně laborovat. Materiál zvol podle terénu a stylu: hliník pro tvrdé zacházení a zimní přechody, karbon pro dlouhá stoupání a rychlý krok, a pokud hodně střídáš prostředí, klidně zvaž robustnější karbon nebo kompromis. Zámek by měl držet i po zatížení v plné délce a nastavení by mělo být čitelné na obou holích stejně, jinak se projeví asymetrie v ramenou a zádech. Rukojeť by neměla klouzat a pásky by neměly „řezat“ do hřbetu ruky, takže když máš citlivé dlaně, koukej po korku a měkčích pěnách, které v teple sají pot. Špička a talířky odpovídají povrchu: karbid na trail a šotolinu, gumové koncovky na asfalt, širší talířky do sněhu a bláta; vyplatí se mít alespoň dvě varianty a točit je podle trasy. Zvaž skladnost, jestli budeš hole často dávat do batohu, a ověř, že ti v transportní délce nepřekážejí při chůzi, protože cvakání o stehna nebo zachytávání o větve umí výlet otrávit víc než pár gramů navíc. délkou a páskem, protože to rozhoduje o jistotě kroku a únavě rukou. Když si projdeš popsané kroky a zohledníš hmotnost, zámek a rukojeť, najdeš pár, který ti pomůže chodit jistěji a dál, a to i bez heroických výkonů v posilovně.
tags: #jak #dlouhá #má #být #hůl #do