Pokud patříte mezi majitele moderních dieselových aut, pravděpodobně jste už slyšeli o DPF filtrech. DPF filtr (Diesel Particulate Filter) neboli filtr pevných částic je zařízení, které se nachází ve výfukovém systému moderních aut s dieselovým motorem.
Hlavním důvodem zavedení DPF filtrů byla snaha o snížení emisí a škodlivých látek z automobilů, hlavně z dieselových motorů. V Evropské unii jsou emise regulovány sérií norem nazývaných Euro 1 až Euro 7 (Euro 7 se připravuje).
Ve zkratce: Postupným zpřísňováním emisních norem Euro ze strany Evropské unie se vyvíjel i tlak na automobilky, aby snižovaly emise pevných částic. Výsledkem bylo postupné zavedení DPF filtrů, které se s normou Euro 5 staly povinnou výbavou pro dieselová auta.
Představte si DPF filtr jako velmi jemné sítko pro výfukové plyny z dieselového auta. Toto síto zachytává saze, malé částečky uhlíku, které vznikají při spalování nafty. Filtr je vyrobený z pórovitého materiálu, například keramiky, má v sobě otvory, přes které prochází výfukové plyny. Saze jsou však příliš velké a zachytí se v pórech filtru.
Když se používá, postupně se zanáší zachycenými částečkami. To je úplně normální. Problémy nastávají, když se filtr ucpe natolik, že nemůže dál správně fungovat. Během regenerace se saze ve filtru spálí při vysoké teplotě.
Čtěte také: Krok za krokem: Instalace odpadu
Existují dva typy regenerace:
Důležité je, že obě regenerace jsou důležité pro správné fungování DPF filtru. Pokud se filtr pevných částic zcela zaplní a regenerace selže, je třeba jej vyčistit profesionálně, nebo v nejhorším případě vyměnit.
Již jsme psali o tom, proč moderní auta potřebují DPF filtr. Tento systém však kromě pozitivního vlivu na životní prostředí má i své nevýhody:
Čištění DPF filtru je důležité, protože tento filtr zachycuje pevné částice z výfukových plynů dieselových motorů.
V zásadě je domácí čištění DPF filtru velmi riskantní a ve většině případů je neúčinné. Filtr má velmi složitou strukturu a jeho mechanické čištění doma může filtr nenávratně poškodit.
Čtěte také: Jak na nepříjemný zápach z odpadu?
Profesionální čištění je nejúčinnější způsob, jak obnovit funkci DPF filtru. Doporučuje se všem majitelům dieselového auta, obzvlášť však tehdy, pokud provozujete autopůjčovnu, kurýrní službu, zprostředkováváte dopravu na svatbu na luxusních naftových autech a pod.
Metody profesionálního čištění:
Výměna DPF filtru je nutná, když již není schopen správně plnit svou funkci, což znamená, že nedokáže účinně zachytávat saze a nečistoty ze spalin. Výměna DPF filtru je nejdražší řešení, ale v některých případech je nevyhnutelné.
Průměrná cena DPF filtru se pohybuje v desetitisících až stovkách tisíc Korun. Cena DPF filtru se také odvíjí od různých faktorů, jako je značka vozu, model motoru, výrobní rok a typ filtru.
Odstranění DPF filtru je u laické veřejnosti poměrně rozšířený „tuning“, který má přinést úsporu peněz a zvýšit výkon motoru.
Čtěte také: Využití pilinové toalety v kompostu
Odstranění DPF filtru je v rozporu s legislativou Evropské unie a České republiky. Vozidla s odstraněným DPF filtrem nesplňují emisní normy a jsou považována za technicky nezpůsobilá k provozu na pozemních komunikacích.
Odstranění DPF filtru má také negativní dopad na životní prostředí a lidské zdraví.
Na české silnice nesmějí dieselová auta bez filtru pevných částic. Takové auto nesplňuje vyhlášku ministerstva dopravy a nemělo by projít ani technickou kontrolou. Přesto podle odborníka na diagnostiku měření emisí Libora Fleischhanse, můžou auta s nefunkčním filtrem projít jak technickou kontrolou, tak i emisemi.
Podle Flaischhanse se v České republice řídí tento test podle staré evropské normy a hodnoty pro jeho splnění jsou tu zbytečně vysoké.
Podle Neřolda musí filtry pevných částic pohledem kontrolovat taky technici na STK. Vedoucí jedné ze stanic technické kontroly, který si nepřál být jmenován, ale jehož totožnost známe, Radiožurnálu přiznal, že vadné filtry pouhým pohledem odhalit nemusí.
