Vliv průmyslového znečištění na mikroedafon a půdu

Řepka je celosvětově druhou nejvýznamnější olejninou s produkcí 55 milionu tun semen. Jejím největším producentem je Evropská Unie a veškerá tato produkce bývá v EU i zpracována. Úspěšnost jejího pěstování závisí na výrobní oblasti, vybrané odrůdě, předplodině, systému hnojení a ochrany, intenzity pěstování, zpracování půdy a konečném využití. Výživa rostlin je jednou z hlavních složek agrotechnických opatření, kterou dokážeme ovlivnit. Všechny složky výživy (živiny), pokud jsou v půdě zastoupeny v optimálním množství, umožní zdravý vývoj monokultury.

Analýza dat agrochemických půdních vlastností v porostech řepky ozimé v pětiletém období ukázala, zda systém hnojení v Zemědělské společnosti Chrášťany s.r.o. Racionální využívání hnojiv v zemědělském podniku může zvýšit jeho ekonomickou stabilitu. Analýzou korelace a regrese byly zjišťovány míry závislosti mezi výnosem semene řepky ozimé a obsahem přístupných živin v půdě (P, K, Mg, Ca, S) a pH. Stejná metoda byla použita i při hodnocení výše čistých dávek živin v aplikovaných hnojivech. Podle velikosti koeficientu korelace mezi výnosem semene řepky ozimé a zkoumaných prvků bylo stanoveno pořadí důležitosti živin pro výnos semene.

Potvrdil se předpoklad, že hnojení N bude mít větší vliv na přírůstek výnosu řepky ozimé na půdách s horšími agrochemickými vlastnostmi půd, než na půdách s vyšší zásobou živin a vyhovující půdní reakcí. Ovlivňuje to skutečnost, která z živin je v půdní zásobě v minimu. Při shodné dávce N byl výnos řepky vyšší na půdách s dobrými agrochemickými vlastnostmi. Analýza ukázala na silný vliv K na výnos právě v posledních třech letech. Význam požívání draselných hnojiv v letech 2013 - 2015 stoupá. Větší vliv živin (P, K, Mg) z půdní zásoby na výnos semene řepky ozimé byl v letech 2013 a 2014 s příznivým průběhem počasí, než v letech nepříznivých.

Charakteristika řepky ozimé

Vznikla patrně křížením brukve zelné a brukve řepáku jako tzv. amfiallotetraploid s 38 chromozomy v oblasti středozemního genového centra. Areál pěstování řepky zasahuje do celé oblasti mírného a částečně i subtropických pásů Země. Listy řepky jsou střídavé, peřenodílné, dolní řapíkaté, střední a horní přisedlé, asi ze 2/3 poloobjímavé. Variabilita lodyhy je značná (asi 125-200 cm, byly vyšlechtěny trpasličí a polotrpasličí odrůdy), hustota větvení je specifickým odrůdovým znakem, novější odrůdy se vyznačují intenzivnějším větvením (větve 2. a 3.řádu). Řepka je fakultativně cizosprašná a stavba květu umožňuje uplatnění heterózního efektu. Plodem je šešule s dvěma chlopněmi a blanitou přepážkou, obsahuje průměrně 15-20 semen. Semeno je červenohnědé až hnědočerné, velikost cca 2 mm, HTS 3,75-6,5 g. Pro klíčení vyžaduje 60 hmotnostních procent vody a optimální teplotu +20 až +25 °C.

Tvorba listové růžice je spojena s procesem jarovizace, s fotoperiodickou indukcí a je ovlivněna průběhem teplot, vláhovými poměry a aplikací regulátoru růstu. Růžicový habitus souvisí s tzv. kontrakcí, tj. Tvorba kořenového sytému a příznivý poměr mezi nadzemní a podzemní hmotou pozitivně ovlivňují zimovzdornost, odolnost proti suchu, stabilitu porostu a tvorbu výnosu. Hloubka zakořenění se pohybuje od 110 do 175 cm. Přibližně 80 - 90 % kořenové hmoty se nachází v orniční vrstvě a menší část v hlubších od 22 do 45 cm. Obsah živin v kořenové hmotě, resp. zpětný transport živin je u řepky významným činitelem z hlediska bilance příjmu a exportu živin. Dlouhé kořenové vlášení umožňuje prokořenění půdních částí, jsou takto vázány živiny, hlavně dusík a je zabráněno jejich vyplavování a kontaminaci spodních vod. Hnojení rovnoměrným rozmístěním živin v celém orničním profilu působí stimulačně, luxusní zásobení půd dusíkem snižuje intenzitu zakořeňování a přednostně ovlivňuje tvorbu nadzemní hmoty spolu s nadbytkem vláhy (Baranyk et al.,2007). Ontogeneze ozimé řepky se uskutečňuje ve dvou vegetačních obdobích. V podzimním období se tvoří vegetativní orgány - kořenový systém a listová růžice. Asimiláty se shromažďují v kořenové hmotě a hypokotylu, tyto zásobní látky jsou již na podzim využívány pro tvoru základu generativních orgánů. Při dlouhé podzimní vegetaci kolem 70 - 90 dní a včasném otevření jara ještě v podmínkách krátkého dne je inhibován dlouživý růst a intenzivně probíhá diverzifikace květních základů.

