Ohrožené druhy tučňáků: Boj o přežití v měnícím se světě

Tučňáci, nelétaví ptáci obývající především jižní polokouli, čelí v současnosti mnoha hrozbám, které ohrožují jejich populace. Klimatické změny, ztráta přirozeného prostředí, komerční rybolov a predace ze strany nepůvodních druhů jsou hlavními faktory, které přispívají k úbytku těchto ikonických zvířat.

Tučňák císařský: Ztráta hnízdišť v důsledku klimatických změn

Tučňák císařský (Aptenodytes forsteri) je nejvyšší a nejtěžší ze všech tučňáků a žije pouze v Antarktidě. Obecně druh dosahuje výšky až 122 centimetrů a váhy mezi 22-45 kilogramy. Hřbet a hlavu má černou, břicho bílé a okolí uší žluto-oranžové. Jako všichni ostatní tučňáci je nelétavý a jeho křídla jsou tuhá a zploštěná v ploutve. Loví většinou ryby, ale i korýše, například kril, a hlavonožce, například krakatice. Při lovu může pod vodou zůstat déle než 30 minut a ponořit se do hloubky až 565 metrů.

Tučňáci císařští jsou známí svými cestami, které dospělí jedinci každý rok uskutečňují kvůli páření a krmení mláďat. Velké skupiny ptáků, ve kterých mohou být až tisíce jedinců, cestují 100-160 km. Je to jediný druh tučňáka, který se rozmnožuje během antarktické zimy. Samice snese jediné vejce, které inkubuje samec a samice mezitím v moři loví potravu. Po vylíhnutí mláděte se o něj rodiče starají v kolonii.

V nedávné minulosti se v moři okolo Antarktidy objevily i větší ledovce, přičemž ten největší pod názvem B-15 se rozkládal přes 11 000 kilometrů čtverečních. Britští vědci zjistili, že v Antarktidě je víc kolonií tučňáků císařských, než se původně předpokládalo. Svá zjištění aktuálně publikovali v časopise Remote Sensing in Ecology and Conservation. Pomohly jim k tomu dvě věci: satelitní snímky z evropské družice Sentinel-2 a trus těchto ptáků. Podle vědců z Britského průzkumu Antarktidy se na nejjižnějším kontinentu nachází celkem 61 kolonií tučňáků císařských (Aptenodytes forsteri) - což je o 11 více, než bylo dosud potvrzeno.

Majestátní tučňáci císařští hnízdí v odlehlých oblastech, kde teploty klesají až na minus 50 stupňů Celsia. Nově objevené kolonie nejsou příliš velké a celkový odhad populace zvýšily asi o pět až deset procent. Vědci soudí, že v Antarktidě hnízdí asi 265 000 až 278 500 párů tučňáků císařských. Druh ohrožuje odtávání mořského ledu kvůli globálnímu oteplování. Někteří vědci varují, že by počet jejich kolonií mohl do konce století klesnout o více než 30 procent. Podle biologa Philipa Trathana se všechny nově objevené kolonie se nacházejí na místech, která jsou klimatickou změnou intenzivně ohrožena.

Čtěte také: Pták roku – tučňák žlutooký

Nejnovější vědecká studie přišla se znepokojivým zjištěním, že tučňákům císařským žijícím v kolonii v Halleyově zálivu ve Weddelově moři se již po tři roky nepodařilo odchovat mláďata. Neúspěch s odchovem mláďat po tři po sobě následující sezóny je spojen se změnami, které postihly místní ledový šelf. Tučňáci císařští potřebují stabilní ledový šelf, na kterém mohou hnízdit, a který musí vydržet od dubna, kdy ptáci připlouvají, až do prosince, kdy dospívají mláďata. V posledních 60 letech byly podmínky ledového šelfu v Halleyově zálivu stabilní a spolehlivé.

V dubnu roku 2016 ale došlo po období abnormálně bouřlivého počasí k rozlomení ledu, ještě předtím, než mláďata stačila dospět. Tato kolonie v Halleyově zálivu tedy nyní v podstatě zmizela, zatímco sousední „Dawson Lambton“ kolonie ležící poblíž se značně zvětšila, což naznačuje, že mnoho dospělých tučňáků přesídlilo právě sem za účelem nalezení lepších hnízdních podmínek.

V Antarktidě zmizela jedna z největších kolonií tučňáků císařských, v níž v posledních desetiletích vyvádělo každoročně svá mláďata až 25 tisíc ptačích párů. Podle vědců z britského úřadu pro výzkum Antarktidy (BAS) nejspíš zkázu kolonie způsobilo nečekaně brzké odlomení pobřežního ledu, na němž tučňáci hnízdili. Kvůli tomu se nejspíš utopily tisíce mláďat, která ještě neuměla plavat.

