Klimatické pásy severní polokoule

Klimatické pásy jsou základní jednotkou světového členění klimatu. Pro každý z pásů jsou typické klimatické poměry v dané oblasti. Klimatické pásy od sebe rozdělují obratníky a polární kruhy.

Rozdělení klimatických pásů

Mezi obratníky po obou stranách se rozprostírá tropický klimatický pás, který zaujímá 40 % zemského povrchu. Mezi polárními kruhy a obratníky Raka a Kozoroha se nachází mírné klimatické pásy severní a jižní polokoule. Mírné pásy zaujímají téměř 52 % povrchu země. V nitru polárních kruhů naleznete studené a polární pásy. Arktický a Antarktický pás zabírá zbylých 8 % povrchu země. Existují ještě tzv. přechodné klimatické pásy (subtropický a subpolární). Na území základních pásů se tvoří určitý druh podnebí. Rozdělujeme podnebí oceánské, kontinentální a horské.

Klasifikace klimatu podle W. Köppena

Klasifikace klimatu podle W. Köppena se zakládá na teplotním a srážkovém režimu, který ovlivňuje biotickou komponentu krajiny. Köppen rozlišil 5 klimatických pásů, které rozdělil podle ročního průměru teploty vzduchu a úhrnu srážek.

Köppen tak vymezil 5 hlavních skupin klimatu, které dále rozdělil na typy a podtypy. Konceptem Köppenovy klasifikace je předpoklad, že přirozená vegetace je nejlepším odrazem klimatu daného území.Proto zohledňuje Köppenovo vymezení klimatických zón/pásů výskyt konkrétního vegetačního pokryvu. V zásadě je však založena na hodnocení průměrné roční a měsíční teploty a srážkových úhrnů a sezónnosti srážek.

Mezi nejčastěji využívané klimatické charakteristiky patří teplota vzduchu a srážkové úhrny, jejichž vzájemná závislost bývá dána do souvislosti s vegetačním krytem, pěstováním zemědělských plodin, geomorfologickými procesy, vývojem půd apod.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Tropické klima

Tento pás zabírá 36,1% plochy Země. Nevyskytují se zde chladná roční období a průměrné teploty neklesají pod 18 stupňů Celsia. Ročně zde spadne přes 750 mm srážek. Cirkulace atmosféry je pravidelná a symbolizují ji pasáty a monzuny. Ve vztahu ročního úhrnu srážek a úhrnu nejsuššího měsíce vymezuje další klimatické typy.

• Vlhké tropické klima: Po celých 12 měsíců neklesají průměrné měsíční srážky pod 60 mm a je charakteristický výskyt rovníkových tišin a celoročního pásma nízkého tlaku vzduchu. V některých oblastech je celoroční klima jednotné a monotónní (severozápadní pobřeží Tichého oceánu Jižní a Střední Ameriky od Ekvádoru po Kostariku), ale vyskytují se i takové oblasti, které mají v důsledku většího přísunu sluneční energie vyšší srážkové úhrny (např. Palembang v Indonésii).
• Vlhké tropické monzunové klima: je příznačné jak pro oblasti s výskytem monzunů (např. Guinea, Bangladéš, Floridský poloostrov aj.), tak pro pobřežní oblasti, do kterých pasáty přinášejí celoročně dostatek srážek, čímž znemožňují jejich zařazení do klimatu savan (př.
• Klima savan (vlhké a suché tropické klima): je příznačné pro oblasti s charakteristickými obdobími sucha, kdy je množství srážek nejsuššího měsíce menší než 60 mm. Většina těchto oblastí se nachází vně tropické zóny (např. Jakarta, Bombaj, Rio de Janeiro, Lagos, Darwin aj.), ačkoliv i oblasti v intertropické zóně (př. Kolumbia) podmínky klimatu savan splňují. Příkladem může být pás karibského pobřeží východně od hranic mezi Kolumbií a Panamou až k deltě řeky Orinoko, charakteristický nízkými a nepravidelnými srážkami se srážkovým úhrnem menším než 300 mm za rok, který pokračuje přes souostroví Malé Antily k Velkým Antilám.

Suché klima

Pás zaujímá 10,6 % plochy planety Země. Klima je typické slabým ročním úhrnem srážek a vysokou výparností. Průměrná roční teplota je 18 % Celsia. Naleznete zde následující klimatické typy.

Zabírá asi 30,2 % povrchu Země. Je pro něj charakteristický stav, kdy je množství srážek menší než potenciální evapotranspirace. Hranice sucha lze vymezit podle vztahu uvedeného ve vysvětlivkách k tab. 5.1. Průměrná teplota 18 °C je překročena po dobu několika měsíců.

