Jedním ze zásadních enviromentálních problémů planety je znečištění oceánů. Podle některých odhadů by při stejné rychlosti znečištění bylo v roce 2050 více plastového odpadu než ryb. V dnešní době tato hodnota překračuje 150 milionů plastových produktů.
To má fatální dopad převážně na mořské živočichy, kteří menší odpadky požírají, vstřebávají do svého těla toxické látky, hynou nebo je dále konzumují lidé. Dobrou zprávou je, že fungují organizace, které se snaží zbavovat oceán odpadu nebo zabránit odpadu se do oceánu vůbec dostat.
O projektu plasto-sběrné bariéry, se kterou se snaží prosadit společnost Ocean Cleanup ve snaze čištění oceánů, jste už nejspíš slyšeli. Jedná se o neziskovou ekologickou organizaci v Nizozemsku.
Vznikla v roce 2013 a jeho zakladatelem je Boyan Slat. Vyvíjejí technologii pro sběr odpadu v oceánech. Konstrukce má tvar písmene U tvořící z trubek a v její spodní zahnuté části je síť, která je schopna pojmout až 10 tisíc kilogramů odpadu.
Původní stará konstrukce fungovala na základě pasivního pohybu na hladině, ale to s sebou neslo nepříjemnosti jako vysypání nasbíraného odpadu. Dnešní novější model je tažen dvěma loděmi a ty tak můžou směřovat k více znečištěným místům. Cílem této organizace je zbavit oceán až o 90% odpadu do roku 2040.
Čtěte také: Tipy pro svěží odpadkový koš
Ačkoliv se organizace výhradně zaměřuje na oceány tak v roce 2019 se začala hrnout i do čistění v říčních tocích a to pomocí katamaránů, které dostali název The Interceptor. Organizace by chtěla do konce roku 2025 pokrýt až tisíc řek jako prevence znečištění oceánů.
Nicméně, jakmile se plast dostane na otevřené moře, je akce finančně velmi náročná. Spotřeba fosilních paliv nutných k tomu, aby se zařízení dostalo zpátky, je opravdu vysoká,? říká Miriam Goldstein, ředitelka oceánské politiky think-tanku Center for American Progress. Slat je ale odhodlaný pokračovat ve své vizi čistých oceánů a řekl že plánuje vytvořit,, menší flotilu? pro splnění daného cíle.
Dobrou zprávou nepochybně je, že po šesti letech pokusů a 35 milionech dolarů investic už bariéra konečně trochu funguje a plasty zadržuje. Horší je, že teď nikdo moc neví, co s nimi po vylovení dělat.
Do startu začneme s jednoduchou otázkou: „Komu patří odpadky v oceánu?“ S odpovědí to zdaleka tak jednoduché není. Ať už se totiž odpad do mezinárodních vod dostal cíleně nebo nešťastnou náhodou, jeho originální původce k němu už právní vztah nemá.
Znovu postarat se o něj bude muset ten, kdo jej z mezinárodních vod dopraví na břeh. Teoreticky by to znamenalo, že o veškerý odpad vylovený Holanďanem Boyanem Slatem a jeho holandskou společností Ocean Cleanup by se muselo postarat Holandsko.
Čtěte také: Tipy pro svěží odpad
Jakmile je totiž jednou odpad vylovený z mezinárodních vod na vaší palubě, je to už váš odpad. A na Holandsku pak bude také ležet břemeno jejich ekologického zpracování. A Holandsko, respektive smluvní přepravní lodě Ocean Cleanup, je budou muset do Holandska z Tichomoří přepravit.
Boyan Slat se podle všeho zatím těší, že z vylovených odpadků: „Vzniknou krásné, nové, udržitelné produkty.“ Má totiž jen 60 pytlů materiálu, který pro výrobu alternativních reklamních předmětů určitě stačí.
„Problém je tu s cenou i povahou materiálu,“ říká Cyrill Gutsh z neziskovky Parley for Ocean. „Recyklovat plast z oceánu vyjde zhruba osmkrát dráž, než recyklovat plast ze souše. A i ten je pořád násobně dražší, než nově vyrobený plast. Plasty z moře jsou směs mnoha druhů, často silně kontaminovaná, protože do sebe v moři natahují nejrůznější chemické látky, jako houba. Proto se s nimi těžko pracuje. Můžete z nich vytvářet nějaké bloky, ale to je spíš downgrade.
