Jak určit sever v přírodě

Patříte k zaníceným milovníkům přírody a čas od času jedete s přáteli do hor na túru? Možná se už stalo, že jste sešli ze stezky a bylo třeba se umět zorientovat. Dnešní moderní člověk ztratil smysl pro orientaci, protože se spoléhá na svůj mobilní telefon a GPS navigaci. Co však dělat v případě, kdy mobil nebo navigace nefungují, případně jste se ocitli někde bez jakéhokoli vybavení a musíte se spolehnout pouze na své znalosti? Jak se orientovat v přírodě bez pomůcek, jen s pomocí přírody? Jak zjistit, kde je sever?

Tak na začátek si řekněme, že tato forma orientace - bez pomůcek není nic jednoduchého a určitě bychom na ni neměli spoléhat, jako na hlavní ukazatel cesty. Do situace, kdy by naše orientace naprosto selhala a neměli bychom žádné pomůcky se dostaneme, když zanedbáme přípravu na výlet. Proto dbejme, abychom alespoň trochu tušili, kde jsme. Dohledáme si, mezi kterými vesnicemi se budeme pohybovat, kde jsou kopce, potůčky a jak daleko od nich jsou turistické stezky. Buzolu tam nechávejme, ani ji nevytahujme…člověk nikdy neví, kdy se bude hodit. Vnímejme, kudy jdeme. Držme se skupiny. Choďme po turistických stezkách.

Základní orientace spočívá ve schopnosti určit světové strany. Zkušení turisté vědí, jak se orientovat v přírodě i v terénu a dokážou určit světové strany bez vybavení. Důležité je všímat si přírody. Ve škole jste se určili přírodní zákonitosti, podle kterých určíte světové strany, avšak léty upadly v zapomnění.

Znalost světových stran

Základním dovedností pro orientaci je znalost světových stran. Rozlišujeme 4 základní světové strany a to: východ, západ, sever a jih. Východ je na té straně, kde vychází Slunce. Přesně na opačné straně je západ, tedy strana, kde Slunce zapadá. Pokud se postavíte tak, že po pravé ruce máte východ a po levé ruce máte západ, pak čelem k vám je sever a za zády máte jih. Dále jsou 4 směry vedlejší: severovýchod, severozápad, jihovýchod a jihozápad. Tyto směry vyplňují prostor mezi základními světovými stranami. Například severovýchod leží přesně uprostřed severu a východu. Pro směry se často používají zkratky podle prvních písmen názvů směru (např. J-jih, SV-severovýchod). Všimněte si, že jak v českých zkratkách, tak v anglických zkratkách se vyskytuje písmeno S. Bohužel jednou značí sever a jednou značí jih (south), proto je vždy nutné podle ostatních písmenek zjistit, z jakého jazyka jsou zkratky použity. Mohlo by se vám lehce stát, že byste při cestě na S jako sever skončili v Itálii. Světové strany se znázorňují pomocí čtyřcípé hvězdy (směrové růžice), kde každý cíp reprezentuje jednu světovou stranu. Uprostřed mezi sousedícími hlavním světovými stranami jsou menší cípy pro vedlejší směry. Okolo hvězdice je úhlová stupnice pro určování azimutu. Stupnice začíná na severu (0 stupňů) a po směru hodinových ručiček pokračuje přes severovýchod (45°) na východ (90°), jih (180°) atp.

Často se vám v přírodě stane, že budete potřebovat znát, jak jsou, v místě kde stojíte, rozmístěny světové strany. Je to informace jistě důležitá a někdy k nezaplacení. Když jdete do lesa na houby a víte, že jste do něj vstoupili se sluníčkem v zádech (šli jste tedy na sever), tak je jasné, že vracet se budete směrem na jih (to by samozřejmě neplatilo, kdybyste les nějakým způsobem obcházeli a dělali okružní jízdu). Dalším důvodem je může být orientace v mapě. Mapa vám může být na nic pokud neumíte určit sever. V takovém případě by mohla být mapa dobrá na podpal na ohýnek, protože k jiným účelům se nehodí, protože je dělaná z hrubého papíru. Nikoliv posledním, ale snad nejdůležitějším důvodem je to, že při etapě můžeme dostat zprávu s povelem: běžte 500 kroků na jih. Pro určení všech světových stran stačí znát jen jednu, ostatní se lehce domyslí. Když vím, kde je sever, tak ihned vím, že jih je na druhé straně. Pak již není nic jednoduššího, než otočit se čelem k severu a zády k jihu, čímž zjistíme, že východ je napravo a západ nalevo.

