Díky izolaci, v jaké Japonsko jako ostrovní stát dlouhou dobu žilo, se Japonci stali mnohem vnímavější k přírodě. Nejlépe to můžete pozorovat na jaře, kdy začínají kvést stromy, a potom na podzim, kdy se listí barví dožluta a do barvy krve.
Sakura (japonská třešeň) je v Japonsku označována za národní strom, asi jako v Čechách lípa, takže ji můžete vidět téměř na každém kroku. Do Japonska byla dovezena z Číny, kde byla uctívána jako symbol ženské krásy a ženskosti vůbec. V Japonsku je tomu jinak, zde se na sakuru hledí jako na symbol života a jeho pomíjivosti, a to vzhledem k velmi krátké době kvetení tohoto stromu. Jaký význam přikládají Japonci tomuto stromu, je patrné i z toho, jak úpěnlivě sledují dobu, kdy začíná kvést.
Také jsem jeden den vyrazila pozorovat rozkvetlé sakury, a to do jednoho z nejznámějších tokijských parků. Při vstupu do aleje se vám z hrdla vydere vzdech, jak ohromující je to nádhera, ale možná i překvapení nad davem lidí proudícího alejí. Zastavit se znamená schytat ránu do zad. Ale rozladění nad tím, že se musíte mačkat v zástupu, vám mnohonásobně vynahradí pohled na trsy bílých a růžových květů, přes které téměř není vidět obloha.
„Hana“ znamená sice všeobecně květy, ale v tomto případě to je jarní záplava květů japonských třešní sakura. Ty kvetou právě převážně od konce března po celém Japonsku. Tento svátek květů je v Japonsku celonárodně velmi velmi oblíbený. Od konce února sledují všichni předpovědi meteorologického ústavu, aby si mohli čas v období hanami co nejlépe naplánovat a užít.
Po prvních pár květech se všechny sakury velmi rychle zahalí do něžné krásy převážně světle růžových či bílých šatů z miliónů květů. Některé druhy sakury mají květy v barvě tmavě růžové, žluté i téměř zelené. Květy ale vydrží na stromech jen týden nebo dva, než začnou hustě padat k zemi.
Čtěte také: Česká ochrana přírody
Květy sakur jsou v Japonsku považování za symbol pomíjivosti života. Dá se tedy říci, že hanami je i svátek wabi-sabi - oslavou pomíjivosti času. Každý si chce proto užít tu dočasnost této krásy. A tak celé rodiny nebo skupiny přátel i kolegů vyráží do parků obvykle na piknik, popřípadě jakousi zahradní party pod „růžovou oblohou“, která se může protáhnout až do noci.
Hanami, doslova pozorování květů, je jeden z nejpopulárnějších jarních festivalů v Japonsku. V současnosti se v Japonsku od dubna do května pořádají pikniky přátel, rodin či kolegů z práce pod sakurovými stromy. Účastníci si pochutnávají na domácích či kupovaných delikatesách, popíjejí saké, zpívají, baví se, a hlavně pozorují pomíjivou nádheru přírody, která se probouzí po zimním spánku. Prchavá krása růžových květů povzbuzuje k radosti ze současného okamžiku a symbolizuje konečnost života jako takového.
Avšak pozorovat sakury neznamená pouze korzovat pod rozkvetlými stromy. Základním způsobem, jak se kochat nádherou květů, je sed, leh a hlavně dobré jídlo k tomu. Ale musím zklamat ty, kteří by si prostě jen tak v poledne vzpomněli, že si svůj oběd půjdou sníst pod sakuru. Prostory vyhrazené k sezení, ležení a podobně se rezervují dlouho dopředu. Některé z plachet nesou dokonce názvy firem, aby bylo jasné komu patří.
Dalším krásným způsobem, jak se nejlépe kochat rozkvetlými stromy, je vyjížďka po řece Sumidě, kterou obklopuje tisíc stromů těchto třešní. Podívaná je to opět okouzlující, a to dokonce i přesto, že je loď opět obsazena do posledního místečka k sezení i stání. Samozřejmě je možné řeku proplout i pohodlněji než na parníku vozícím turisty, a to pronajmout si vlastní loď. To často dělají firmy, různá sdružení a skupiny přátel, kteří pak loď nechají zakotvit před nejkrásnější vyhlídkou a na parníčku si uspořádají party.
Prvním kvetoucím stromem v Japonsku je na přelomu února a března ume, neboli švestka, ale také je to výraz pro japonskou meruňku. V japonském kalendáři se toto období označuje jako Ume matsuri, tedy slavnost švestek (meruněk). Když v tomto období jdete do parku, je v něm spousta lidí, kteří korzují mezi stromy, přičichávají ke květům, fotí je, vysedávají pod nimi a kochají se.
