Jan P. Muchow: Deseti Noty Klavír Tutorial

V tomto článku se podíváme na různé hudební koncepty a vývoj zvukového záznamu.

Antonín Dvořák a Symfonie č. 9 "Z Nového světa"

Jednou z nejdůležitějších skladeb české tvorby je Symfonie č. 9 "Z Nového světa" Antonína Dvořáka. Ve světovém kontextu je to nejpopulárnější Dvořákovo dílo, které vzniklo v prvním roce skladatelova pobytu ve Spojených státech amerických. U jeho zrodu stála příznivá konstelace okolností: skladatelovy silné dojmy z nového prostředí, finanční nezávislost, pocit "velvyslance" české hudby a ambice dokázat, že nezklame očekávání. To vše zastihlo Dvořáka na vrcholu jeho tvůrčích sil a přispělo ke vzniku díla mimořádných kvalit. Novosvětská je autorovou symfonií devátou a zároveň i poslední. Symfonie měla být důkazem skladatelovy teorie o možnostech využití charakteristických prvků černošské a indiánské hudby pro vznik tzv. americké národní školy, která v době Dvořákova pobytu ve Spojených státech fakticky neexistovala.

Roku 1891 se poprvé objevila nabídka, která měla pro Dvořákův život i tvorbu zásadní důsledky: pozvání do Spojených států amerických. Podnikavá prezidentka Národní hudební konzervatoře v New Yorku, Jeanette Thurberová, se rozhodla zvýšit prestiž školy tím, že nabídne post ředitele přední osobnosti evropské hudby. Volba padla na českého Mistra. Po dlouhém váhání nakonec skladatel podepsal smlouvu, která ho zavazovala vést hudební ústav a vyučovat skladbě, to vše za honorář třicetkrát vyšší, než mu mohla nabídnout konzervatoř pražská.

Soundtrack

Soundtrack (zvuková stopa), jedná se hudební složku, která nejčastěji doprovází film, seriál nebo počítačovou hru. K těm nejúspěšnějším titulů se bývá hudba vydávána zcela samostatně. Vzniká jako součást ke konkrétnímu filmu. V některých případech může byt dokomponována dodatečně např. k němým filmům. Němý film neměl žádnou zvukovou stopu, ani hudební, ani mluvenou. Jedná se o filmy z 20. let 20. století. Důležitý film, který vznikl v roce 1927 se jmenuje Jazzový zpěvák. Má několik mluvených dialogu a zpívaných písniček. Dalším zcela běžným způsobem doprovodu filmu byl živý doprovod klavíristy, který hrál přímo v biografu u plátna. Movitější kina angažovala i celý orchestr. Jelikož se stále bavíme o první polovině 20. století, hudba hraná k filmům byla částečně převzatá z klasické hudby nebo přímo komponovaná ve stylu klasické hudby nebo právě vznikajícího jazzu. Druhá světová válka moc tento průmysl nepodpořila, ale zato po válce se už dá mluvit o samostatné složce, která již neodmyslitelné k filmu patří.

Vývoj zvukového záznamu

Historie tohoto oboru je velice zajímavá, ale zároveň značně rozsáhlá. Ve dvou částech si probereme pouze ta nejpodstatnější data a jména, která nám pomohou se zorientovat ve vývoji záznamu a reprodukci zvuku. První přístroj, který si představíme je fonograf. Vynalezl ho Thomas Alva Edison v roce 1877. Skládá se z voskového válečku, na kterém je zaznamenán hudební záznam, a z ozvučnice, který zvuk částečně zesiluje. Dalším skvělým vynálezem se stal v roce 1888 gramofon, který jste už možná někteří z vás viděli naživo. Z válečku se stala černá deska. Výhodou této gramofonové desky bylo to, že měla použitelné obě dvě strany, tudíž se na ni vešlo více hudby. Oba přístroje jsou ovládány kličkou, která natáhla pružinu uvnitř hrací skříňky. V první polovině 20. století ovlivnila vývoj elektrifikace. Gramofonová deska byla poháněná elektromotorem a zvuk byl posílen o tzv. zesilovač. Dále bylo možné šířit zvuk po drátě, což připomíná dnešní rádio.

