Mít na zahradě svůj vlastní kompost či kompostér by mělo být tou nejpřirozenější možnou věcí, kterou byste, máte-li zahradu, měli dříve či později vyřešit. V kompostu se odehrává to samé, co se v přírodě děje úplně běžně. Dochází k rozkladu organické hmoty, z které vzniká kvalitní a hodnotný kompost. A mít takový kompost, to má cenu zlata, je to totiž to nejlepší hnojivo pro vaše rostliny a takřka zadarmo.
Čím pestřejší je jeho náplň, tím kvalitnější je výsledný produkt. Do kompostu patří pokosená tráva a listí ze stromů. Výjimku tvoří listí z ořešáku, kde rozklad trvá poměrně dlouho, za určitých podmínek to ale možné je. Ostříhané trvalky, slupky z ovoce, zeleniny i jiný kuchyňský odpad. Pozor u vaječných skořápek, které musíte nadrtit, nikoliv je do kompostu naházet skoro celé. Do kompostu samozřejmě patří různé staré substráty, přebytečná zemina vzniklá při výsadbě rostlin nebo také odpad vzniklý při řezu živých plotů. V případě jedovatých dřevin by také neměl být problém, neboť kompostováním se jedovaté látky degradují.
Zlatým pravidlem kompostování je „tři díly hnědého na jeden zeleného“. Zelený vlhký materiál je bohatý na dusík a hnědý suchý na uhlík. Suchý materiál vyrovnává obsah vlhkosti například kuchyňských odpadů a zlepšuje strukturu kompostu.
Papír můžete kompostovat včetně lesklých magazínů a novin, olovnaté barvy se totiž již nepoužívají. Pokud nemáte skartovačku, materiál natrhejte. Ale pouze ty papírové.
Skořápky se rozkládají dlouho, ale ničemu to nevadí. Obsahuje důležité minerální látky.
Čtěte také: Jak se vyhnout jedovatým rostlinám
Někdy, v dobré víře, do kompostu dáváme věci, které nám nejenom brzdí rozkladné procesy, ale nedočkáme se ani žádného, kvalitního kompostu. Nepatří sem žádný odpad anorganického původu ani zbytky lidské potravy. Ty lákají spíše hlodavce, jako jsou potkani a krysy, a ty na své zahradě asi nechcete. Nepatří sem žádné maso, kosti ani kůže. Zbytky či celé rostliny napadené chorobami, škůdci ani virózami, tím si je akorát roznesete po celé zahradě. Máte-li domácí mazlíčky, především pejsky a kočičky, nikdy do kompostu nedávejte jejich exkrementy. Nepatří sem ani agresivní plevelné rostliny, běžný plevel, pokud ho zbavíte kořene a květenství, do kompostu dát můžete.
Kompost kde byly kompostovány jedovaté rostliny není jedovatý pro ostatní rostliny. Jedy obsažené v rostlinách jsou toxické pro člověka nebo zvířata ale rostlina není schopna z kompostu se otrávit, pokud by tam ten jed z náprstníků byl. Některé jedovaté rostliny např. vratič nebo tabák se používají ve formě odvaru jako postřik proti škůdcům tam ulpí jed přímo na rostlině. pokud není řádně omyta tak by mohlo dojít k otravě.
Na zahradě mi roste hodně náprstníků (stále se vysemeňují) a i když je všechny růst nenechávám, kvete jich hodně. Po odkvětu je většinou házím na kompost -(kompostovou hlínu používáme na zeleninovou zahrádku, na skalky a do truhlíků pro letničky).Vím, že náprstník je jedovatá rostlina - proto bych se chtěla zeptat jestli z nich nějaké i zbytkové jedy v půdě vadí - nebo jestli se tyto látky chemickou cestou nebo biologicky mění v látky nejedovaté. Vím, že na zahradách je takovýchto rostlin více a sama si myslím, že kompostu nevadí.
Jak je to s kompostováním nemocných rostlin nebo nemocných částí rostlin? A je třeba při kompostování plevelných rostlin zvláštní postup? Někdy se například uvádí, že se nesmí kompostovat listy hrušní napadené rzivostí, listy nebo plody a větvičky ze stromů napadených šarkou (neštovicemi) peckovin. Do kompostu by neměly přijít ani nadzemní části rostlin postižené bakteriálními chorobami. Ale zde již nastává problém - jak běžný zahrádkář pozná, zda se jedná o chorobu bakteriální, nebo houbovou? Teoreticky by to problémem mohlo být u ořešáků, kde onemocnění listů a plodů způsobuje jak houba (antraknóza), tak i bakterie (bakteriální skvrnitost).