Čtěte také: Znaky života
Japonské zahrady ale inspirují zahradní design po celém světě již mnoho desetiletí. Kolem nás vzniklo v posledních desetiletích několik zahrad a parků v japonském stylu s volným přístupem pro veřejnost. Najděte si nějakou ve své blízkosti, navštivte ji a nechte na sebe působit duch tohoto místa. Japonské zahrady byly po celá století zásadně ovlivňovány náboženskými vlivy, jako šintoismem, buddhismem nebo taoistickou filozofií. Mají své zákonitosti, tradice, filosofie, specifické prvky.
Vše zapadá do jednoho celku. Všechno v zahradě by mělo být vyvážené, ale ne nutně rovnoměrné. Tato rovnováha je více soustředěná na prostor a na to, jak jednotlivé prvky zahrady spolu tvoří celek, méně pak na symetrii. Prostor by měl být použit...
Vzhled typické zenové zahrady se vzpírá klasické definici „zahrady“ v téměř každém běžném slova smyslu. Není to místo, kde najdete řady svěžích stromů, kde kolem lánu svěže zeleného trávníka září záplava květin všech možných barev. Přesto, zenové zahrady si získávají v naší společnosti stále větší oblibu. Nabízejí totiž něco jiného. Něco co v dnešní uspěchané době hledáme.
Japonci pro tento typ zahrad používají výraz „kare sansui“, což v doslovném překladu znamená „suché hory a vody“ neboli „suchá krajina“.Tento typ zahrad je klasickým typem meditačních zahrad. V Japonsku jsou populární již od 14. století a to hlavně díky zen buddhistickému mnichovi, učiteli a staviteli zahrad - Soseki Musó. Suché kamenné zahrady byly tehdy používány pouze buddhisty jako nástroj pro meditaci. Z tohoto důvodu se většina autentických japonských skalních zahrad - kare sansui - pro nás zenových zahrad - nachází v prostoru buddhistických klášterů.
Rostlinný život je v typické suché/zenové zahradě minimální, často až nulový. Písek, štěrk a kámen zde mohou být dokonce jedinými prvky, kterými je znázorněna představa celé krajiny, oceánu (pískem či štěrkem), ostrovů, skal a hor (kameny různých velikostí). V zenových zahradách bývá nejpatrnější pro japonské zahrady typická čistota a rovnováha prostoru (viz Aspekty japonských zahrad).
Čtěte také: Zimní příroda
Zenové zahrady jsou zamýšleny jako osobní projekt, který odráží vlastní vnitřní reflexe. Bílý písek nebo štěrk jsou uhrabávány do vždy originálního vzoru majitelem zahrady. Líbí se vám představa malé svatyně klidu a pohody - malý zen prostor pár kroků od vašich dveří, přímo na vaší zahradě?
Základní přísadou, kterou budete potřebovat, je malý, dokonce klidně až miniaturní pozemek; množství písku (čím je bělejší, tím lépe) nebo drobného štěrku na pokrytí země (pod obé doporučujeme položit zahradní textilní fólii), nějaké kameny různých tvarů a velikostí. Pro začátek se příliš netrapte okamžitým správným výběrem kamenů. Ideální zenová zahrada se vyvíjí a zlepšuje s plynutím času. Možná přidáte i nějakou tu suchomilnou rostlinu či keř nebo kamennou lampu či malou sošku Buddhy (nebo jiný typický prvek japonských zahrad). Je to postupný proces, omezený jen tím, kolik času tomu chcete dát. A na rozdíl od květinové nebo zeleninové zahrady vaše zenová zahrada nepotřebuje vodu … jen iluze vody bude stačit.
Symbol Jin jang je komplexní vztahový koncept, který se vyvíjel v čínské kultuře po tisíce let. Představuje dualitu, dvě části jednoho celku, které jedna bez druhé nemohou být. Jsou si navzájem opačné, a přesto se doplňují, tak jako bychom nepoznali světlo nebýt temnoty. Jednoduše řečeno, tento myšlenkový konstrukt vychází z představy, že vesmír je řízen kosmickou dualitou, a principy obou energií lze pozorovat v přírodě.
Koncept Jin jang má původ v prastaré čínské filozofii, a značí, že tato dualita je obsažena v každé živé i neživé věci. Jin představuje temný element, spojený s ženským principem, nocí a pasivitou. Jang je světlý element spojovaný s mužským principem, aktivitou a dnem. Ani jeden z nich nemůže být nikdy absolutní, proto temnota obsahuje malý střípek světla a naopak. Všechno bytí na světě má svůj protiklad, který nikdy není naprostý, protože protiklady jsou na sobě závislé. Den nemůže být bez noci.