Čtěte také: Jak se orientovat podle hvězd

Určení světových stran pomocí kompasu nebo buzoly

Světové strany jsou velmi důležité při hledání cesty. Jejich určení bez pomůcek je nejjednodušší pomocí Slunce. Když se přesně v poledne postavíte tváří ke svému stínu, máte před sebou sever a za sebou jih.

Nejjednodušším a zároveň nejpřesnějším způsobem jak určit světové strany je použití kompasu nebo buzoly. Tato zařízení střelkou vždy ukazují na sever. Podrobnější informace o buzole budou dále.

Kompas

Kompas je navigační zařízení, pomocí kterého určíte světovou stranu. Pracuje na principu magnetické síly a funguje za každého počasí. S mapou by měl být neodmyslitelnou součástí vybavení. Než se vypravíte do hor, naučte se jej správně používat. Dávejte pozor, aby nebyl ovlivněn kovovými předměty, jako jsou hodinky, protože střelka kompasu na ně reaguje. Kompas svojí střelkou ukazuje na magnetický pól Země.

Mapu položte na rovnou plochu a dejte na ni kompas. Kompas položte k jedné čárně na mapě a otáčejte jí s kompasem tak, aby střelka, která ukazuje sever, byla zarovnána s čarou a zároveň aby ukazovala na horní stranu mapy. V případě, že potřebujete dojet někam do cíle, musíte určit azimut (orientovaný úhel, který svírá určitý směr). Tehdy už mapou nehýbejte. Kompas nasměrujte na cíl. Možná je to obtížné k pochopení, ale orientace v terénu pomocí kompasu chce trošku cviku.

Hlavní součástí kompasu je magnetická střelka, která se stále natáčí tak, aby byla natočena směrem na sever. Princip funkce kompasu je následující. Celá zeměkoule se chová jako veliký magnet s jedním pólem na severu a s jedním na jihu. Jistě jste si někdy hráli se dvěma magnety a víte, že s magnety pohybuje neviditelná síla. Obdobná síla otáčí i střelkou kompasu. Z toho vyplývá i omezení funkčnosti kompasu. Aby se střelka snadno otáčela, musíte buzolu držet ve vodorovné poloze. Pokud je v blízkém okolí kompasu nějaký magnet (například jiný kompas), kovová konstrukce nebo nějaká elektronika, pak se může střelka chovat téměř náhodně. Proto když máte podezření, že by mohlo být určování severu ovlivněno, zkuste měření zopakovat na jiném místě (stačí se posunout o několik metrů). V případě, že vám pokaždé střelka směřuje na stejné místo, jste za vodou. Jinak se přemístěte ještě o pár metrů dále. Pokud se vám stále nedaří uspokojivě určit sever, odložte všechny věci z kapes, odložte i baťoh, protože v něm můžete mít třeba zmagnetizovaný hrníček na čaj. Pokud se vám ani tak nezdaří sever určit, požádejte někoho jiného, protože vám asi není souzeno sever určovat.

Čtěte také: Přírodní metody určování jihu

Buzola

Buzola vypadá podobně jako klasický kompas, ale je doplněna úhloměrem, někdy i lupou a pravítkem. Buzola je vybavena průzorem, kterým nastavujete směr k bodu v terénu. Měření se provádí pomocí otočného kotouče se stupnicí, na kterém jsou vyznačeny úhly.

Buzola je jedním z řady vynálezů chrudimského rodáka Josefa Ressla. V podstatě se jedná o rozšíření kompasu mechanizmem pro určování azimutu. Pro určení azimutu místa na mapě musíme nejdříve umístit střed buzoly na místo, ze kterého chceme azimut určovat. Šipku na pevné části nastavíme tak, aby směřovala na místo, jehož azimut chceme změřit. Kotouč nastavíme tak, aby sever na kotouči (hodnota 0°) směřoval na sever na mapě. Nyní můžeme odečíst azimut.

