Jak fotografovat portrét v přírodě: Tipy a triky

16.03.2026

Pod pojmem portrét si asi každý představí něco trochu jiného. Někdo si představí pouze foto hlavy, někdo i s rameny a u někoho nemůže chybět ani zbytek těla. Pravdou je, že do portrétní fotografie můžeme zařadit jakékoliv focení, kde fotíme člověka. Ať už se jedná jen o obličej nebo o celou postavu, a to v jakékoliv póze a na jakémkoliv místě.

Když fotíte s modelkou nebo jste s kamarády na výletě a chcete udělat pár portrétů, příroda se nabízí jako ideální prostředí. Je rychle dostupná, nemusíte řešit žádná povolení a máte jí kolem sebe všude tolik, že můžete i větší záběry pořídit bez nechtěných kolemjdoucích.

Důležité body pro focení portrétů

Jaké jsou důležité body, na které je dobré při focení portrétů myslet? Ještě, než půjdete fotit, mějte jasnou představu toho, co a koho budete fotit. Zaměřte se na pozadí, styling osoby a jakou chcete, aby výsledná fotografie měla atmosféru. Zapojte do přemýšlení fantazii a klidně si najděte nějaké inspirativní fotografie. Nejedná se o žádné momentky, ale o předem připravené pózy. Ze všeho nejvíce nám ale řeknou oči, naše okna do duše, která dokážou prozradit více, než si dokážeme představit. Pro focení portrétů je však nejpodstatnější zachytit obličej, jeho výraz a náladu.

Pozadí

K tomu, aby byl zachycen hlavně obličej a vynikl, je potřeba, aby v pozadí osoby nebyly rušivé prvky. Vybírejte tedy nejlépe jednolité pozadí. V interiéru perfektně poslouží jednobarevná hladká zeď, ve studiu zase plátno. Venku můžete využít například tmavě zelených listů, květin nebo cihlové zdi. Pamatujte na jednoduchost a vždy si okolí pořádně prozkoumejte! Nechceme, aby pak modelovi něco „trčelo“ z hlavy či z jiné části těla.

Kompozice a clona

Na portréty je obvykle efektnější použít co nejnižší clonu. Proto moje první rada zní: pokud nemáte jiný umělecký záměr, používejte při focení portrétů v přírodě co nejnižší clonu - to znamená co nejmenší možné číslo, jako například f/2.8, a pokud to jde, i nižší.

Čtěte také: Jak fotit portréty venku

Druhý krok, který ještě zvýší rozostření pozadí, je použití vyššího ohniska. Typická jsou čísla kolem 100 mm a vyšší (v přepočtu na full frame). Tato čísla jsou velmi důležitá při opravdu těsném portrétu obsahujícím jen hlavu. Pokud fotíte celou postavu, není problém použít i mnohem širší ohniska jako například 35 mm. Osobně se obvykle kloním k druhé variantě a myslím, že i ostatní fotografové ji využívají o něco více. Ale na žádné z možností není nic špatného.

Můžete si také povšimnout, že u fotografií celé postavy udržuju malou výšku, ze které fotím. Můj dřívější článek Foťte lidi na správné úrovni obsahuje ukázky focení z různých výšek, takže tady jen zopakuju, že ideální je dostat se zhruba do úrovně pasu. Existuje také finta, jak analyzovat cizí snímky: pokud chcete vědět, z jaké výšky byl daný snímek pořízen, stačí určit horizont.

Úvodní dvě fotografie jsou kompozičně podobné, což není vůbec náhoda. Modelka je podle pravidla zlatého řezu umístěna zhruba do jedné třetiny šířky fotografie, a aby byla něčím vybalancována, je na opačné straně do dáli ubíhající cesta. Krásně se tak využije prostor fotografie na šířku. Zlatý řez je ale jen jedna z kompozičních možností. Modelka je oprávněně hlavním motivem snímku a uprostřed rozhodně vynikne - jako na následujícím příkladu.

Zaostření a kompozice

Při fotografování doporučuju používat následující postup: nejprve zaostřete na obličej - nejlépe na oko. Fotoaparát díky tomu zaostří a zároveň určí expozici. Jakmile máte připravený fotoaparát, už jenom najděte správnou kompozici. Nenechávejte modelčinu hlavu uprostřed, zbytečně vznikne místo nad její hlavou.

Objekty v popředí

Na posledním záběru je vidět ještě jiný prvek, který fotografii ozvláštňuje: rozostřené objekty v popředí před modelkou. Nejsou zdaleka samozřejmé, a pokud se na ně vyloženě nebudete soustředit, téměř určitě je do svých fotografiích nezahrnete. Pro tento kompoziční prvek je obtížné odhadnout míru. Někdy si ho divák ani neuvědomí, jindy zase příliš překáží. Proto doporučuju si na něj někdy speciálně zaměřit a tréninkově si cíleně fotit skrze objekty, které najdete.

