Zima je ta tam a s jarem přichází nový život. Tak jako každý rok. Pojďte si s námi shrnout, jaké nejdůležitější procesy můžeme s příchodem nové sezóny pozorovat v přírodě, na našich zahrádkách, ale i v našich domovech. Jaro je totiž mnohem víc než jenom obligátní kuřátka, králíčci a petrklíče. Kdepak. Jaro je velká věc, která se týká úplně všech. I nás.
Letošní zima nebyla opět moc příjemná a „zimní“, a tak už se všichni turisté, cyklisté a milovníci přírody bezesporu těší až je příjemné počasí zláká na oblíbené procházky po našich lesích.
Biosféra Země se nevratně vyvíjí a spolu s ní procházejí vývojem i ekosystémy různé úrovně a komplexity. Popis struktury a funkce ekosystému je záležitost vysoce komplexní a komplikovaná, zatím v úplné podrobnosti neproveditelná.
Lužní lesy a Pístecký les
Biologicky velmi hodnotný komplex pravidelně zaplavovaných lužních lesů s odstavenými říčními rameny, periodickými mokřady a tůněmi je Pístecký les. Pístecký les patří mezi nejrozsáhlejší a nejzachovalejší lužní lesy dolního toku Ohře. Lesy vynikají mimořádně floristicky pestrým bylinným podrostem v časně jarním a jarním aspektu. Hojný je zde výskyt některých vzácných a zvláště chráněných rostlinných druhů (Scilla vindobonensis, Leucojum verum).
Na lokalitě se také vyskytuje početná populace druhu lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus). Management na lokalitě se řídí schváleným plánem péče pro přírodní rezervaci Pístecký les. Dlouhodobým cílem managementu je zachování jednoho z posledních hodnotných komplex lužního lesa s téměř přirozeným charakterem na dolní Ohři, zachování masového výskytu vzácných druhů lužních rostlin (bledule jarní, ladoňka dvoulistá) a zachování velkého druhového spektra avifauny s vysokým zastoupením zvláště chráněných druhů.
Čtěte také: Jarní příroda a květy
Dalším cílem péče o území je postupná přeměna části políček s vysokou hladinou spodních vod, situovaných v rámci lužního lesa na louky a postupné převádění měkkého luhu na tvrdý (podpora dub, javor, jasan na úkor topolu, olše a vrby).
Pístecký les je využíván k intenzivnímu chovu bažantů. Činností chovatelů jsou lesní porosty fragmentovány na menší celky a na vykácených plochách jsou pěstovány krmné plodiny, především kukuřice. Tento faktor má společně s lesním hospodařením nejvýraznější vliv na zhoršování stavu porostů. V tomto ohledu jsou nezbytná zásadní omezení. Oblast je také hojně využívána k rekreaci, zvláště v okolí řeky. Negativně působí roztroušená chatová zástavba, poškozování břehových porostů rybáři, skládky odpadků atd.
Dalším limitujícím faktorem pro přirozená nivní společenstva je umělá regulace výše vodní hladiny v řece.
Kulturní lesy
Jedná se o nejčastější typ lesního ekosystému v české přírodě. Jedná se zejména o monokulturní smrčiny. Tyto lesy ale mají nezanedbatelný význam pro rekreaci a výraznou protierozní funkci. Kulturní i přirozené lesy plní krom rekreační a protierozní funkce i funkci jakési zásobárny vody. Dokáží totiž rychleji pohltit, ale pomaleji vydat srážkovou vodu než volná krajina a zpomalí tak možné povodně.
Více jak polovina lesů u nás jsou kulturní smrčiny. Stejnověké monokultury smrku jsou díky mělkým kořenům velice náchylné k vichřicím, námrazám, návalům sněhu a podobným kalamitám. V těchto lesích je, oproti druhově a věkově rozmanitějším lesům, i méně podrostu, tedy méně možností potravy a úkrytu pro zvířata.
