Jak fotit dravce v divoké přírodě: Tipy a triky

Máte už dost „rodinných výcvaků“ ze ZOO a rádi byste si vyzkoušeli něco akčnějšího? Plýtváte svými schopnostmi i technikou v miniaturních obůrkách, kde se vám zvěř staví do „unuděných“ póz? Nebaví vás cvakat na workshopech, kde sokolník vypustí ochočeného dravce a z akce si poté přinesete stejné snímky, jako desítky jiných fotografů?

Česká republika je na volně žijící zvěř poměrně bohatá. Ze savců jsou na celém území hojné například lišky, zajíci, srnci a černá; lokálně v dostatečném množství i vysoká zvěř. Lze tedy říci, že v žádném koutku českých zemí by wildlife fotograf neměl mít problém s nalezením zajímavého objektu k lovu beze zbraní.

Třešničku na dortu představují ornitologické oblasti u jihočeských a jihomoravských rybníků, kde jsou v době hnízdění k vidění stovky volavek bílých či popelavých, kormoránů, kvakošů nočních, nesčetně druhů kačen, potápek a dalších.

Každý z nás určitě alespoň jednou v životě při projížďce nebo procházce lesy a loukami zahlédl pasoucího se srnce, jelena nebo daňka. Ti šťastnější jej mohli vidět v těsné blízkosti uskočit ze křoví, kde právě odpočíval.

Zvlášť v případě souhry dobrého světla a momentu ruku v ruce s okolním prostředím se občas z takových fotografií stávají snímky „životní“, které často vyplní hrdé místo nad rodinným krbem.

Čtěte také: Jak fotit portréty venku

S povzdechnutím a konstatováním, že „takový snímek už v životě nepořídím“ mnohdy končí cesta wildlife fotografa, která vlastně ještě ani nezačala. Při pohledu na fotku si přitom člověk přehrává ten úžasný moment a postupem času by dal mnohé za to, aby si takový okamžik mohl zopakovat.

Příprava před focením

Než se fotograf rozhodne zajít si do přilehlého lesíka odfotit „nějakého toho divočáka“, měl by určitě prostudovat alespoň základní materiály o chování a způsobu života toho určitého druhu zvěře v jednotlivých ročních obdobích. Internet je mocné médium, a proto je dnes možné vyčíst z něj mnohé. Já osobně přesto dávám přednost tištěným materiálům v podobě knih.

Před samotným focením by tedy fotograf měl vědět, která zvěř se v lokalitě vyskytuje. Fotograf by si také měl zjistit, zda v této lokalitě právě neprobíhá lov nebo hon, případně období, ve kterém myslivci lovy pořádají. Právě tuto skutečnost totiž wildlife fotografové často podceňují.

Na jednu stranu se ale mnohým z nich nedivím. Sám nemám s myslivci příliš dobré zkušenosti. Lesáci ve svých revírech fotografy příliš rádi nevidí. Mnozí ze zelených mužíčků mají totiž silně majetnické sklony a tak často považují majetek státu za svůj osobní a všem nevítaných hostům to dávají patřičně najevo. Nechci však házet všechny do jednoho pytle, najdou se mezi nimi i výjimky, se kterými se člověk domluví.

Výzbroj fotografa

Nejpodstatnější devízou fotografa je samozřejmě jeho výzbroj, tedy fotoaparát a teleobjektiv. Obecně by se dalo říct, že čím větší objektiv (delší ohnisko), tím lepší. Nechci tu rozpitvávat množství technických parametrů desítek objektivů, které by z tohoto článku udělaly nečitelný paskvil. Proto jen ve stručnosti.

Čtěte také: Jak fotit akty venku

Nejlepšími přístroji pro fotografování divočiny jsou samozřejmě moderní digitální zrcadlovky (mají zrcadlo a čip - nejčastěji typu CCD či CMOS), které mají okamžitý náběh a rychlost. Ani nejvyspělejší elektronické zrcadlovky (EVF, mají jen elektronický čip, nemají zrcadlo) jim nejsou schopny v těchto parametrech konkurovat, přesto se s nimi však dá wildlife celkem obstojně fotit.