Př.: Určete azimut z Puklic do Luk n. J. Střed buzoly umístíme na symbol zámku v Puklicích. Pevnou část buzoly nastavíme tak, aby šipka směřovala na Luka. Kotouč nastavíme tak, aby rysky na kotouči byly vodorovné s přímkami ze severu na jih, a aby začátek stupnice byl na severu.

Pokud chceme určit azimut některého bodu v terénu natočíme pevnou část buzoly tak, aby její šipka směřovala na vybraný objekt. Kotouč nastavíme tak, aby střelka byla mezi ryskami a hodnota 0° splývala se severním koncem střelky. Nyní můžeme odečíst azimut.

Buzolu umístíme do vodorovné polohy. Pevnou část natočíme tak, aby šipka směřovala na cíl. Kotouč natočíme tak, aby severní část střelky splývala s hodnotou 0° na stupnici.

Čtěte také: Sever podle hvězd: Průvodce

Orientace v přírodě je opravdu důležitá, a proto si při každé túře určitě přidejte do batohu buzolu nebo kompas s mapou.

Určení světových stran bez buzoly

Co dělat pokud nemáme buzolu? V tomto případě nám může pomoci poloha sluníčka. Pokud je ráno, tak sluníčko je na východě. V poledne je slunce na jihu a večer na západě. Přesněji lze sever určit za pomocí ručičkových hodinek.

Podle Slunce a hodinek

Pokud se ocitnete v přírodě bez navigačních pomůcek, tak světové strany určíte pomocí ručičkových hodinek. Namiřte malou hodinovou ručičku na Slunce, úhel mezi tímto směrem a číslem 12 rozdělte. Osa úhlu vám ukáže světovou stranu jih. Platí to na severní polokouli, na jižní je to opačně, osa ukazuje světovou stranu sever. Třeba dávat pozor, aby čas na hodinkách odpovídal místnímu času. V období letního času nemáme skutečný čas, ale o hodinu posunutý, měli byste proto brát na to ohled. Dopoledne úhel rozdělte proti směru hodinových ručiček, čili doleva, a odpoledne zase v jejich směru, čili doprava.

Hodinky natočíme tak, aby malá ručička směřovala ke slunci. V polovině úhlu mezi ručičkou a dvanáctkou (v létě jedničkou) se nachází sever. V létě se sever odvozuje od jedničky kvůli letnímu času (posun o jednu hodinu).

Určování severu a jihu podle Slunce a kapesních hodinek patří k jedné z nejspolehlivějších a zároveň nejjednodušších metod. Hodinky natočíte tak, aby malá ručička ukazovala na Slunce, přitom dáte pozor, abyste s ručičkami hodinek nehýbali a vždy otáčeli celými hodinkami. Jakmile máte hodinky správně natočené, zaměříte se na úhel mezi dvanáctkou a malou ručičkou. Úhel rozpůlíte a vzniklá osa nám ukazuje na jih.

Pokud u sebe máte pouze digitální hodinky nebo víte čas jen přibližně, můžete použít následující metodu určení světových stran podle Slunce.

Podle stínu

Jednoduchou pomůckou je i náš vlastní stín. Když si v pravé poledne stoupneme zády ke slunci, náš stín směřuje na sever.

K určení světových stran můžeme využít i tzv. Nejdůležitějším předpokladem je, abyste našli rovinatou plochu, na kterou dopadá sluneční svit. Dále potřebujete alespoň metr dlouhý klacek nebo tyč, kterou zabodneme do země. Místo, kam dopadá její stín, si označíme kamenem nebo jiným předmětem, vyčkáme nejméně 15 minut a stejným způsobem si označíme i polohu nového stínu. Potom chvilku počkejte, než se stín posune a opět zaznačte konec stínu. Pokud si stoupnete před vaše označené body a zároveň budete zády ke klacku, linie mezi těmito dvěma body bude směřovat od východu (po vaší pravici) na západ (po vaší levici) a sever bude přímo před vámi.