Tučňák žlutooký: Novozélandský vítěz ankety Pták roku

Novozélanďané zvolili nového vítěze místní ankety Pták roku - vyhrál ji jeden z nejsilněji ohrožených tučňáků na světě, vzácný tučňák žlutooký. Ten je známý svým zbarvením i pronikavými skřeky, jež vydávají samci při námluvách. Vyhlášení výsledků předcházela dvoutýdenní intenzivní kampaň, vítězi pogratulovala i novozélandská premiérka Jacinda Ardernová, informoval zpravodajský server BBC.

Tučňák žlutooký, kterého ve volné přírodě žije méně než 4000 jedinců, je jedním z nejpopulárnějších zvířat souostroví. Zpodobněn je i na novozélandské pětidolarové bankovce. V soutěži podle organizátorů získal 12.022 hlasů z celkových 43.460. „Souboj mezi těmito úžasnými a ohroženými ptáky byl těsný, během hlasování bylo nemožné předvídat vítěze,“ popsala napínavou volbu mluvčí skupiny na ochranu přírody Forest & Bird, která anketu pořádá.

Čtěte také: Rizika mobilních aplikací a Wi-Fi

„Tučňák žlutooký se zapsal do historie! Soutěž na Novém Zélandu přitahuje pozornost médií, veřejnosti i politiků. Letos ji podpořili dva starostové a na pravidelné tiskové konferenci se o ní zmínila i premiérka Ardernová. „Chci pogratulovat vítězi, vzhledem k tomu, že jde o prvního mořského ptáka, kterému se dostalo této pocty,“ sdělila novinářům Ardernová.

Obří tučňáci z minulosti

Na Novém Zélandu žil asi před 60 miliony let v období paleocénu tučňák, který měl na výšku zhruba 1,6 metru a vážil až 80 kilogramů. Zkamenělé kosti nohou tohoto ptáka se našly severně od města Christchurch. Jde zřejmě o zástupce jednoho z několika druhů obřích tučňáků, jejichž zlatý věk nastal nedlouho po vymření dinosaurů. Tučňáci narostli do takových rozměrů, protože z oceánů zmizeli velcí plazi a gigantické ryby.

„Tehdy na 30 milionů let přišel čas obřích tučňáků,“ uvedl Paul Scofield z novozélandského Canterburského muzea. Je jedním z autorů, kteří o monstrózním tučňákovi napsali článek do časopisu Alcheringa: Australský časopis pro paleontologii. „Domníváme se, že živočichové se tehdy velmi rychle vyvíjeli,“ uvedl podle BBC Scofield. Vysvětlil to tím, že teplota vody kolem břehů Nového Zélandu byla kolem 25 stupňů Celsia, zatímco v současnosti je to pouhých osm stupňů.

V období, kdy žili obří tučňáci, byl Nový Zéland ještě propojený s Austrálií a ta byla spojená s Antarktidou. Nově popsaný druh obřího tučňáka, který se jmenuje Crossvallia waiparensis, je podobný jinému prehistorickému tučňáčímu obrovi jménem Crossvallia unienwillia. Ten byl nalezen v roce 2000 v Antarktidě.

Ohledně toho, proč obří tučňáci z moří jižní polokoule vymizeli, panují podle BBC nejasnosti. Je možné, že se tak stalo kvůli tomu, že jim v boji o potravu stále více konkurovali mořští savci.

Čtěte také: Ohrožení orangutani: Podrobná analýza

Tučňák galapážský: Unikátní druh žijící na rovníku

Tučňák galapážský je velice vzácný pták o velmi nízké populaci, obývající pouze nevelkou rozlohu ostrovů. Hnízdění: tučňák galapážský je endemitem Galapážských ostrovů. Největší hnízdící kolonie (95 %) jsou na ostrovech Isabela (angl. Protože se pohybuje v blízkosti rovníku, může zatoulat jako vůbec jediný druh až na severní polokouli. Vždy se však jedná pouze o krátký pobyt v oceáně, a tak nelze z praktického hlediska říci, že je tučňáka galapážský jakousi výjimkou mezi ostatními druhy z řádu Sphenisciformes, jejichž výskyt je zcela vymezen na polokouli jižní.

V místech která si vybrali za pravidelná hnízdiště se pohybuje teplota vzduchu od 25 do 40 °C a teplota vody od 15 do 28 °C. Vůbec přežit v těchto podmínkách tučňákům umožňují studené proudy Humboldtův z jihu a Cromwellův ze západu, které se u Galapág mísí s teplým proudem Panamským. Vysokým teplotám se tučňáci galapážští přizpůsobili několika způsoby; Ve větším rozsahu než je zvykem kolísá jeho tělesná teplota, na vzduchu se pohybuje od 38 do 42 °C a ve vodě od 37 do 39 °C. Tělesnou teplotu snižují převážně vyzařováním tepla z nohou a křídel, ty jsou až o 7 °C chladnější než je teplota trupu. Na souši drží tučňáci vždy křídla odtažena od těla. Dále se ochlazují zrychleným dýcháním otevřeným zobákem, které může dosáhnout až 75 vdechů za minutu. Aby toho nebylo málo, po okrajích v okolí zobáku mají neopeřenou a narůžovělou kožní oblast, jež je hustě prokrvená a slouží rovněž k termoregulaci. Čím je jejich tělní teplota vyšší, tím větší množství krve se v těchto žlázách nachází a může být tak ochlazena okolním vzduchem. Tučňáci galapážští tráví přes den více než 12 hodin ve vodě, vylézají na břeh až večer. V době přepeřování se před sluncem skrývají do stínů skal nebo zalézají do jejich trhlin.