Významní filozofové své doby Lao-c´ a Konfucius začleňovali princip jin jang do svého učení, a zhruba v této době se stává důležitou součástí taoismu. Podle této filozofie (taoismus) by měla být dualita nejen obsažena ve všech věcech, ale měla by být vždy v rovnováze, ani jedna z jejich částí není dobrá ani zlá. Tato myšlenka odpovídá typické čínské víře v cyklický běh událostí od zrození po zánik a znovuzrození.
Je to opravdu velmi známý symbol, se kterým jste se pravděpodobně již mnohokrát setkali a viděli jste jej na špercích, oblečení, v knihách a jiných místech. Znak má kruhový tvar složený ze dvou polovin rozdělených zvlněnou čarou. Obě poloviny se tak proplétají spirálovou křivkou. Jedna polovina je černá, jinová a druhá bílá, jangová.
Význam symbolu Jin jang postupně pronikl do všech aspektů čínského smýšlení, ovlivnil způsob myšlení, filozofii, astrologii i medicínu. Tradiční čínská medicína věří, že v těle musí být síly jin a jang v rovnováze, aby byl zdráv i člověk.
Používáním či nošením symbolu si připomínáme, že vše na světě je nakonec vždy v rovnováze, že dobré není bez zlého a světlo nemůže existovat bez temnoty. Kontemplace může napomoci s uvědoměním si podstaty obou stránek světa a přijetím světlé i temné stránky života, které k sobě neodmyslitelně patří. Protože se symbol vztahuje k rovnováze, měl by svému nositeli přinést duševní klid a vyrovnanost, které jsou mu vlastní. Měl by tak napomáhat i k odstraňování stresu a neklidu. Protože je to unisex symbol, mohou jej nosit a používat muži i ženy bez rozdílu.
Slovo Mottainai můžete použít, když chcete říci „Ach, jaké to zbytečné plýtvání!“. Můžete jej použít stejným způsobem jako anglicky mluvící svět používá frázi „What a waste!“ Když někdo vyhazuje jídlo. Když má někdo plnou skříň oblečení, které ani nemá šanci unosit a nakupuje další a další. Když někdo nechá zbytečně téct vodu. Ale i to, když někdo nevyužívá svůj potenciál a plýtvá svým časem na nedůležité věci. Jde o myšlenku, že všechno má svůj účel a je důležité pokusit se věci plně využít.
Přesto, nedá se říci, že by podstata myšlenky Mottainai byla pouze japonská. Všichni si pamatujeme, když na nás v dětství rodiče doma naléhali, abychom snědli veškeré jídlo na talíři a neplýtvali.
Přesto, že příběh o vzniku myšlenky Mottainai patří do dávného a dalekého starověku, v současné době se tento koncept znovu probouzí. Jen za jiným účelem. Koncept Mottainai nás totiž učí zhodnocení všech zdrojů.
Mushin je duševní stav/rozpoložení, kdy je vaše mysl prázdná od všech myšlenek, všech tužeb, představ a předpokladů. Když je vaše mysl jasná, jste osvobozeni od svého ega a jste schopni jednat spontánně a plynule bez emocí a zaváhání. Disciplína a vědomí současného okamžiku jsou pro tato umění velmi důležité. Skrz mushin dosahují umělci nebo bojovníci velké koncentrace a citlivosti.
Člověk je absolutně volný, aby jednal a reagoval na situace bez obav a bez vyrušování od vnějších faktorů. V tomto bodě nespoléhá na to, jaký si myslí, že by měl být další pohyb, ale jaké jsou jeho přirozeně vytrénované reakce, nebo co cítí intuitivně. Ale určitou verzi mushinu můžeme najít v mnoha různých uměních a disciplínách po celém světě. Například takový atlet na dráze také zažívá určitou formu mushinu. Musí se oprostit od vědomého přemýšlení, aby „pouze“ běžel.
Japonská kultura je plná hlubokých významů a symbolů, které se odrážejí v přírodě a umění. Ať už se jedná o pomíjivost sakurových květů, rovnováhu v zenových zahradách, úctu ke zdrojům skrze koncept Mottainai nebo stav mysli bez myšlenek - Mushin, tyto aspekty nám mohou nabídnout inspiraci a hlubší pochopení světa kolem nás.
tags: #japonské #znaky #v #přírodě #význam