• Klima pouští: mají ty oblasti, jejichž roční srážkový úhrn je menší než polovina ročního srážkového úhrnu pásu suchého klimatu zohledněná hranicí sucha. Zahrnuje rozsáhlé oblasti jak horkých pouští (BWh) dominujících severní Africe.
• Klima stepí a suchých savan: indikuje oblasti, jejichž roční srážkový úhrn je menší než hodnota ročního srážkového úhrnu vymezující pás suchého klimatu, ale zároveň větší nebo rovna její poloviční hodnotě. Konkrétně klima suchých savan (BSh) lze nalézt v Africe. Klima stepí (BSk) se v Asii vyskytuje jako pás přiléhající ke klimatu chladných pouští (BWk), poledníkovým směrem kopíruje v USA území východně od Skalnatých hor a ostrůvkovitě ho můžeme nalézt také na Pyrenejském poloostrově (Španělsko), v jižní Africe, jižní Austrálii či Argentině.

Mírné klima

Rozprostírá se na 27,2 % plochy Země. Počasí je zde velmi nestálé a proměnlivé a často se vyskytují Cyklony. Jsou zde 4 roční období, avšak zimy nejsou příliš chladné a proto se často netvoří sněhová pokrývka. V nejchladnějších měsících klesá teplota na -3 stupně Celsia. Vyskytují se zde ještě tři typy klimatu.

Rozprostírá se na 13,4 % ploše Země a vyznačuje se značnou proměnlivostí počasí a silně vyvinutou cyklonální činností, střídáním čtyř ročních období a chladnou zimou bez pravidelné sněhové pokrývky. Pás je omezen izotermou 18 °C nejteplejšího −3 °C nejchladnějšího měsíce a podle srážkových úhrnů (tab.

Čtěte také: Více o nejrozšířenějším minerálu

• Mírně teplé klima se suchým létem, neboli Středozemní klima: je příznačné pro západní části kontinentů mezi 30-45° zeměpisné šířky, ostrůvkovitě pak v okolí Kapského města v jižní Africe, v Kalifornii v USA a dále na severozápad, či v jihozápadní Austrálii. Klima je charakteristické přítomností polární fronty během zimního období, což způsobuje teplotní proměnlivost počasí s častějším výskytem srážek.
• Mírně teplé klima se suchou zimou: je charakteristické zejména pro vnitrozemí kontinentů, nebo jejich východní pobřeží (pás směřující z východní Asie na západ v podhůří Himalájí, střední Mexiko, Konžská pánev). Léta jsou na rozdíl od Středozemního klimatu v důsledku nestálé polohy tropické vzduchové hmoty či pasátovému nebo monzunovému proudění vlhčí . Ve východní Asi lze však očekávat srážkově chudé období, které je způsobeno zimními monzuny. Některé charakteristiky klimatu s teplým a chladným létem (Cwb, Cwc) odpovídají klimatu výše položených míst, zejména v Peru, Bolívii, Mexiku, Zambii a jinde.
• Mírně teplé klima s rovnoměrným rozložením srážek: Jedná se o typ klimatu vyskytujících se např. na východním pobřeží Asie, USA či jihovýchodním pobřeží Jižní Ameriky (Cfa) s určitou progresí do vnitrozemí, nebo na západních pobřežích kontinentů (např. západní Evropa) mezi 45-55° zeměpisné šířky taktéž zasahující do vnitrozemí (Cfb, Cfc). Obecně je pro ně specifické rovnoměrné rozložení srážek během roku s teplotně odlišným průběhem letního období (viz tab. 5.1).

Mírně studené klima

Zabírá 7,3 % plochy země. Klima je charakteristické krátkými léty, malým úhrnem srážek a pravidelnou sněhovou pokrývkou v zimních měsících. Průměrné teploty v zimních měsících jsou -3 a v létě 10 stupňů Celsia.

Zabírá 24,6 % povrchu Země a je vymezen izotermou −3 °C nejchladnějšího a 10 °C nejteplejšího měsíce. Obvykle se nachází ve vnitrozemí kontinentů, nebo na jejich východních pobřeží, a to severně od 40° severní zeměpisné šířky. Na jižní polokouli se v důsledku menšího zastoupení pevniny v této zeměpisné šířce objevuje jen zřídka, a to ve vazbě na vyšší nadmořskou výšku. Příznačným rysem klimatu je také krátké léto a pravidelná sněhová pokrývka.