Proto jen krátce po optimistickém prohlášení Boyana Slata musel tiskový mluvčí společnosti Ocean Cleanup uvádět věc na pravou míru: „Samozřejmě, že ne všechen sesbíraný plast bude recyklován do podoby nových produktů. Části, které nebudou vhodné pro recyklaci, budou tepelně převedeny na energii.“
Co to znamená? Že se odpad sesbíraný v Pacifiku bude vozit 13 500 kilometrů lodí do Holandska jen proto, aby tu zamířil do spalovny. „Spalování plastů sesbíraných v oceánu pomůže odstranit cizorodý materiál, který by se jinak ve vodě rozkládal na mikroplasty. Z hlediska uhlíkové stopy takového počínání se ale dostáváme někam, kam určitě nechceme. Mezi spalováním plastů a spalováním ropy není moc rozdílů.
Čtěte také: Přírodní řešení pro mandelinku bramborovou
Podle ucelené koncepce je v současnosti vyvíjeno plavidlo, které bude do značné míry soběstačné jak z hlediska pohybu, tak při sběru a recyklaci plastů přímo na místě. Loď pro sběr mořského odpadu by měla stanovit měřítka v oblasti energetické účinnosti a snižování emisí a zároveň přispět k tomu, aby se makroskopický odpad nerozkládal na mikroplasty.
Díky konstrukci inspirované přírodou a inovativnímu hybridnímu pohonu se bude katamarán Manta pohybovat do značné míry autonomně a je schopen zpracovat a recyklovat na palubě plast vylovený z moře. Předpokládá se, že od roku 2024 Manta vyloví přibližně 5 000 až 10 000 t plastů na místech, která jsou považována za hlavní zdroje odpadu v oceánech, zejména u ústí řek v Africe a Asii.
56,5 metru dlouhý a 26 metrů široký katamarán je hnán nejen pomocí plachet o rozloze 1 500 m2, ale energii mu dodávají i dvě větrné turbíny, dva generátory pro vodní elektrárny a téměř 500 m2 fotovoltaických panelů. K tomu navíc používá jednotku pro přeměnu odpadu na elektřinu. To mu umožňuje přeměnit sebraný, vytříděný a již nerecyklovatelný plast na energii pro vlastní pohon.
Koncept je založený na lodi, která zpracovává odpad přímo na moři, kde ho přeměňuje na užitečné suroviny a teplo. Loď využívá stejné technologie, jaké se používají na pevnině, a vypadá jako běžná loď pro přepravu standardních kontejnerů používaných v námořní přepravě po celém světě. Zařízení pro zpracování plastů jsou umístěna v kontejnerech uvnitř trupu lodi. Kontejnery jsou navzájem propojeny a zpracovávaný odpad prochází postupně z jednoho kontejneru do druhého.
Vylovený plastový odpad je na lodi nejprve roztříděn a podle kvality a míry degradace se připraví k energetickému využití (plasty v moři časem degradují, takže je již není možné recyklovat). Kvalitnější odpad se zpracovává pyrolýzou, což je rozklad organických materiálů za působení tepla, v nepřítomnosti kyslíku. Výsledkem pyrolýzy je pyrolýzní olej, který je možné na pevnině využít jako palivo nebo jako surovinu v petrochemickém průmyslu. Může se využít také přímo na lodi jako palivo pro pohon motorů. Při výrobě pyrolýzního oleje vzniká také plyn a pevné látky. Ty lze využít k ohřevu pyrolýzní jednotky.
Méně kvalitní odpad, který je degradovaný nebo kontaminovaný, se spaluje. Vzniklé teplo se využívá zejména k odsolování mořské vody na principu odpařování. Odsolováním vzniká jednak destilovaná voda, která se odveze na pevninu jako hotový produkt, a jednak zbytková mořská voda s vysokým obsahem soli.
Protože na lodi je dost místa i pro podpůrné technologie, jako jsou vyhledávací drony, norné stěny pro výlov odpadu nebo dokonce menší lodi pro sběr odpadu, může loď operovat libovolně daleko od pobřeží.
Nevládní organizace One Earth-One Ocean a COMPED se aktivně angažují v řešení tohoto problému prostřednictvím odstraňování odpadků z kambodžských vod. Na březích Mekongu se pomalu sunuje loď na sběr odpadu nazvaná SeeHamster.
Výzkum provedený OEOO ukázal, že řeka Mekong patří mezi deset nejvíce znečištěných řek plastovým odpadem, který nakonec končí v oceánech. Proti této skutečnosti bojuje nyní celkem čtyři brigády na sběr odpadu, které jsou výsledkem spolupráce mezi OEOO a COMPED.
Zakladatel COMPED, Detlef Gutjahr, vysvětluje, že potřeba této další brigády vznikla kvůli enormnímu množství odpadu: "V Phnompenhu byla stávající brigáda zcela přetížená objemem sbíraného odpadu. Měli jsme tolik míst, která jsme chtěli vyčistit, ale nestačili jsme to stíhat."
