Zázraky přírody, kaskadéři a zajímavosti

Spolupracoval s legendárním Františkem Vláčilem, zahrál si v pohádce Za humny je drak nebo Královský slib, ale nejvíce je pro české diváky spojen se zábavným televizním pořadem Zázraky přírody nebo s filmem pro děti Maharal - tajemství talismanu.

Jak vzpomíná na své pohádkové role? Jak se mu hraje a moderuje v češtině? A jak se na role Maroše Kramára tváří jeho děti?

Včera jste dostal svoji hvězdu na chodníku slávy ve Zlíně. Co vás napadlo, když jste se o této poctě dozvěděl?

První věc, která mě napadla, když jsem se o ocenění dozvěděl, byla, že už asi budu hodně starej. Protože tyto pocty většinou patří starším zasloužilým umělcům. Ne, bez legrace. Je to moje první hvězda, a jsem samozřejmě poctěn. A velmi mě to potěšilo, protože na Zlín mám samé krásné vzpomínky.

Kromě vás bude nová hvězda odhalena i Ivaně Andrlové, se kterou jste se setkal před kamerou pohádky Za humny je drak. Jak na natáčení této kultovní pohádky vzpomínáte?

Čtěte také: Gaussova křivka a příroda

To už je spousta let. Na tomto filmu je vtipné to že, jsem měl při natáčení paruku, předabovali mě a ani tu písničku, kterou v pohádce zpívám, jsem nezpíval já. Takže jsem to vlastně ani nebyl já. A ještě si vzpomínám na první natáčecí den, kdy jsem měl prorazit hradní zeď.

Filmaři však tu zeď postavili týden před natáčením, takže malta už pořádně zatvrdla. Proto jsem po štábu chtěl nějaké bandáže a nákoleníky a případně i doktora, protože jsem z toho měl strach. Přeci jen to byl úplně první natáčecí den. Ale ve štábu se smáli, nechápali, proč to všechno chci. Takže jsem tu scénu odmítl točit.

A druhý den nastoupil kaskadér s bandážemi, přijela dokonce i sanitka. Kaskadér skočil proti zdi a stalo se přesně to, co jsem říkal. Odrazil se od té zdi zpátky. Ta se ani nehnula.

V pohádce Královský slib jste si zahrál krále. Takže můžete srovnávat. Cítil jste se lépe v roli prince nebo krále?

Když mi volala produkce, že budou točit pohádku a že by mě chtěli obsadit, tak jsem jim řekl, že se asi spletli, že už jsem starý na prince. Ale oni samozřejmě chtěli, abych hrál krále. Tak starý snad ještě nejsem, odvětil jsem jim. Naštěstí v té pohádce je král vcelku mladý a pohledný vdovec, do kterého se zamiluje princezna. Já jsem totiž patřil k těm hercům, kteří dlouho vypadali jako mladí. Jenže pak nastane období, kdy už člověk není mladý, ale ještě nedorostl ani do těch starců.

Čtěte také: Objevte Zázraky Přírody

Ve filmu Maharal - tajemství talismanu jste se zase proměnil v archeologa, který pátrá po tajemství ve staropražských kulisách či rozvalinách hradu po Golemovi a kameni mudrců. Každé filmování je vlastně velkým dobrodružstvím a nikdy nevíte, jak to celé dopadne. Ale s panem režisérem Jandourkem to byla velmi příjemná práce. Moje postava byla tajuplná, dlouho se nevědělo, co je zač a jak se vyvine. A také neměla ani moc textu. Takže já jsem si tam nenápadně občas něco připsal, abych vůbec měl co říkat. Vtipně to komentoval Bořivoj Navrátil, který hrál ve filmu hledače pokladů Cohena: Jak se z němé nenápadné postavy udělá nenápadně velká role?

Před kamerou jste se ale objevil už jako dítě. A to pod taktovkou režiséra Františka Vláčila. Jak vás František Vláčil objevil?

V té době mi bylo už 13 let a měl jsem za sebou už několik rolí na Slovensku. Pravděpodobně mě František Vláčil v některé z těchto rolí viděl. Ale dá se říct, že on mě objevil pro český film. A snímek Pověst o stříbrné jedli byl první film, ve kterém jsem hrál v češtině. Točil se ve Velkých Karlovicích, kde jsem dokonce chodil do školy, protože se čekalo na sníh. František Vláčil byl skvělý, on vlastně nerežíroval.

Jaké jste byl dítě? Měl jste čas kromě hraní i na nějaké „klukoviny"?