Čtěte také: Dopady průmyslu na životní prostředí

Klimatické a půdní podmínky

Klimatické podmínky pro pěstování řepky ozimé jsou limitované nadmořskou výškou, ročním úhrnem srážek a sumou teplot. Ideální klimatické podmínky pro pěstování řepky ozimé a její stabilitu jsou přímořské oblasti Atlantického oceánu, Severního nebo Baltského moře a v povodí velkých západoevropských řek Rýna, Seiny a Labe. Čím dále na východ je její pěstování rizikovější vlivem vyzimování, nízké vzdušné vlhkosti a vlivem suchého letního počasí (Baranyk, 2010). Nejvyšší republikové výnosy nad 3 t/ha semene řepky byly dosaženy v letech 2004, 2007, 2009, 2013, 2014. Tyto roky byly zaznamenány většinou s dlouhou podzimní vegetační dobou, mírnou zimou, bohatými srážkami a nižšími teplotami v době kvetení.

Vhodné půdy pro řepku jsou hluboké činné půdy v dobrém strukturním stavu, s vysokou vodní kapacitou, neutrální až slabě alkalické reakce. Na kyselejších půdách a na půdách s nižší půdní úrodností je podmínkou vysoké intenzity výroby zlepšení poměru vody a vzduchu v půdě, úprava půdní reakce a obohacení půd organickým substrátem. Produkce velkého množství biomasy kořenů i nadzemní hmoty spolu se zpětným transportem živin na konci vegetační doby je sama řepka významným činitelem při zlepšování půdní úrodnosti. Na půdách lehčích, písčitých je tvorba výnosu závislá na množství a rozdělení srážek v průběhu vegetace. Na těžších půdách trpí řepka často nedostatkem vláhy vlivem jejich horší zpracovatelnosti v období zakládání porostů. Nevhodné půdy jsou extrémně těžké, zamokřené nebo extrémně lehké, písčité, oglejené půdy s vysokou hladinou podzemní vody. Řepce vyhovují stanoviště s ročním průměrem teplot 7-9 °C a srážek 450 až 700 mm a nadmořská výška do 650 m. S ohledem na mohutný kořenový systém je řepka rostlinou relativně suchovzdornou. Citlivá je na nedostatek vody v období od zasetí, tj. od srpna do listopadu.

Vliv předplodiny a zpracování půdy

Vysoká předplodinová hodnota řepky ozimé je výsledkem celoročního vlivu porostu s vysokou pokryvností listoví a hlubokým, rozvětveným kořenem na fyzikální vlastnosti půdy v celém orničním profilu, návratnost živin ve formě dobře rozložitelných sklizňových zbytků. Je vhodnou plodinou do intenzivních obilnářských osevních postupů, kde přerušuje a napravuje nepříznivé vlivy vznikající pěstováním obilnin (zvýšený tlak chorob, zhoršení fyzikálních a chemických vlastností půdy, nekvalitní organické zbytky). Redukované zpracování půdy před setím řepky ozimé, ji vystavuje zvýšenému tlaku výdrolu, riziku přenosu houbových chorob a nedostatečně omezuje životní cykly škůdců. Častá vláhová nejistota na přelomu srpna a září zapříčiňuje špatné vzcházení a pomalý počáteční růst, který na podzim není řepka schopna kompenzovat kvůli nižším teplotám (Baranyk et al., 2007).

Pokusy různých variant technologie pěstování řepky ozimé v roce 2014/2015 na Červeném Újezdě ukázaly na vyšší výnos semen při „strip - páskové hloubkové kypření“ výsevu do podmítky kombinovaný s vyšším výsevkem. Rozdíl byl ve větším počtu šešulí na jedné rostlině (Cihlář et al., 2015). Pásové zpracování půdy při setí se současným uložením hnojiva do hloubky 10 až 15 cm vykazuje značný vliv na produkci semene řepky. Hloubka uložení hnojiva do 10 cm až 15 cm pozitivně ovlivnila výnos semene řepky v běžném roce, v suché sezóně byl výnosový rozdíl ještě vyšší (Wei et al., 2015). Vliv pórovitosti půdy na výnos semene je odlišný podle způsobu zpracování půdy. Nejvyšší výnos semene řepky v konvenční technologii byl zaznamenán při pórovitosti 42 %, minimalizační technologii při pórovitosti půdy nad 43,5 % a bezorebné technologii nad 41 % (Žák, 2015). Poloprovozní pokusy založené v roce 2012 a 2013 na pozemcích Agra Řisuty, s.r.o., na Slánsku s různou šířkou řádků při zakládání porostů řepky ozimé ukázaly, že širší řádky než standartních 12,5 cm nemají prokazatelný pozitivní vliv na výnos semene řepky.