• Mírně studené klima se studeným létem: je výlučně vázáno na polohy s vyšší nadmořskou výškou poblíž oblastí se Středomořským typem klimatu.
• Dw - mírně studené klima se suchou zimou: Tento typ klimatu je rozšířen převážně v oblasti Dálného východu a je pro něj v zimním období určující dominance Sibiřské tlakové výše. Podtyp s horkým a teplým létem (Dwa, Dwb) se vyskytuje v oblasti severovýchodní Číny a na Korejském poloostrově, chladnější modifikace tohoto typu (Dwc, Dwd) sahají více na sever.
• Mírně studené klima s teplým létem: Nejteplejší z variant tohoto typu klimatu (Dfa) je charakteristická průměrnou minimální teplotou nejteplejšího měsíce alespoň 22 °C, přičemž v zimním období lze očekávat teploty pod bodem mrazu. V Evropě je tento podtyp rozšířen v okolí Černého a Kaspického moře, přičemž největšího rozsahu nabývá v rovnoběžkovém pásu v severních částech USA. Ve shlucích se vyskytuje také v západních státech USA, zde je však obklopen klimatem stepí (BSk) a je výrazněji sušší. Chladnější podtyp, stále však ještě s teplým létem (Dfb) dominuje v pásu ve střední a východní Evropě (zasahuje i do jižní Skandinávie), střední Asii a po 100° západní délky v Severní Americe zhruba mezi 45-55° zeměpisné šířky Na jižní polokouli (Nový Zéland, Chile a Argentina) je spíše vázán na vyšší nadmořské výšky.
• Specificky chladné boreální klima: s krátkým a chladným létem a zimními teplotami hluboko pod bodem mrazu (Dfc, Dfd) je rozšířeno v severní Kanadě a na Aljašce, v severní a východní Evropě a severní Asii. Zřetelné jsou zde také vysoké roční teplotní amplitudy pohybující se kolem 40 až 50 °C, někdy i více.

Polární klima

Pás zaujímá 18,8 % planety Země a jsou pro něj typické mírné až studené zimy. Srážek je málo a většinou v podobě sněhu. Klima se rozděluje na tři typy.

Rozkládá se na 12,8 % povrchu Země a je charakteristický nižší průměrnou teplotou nejteplejšího měsíce než 10 °C. Teplota vzduchu je tak většinou pod bodem mrazu a srážky většinou sněhové.

• Klima tundry: Určujícím znakem pro klima tundry je průměrná teplota nejteplejšího měsíce v rozmezí 0 až 10 °C. Tento typ klimatu se vyskytuje v nejsevernějších oblastech Severní Ameriky a Eurasie a jim přiléhajících ostrovů. Mimo to se nachází také v oblastech nad hranicí lesa s vyšší nadmořskou výškou mimo vymezenou oblast, která splňuje dané podmínky (př. Mt.
• Mrazové klima: představuje celoročně teplotně nejchladnější oblasti, kdy teplota nejteplejšího měsíce je nižší než 0 °C.

Klasifikace klimatu podle B. P. Alisova

Klasifikace klimatu podle B. P. Alisova dělí klimatické pásy na 4 hlavní a 3 přechodné. Hranice mezi jednotlivými pásy, je určena polohou klimatických front. Alisov dále rozdělil klimatické pásy na několik typů. Kontinentální a oceánské typy a také typy klimatu západních a východních pobřežních pevnin.

Čtěte také: Co obnášejí emisní normy?

B. P. Alisov vymezil... Největší světadíl planety (44,5 mil km2).Většinou svého území leží na severní polokouli a ve východních zeměpisných délkách.Přímo sousedí s Evropou (hranicí je pohoří Ural a spojnice jižního cípu Uralu, Kaspického a Černého moře).Od Afriky je oddělena Suezskou šíjí, od Ameriky pak Beringovým průlivem.Velké procento území zabírají poloostrovy (Arabský, Přední a Zadní Indie, Korejský, Kamčatka, Malá Asie) a ostrovy (Velké a Malé Sundy, Japonské ostrovy, Cejlon, Kypr, ostrovy Severního ledového oceánu).