Čtěte také: Jarní inspirace
Vzhledem k tomu, že zde není hustý křovinatý porost, jsou kulturní lesy velice dobře přístupné lidem, kteří do lesů chodí relaxovat a načerpat nové síly. Velmi významnou roli hrají tyto lesy při ochraně půdy proti erozi. Silné kořeny stromů totiž dokáží tomuto problému zabránit.
Kulturní lesy jsou pěstované ve školkách ze semen. Podle stáří lze mladý les rozdělit na mlazinu, tyčkovinu, laťkovinu a kmenovinu. Z počátku se udržuje prořezávku, později probírkou. Kulturní lesy jsou pěstovány zejména za účelem produkce dřeva. Těžba se zde provádí buď holosečí nebo výběrovou těžbou. Citlivě provedená malá hloseč může pomoci při přirozené obnově lesa ze semen ponechaných stromů. U listnáčů se lze setkat i výhonky vyrostlými z pařezů.
Flóra a houby
Již jsem se zmínila o tom, že v kulturních lesích je méně rostlinného podrostu než v přirozených lesích. Především v listnatých lesích můžeme hlavně na jaře najít polšťáře kvetoucích rostlin, které v tomto období mají ještě dostatek světla na svůj růst. Nezastiňují je totiž listy stromů. Můžeme zde najít například kyselý šťavel, v mokřejších oblastech můžeme narazit na typicky jarní sněženky či bledule nebo také silně vonící, svým vzhledem však nenápadnou orchidej vemeník dvoulistý. Ten ale kvete v létě. Typické nejen pro tyto lesy jsou samozřejmě houby.
Díky náchylnosti na škůdce jsou nedílnou součástí lesů feromonové pasti, do kterých se lákají samečci dřevokazných brouků na feromony samiček. Takové kalamitní přemnožení lýkožrouta či podobných brouků může zlikvidovat vyrostlý, mnohahektarový les. Samičky pod kůru kladou vajička. Larvy z nich vylíhlé si pak vykusují do lýkové části chodbyčky, čímž přeruší lýkové pletivo a strom začne usychat. Zdravý strom se dokáže bránit zalitím těchto chodeb pryskyřicí, ale pokud je oslaben, například špatným ovzduším, velice snadno podlehne.
Fauna
V lesích obecně žijí druhově rozmanitá společenstva živočichů. Pro smrkové monokultury to však tolik neplatí. Je to zapřičiněno malou nabídkou potravy a mnohde i úkrytů. Nejvíce života spatříte zejména na okraji lesa a na pasekách. V centrální části lesa pak naleznete většinou jen drobnější živočichy jako jsou pavouci, korýši, hmyz. Z obratlovců jsou nejnápadnější ptáci.
Čtěte také: Tipy na jarní hry
Les je ideálním místem k odpočinku a relaxaci, proto, pokud máte tu možnost, navštěvujte je co nečastěji. Pokud budete patřičně tiší a pozorní, určitě se Vám podaří spatřit nebo uslyšíte nejednoho obyvatele tohoto prostředí a přijdete domů plní nové energie.
Šumava a kůrovec
Kůrovcem zničený les na hřebenech Šumavy značně nepříznivě ovlivnil lesy, charakter krajiny a celou přírodu. Plocha kůrovcem zničených lesů na Šumavě je již natolik rozsáhlá, že se nyní musí hodnotit její vliv nejen na lesy samotné, ale i na celé přírodní prostředí vůbec.
Mikroklima lesů
Jde o důležité meteorologické charakteristiky, kdy mrtvý les ovlivňuje mikroklima uvnitř odumřelých lesních částí. Je to např. vlhkost uvnitř porostů, neboť jen rozložení srážek je ve srovnání s dosavadním stavem živých porostů odlišné. Koruny mrtvých stromů nezadržují vertikální srážky, také horizontální srážky jako mlhy probíhají jinak a ukládají se do jiných míst. Značné rozdíly již vznikly a dále se budou prohlubovat, pokud jde o teploty.