Vzdálenost mezi prvotním kamenem a nynějším stínem je směr Z->V. Slunce se pohybuje od východu přes jih na západ. Není třeba znát přesný čas.

Postupem času se bude stín stěhovat. Čím déle počkáme, tím přesněji budeme znát směr.

Podle hvězd

Pokud jsou vidět hvězdy a znáte alespoň souhvězdí Velký vůz, máte vyhráno. Když vezmete vzdálenost zadního kola Velkého vozu a prodloužíte vzdálenost čtyřikrát, pak naleznete Severku (Polárku). Ano, její jméno nelže a je téměř přesně na severu.

K určení severu podle hvězd na severní polokouli Země nám stačí znalost jen několika hvězd. Přímo nad severním pólem se nachází jasná hvězda Polárka, kolem které se jakoby otáčí hvězdná obloha (otáčí se však samozřejmě naše Země). Polárka je první hvězdou v souhvězdí Malé medvědice (Malý vůz). Samo souhvězdí není příliš nápadné. K nalezení Polárky používáme hlavně velmi výrazné uskupení hvězd zvané Velký vůz (součást souhvězdí Velká medvědice). Propojíme si poslední dvě hvězdy a prodloužíme tuto čáru nad vůz (v obrázku zelená šipka). V případě pochybnosti nebo pokud Velký vůz nevidíme (mraky), můžeme využít k určení polohy Polárky i souhvězdí Cassiopeia (vypadá jako písmeno „W“).

Ze dvou pevných bodů (například dva zapíchnuté klacíky) si vytvoříme zaměřovač, který umístíme tak, aby byl v jedné přímce s libovolnou jasnější hvězdou. Hvězdu pozorujeme. Po několika málo minutách se začne z našeho zaměřovače posouvat stranou. Jediná Polárka se pohybovat nebude.

V noci při jasné obloze můžeme využít hvězdy Polárka, též zvané Severka. Postup je jednoduchý. Na obloze najdeme velký vůz. Nad Velkým vozem najdeme Malý vůz a poslední hvězda Malého vozu je Polárka.

Podle Měsíce

Pro určení přibližné polohy jihu můžeme použít i neúplně osvícený Měsíc. Stačí propojit horní a dolní konec a protáhnout tuto pomyslnou čáru k zemi. Tam, kde se dotýká obzoru, je jih. Tato metoda není příliš přesná, lze ji však použít v libovolné necelé fázi měsíce.

Pokud Měsíc vychází před západem Slunce, všímejte si jeho osvětlené strany, která se nachází na západě. Pokud je tomu opačně a vychází po západu Slunce, osvětlená část Měsíce je na východě. Co však dělat, když Měsíc vychází současně se západem Slunce?

Pokud je Měsíc v úplňku, tak orientace je jednoduchá. Platí totiž stejný princip jako pro Slunce s použitím hodinových ručiček.

Další metody orientace

V takovém případě je nutné se spoléhat na méně přesné způsoby. Například vstup kostela bývá až na výjimky orientován na západ. Bohužel jen málo kostelů se nachází v hustém lese. V lese nám mohou pomoci lišejníky, které rostou více na severních stranách stromů a kamenů.

Podle lišejníků

K tomu, abyste se v přírodě mohli orientovat podle lišejníků, zákonitě potřebujete najít samostatně stojící strom. Vzhledem k tomu, že v našich podnebných podmínkách převažují severozápadní větry, je i kůra těchto osaměle stojících stromů porostlá lišejníky právě na severozápadní straně kmenu.

Kde bezpečně poznáme sever, nám ukáží lišejníky. Spousta skautských a trampských příruček píše, že tyto řasy a houby rostou na stromech zásadně na severní straně. Ale v Krkonoších je to trochu složitější. Severozápadní větry přinášejí vlhkost, tedy lišejníky se mohou objevit i na severozápadu.

Podle pařezů

Orientovat se můžete i podle pařezů, u kterých platí pravidlo, že na severní straně mají hustší letokruhy.

Pařez stromů - na severnější straně má hustší letokruhy.

Podle mraveniště

Mravenci budují svá hnízda na jih od nejbližšího pařezu nebo stromu. Pokud stojí samostatně, jižní strana je na rozdíl od severní velmi pozvolná. Často můžeme vidět, jak na prosluněnou a dokonale vyhřátou jižní stěnu tento inteligentní hmyz vynáší kukly, aby je nahřál.