Já s oblibou říkám, že jsem sice přišel o dětství, ale teď je mi devětapadesát a pořád si hraju. Je pravda, že moje dětství bylo jiné, strávil jsem ho na hotelích a na place, nehonil jsem mičudu s kluky po dvoře. Ale mě se to líbilo, nemám žádné trauma, z toho, že jsem přišel o dětství. Nebyl jsem nikdy žádný rošťák. Což možná bylo i tím, že jsem v podstatě vyrůstal mezi dospělými. Pak byl spíš problém, když jsem se po třeba dlouhém natáčení měl vrátit do dětského kolektivu.

Čtěte také: Fascinující sněhové vločky

Máte 3 děti. Vyprávěl jste jim nebo vyprávíte pohádky?

Já jsem zlý tatínek, protože jsem pořád na cestách a hrozně málo doma. Když byly děti malé, tak jsem občas pohádky četl, a to byla hrozná legrace. Většinou totiž čítala pohádky moje manželka a děti je znaly zpaměti. Ale když jsem přišel já, tak mě to moc nebavilo, proto jsem si vymýšlel a měnil jsem děj.

Líbil jste se víc vašim dětem v pohádkách nebo v Maharalu coby Indiana Jones?

Mé děti jsou v tomhle hrozně zajímavé. Oni mě nesledují, ani se k tomu nijak nevyjadřují. Ony vědí, že mají doma tátu herce, ale neřeší to. A já nejsem ten typ, který by rodinu týral tím, že se by se museli všichni na moje filmy a pořady doma koukat. Ale když dávají v televizi nějaký starší film, kde jsem si zahrál jako mladý, tak děti zavolám, aby se podívaly, jak byl táta hezkej (smích).

Je to stejné hrát v češtině a ve slovenštině? A v kterém jazyce je to pro vás těžší?

Ve slovenštině je to samozřejmě jednodušší, protože tam nad ničím nemusím přemýšlet. Ale čeština se mi za ty roky taky stala velmi blízkou. Sice občas ještě udělám chybu nebo nemám stoprocentní výslovnost, ale už umím v češtině přemýšlet. Nejtěžší situace jsou však při moderování. Pro divadlo nebo film se texty naučíte, ale moderování je improvizace, musíte pohotově reagovat na člověka, se kterým se bavíte. Zázraky přírody sleduje skoro milion lidí, takže mě bedlivě kontroluje dramaturgie, abych nedělal chyby.

Na Zlín Film Festival nemíříte poprvé. Jak se vám ve Zlíně líbí?

Máte pravdu. Na zlínském festivalu jsem byl osobně v minulých letech. Vždy tady potkám soustu zajímavých lidí a kolegů. Ale do Zlína jezdím poměrně často.

Maroš Kramár je slovenský divadelní a filmový herec. Otec i dědeček byli rovněž stejné profese - herci. Dědeček Ján Klimo byl navíc i režisér. S herectvím začal již v šesti letech. Dvacet jedna let byl členem Slovenského národního divadla. Získal různá divadelní a televizní oceněni. V poslední době účinkuje nejen na Slovensku, ale i v Čechách. Objevil se v roli pilota Václava v seriálu Letiště. Kromě televizní a filmové tvorby je možné Maroše Kramára vidět v pravidelném zábavném pořadu Zázraky přírody, který již od roku 2009 vysílá Česká televize. Je ženatý, jeho manželka Nataša je právnička.

Vlastnosti, které se vyplatily Janě Trojanové, mluvčí Městských lesů Znojmo, na pravidelné obchůzce lesa jsou cvičené oko a citlivý vztah k přírodě. „Jak často se člověku stane, že se nachomýtne k porodu? Věřte nebo ne, my byli dnes u toho, i když jen na malinkou chvilku.

Zároveň ale nabádá návštěvníky lesů v okolí Znojma, kde se ohrožení mloci vyskytují, k pozornosti. „Buďte prosím při průjezdu lesy na kole velmi opatrní, ať mločí samičky nepřehlédnete a nové generaci mloků dáte šanci na přežití. Silně ohrožený druh obojživelníka, jehož značí výrazné žluté skvrny na těle, se totiž může dožít i patnácti let.

tags: #zázraky #přírody #kaskadéři #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Pěstování plodin v ekologickém zemědělství
• Žížaly a kompostéry ve školách
• Recyklace elektroniky
• Motto Kostariky
• Efektivní kompostování s ORGAMINem