Uvnitř nově vybudovaného recyklačního zařízení na stanici hot spot v Kah Krabay zaměstnanci odborně třídí odpad do různých kategorií k dalšímu zpracování: Recyklovatelný plastový odpad, nerecyklovatelný plastový odpad, ostatní recyklovatelný a nerecyklovatelný odpad, kompostovatelný odpad. Ten je následně recyklován, kompostován nebo ukládán na skládku.
Plastový odpad pak putuje do sídla společnosti COMPED na druhé straně řeky Bassac. Zde zaměstnanci lisují nerecyklovatelný plastový odpad do kompaktních balíků o hmotnosti 30 až 35 kg. Nyní již není odpadem, ale zdrojem energie. Protože vše, co nelze recyklovat, využívá společnost Chip Mong Ecocycle Company k výrobě energie, vysvětluje Gutjahr: "Tepelná recyklace probíhá v cementárně.
Námořní politika Unie je zaměřena na dosažení vysokého stupně bezpečnosti a ochrany životního prostředí. Mezinárodní úmluva o zabránění znečišťování z lodí (dále jen „úmluva MARPOL“) stanoví všeobecný zákaz vypouštění odpadu z lodí do moře, ale upravuje i podmínky, za nichž lze určité druhy odpadu do mořského prostředí vypouštět. Unie provádí části úmluvy MARPOL prostřednictvím směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/59/ES (4), přičemž uplatňuje přístup založený na regulaci přístavů.
Směrnice 2008/98/ES stanoví hlavní zásady pro nakládání s odpadem včetně zásady „znečišťovatel platí“ a hierarchie způsobů nakládání s odpady, která vyzývá přednostně k opětovnému použití a recyklaci odpadů než k jiným formám využití a odstraňování odpadů a požaduje vytvoření systémů pro tříděný sběr odpadu. Právo Unie v oblasti odpadů se nadto řídí zásadou rozšířené odpovědnosti výrobce, na jejímž základě výrobci odpovídají za dopad svých výrobků na životní prostředí v průběhu celého životního cyklu těchto výrobků.
Tříděný sběr odpadu z lodí, včetně ztracených lovných zařízení, je nezbytný pro zajištění jeho dalšího využití za účelem přípravy pro opětovné použití nebo recyklaci v řetězci následného nakládání s odpady a pro zabránění tomu, aby způsoboval škody, pokud jde o mořské živočichy a rostliny a mořské prostředí. Jeden z hlavních zdrojů odpadu v moři představují odpady, a zejména plastové odpady, z řek, což zahrnuje vypouštění odpadu z plavidel vnitrozemské plavby. Na tato plavidla by se proto měly vztahovat přísné normy pro vypouštění a předávání odpadu.
Ukazuje se, že až 20 procent oceánského plastového odpadu tvoří různé pomůcky na rybaření. Ačkoliv tedy média často plní spíše strašidelné obrázky moří plných plastových lahví a obalů na jedno použití, ve skutečnosti mnohem větší díl viny leží na ramenou rybářů. To by mohlo představovat nejméně 10 procent množství všech plastů znečišťujících planetu a možná až 70 procent hmotnosti plastů zamořujících oceány.
Podle studie z roku 2018 publikované v magazínu Scientific Reports potom až 46 procent rybářského odpadu tvoří sítě, zbytek připadá na jiné pomůcky, jako jsou pasti na úhoře, koše a lana.
Rybáři pravděpodobně sítě vyhazují hlavně tehdy, když jsou poničené a už se nedají používat. Důvodem tohoto jejich jednání je prostý fakt, že ekologická likvidace nebo recyklace je mnohem nákladnější. To je problém, který by se dal jednoduše řešit.
Odborníci na serveru Wired navrhují, aby lodě měly registrovány počet sítí, které mají na palubě, a se stejným množstvím by se měly vracet z lovu. Dalším nápadem ekologických skupin je instalace GPS trackerů do sítí, které jsou spojeny se čluny, což by znamenalo, že by nebylo možné se jich beztrestně zbavit.
Některé společnosti, jako je například slovinská Healthy Seas, také pracují na recyklaci rybářských sítí, překážkou je ale nedostatečná infrastruktura přístavů. Nápady i nějaké konkrétní snahy o nápravu by tedy existovaly.
Napperová dokonce tvrdí, že chápe, proč rybáři používají plast, je totiž extrémně odolný a spolehlivější než jeho protějšky z přírodních vláken. „Na těchto aspektech chování musíme s rybáři spolupracovat, aby například veškeré odřezky z lan zůstaly na lodi a nevhazovaly se do oceánu.