Jejich výhoda je, že dokáží opticky zazoomovat 12x, 15x nebo dokonce 18x, přičemž dosahují přepočtených ohnisek okolo 400 mm. Znám fotografy, kteří dokáží s EVF v souvislosti s wildlife zázraky. Zákony optiky jsou však neúprosné a i kvalitní EVF končí s celkovou obrazovou kvalitou (šum, kresba, ostrost…) tam, kde nejlevnější teleobjektivy na pravých zrcadlech začínají. EVF navíc nemají výměnné objektivy.

Za ideální vstup do světa wildlife proto považuji levnější zrcadlo (například poloprofi Nikon D80, který je v současnosti na úžasné cenové hladině při poměru cena/výkon) a některý ze základních objektivů 70-300, které vyrábí Nikon, ale třeba i Sigma nebo Tamron. Pozor však na nejlevnější zrcadla (např.

Při výběru teleobjektivu by každý wildlife fotograf měl zvážit, kam až hodlá finančně zajít. Vysoce světelné objektivy s pevnými ohnisky a perfektní obrazovou kvalitou stojí mnohdy statisíce. Rozhodně není vhodné si hned brát úvěry od banky a kupovat si vybavení za desítky nebo stovky tisíc korun. Mnozí nadšenci se od základních teleobjektivů, které se dají pořídit za 5 - 10 tisíc, dostanou k větším „teletům“ v řádech 20 - 40 tisíc korun.

Někteří volí praktické ZOOMY (např. Tamron 200-500, Sigma 50-500, Nikkor 80-400 a další), které však znamenají kompromis zejména v podobě horší světelnosti. Jiní dávají přednost pevným sklům, která mají zpravidla lepší světelnost a optickou kvalitu, nicméně pro někoho může být nevýhodou nemožnost zoomování.

Čtěte také: Portrétní fotografie: Průvodce přírodou

Pevná skla v cenové hladině do cca 50 tisíc korun mají většinou ohnisko 300 nebo 400 mm (např. Nikkor 300/4, Sigma 300/2.8, Tamron 300/2.8). Pomocí telekonvertorů se pak u těchto skel dosahuje delších ohnisek, samozřejmě za cenu snížení světelnosti, rychlosti ostření a částečné ztráty kvality.

Kamufláž a výstroj

Dalším důležitým faktorem a nedílnou výbavou wildlife fotografa je výstroj, hlavně tedy kamuflážní oděv a příslušenství. Z praxe vím, že ať už jdete na volavky, vysokou, černou zvěř, ledňáčky, daňky nebo kachny, vyplatí se jít „ala natura“. Tím samozřejmě nemyslím, abyste se vydali lovit v rouše Adamově, ale v oděvu v barvách přírody. Vůbec nejlepší volbou je maskovací oblečení.

To totiž rozbíjí lidskou siluetu a zvěř tak má problém člověka zaznamenat. Když nejsou po ruce maskáče, pomůže i tmavě zelené či hnědé oblečení. Já například ke kamuflážní bundě a kalhotám používám khaki šátek na hlavu i přes obličej. Na objektivu fotoaparátu nosím navlečené torzo vlněné khaki podkolenky. To vše v zimních měsících korunuji khaki rukavicemi, jejichž pravý ukazováček je částečně odnímatelný (kvůli spoušti fotoaparátu).

Při čekání na zvěř si lehnu na khaki karimatku a přehodím přes sebe maskovací síť, která napomáhá k dalšímu rozbití siluety. Popřípadě síť přehodím přes kostru stanu typu iglú. Staré stanové tyčky jsou lehké a skladné a tudíž se dobře přepravují.

Zkušení a náruživí wildlife lovci používají například ručně vyrobené maskovací fotovory, které jim umožňují vcelku nerušeně fotit ptáky přímo na vodní hladině.

Pozn. redakce: Tento článek ani zdaleka neobsahuje veškeré vědění o fotolovech v divočině. Navíc obsahuje osobní zkušenosti autora, se kterými se někteří fotografové nemusí ztotožňovat.

tags: #jak #fotit #dravce #v #divoke #prirode

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce výběrem koše na tříděný odpad z Ikea
• Vitkovice Ekologie Bartkova: Co potřebujete vědět
• Co patří do kompostu?
• Sledování odpadu Boskovice
• Dopad lodí na životní prostředí