Pokud se jedná o běžné choroby listů a nadzemních částí houbového původu, do kompostu přijít mohou, ale za předpokladu, že nezůstanou na jeho povrchu, ale jsou včas (většinou do konce února) překryty dostatečnou vrstvou jiného materiálu, např. zeminou nebo posečenou trávou. Zcela bezpečné je kompostování listů hrušní napadených rzivostí. Původcem rzivosti hrušní je dvoubytná rez, jejímž druhým hostitelem jsou některé druhy a kultivary jalovců. Jestliže napadené listy dáme do kompostu až po jejich přirozeném opadu, výtrusy rzi v tuto dobu jsou již dávno na jalovcích. V případě virových neštovic (šarky) peckovin je třeba vědět, že tato viróza se šíří jen některými mšicemi nebo vegetativně v podnožích, odkopcích, roubech a očkách. Jestliže do kompostu dáme napadené listy, plody nebo větvičky, vegetativní šíření nepřichází v úvahu a ani mšice nejsou schopny přenést infekci z mrtvých listů.
Čtěte také: Vliv jedovatých plynů na zdraví
Častým dotazem je možnost kompostování listů jírovců (koňského kaštanu) napadené klíněnkou jírovcovou. Je sice pravda, že ve spadaném listí přezimují kukly tohoto škůdce a na jaře z nich vylétají dospělci (motýlci). Další možný způsob snížení nebezpečí infekčnosti kompostu je aplikace dusíkatého vápna. Jestliže ale již hotový mírně vlhký kompost prosypeme dusíkatým vápnem (cca 1 kg/1 m³), překryjeme na dobu minimálně 1 až 2 týdnů nějakým neprodyšným materiálem a následně opět přehodíme, zaručeně jsme výskyt patogenních organismů a škodlivého hmyzu v kompostu omezili na minimum.
Zbývá ještě odpovědět na otázku, zda je možné kompostovat rostliny ošetřené nějakým přípravkem na ochranu rostlin. Je tu však jedna výjimka. Někdy se stává, že v kompostu, do kterého ve větším množství byly dána tráva, která byla před posečením ošetřena přípravky s obsahem clopyralidu, mohou hůře růst některé rostliny (např. rajčata). Trávu z první seče po aplikaci herbicidů je vhodnější do kompostů nedávat.
Dalším problémem je kompostování plevelných rostlin. U některých plevelů, jako např. ptačince prostředního, se semena vytvářejí po celou dobu vegetace a prakticky je nemožné je likvidovat v době kdy netvoří semena. Plevele, ale např. i nemocný rostlinný materiál, u něhož se bojíme, že by nebylo vhodné jej přímo kompostovat, vložíme do co nejvíce průhledných plastových pytlů a po uzavření uložíme tak, aby co největší jejich plocha byla vystavena celodennímu oslunění.
U plevelů, které se množí kořeny, kořenovými oddenky a výběžky a cibulemi (např. pýr, čistec bahenní, máta rolní, zvonek řepovitý, bršlice kozí noha, podběl, přesličky, svlačec rolní), které by v běžném kompostu většinou přežily, je vhodné nejprve usušit jejich podzemní části. Rozprostřeme je po nějaké ploše, kde nemůže dojít k jejich zakořenění (na plastovou fólii, netkanou textilii, betonovou plochu apod.).
Délka kompostovacího procesu je závislá na podmínkách. V optimálním případě (vhodné místo, dobré počasí, správný materiál k rozkladu, použití látek urychlujících rozklad) může kvalitní kompost vzniknout za rok, někdy i méně. Abychom celý proces rozkladu nastartovali a urychlili, je dobré aplikovat některý z urychlovačů kompostu, který kompost provzdušní a urychlí jeho zrání.
Čtěte také: Chemtrails a konspirační teorie: Hlubší pohled
Kompost zakládáme ve stíněné části zahrady, na stanovišti s propustným podložím, v kontaktu s půdou - pevný podklad znemožňuje přístup půdním organismům a ve spodní části dochází k nežádoucím hnilobným procesům v důsledku stálého přemokření. Velikost založeného kompostu záleží na množství materiálu, který chceme ke zpracování použít.
Při kompostování musí probíhat tlení, nikoli hnití! Hnití nastává bez přístupu vzduchu, podílejí se na něm anaerobní, většinou zdraví škodlivé organismy a uvolňují se při něm jedovaté plyny a zapáchající látky. Naopak při tlení, které vyžaduje přístup vzduchu, se tyto látky rychle okysličují a vlivem aerobních organismů zneškodňují. Při zakládání kompostu příliš suchý materiál vlhčíme, k mokrému naopak přimícháme suchou hmotu; případně zakrytím zabraňujeme přemokření, ale kompost musí dýchat. Ve správně vlhkém, kyprém materiálu dochází uvnitř k jeho zahřívání a během tepelné fáze ke slehnutí; provzdušnění docílíme asi po 2 měsících přehozením. Probíhá tlení a kompost postupně vyzrává. Celý proces trvá nejméně půl roku až rok - podle způsobu zakládání, vlhkosti i obsahu jednotlivých komponentů. Vyzrálý kompost má typickou zemitou vůni, je sypký, s malými částicemi, tmavý. Před použitím je vhodné jej prosít.
tags: #jedovaté #rostliny #kompostování