Živí se výhradně rybí stravou a především pak vyhledává různé druhy sardinek a ančoviček ve velikosti 10 až 180 mm. Podniká asi 15 až 30 metrové ponory, v nichž setrvává zhruba 90 sekund (častěji se však pohybuje pouze v hloubce tří metrů). V období rozmnožování začíná lovit už za rozbřesku a vrací se zpravidla v odpoledních hodinách. Pakliže jsou podmínky zhoršeny (např. Loví ve skupinách o 30 až 80 jedincích, a jako tým spolu nahánějí ryby shlukující se v hejnech v mělkých zátokách. Soustavně obeplouvají vyhlédnuté hejno, které se stále více smrskává směrem do sebe. V konečné fázi vzniká jakýsi sloup zmatených ryb krouživých kolem do kola; shora na ně tlačí vodní hladina, zatímco zdola na ně číhá několik hladových zobáků. Tučňáci pak do středu hejna vplouvají a již snadnou kořist chytají a polykají.

Rozmnožovací aktivity u tučňáka galapážského nejsou fixně známy. Není limitován proměnlivou hojností potravy ani patrnější změnou svého prostředí, častokrát tak hnízdí dvakrát až třikrát do roka. Jeho rozhodnutí ovlivňuje maximálně teplota oceánu, která by se měla pohybovat v rozmezí 19-22 °C. V takových vodách se vždy nachází dostatečné množství potravy.

Podle přijatelných podmínek může hnízdit i celoročně, takže třeba dvakrát do roka. Hadi a krabi (především z rodu Graphus) se živí vejci z hnízd, a pro již vylíhlá mláďata představují hrozbu racci nebo sovy. Také invazní druhy, jako zatoulaní psi a kočky zabíjejí mláďata nebo dospělé.

Podle IUCN je tučňák galapážský považován za ohrožený druh. Ohrožuje ho řada faktorů a na vině je často sám člověk. Ačkoli je populace tučňáků galapážských podle veškerých předpokladů nízká, přesná čísla neznáme; od roku 1971 se usuzovalo, že na ostrovech hnízdí asi 700 až 10 000 jedinců. Od roku 2017 odborníci odhadovali, že na Galapážských ostrovech hnízdí podobný počet ptáků - asi 1 000 až 2 000 jedinců.

Další ohrožené druhy tučňáků

Tučňák novozélandský, vědecky označovaný jako Eudyptes pachyrhynchus, je druh tučňáka, který je endemický pro Nový Zéland. Tento druh tučňáka je jedním z menších zástupců svého rodu, dorůstá výšky kolem 60 cm a hmotnosti mezi 3 až 5 kilogramy. Tučňák novozélandský je známý svými výraznými žlutými obojky a čepy na hlavě, které jsou charakteristické pro tučňáky rodu Eudyptes. Jeho přirozeným prostředím jsou skalnaté pobřežní oblasti, kde hnízdí v hustých koloniích. Živí se především rybami a některými druhy korýšů. Co se týče rozmnožování, tito tučňáci jsou monogamní a pár, který se jednou spojí, zůstává spolu na celý život. Samice obvykle snáší dvě vejce, která jsou pak oba rodiče střídavě inkubují. Bohužel, tučňák novozélandský je v současné době považován za ohrožený druh, zejména kvůli ztrátě přirozeného prostředí, komerčnímu rybolovu a predaci ze strany nepůvodních druhů. Objevení: jako první se o něm zmínil ornitolog Carl Jakob Sundevall v roce 1871.

Tučňák brýlový (Spheniscus demersus), který hnízdí na pobřeží Jižní Afriky, je kriticky ohrožený druh. Průmyslový rybolov u pobřeží Jihoafrické republiky připravuje tyto kriticky ohrožené ptáky o potravu a vědci varují před jejich rychlým úbytkem. Lidé a tučňáci si přímo konkurují a tento efekt se ještě prohlubuje v letech, kdy je ryb méně než jindy.

Tabulka: Vybrané ohrožené druhy tučňáků

tags: #je #tucnak #ohrozeny #druh #informace

Oblíbené příspěvky:

• Znečištění ovzduší během revoluce
• EcoBin: Zkušenosti uživatelů
• Podmínky pro ekologickou známku Frankfurt
• Jiří Kůs a třetí průmyslová revoluce
• Co se naučit ve škole v přírodě?