Po 5 letech výzkumu a testování vypustila společnost The Ocean Cleanup první systém pro úklid oceánu. 8. září 2018 systém nejdříve zamířil ze Sanfranciského zálivu na poslední testy před oficiální instalací. Po úspěšném splnění všech testů byl 17. října vypuštěn na svou první trasu. V současnosti je v oceánech více než 5 bilionů plastových odpadků.
Odpad se akumuluje v 5 odpadkových skvrnách, největší je „Great Pacific Garbage Patch“ - Velká tichomořská odpadková skvrna, která se nachází mezi Havají a Kalifornií a právě zde byl systém nainstalován.
Pokud by k úklidu oceánu byly využívány pouze konvenční metody (lodě a sítě), zabral by úklid oceánu tisíce let a stál by několik desítek miliard dolarů. S pomocí nového pasivního systému od společnosti The Ocean Cleanup by mohla být odstraněna polovina odpadu z Velké tichomořské odpadkové skvrny již během 5 let a za zlomek ceny. Bylo by však nutno vypustit 60 kusů tohoto systému.
Systém je složen z 600 metrů dlouhého plováku umístěného na hladině oceánu a ze zkoseného 3 metry hlubokého lemu. Plovák poskytuje vztlak systému a zabraňuje plastu, aby přes něj přeplul, lem zabraňuje odpadům uniknout spodem. Plastový odpad i čistící systém jsou poháněny mořskými proudy, systém je ale navíc na rozdíl od odpadu poháněn i větrem a vlnami, protože plováky sedí na hladině oceánu, kdežto odpad je primárně pod hladinou.
Tento projekt by mohl být schopen do roku 2040 odstranit 90 % plastových odpadů v oceánech, pokud se vypustí dostatečné množství těchto systémů a zredukuje se vyhazování nových odpadů do oceánů.
V dnešní době je eliminace plastových odpadů klíčovým tématem a hledají se nové a inovativní způsoby, které by pomohly nacházet nová řešení. Nejnovějším slibným směrem v boji proti nežádoucímu působení plastových odpadů jsou výzkumy zaměřené na mikroorganismy, které dokážou rozkládat plasty.
Nedávný výzkum švýcarských vědců vedl k objevu bakterií, které jsou schopny za normálních podmínek rozkládat plasty. Tento výzkum by mohl vést k vývoji nových technologií pro recyklaci plastového odpadu.
To znamená krok k vývoji přístupu, který by umožňoval jednoduchou eliminaci plastového odpadu bez dalších emisí. Jednou z klíčových oblastí boje proti zamoření planety plastovým odpadem je eliminace plastového odpadu v oceánech.
Boyan Slat, mladý holandský vynálezce, vymyslel systém, který zachytává plasty v mořích a oceánech, a to od rybářských sítí vážících tunu až po mikroplasty. Využívá k tomu obří plovoucí bariéry zachycující plastový odpad všeho druhu.
Dalším způsobem, jak eliminovat plastový odpad, je hledání náhrady za plastové materiály. Ideálně se nabízejí například sklo, hliník a papír, které jsou často považovány za vhodné alternativy k plastu.
Londýnský startup NotPla využívá mořské řasy k výrobě biologicky odbouratelných alternativ obalů. NotPla nedávno zahájila zkoušky v Chile a Ghaně. Firma posuzuje, zda její obal může nahradit sáčky s vodou, které se v současnosti používají v celé Africe.
Neřeší to ale problém odpadu a nadměrnou spotřebu původních zdrojů. Řešením není hledání náhrad jednorázových plastů, ale jejich eliminace a hledání jiných řešení. Cílem je podpora všeho, co je opakovaně použitelné, včetně vratných obalů.
Recyklace plastů a jejich použití v další výrobě představuje klíčový krok v omezování negativního vlivu plastů na Zemi. Recyklace plastů umožňuje snížit zátěž a současně snižovat spotřebu nových surovin.
Recyklace plastů a využívání k další výrobě pomáhá snižovat zátěž na životní prostředí a zároveň využívá efektivněji zdroje. Podpora recyklace, výzkum a inovace v této oblasti jsou klíčové pro dosažení udržitelnějšího a čistějšího životního prostředí.
Existuje mnoho způsobů, jak řešit problém plastů na zemi a jak minimalizovat jejich negativní vliv na životní prostředí. Firemní crowdfundingový program Siemens Quickstarter hledá netradiční nápady a cesty, jak světové oceány zbavit plastového odpadu.
tags: #jak #se #zbavit #odpadu #v #moři