Podél východního pobřeží se pak táhne pás činných sopek s častým zemětřesením - jejich příčinou je pohyb litosférických desek, na jejichž rozhraní se tato území nachází.Příroda Asie - pojmová mapaS některými z nich se budeme pravidelně potkávat. Další jsou zajímavé a některé i důležité např. pro mezinárodní námořní dopravu.pojmy asie.pdfV Asii převažují vysočiny (území nad 200 m nad mořem). Nachází se zde také všech 14 vrcholů světa nad 8 000 m.Leží zde také nejvyšší hora - Mt. Everest (8848 m n. m.).Mezi velká pohoří pak můžeme dále řadit Karákoram, Pamír a Hindúkuš.Nejvyšší sopkou Asie je Ključevskaja (4 750 m n. m.) na Kamčatském poloostrově.Velké nížiny se rozprostírají na Sibiři, při pobřeží oceánů a podél velkých řek.Nejnižším místem je hladina Mrtvého moře.Velmi různorodé.

Klima je určováno zeměpisnou šířkou a vzdáleností od oceánu. Zasahují sem všechny klimatické pásy severní polokoule. Rozsáhlé horské oblasti mají specifické vysokohorské klima.Lze rozlišit 4 hlavní a tři přechodné podnebné pásy: Arktický (polární) pás: V létě i nad 0 °C, v zimě díky oceánu pouze kolem -30 °C. Největší roční změny teplot v kontinentální části pásu na území Ruska. Nejsevernější, arktický pás, je chladný s nízkými srážkami. Mírný pás: Největší část Asie, roční teplotní amplitudy až 60 °C. Severní mírný pás s vysokými teplotními rozdíly v létě a zimě. V zimě v nitru kontinentu mrazy kolem -30 až -40 °C. Srážky v letním období. v severní části převažují nad výparem, v jižní naopak-vznik pouští.

Globální cirkulace atmosféry a klimatické jevy

Globální cirkulace atmosféry je klíčovým procesem, který ovlivňuje klima a počasí na Zemi. Tento proces vzniká díky slunečnímu záření, rotaci Země a tomu, že se různé typy zemského povrchu a oceány ohřívají různě rychle. Vzduch se nejvíce ohřívá kolem rovníku, stoupá vzhůru a proudí k pólům, kde na 30. rovnoběžce klesá a vrací se zpět k rovníku. To se postupně opakuje ve třech tzv. cirkulačních buňkách až k zemským pólům s různou mírou interakce mezi jednotlivými buňkami.

• El Niño - Jižní oscilace (ENSO): je klimatický jev, který pravidelně kolísá mezi třemi fázemi a to neutrální, chladná (La Niña) a teplá (El Niño). Kontinenty, které jev ovlivňuje z hlediska sněhových podmínek, jsou zejména Severní Amerika.
• Severoatlantická oscilace (NAO): je klimatický jev, který ovlivňuje počasí zejména v severní a střední Evropě a východní části Severní Ameriky. NAO hraje klíčovou roli ve formování zimního počasí v Evropě a projevuje se kolísáním tlaku vzduchu mezi Islandskou tlakovou níží a Azorskou tlakovou výší, což ovlivňuje atmosférickou cirkulaci a tím i klimatické podmínky v Evropě.
• Arktická oscilace (AO): ovlivňuje atmosférické proudění nad Arktidou a má vliv na zimní počasí na severní polokouli. Během pozitivní fáze je studený arktický vzduch (tzv. polární vortex) udržován pomocí silného tryskového proudění (Jet Stream) "zamčený" nad Arktidou. Tlak vzduchu nad Arktidou je v této fázi nižší, než obvykle, zatímco tlak ve středních šířkách je zesílen. Oproti tomu, v negativní fázi je tlak vzduchu nad Arktidou vyšší a ve středních šířkách nižší. Tato situace může vést k častějším průnikům studeného vzduchu do střední Evropy, což přináší chladnější počasí a silnější vlhký vzduch z Atlantiku.

Z pohledu Evropského kontinentu jsou pro charakter zimy určující zejména fáze Severoatlantické oscilace (NAO), dále fáze Arktické oscilace (AO) a v neposlední řadě fáze El Niño - Jižní oscilace (ENSO).

Zemská atmosféra

Atmosféra představuje plynný obal Země a tento plyn se též označuje jako vzduch. Její vliv se projevuje zejména kvalitativními (rozptyl) a kvantitativními (pohlcování) změnami slunečního záření, přenosem vláhy, na většinu složek fyzickogeografické sféry působí jak fyzikálně, tak i chemicky. Zemskou atmosféru (vzduch) označujeme za směs plynů, tekutých a tuhých částic.

Taková atmosféra se označuje jako suchá a jejími hlavními složkami jsou dusík (78,01 %), kyslík (20,95 %) a argon (0.93 %). Ze známějších komponentů je to dále oxid uhličitý (0,03%), ale jeho množství se mění. Zemská atmosféra obsahuje prakticky vždy určité množství vody (maximálně až 4% objemového množství) a pak se označuje jako vlhký vzduch.