Hydrické podmínky
Zvláště významné je zhoršení hydrických podmínek. Proti stavu se zdravým lesem již nyní vznikají rozdíly při ukládání sněhových srážek v mrtvém lese. Vysoké stromy, které sníh zadržovaly, mizí a vítr sníh odnáší jinam. Slunce pak zbylou sněhovou pokrývku rychleji rozehřívá a tání je rychlejší, voda pak místo vsáknutí do země odtéká po povrchu. To může změnit a výrazně zhoršit odtokové poměry a působit jarní povodně. Měření v NP Šumava (NPŠ) prokazují, že kulminační průtok z mrtvého lesa je 28krát vyšší než z lesa zeleného. Během suchého období odtéká naopak z mrtvého lesa třikrát méně vody než z lesa zdravého.
Mrtvý les zhoršuje kvalitu vody, zvyšuje její kyselost (pH) o 11 % a rozkladem mrtvé dřevní hmoty na zemi stoupá obsah oxidů dusíku (NOx), čímž se zhoršuje i jakost pitné podzemní vody.
Obnova lesa
Na MŽP převládají názory, že se plochy mrtvého lesa samy přirozeně obnoví a zmladí takovými dřevinami, které zaručí jejich přirozené složení. Doposud bylo zjištěno v mrtvém lese v NPŠ po kůrovci 214 ks náletových stromků o výšce nad 1 m na 1 ha, což je sotva desetina potřeby. Na plochách v mrtvém lese jsou sice i stromky nižší, ale jejich další existence je vzhledem k buřeni, zvěři, sněhu a mrazu nejistá. Nový nálet nemůže vzniknout, poněvadž dospělé plodící smrky zničil brouk.
Škodlivé látky v ovzduší
Mrtvý les po kůrovci zhoršuje čistotu ovzduší, a to nejen na území NPŠ, ale i daleko za jeho hranicemi. Hřebeny zalesněné Šumavy zajišťují filtraci ovzduší, neboť husté koruny stromů zachycují plynné i tuhé znečišťující látky ve vzduchu.
Lesnické zásahy
Jakmile se však proti kůrovcům po nátlaku MŽP přestalo zasahovat, začaly lesy hromadně usychat, kůrovec se stále více množil, a zásahy musely být proto silnější. Z toho vyplývá, že silné zásahy způsobilo právě MŽP a nyní se farizejsky snaží z tohoto postupu obvinit lesníky. Přemnožený kůrovec nyní ničí i vysokohorskou kleč, která je důležitou součástí rašelinišť.
Úbytek ptačích druhů
V mrtvém lese po žíru kůrovce však dochází k značnému úbytku velkého počtu ptačích druhů. Tak např. jen do roku 1999, tedy pouze za 3 roky existence mrtvého lesa se ve srovnáním s lesem zdravým snížil počet 56 druhů ptáků na 22 %. Dnes při prohlídce mrtvého lesa po kůrovci se s ptáky nepotkáte.
Vliv abiotických a biotických faktorů
Každý ekosystém je charakterizován souborem abiotických a biotických faktorů jež určují do značné míry jeho možnosti, především z hlediska produkčních možností autotrofních organismů a tím dávají předpoklady pro počátek potravních řetězců a potravních zdrojů pro organismy heterotrofní.
Sucho a vysoké teploty v posledních letech způsobují hlavně na jižních svazích plošné odumírání jehličnatých porostů a silné poškození listnatých dřevin (prosychání korun, korní spály). Jehličnaté porosty jsou druhotně napadány kůrovci. Vítr působí větší škody pouze v kombinaci se silným zamokřením (ať už při dlouhodobých srážkách nebo při silné oblevě) a u nevhodně otevřených porostů.
Mezi nejvýznamnější hmyzí škůdce v podmínkách lesního družstva se řadí lýkožrout smrkový, lýkožrout lesklý, obaleč dubový, klikoroh borový, korovnice smrková, tesařík modřínový, bělokaz březový a bělokaz dubový. Citelným problémem jsou také hniloby na lesních dřevinách, které způsobují tyto druhy hub: dřevomor kořenový, kořenovník vrstevnatý, ohňovec pilátův, ohňovec borový, pevník krvácející, popraška smrková, troudnatec kopitovitý a václavka smrková.