Čtěte také: Hudební kariéra Jana P. Muchowa: Od filmů po kapelu

Dalším velice významným vynálezem se stal magnetofon. Materiál, na který se nahrávka zaznamenávala byl magnetofonový pásek navíjený na magnetické hlavy. Na videu je možné vidět jak se z jednoho kotouče pásek odmotává a na druhý navíjí. Největší přínos tohoto přístroje spočívá v možnosti nahrání, vymazání a znovu použití k nahrávání. Velkou výhodou bylo to, že pásek se dal přestřihnout a opět slepit (to vše za pomocí speciální technologie, ne nůžkami na papír a vteřinovým lepidlem na boty). Tím bylo možné vybrat ten nejlepší výkon umělce a následně pak vytvořit iluzi, že interpret hraje zcela bez chyby. Tento způsob prezentování nahrávek využíval průmysl jak s klasickou tak i s popovou hudbou. Jelikož se stále jedná o mechanický záznam a reprodukci hudby (což znamená, že se stále něco musí otáčet a něco se hýbat), nahrávky nejsou dokonale čisté a mnohdy trochu šumí.

Dalším velkým zlomem nahrávání je přechod na digitální záznam. Opakem digitální je analogový. Pro lepší představu o významu těchto dvou slov: analogové hodinky jsou takové, co mají ručičky, které se mechanicky pohybují a pomocí ručiček nám ukazují čas. V digitálních hodinkách není žádný pohyb a jejich funkce je elektronicky naprogramovaná. Jeden z nejvýznamnějších hudebních nosičů digitální doby je CD (kompaktní disk, cédéčko...). Ovšem pro jeho přehrání je stále zapotřebí, aby se cédéčko točilo, tím pádem mechanickým procesem rozehráváme digitální záznam hudby uložené na cédéčku.

Konnakol

Konnakol je jihoindický rytmický systém, který má v Indii velice starou tradici. Jedná se o zcela jiný přístup rytmického cítění něž na co jsme zvyklí ve střední Evropě. Hlavním stavebním kamenem pro konnakol jsou pevně dané kompozice, jež se interpreti musí naučit zpaměti. Počítání se skládá z tleskání, mávání a ukazování prsty. Důležitým prvkem je užívání rytmické recitace slabik, při troše fantazii bychom tento způsob přednesu mohli přirovnat dnešnímu beatboxu. Z hudební nauky máme naučený tento systém počítání:

• čtvrťové noty - raz, dva, tři, čtyři
• osminové noty - prv-ní, dru-há, tře-tí, čtvr-tá
• triolové dělení - tri-o-la, tri-o-la, tri-o-la, tri-o-la
• šestnáctinové d. - prv-ní-do-ba, dru-há-do-ba, tře-tí-do-ba, čtvr-tá-do-ba

Konnakol tak úplně neřeší délku not, ale jejich počet ve skupinkách a to následujícím způsobem:

• 1 = TA
• 2 = TA KA
• 3 = TA KI TA
• 4 = TA KA DI MI
• 5 = TA KA TA KI TA (2+3) nebo TA KI TA TA KA (3+2)
• 6 = TA KI TA TA KI TA (3+3)
• 7 = TA KI TA TA KA DI MI (3+4) nebo TA KA DI MI TA KI TA (4+3)
• 8 = TA KA DI MI TA KA DI MI (4+4)

Nejčastější počítání je na osm dob (adi taala), zde užijeme tleskání a ukazování na prstech: tleskneme celou rukou (1. doba), pak malíčkem (2. doba), prsteníčkem (3. doba), prostředníčkem (4. doba), tlesknutí celou rukou (5. doba), tlesknutí hřbetem ruky (6. doba), tlesknutí celou rukou (7. doba) a zase hřbetem (8.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Kráčející bas

Kráčející bas je nejčastěji tvořen sledem čtvrťových not, někdy doplňovaným fragmenty složenými z dob kratších či delších. Všimněte si: jedná se vlastně o propojen í akordů, které kapela hraje. Basový nástroj tedy nehraje pouze jednu notu, ale různými tóny se dostává do akordu následujícího. Zpravidla funguje praxe tak, že hráč na basový nástroj si tyto postupy sám vymýšlí - neboli: dostane pouze akordové značky, podle kterých jednotlivé tóny hraje. Což znamená, že i tito hráči tohoto žánru musejí mít dokonale zmáknutou hudební nauku...