Hnojení řepky ozimé

Odběrový normativ živin na výnos 1 t semene řepky a odpovídající množství slámy je následující 52-59 kg N, 11-18 kg P, 40-50 kg K, 30-38 kg Ca, 4-6 kg Mg, 12-16 kg S, 140-170 g Fe, 60-80 g Zn, 60-100 g Mn, 18-25g Cu, 2-6 g Mo, 75-110 g B (Vaněk et al.,2007). Tímto odběrem se řadí mezi velmi náročné plodiny. Dynamika odběru živin je dána jejím intenzivním růstem brzy na jaře a pokračuje až do období květu. Příjem dusíku a draslíku je nejintenzivnější v období dlouživého růstu, butonizace a kvetení. V době tvorby šešulí a zrání je příjem obou živin již malý a rostlina redistribuuje živiny z listů a stonků do šešulí a semen. Příjem fosforu, hořčíku a síry je rovnoměrný a vrcholí po odkvětu. Je zřejmé, že řepka přijme velké množství živin v období asi osmi týdnů. Je nutné, aby potřebné živiny měla v této době k dispozici (Vaněk et al., 2007).

Čtěte také: Odbor Průmyslové Ekologie

Většina živin spotřebovaných pro růst a vývoj rostliny je přijata prostřednictvím kořenů, jen malá část se dostává do rostliny nadzemními zelenými částmi, tj. především listy. Hnojení statkovými hnojivy je vhodné k předplodině. Slamnatý, nevyzrálý, špatně skladovaný hnůj by k řepce neměl být používán vůbec. Dávka hnoje přímo k řepce ozimé činí 20-30 t/ha. Kejdu je možné aplikovat na strniště obilní předplodiny, i na drcenou slámu a okamžitě zapravit. Dávka kejdy skotu by neměla přesáhnout 35 t/ha, u kejdy prasat 30 t/ha a u kejdy drůbeže 15 t/ha. Je nožné aplikovat kejdu i na podzim ve fázi 4. - 6. pravého listu, max. 8-10 t/ha, na jaře v dávkách do 20 t/ha (Baranyk et al., 2010). Hnojení N před setím v dávce 20-40 kg/ha v minerálních hnojivech se neprovádí jen v případě, kdy bylo použito organické hnojení přímo k řepce, je předplodinou víceletá pícnina nebo na úrodných stanovištích, zejména při orebním zpracování půdy. Při zapravení slámy z předchozí obilniny je nutno použít vyrovnávací dávku poměru C:N. Na 1 slámy je potřeba cca 4-6 kg N v minerálních hnojivech. Kritériem pro určení dávky N v podzimním období je způsob zpracování půdy. Při orbě se v důsledku intenzivnější mineralizace organických látek v půdě zpřístupní o 20-40 kg N na hektar více než při minimalizačních technologiích, podmínkou je však dostatečná vlhkost půdy. U minimalizačních technologií se doporučuje plošná předseťová aplikace N, případně hnojení „pod patu“ nebo přihnojení v průběhu podzimu. Doporučená hnojiva Amofos, NP roztok, ledek amonný s vápencem, dusičnan amonný, síran amonný, DAM, močovina, DASA (Baranyk et al., 2010).

Hnojení v průběhu podzimní vegetace je vhodné na slabé porosty na konci září a počátkem října v dávce 20-40 kg N/ha (LAV, LV, DASA, SAM, DAM), jestliže nebylo hnojeno před setím. U bezorebných technologií se zapravením slámy v kombinaci s pozdním vzcházením lze použít hnojivo UreaStabil v dávce 30-40 kg/ha. Jarní hnojení N je rozhodující pro výnos, uplatňuje se systém dělených dávek v závislosti na dosaženém výnosu, předplodině, organickém hnojení a půdně-klimatických podmínkách. Druhou dávku hnojení aplikujeme 14 dní po 1. hnojení. Celková dávka v minerálních hnojivech je 120-200 kg N/ha. Doplnit bychom měli jen rozdíl mezi celkovou spotřebou rostlin a množstvím, které poskytuje půda. Při stanovení dávky se vychází z půdně-klimatických charakteristik stanoviště, obsahu Nmin. v půdě, biologické kontroly stavu porostu po zimě a ze znalostí biologie pěstované ...

Čtěte také: Příklady průmyslového ohrožení přírody

tags: #průmyslové #znečištění #mikroedafon #vliv #na #půdu

Oblíbené příspěvky:

• O IV. železničním koridoru a trati Sudoměřice - Votice
• Emise Státní symboly od Milana Hegara
• Brouci v Česku
• Řešení problému psích výkalů
• Rizika skládky Rakovice a azbestu