Protože došlo v nedávné době k výraznému snížení stavů zvěře, škody jí způsobované v současné době nedosahují takových rozměrů, jako v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy jelení zvěř silně škodila okusem a loupáním. Přesto i nyní se v některých lokalitách vyskytují škody okusem na kulturách, a proto je nutno tyto oplocovat.
Škody člověkem jsou různé. Z obecných, které se vyskytují všude, můžeme jmenovat krádeže dřeva, pytláctví, zakládání černých skládek. Specifické pro oblast Chřibů, jsou škody způsobené několikanásobným zvýšením návštěvnosti našich lesů.
Ekosystémy a jejich charakteristiky
Ekosystémy mohou být uspořádány hierarchicky, tj. Lze tak postupovat z planetární, globální úrovně na úroveň kontinentální, regionální (na ploše měřitelné zhruba tisíci km2), chorickou (plocha tisíců ha, krajinná úroveň) a topickou (jednotlivé lokality). Je možno definovat subekosystémy, jež jsou součástí ekosystémů vyššího řádu (rákosina v rámci ekosystému rybníka, smrkový porost v rámci lesního komplexu), popřípadě supraekosystémy, zahrnující naopak ekosystémy nižšího řádu (ekosystém krajiny zahrnující lesní porosty).
Ekosystémy se tedy většinou nacházejí ve stavu dynamické rovnováhy. Přes obměnu složek ekosystémů, růst, vývoj a odumírání organizmů i přes značné energetické, látkové a informační toky ekosystémy zůstává struktura a funkce na zhruba stejné úrovni, nebo prochází v určitých periodách předpovídatelnými a vyrovnanými cykly.
Koloběh živin
V procesu fotosyntézy je stavba biomasy těsně spjata s dostupností minerálních živin pro tuto stavbu nutných. Mikroorganismy - návrat organicky vázaného dusíku do výchozích anorg. sloučenin.
Mikroorganismy - návrat organicky vázaného dusíku do výchozích anorg. sloučenin. Mikroorganismy - návrat organicky vázaného dusíku do výchozích anorg. sloučenin. - Mo, Fe- nutný dostatek těchto prvků) energie dodávána respirací, (opt. teplota 20-30 °C, min. Obsah v rostlině: 0,1-1% , prům. Příznaky nedostatku:většinou latentně - nízký obsah v rostlině - snížená úroveň biochem. výrazněji se projeví za chladného, nebo suchého počasí. zakrslost, tmavě zelené, nebo bronzově fialové zbarvení, zasýchání špiček jehlic u jehličnanů, omezený růst letorostů.
Složky ekosystému
Lze vylišit složku nadzemní části vegetace, podzemní části vegetace, v rámci které můžeme rozlišovat složku dřevinnou (stromovou, keřovou) a bylinnou. Dále se vylišuje složka nadložního humusu, vzdušného prostředí a půdy, eventuálně i složka živočišná. Zahrnuje veškeré živé organismy jako součást ekosystému.
Herbivory, živící se rostlinnou potravou (jinak konzumenti 1. řádu), predátory, živící se živočišnou potravou (konzumenti 2. tzv. Tyto řetězce se týkají především biomasy (do které patří i mrtvé části živých organismů - dřevo, chlupy, drápy...), ale i nekromasy, ze které jsou pomocí reducentů uvolňovány živiny, které se tak mohou vracet zpět do koloběhu.
Životní strategie rostlin
Vzhledem k různým typům prostředí a různým podmínkám si různé druhy (rostlin) adaptovaly různé strategie přežití a maximálního využití možností prostředí a vytvořily různé životní formy. Nepravidelné a silné narušení stanovišť s stratégové snášejí špatně.
Abiotické faktory
Sluneční záření má dvě základní formy, které ovlivňují výrazněji charakter a fungování ekosystémů a které z těchto důvodů odlišujeme. a tím zprostředkovaně potravním zdrojem všech živých organismů v ekosystému.
Průměrná roční teplota v naší republice je zhruba +7-8 °C (v horách +5 °C,v teplých nížinách +10 °C). Průměrná měsíční v nejchladnějším měsíci(lednu) - 2-3 °C, v nejteplejším měsíci (červenec) +18-20 °C.