John Cage

John Cage, americký skladatel 20. století zabývající se experimentální hudbou. Hudbu začal skládat během svého pobytu v Evropě, v USA studoval kompozici u Arnolda Schoenberga (dodekafonie). Jeho nejznámějších kompozice je "4´33´´". Třívětá skladba pro klavír, ve které nezazní jediný tón. Toy piano, hračkový klavír nebo klávesnice dítěte, malý klavír, který najdete v nejednom dětském pokoji. Místo strun jsou použity kulaté kovové tyčky, které vyluzují tóny. Toy piano má různé tvary, barvy a rozsah klaviatury (jedna až tři oktávy). Vyrobeny jsou z plastu nebo ze dřeva. Preparovaný klavír, jehož zvuk byl pozměněn umístěním různých objektů do strun. Zpravidla se jedná o drobné kovové předměty (šrouby, dráty, mince) nebo i větší objekty z jiných materiálů. Při úderu mechaniky klavíru na takto upravenou strunu se ozve tón zcela jiných kvalit, perkusivní, zpravidla drnčivý a s krátkým dozvukem.

Minimalismus

Minimalismus - minimální hudba - minimal music: tento termín poprvé použil v roce 1968 Michael Nyman. Zakladatelem minimalismu je považován skladatel La Monte Young. Základním rysem je drobný, nejčastěji rytmický nebo melodickorytmický model - PATTERN, který se tvrdošíjně (bez jakékoliv improvizace) opakuje a přidáváním nebo ubíráním prvků stále opakuje a vyvíjí. Základní metodický prvek: použití minimálních prostředků pro obměňování modelu. Často se děje na dlouhé ploše = po určité době má až omamný zvukově - pohybový stav posluchače (stav opojení). V minimalistických skladbách je hlavní rytmus a opakováním, práce s patternem a návrat k dur-mollovému systému.

Mikrotonální hudba

V době nedávné jsme probírali skladatelskou techniku dodekafonii, která pracuje s chromatickou stupnicí. Pracuje s dvanácti tóny, které si jsou mezi sebou zcela rovni. Na to navážeme tématem zabývající se mikrointevaly. Intervaly, jak všichni dobře víme, jsou vzdálenosti mezi dvěma tóny. Dosud nám známý nejmenší interval je malá sekunda = půl tón. Právě tento půltón se dá dále rozdělit na půl, čímž vznikne čtvrttón. Je zapotřebí si představit, že celý tón má v sobě dva půtóny - půltón má v sobě dva čtvrttóny.

Dodekafonie

Dodekafonie (dodeka = dvanáct). Princip tohoto kompozičního systému je v zásadě prostý. Jeho základem je dvanáctitónová řada. Tato řada ve struktuře skladby zcela nahrazuje jak tóninu, tak i motivickou a tematickou práci. Stává se tedy základem pro veškerý další melodický i harmonický vývoj. Možná zní tento popis příliš komplikovaně, ale v zásadě jde o práci s tóny, které známe již z hudební nauky. Představte si chromatickou stupnici (ta má právě těch 12 tónů) od tónu C: c, cis, d, dis, e, f, fis, g, gis, a, ais, h (c). Tato stupnice se skládá ze všech tónů od c do c. Jak známe z klasické durové stupnice, že půltóny máme mezi 3. 4. a 7. 8. stupněm, zde neplatí. Mezi všemi stupni je půltón. Říkáme tomu zrovnoprávnění všech tónů ve stupnici. Každý z nich má svou stejnou roli a důležitost. Skladba pak dále vzniká tím způsobem, že tóny chromatické stupnice musí být všechny nejprve použity a až poté se mohou ve skladbě opakovat. Ukážeme si na ukázce, kterou máte již poslechnutou přes víkend:-)Bude poznávat notu po notě do té doby, dokud nevyčerpáme celou chrom.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

1. 1. takt: e, f, g
2. 2. takt: des (neboli cis), h, c, a, bé (ais), ges (fis), es (dis), as (gis)
3. 3. takt: d

Napočítali jsme 12 tónů. Nyní již můžeme tuto řadu opět použít. Toto je nezákladnější skladatelský princip tzv. DODEKAFONIE, a proto hudba komponovaná tímto způsobem zní, tak jak zní :-) Zakladatel této techniky je Arnold Schonberg. Výhodou je, že se tato ukázka velice snadno pozná v poslechovém testu...