Léta užívaná metodika při měření emisí u dieselů vycházela výhradně z měření takzvané kouřivosti, vyjádřené součinitelem absorpce „K“. K měření se používal přístroj kouřoměr nebo také opacimetr, který pracoval na principu měření optické hustoty spalin ve výfukových plynech. Měření probíhalo při takzvané volné akceleraci, při níž technik týral vznětový motor až do přechodových otáček.
Co tedy mohou od nynějška motoristé očekávat při návštěvě STK? Pokusíme se stručně nastínit vybrané změny, přičemž budeme vycházet z článku, uveřejném na serveru asem.cz, který sdružuje Asociaci emisních techniků a opravářů.
Beze změny zůstávají vstupní údaje o držiteli vozidla. Naopak novinkou je již zmíněné vyhodnocení emisně relevantního protokolu vozidla EOBD. Právě od tohoto kroku se čekalo úplně nejvíc, v praxi to však zase tak „žhavé“ nebude.
Opět se dostáváme k readiness kódům. Tato emisně relevantní diagnostika, na níž se původně spoléhalo asi nejvíce, totiž nefunguje napříč výrobci aut. Tak to přitom bylo původně deklarováno. Pokud technik readiness kódy z nějakého důvodu nenačte, jako náhradu má použít u vznětového motoru dle pokynů Ministerstva dopravy namísto dřívějšího dvojího plného sešlápnutí akcelerátoru hned čtyřikrát plný plyn.
V rámci měření emisí se dále ověřuje známá kontrolka MIL. A to jak vizuálně (svítí/nesvítí), tak se zároveň porovnává její stav se statutem v řídicí jednotce. Dle serveru asem.cz je však přínos tohoto také poměrně malý. Svítící MIL v případě potvrzení EOBD o závadě automaticky znamená, že vozidlo v testu neprošlo. I to je však sporné, neboť už se nebere v potaz fakt, že žárovku varovné kontrolky z přístrojového štítu může někdo vymontovat. Opět chybí vyhodnocení emisně relevantního protokolu EOBD.
Nejvíce rozporuplné je dle asem.cz samotné měření emisí vozidla. Když opomeneme to, že se v souvislosti s novou metodou očekávalo zavedení měření oxidů dusíku, které jsou předmětem tolikrát omílané kauzy dieselegate koncernu Volkswagen, slabinou zůstává také samotný princip kouřoměru (opacimetru). Ten totiž měří moderní diesely na hranici jejich citlivosti.
Pro zajímavost, v současnosti stanovuje česká legislativa hodnotu součinitele absorpce K rovno0,3 m-1 jako hraniční pro rozpoznání přítomnosti filtru částic ve vozidle. Realita je však taková, že pokud je auto v pořádku, naměříte současným kouřoměrem hodnotu K rovno 0,18 m-1. A to i bez filtru pevných částic!!! Z toho vyplývá shrnutí výše napsaného, že i současná metodika po provedení změn a v praxi platná od 1. července 2016 zůstává vůči přítomnosti resp. nepřítomnosti filtru částic ve vozidle neúčinná a tedy ji lze snadno podvést.
Velmi zajímavé je také téma, týkající se kontrol vozidel s ilegálně demontovaným filtrem částic ze strany Policie ČR. Ta sice dnes může držiteli vozidla takzvaně zkrátit STK na 30 dní, ovšem jen v případě, že vozidlo bezprostředně ohrožuje okolí. Něco jiného je to však s filtry pevných částic. Jejich přítomnost či spíše nepřítomnost nemá v současné době Policie ČR jak zjistit.
Podmínky, při nichž vám policista při silniční kontrole zabaví osvědčení o registraci vozidla (malý technický průkaz), jsou přesně dané, avšak o žádné nepřítomnosti filtru částic se mezi nimi nedočtete. Jiné je to třeba v Německu. Tady policie používá pro kontrolu přítomnosti filtru částic obyčejný lidský zrak v kombinaci s termokamerou.
DPF filtry hrají klíčovou roli ve snižování emisí pevných částic z dieselových motorů a přispívají k čistšímu ovzduší. Důležité je dbát na správnou údržbu a v případě problémů vyhledat odbornou pomoc. Odstranění DPF filtru je nezákonné a má negativní dopad na životní prostředí.
tags: #jak #udělat #emise #bez #filtru #pevných