Čtěte také: Jak fotit akty venku

Pózování a interakce s prostředím

Celou dobu jsem psal o kompozici, ale když si znovu projdete fotografie výše a zaměříte se na samotné pózy modelek, zjistíte, že se většinou o něco opírají, na něčem sedí nebo se alespoň něčeho dotýkají. První důvod je v samotné interakci s prostředím. Druhý důvod je, že odpadá problém „co s rukama“ nebo minimálně problém „co s nohama“. Nemusí se vymýšlet umělé pózy, které nevypadají realisticky, ale stačí se přibližně jako v normálním životě opřít o strom.

Člověk nemusí být zobrazený celý, stačí zahrnout jen část postavy. Protože nepůsobí esteticky, je-li postava uříznutá v kloubu, je praktické fotit zhruba od poloviny stehen.

Světlo a jeho vliv na fotografii

Dobré světlo je důležitým aspektem, bez kterého focení není v podstatě možné. Zároveň velice ovlivňuje vyznění a celkovou atmosféru výsledné fotografie. Pokud fotíte venku a máte tu možnost, foťte ve stínu, když je zataženo nebo nejlépe při zlaté hodince. Zlatá hodinka je jedním z nejzásadnějších a nejlepších časů, kdy se vám podaří vytvořit ty nejkrásnější fotografie. Jedná se o hodinu (až dvě) po východu a před západem slunce. V žádném případě ale nefoťte na přímém slunci, jestli se chcete vyhnout obtížné práci s úpravou jasných slunečních paprsků.

Pro ještě lepší focení můžete využít odrazové desky, které krásně a nenuceně podtrhnou přirozené světlo v obličeji. Pokud tedy přeci jen fotíte na slunci, díky odrazné desce nasměrujete slunce na fotografovanou osobu a z tváře tak zmizí nehezké stíny. Bude rovnoměrně osvětlen. Černou desku nejvíce využijete na zastínění a prohloubení stínu nebo může sloužit jako tmavé fotografické pozadí, zlatá naopak dodá fotografiím teplý nádech a je tak ideálním pomocníkem při focení východu a západu slunce.

Komunikace s modelem

Zde je důležité, jak si model dokážete umístit. Neustále s ním komunikujte a říkejte, co má dělat. On na sebe nevidí, takže musíte vše pohlídat vy. Zároveň mu pomozte, aby se cítil dobře. Většina lidí se při focení stydí, není to pro ně běžná záležitost a mohou mít nepříjemné pocity. Měli byste tuto nervozitu vycítit a udělat vše pro to, aby se váš model necítil upjatě. V tomto musíte být i trochu fotografové-psychologové, abyste se na něj správně „nacítili“. Můžete mu pustit jeho oblíbenou hudbu, říct vtip, nebo mu nabídněte (pokud je osoba starší 18+) nějaký drink, aby se trochu odvázal.

Čtěte také: Česká republika a produkce domovního odpadu

Tipy na závěr

Nenechávejte modelčinu hlavu uprostřed, zbytečně vznikne místo nad její hlavou.
Nikdy nefoťte postavu tak, abyste jí ucvakli v místě kloubů.
Používejte co nejnižší clonu.
Vybírejte jednoduché a nerušivé pozadí.
Foťte ve stínu nebo při zlaté hodince.

Co na sebe?

Záleží na tom, jak chcete, aby fotky vyzněly. Něco jiného je, když budeme fotit stylizovaný portrét a něco jiného, když bude chtít rodina prostě hezké fotky. Ze všeho nejdůležitější je, abyste se ve svém oblečení cítili dobře, protože vaše nálada bude na fotkách znát.

Je skvělé, když se vám podaří sladit, podpoříte tím dojem, že patříte k sobě.

Jaké zvolit barvy?

Různé barvy vyvolávájí různé nálady, a to také v kombinaci s prostředím, kde jsou pořízeny.

S neutrálními barvami nezkazíte nikdy nic, budou ladit ke všemu, jen bych asi dala pozor na černou, ta je hodně tvrdá a s fotkami v přírodě příliš nekoresponduje (samozřejmě, pokud je záměrem vyjádřit určitou drsnost, pak je černá super, ale více se hodí do městského a industriálního prostředí).

Nebo naopak s jejich podobným barevným laděním (žlutý kabátek či šaty do podzimní krajiny).

Bílá, růžová a všechny pastelové odstíny jsou něžné, typicky se využívají u miminek nebo těhotenského focení a prostě všude, kde chcete vytvořit vílí atmosféru…

U jednotné stylizace je jednodušší začít od člena, který má méně oblečení na výběr, zbylí členové se mu snáze přizpůsobí