Lesní prostředí modifikuje výrazným způsobem teplotní poměry lokality. v závislosti na jeho hustotě, čím hustší porost, tím nižší jsou v něm kladné teploty ale omezeny jsou i výkyvy teplot.
Lužní lesy Soutoku
Najdeme je v nejnižších polohách, přímo při vodních tocích, kde se voda drží déle. Roste zde vrba bílá, olše lepkavá, topol černý či topol bílý, tedy druhy, které dobře snášejí opakované záplavy a kolísání hladiny podzemní vody. Jejich dřevo je lehké a měkké - proto „měkký luh“.
V bylinném patře lužních lesů převládají typické vlhkomilné druhy, které dobře snášejí stín a pravidelnou vlhkost půdy. Často jde o rostliny s bujným růstem a schopností rychle pokrýt volný prostor. Najdeme zde například bršlici kozí nohu a kerblík lesní, který svými jemně členěnými listy a bílými okolíky květů připomíná planou mrkev. Častá je také svízel přítula, jehož háčkovité chlupy se zachytávají na srsti zvířat i oblečení.
Na vyvýšených místech, kde voda již nemá takový vliv, se daří nejen dubům, ale i habru obecnému. I když se dubohabřiny na území CHKO Soutok vyskytují pouze omezeně, jsou cenné pro svou druhovou rozmanitost a jako přirozený přechod mezi lužním lesem a suššími lesními společenstvy.
Charakteristickým stromem lužních lesů Soutoku je dub letní. Při procházce lesem lze narazit na velmi mohutné exempláře, které jsou generačně starší oproti okolním porostům. Mohutně rozvětvená koruna a silný kmen vypovídají o tom, že strom měl v minulosti čas a potřebný prostor. Takové duby jsou klíčové pro biodiverzitu, zejména pokud na jejich kmeny dopadají sluneční paprsky. Pozvolna se rozpadající dřeviny vytvářejí různorodé prostředí, na které jsou vázány specifické hmyzí druhy. Například obnažené dřevo - takzvaná zrcátka - vyhledávají krasci duboví.
Dnešní podoba lesů na Soutoku vznikla kombinací dlouhodobé lidské činnosti i přírodního vývoje. V lužních lesích se především pásl dobytek. Díky tomu byl les rychle se měnící mozaikou různých ploch, a tak se v něm vedle sebe dařilo druhům rostlin a živočichům s různými nároky na světlo.
Dnes se proto spolu s lesními hospodáři snažíme v nejcennějších porostech s dubem letním obnovit to, co dříve přirozeně vznikalo lidskou činností - světlé, rozvolněné lesy, kde se daří široké škále druhů. Jde o dlouhodobý proces, v němž mezi prvním a posledním zásahem může uplynout i 60 let. Nejprve se uvolní mohutné duby, které mají prostor k růstu a vytvářejí podmínky pro život světlomilných organismů. Díky tomu dostává šanci jak přirozená obnova dubu letního, tak i řada druhů vázaných na světlé lesní prostředí - od bylin přes hmyz až po ptáky.
Lužní lesy patří k nejcennějším, ale zároveň nejohroženějším ekosystémům. Jejich životní rytmus je úzce spjat s vodou, mají schopnost zadržovat vodu v krajině a tlumit dopady povodní. Nejvýraznějším problémem je úbytek přirozených záplav, které jsou pro zdraví lužních lesů klíčové. Kvůli nižším srážkám, regulacím řek i vyšším teplotám dochází k poklesu hladiny podzemní vody, což oslabuje nejen vrby, olše, topoly, ale i jasany a duby. S tím souvisí i rozšiřování některých druhů včetně invazních, které snadněji pronikají pod původní porost, znemožňují obnovu světlomilných dřevin a nahrazují původní flóru. Ochrana a obnova lužních lesů je proto jednou z priorit péče o CHKO Soutok.
tags: #jarní #příroda #v #lese #charakteristika
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]