Charles Ives

Charles Ives (1874 - 1954) byl americký skladatel 20. století, který si vydělával na živobytí jako pojišťovací agent a ve volném čase skládal. Jeho instrumentální skladba Nezodpovězená otázka - The Unanswered Question má orchestraci: dřevěné nástroje, sólo trumpeta, smyčcový orchestr. Dvě tempová pásma: stejné pomalé tempo ve smyčcových nástrojích a zrychlující se tempo ve dřevech. Ve skladbě probíhá překrásný hudební dialog mezi dvěma nástroji. Hudební dialog probíha mezi trubkou a dřevěnými nástroji, dvojice trubka - dechy zazní šestkrát, dialog ukončuje trubka. Tempová označení dřevěných nástrojů (vrchní čtyři řádky): Adagio, Andante, Allegretto, Allegro, Allegro molto, Allegro se zrychlením do Presta. Název skladby vychází z již zmiňovaného dialogu. Trubka se ptá, dřevěné nástroje odpovídají. Tím, že v závěru zazní pouze trubka (otázka) na kterou již nezazní odpověď - název je na světě...

Rytmická stupnice

Rytmická stupnice: užití délkových hodnot od nejdelších po nekratší - od noty celé až po noty šestnáctinové. Pan Honegger zde právě využívá princip postupného zrychlování aniž by měnil tempo skladby. Díky tomuto faktu můžeme zaznamenat přirozené zrychlení a zpomalení lokomotivy.

Hammondovy varhany

Jedním z nejpopulárnějších elektrofonických nástrojů jsou bezesporu Hammondovy varhany. Za jejich vznik vděčíme Laurensovi Hammondovi, který nástroj v roce 1935 představil světu. Hlavním důvodem proč tento hudební nástroj v první polovině 20. století vznikl, bylo nahradit velké, píšťalové kostelní varhany. Uplatnění varhan bylo zejména v divadlech, kinech či ve vojenských kaplích. Jejich charakteristický zvuk se stal velice oblíbený a nástroj se tak začal užívat v populární hudbě. Nedá se jistě přeslechnout výrazné vibrato, které se vyskytuje i v klasické hudbě u melodických nástrojů. To je právě ten specifický zvuk, díky kterému zvuk hamondek dobře známe. Tento zvukový efekt je zapříčiněn tou bednou stojící vedle varhan. Jedná se o tzv. Leslie bendu. V ní je umístěn rotor (to co se otáčí). Zvuk, který je na tuto vrtuli namířen, zní právě s vibratem tak rychle, jak se vrtule otáčí.

Netypické elektronické nástroje

Mezi netypické elektronické nástroje patří:

• Theremin - v roce 1919 vynalezl vědec a hudebník Lev Sergejevič Těrmen (známý též jako Léon Theremin). Hudební nástroj je tvořen dřevěnou skříní se dvěma anténami a je ovládán bezdotykově - pouze pohybem paží, dlaní a prstů v blízkosti antén. Vzdálenost a poloha ruky vzhledem k příslušné anténě ovlivňuje vlastnost zvuku. Pohybem pravé ruky před vertikální anténou se ovládá výška tónu, pohyb levé ruky nad anténou horizontální určuje dynamiku. Zvuk thereminu značně připomíná lidský hlas nebo smyčcové nástroje.
• Trautonium - monofonní elektronický hudební nástroj, který kolem roku 1929 vynalezl německý elektrotechnik a akustik Friedrich Adolf Trautwein. Jeho základem je elektronkový generátor elektrických kmitů produkující signál s pilovým průběhem, který je poté upravován v sadě filtrů. Výška generovaných tónů se řídí změnou odporu prostřednictvím odporového drátu umístěného nad vodorovným kovovým hmatníkem. Hlasitost se ovládá pedálem.
• Martenotovy vlny - Francouzský violoncellista a telegrafista Maurice Louis Eugène Martenot (1898-1980) v roce 1928 př...

tags: #jan #p #muchow #deseti #noty #klavír

Oblíbené příspěvky:

• Třídění odpadu: Praktické rady
• Ochrana ohrožených dětí v ČR
• Průmyslový odpad a recyklace
• Rozvody odpadu v kuchyni
• Co je divize využití odpadu?