Od horní hranice troposféry po výšku asi 50 km se nachází stratosféra. Její součástí je ozonosféra. Ve výšce 20-25 km je nejvyšší koncentrace ozonu O3.

Jednotlivé objemy vzduchu (části atmosféry) se od sebe lišit svými vlastnostmi (teplotou, tlakem a vlhkostí), které odrážejí poměry místa jejich vzniku. Nazývají se vzduchové hmoty a velmi často se pohybují mezi geografickými oblastmi. Takto se podle místa vzniku rozlišují 4 základní typy vzduchových hmot: arktická (antarktická), polární (mírných srážek), tropická a rovníková.

Vzduchové hmoty odlišných vlastností jsou od sebe odděleny přechodnou vrstvou (plochou), která se označuje jako atmosférická fronta (frontální plocha, frontální rozhraní). Její průsečnice se zemským povrchem se nazývá frontální čára neboli fronta. Ta může být arktická (odděluje arktickou a polární vzduchovou hmotu), polární (rozhraní mezi polární a tropickou vzduchovou hmotou) nebo tropická (odděluje tropické a rovníkové vzduchové hmoty). Jsou to tzv.

Zemská atmosféra a její stav se dá kdykoliv charakterizovat hodnotami meteorolo-gických prvků, mezi kterými jsou nejdůležitější intenzita slunečního záření, teplota, tlak a vlhkost vzduchu, proudění vzduchu atd. Na charakteru počasí se kromě atmosféry spolupodílí další složky fyzickogeografické sféry, hydrosféra, kryosféra, litosféra a biosféra.

Na vybraných pracovištích se hodnoty jednotlivých meteorologických prvků zakreslují pomocí smluvených značek do synoptických map. Od horkého rovníkového pásu na sever a na jih to jsou tropický, subtropický (severní a jižní), mírný pás severní a jižní polokoule, subpolární (severní a jižní) a studené polární pásy (arktický a antarktický).

Severní polokoule

Severní polokoule je část Země nacházející se severně od rovníku. Zahrnuje veškerou Evropu, Severní Ameriku, téměř celou Asii, velkou část Afriky a malou část Jižní Ameriky. Na Severní polokouli žije přibližně 90 % světové populace.

Severní polokoule se vyznačuje značnou rozmanitostí geografických a klimatických podmínek. Je zde soustředěna většina pevniny světa, včetně největších kontinentů jako Asie a Severní Amerika. Dominantní oceány v této oblasti jsou Severní ledový oceán, značná část Atlantského a Tichého oceánu, a severní část Indického oceánu. Klimatické pásy se na Severní polokouli liší od tropických oblastí poblíž rovníku až po polární oblasti kolem severního pólu.

Severní polokoule je domovem pro drtivou většinu lidské populace, s odhadovanými 6,9 miliardami obyvatel k roku 2024, což představuje přibližně 90 % celosvětové populace. Historicky se zde vyvinuly a rozvinuly nejstarší civilizace a státy. Mezi významné kulturní a ekonomické centra patří Čína, Indie, Evropská unie, Spojené státy americké a Kanada. Kulturní rozmanitost je obrovská, od starověkých tradic asijských a evropských národů po moderní multikulturní společnosti Severní Ameriky.

Astronomicky je Severní polokoule charakteristická viditelností Polárky (Severky), která se nachází téměř přímo nad severním pólem a slouží jako orientační bod pro navigaci. Severní polokoule hraje klíčovou roli ve vědeckém výzkumu, zejména v oblastech klimatologie, oceánografie a planetologie. Vědci zde studují dopady změny klimatu na Arktidu, tání ledovců a permafrostu, což má globální dopady na mořskou hladinu a počasí. Mnoho významných vědeckých institucí a univerzit, které přispívají k pokroku v nejrůznějších oborech, se nachází na Severní polokouli.

Klimatické extrémy v Asii

V Asii se vyskytují oblasti s velmi proměnlivým klimatem na menších územích, například v oblasti Arménie nebo na Blízkém Východě. Východní pobřeží je charakteristické častými zemětřeseními a sopečnou činností.

tags: #jaké #klimatické #pásy #se #nacházejí #na

Oblíbené příspěvky:

• Pronájem kontejneru na stavební odpad Velké Opatovice
• Recyklace v hudbě Vypsané fixy
• Kontejnery na tříděný odpad v Teplicích
• Právní aspekty koupání v přírodě v ČR
• Definice a vývoj environmentálního práva