Podle stromů

Světové strany můžeme rozeznávat i ze stromů, ať už stojících, nebo pokácených. U stromů záleží na tom, jestli stojí osamoceně, nebo v porostu v lese. Většinou jsou větve hustší na jižní straně.

Listnaté stromy - osamělé stromy mají za normálních podmínek bohatší porost listů - na severní polokouli je to jižní strana a na jižní zase severní. Jestli jste na jižní nebo severní polokouli se dozvíte podle rovníku.

Záleží na situaci. Je rozdíl mezi ztracením se v zimě a v létě. Rovněž je rozdíl mezi dnem a nocí. Nejpříznivější dobou pro ztracení se je letní odpoledne.

Dobrým nápadem při ztracení se je, když si najdeme výhled. Samotným pozorováním můžeme najít směr, kterým se chceme vydat. I když je dost metod pro určení světových stran, nebude nám to nic platné, pokud nebudeme znát mapu okolí. Přečtěme si také článek o používání pomůcek k orientaci.

Použití mapy

Když vybalíme mapu z obalu, tak ji nejdříve natočíme tak, aby texty na mapě měly správnou orientaci, takže je lze bez problémů číst. Na naprosté většině map je sever umístěn na horním okraji mapy. V případě, že jsou světové strany v mapě orientovány jinak než obvykle, bude toto znázorněno směrovou růžicí v některém z rohů mapy. Pokud se vám dostane do rukou některá ze starých trpasličích map (podobně jako Bilbovi Pytlíkovi), tak si musíte uvědomit, že u horního okraje takové mapy je východ.

Na téměř každé mapě je v jednom z rohů uvedeno měřítko, které udává v jakém poměru jsou rozměry na mapě a v reálném světě. Například mapy od Klubu českých turistů mají měřítko 1:50 000, to znamená, že 1 centimetr na mapě je 50 000 centimetrů ve skutečnosti, což je 500 metrů - 0,5 km.

Některé mapy jsou rozděleny pravidelnou sítí přímek vedoucích od severu k jihu a přímek vedoucích od východu na západ. Tyto přímky jsou od sebe odděleny nějakou význačnou vzdáleností (například v mapách od Turistů je vzdálenost mezi přímkami rovna 1 km).

Reliéf krajiny se do map zakresluje pomocí vrstevnic, což jsou čáry spojující místa se stejnou nadmořskou výškou. Výškový rozdíl mezi dvěma vrstevnicemi bývá 10 m, pro snadné zjištění nadmořské výšky se vrstevnice každých 50 výškových metrů značí tlustší čárou, u které je poznámka o nadmořské výšce dané vrstevnice. Samozřejmě v některých mapách mohou být vrstevnice značeny jiným způsobem. Díky vrstevnicím můžete krásně zjistit, jak velký kopec budete muset překonat. Na místech s velkým převýšení jsou vrstevnice blízko sebe, v místech s mírným svažováním jsou vrstevnice uváděny řídce.

Další nutnou schopností při práci s mapou je orientace v mapě. Jedním z nejlepších vodítek jsou vesnice, hrady, zříceniny nebo rozcestí, protože se jedná o objekty, které nelze snadno zaměnit s jinými. Dalšími významnými body jsou silnice (zvláště křižovatky), stromy, osamělé domy, křížky, rybníky, začátky lesů a mýtin.

A to hlavní na závěr: nikdo a nic není bez chyb, proto bezhlavě nespoléhejte na vše, co je v mapě udáno. Uvědomte si, že některé mapy mohou být desítky let staré a za deset let se toho může spousta změnit: les je vymýcen, mýtina zarostlá, rybník vypuštěn, domy pobořeny a stromy pokáceny. Nejlepší radou pro používání mapy je tedy: hlavně používat zdravý rozum!

tags: #jak #určit #sever #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Produkce odpadu ve stavebnictví
• Nové Zéland: Tipy na ubytování
• Měření emisí
• Třídění odpadu v ČR a odměny
• Třídění odpadu v Tachově