Jeseníky: Příroda a Historie

Jeseníky, nejvyšší moravské hory, nabízejí staleté pralesy, horskou tundru, ledovcové kary i rašeliniště s pověstmi o skřítcích. Širší oblast Jeseníků je v odborné geologické literatuře často uváděna jako geologicky velmi složitá a různorodá.

Geologická Historie Jeseníků

Rozmanitost hornin, jejich výskyt a jejich uspořádání v terénu jsou výsledkem složitých geologických procesů vývoje, který trval stamiliony let. Jesenická oblast se dělí na několik hlavních geologických jednotek, které mají charakter kleneb. Jádra kleneb jsou ze starých předdevonských hornin (vznikly před 400 miliony let), obaly kleneb tvoří horniny vývojově mladší.

Hlavní hřebeny Hrubého Jeseníku jsou budovány klenbou desenskou na východě a keprnickou na západě. Převládají v nich ruly a svory. Horniny obalů hlavních kleneb oblasti vznikly většinou v devonu, tj. asi před 360-410 miliony let. V té době bylo území dnešních Jeseníků zaplaveno prvohorním mořem, na jehož dně se usazovaly štěrky, písky, jíly, vápnité kaly i sopečný popel.

Z těchto mořských sedimentů vznikly později horotvornými pochody za vysokých tlaků a teplot tzv. přeměněné horniny jako např. metakvarcity, fylity, břidlice, mramory a metatufy. Sopečnou činností se v devonském moři vytvořil pestrý sled diabasů, spilitů a keratofyrů: v závislosti na vulkanismu vznikaly v těchto horninách také polohy železných rud, barevných kovů i ložiska zlata.

Během vrásnění na konci prvohor (v karbonu - tj. asi před 300 miliony let) ustoupilo moře k východu. Z jeho usazenin pak vznikly dnešní mocné polohy drob, pískovců, slepenců, prachovců a břidlic Nízkého Jeseníku, jejichž soubor se označuje jako kulm (spodní karbon). Ke konci horotvorných pochodů v karbonu se pohoří rozlámalo na mohutné kry, které se různě posouvaly.

Čtěte také: Historické památky Jeseníků

Ve čtvrtohorách až k úpatí Hrubého Jeseníku a Rychlebských hor zasáhl severský pevninský ledovec, který výrazně ovlivnil modelaci krajiny a přinesl s sebou kromě štěrkopísků i různě velké úlomky skandinávských hornin - tzv. bludné balvany. Vrcholy hor pokrýval horský ledovec, jehož pozůstatkem je ledovcový kar a moréna ve Velké kotlině. Periglaciální útvary dodnes tvoří podstatnou součást jesenické krajiny.

Známé skály - Petrovy kameny, Vozka, Obří skály či vrchol Keprníku tvořící již z dálky viditelné dominanty jsou výsledkem intenzivního mrazového zvětrávání v předpolí ledovce v dobách ledových. Extrémně mrazivé klima se podílelo nejen na těchto tzv. mrazových srubech, ale docházelo také k tvorbě zajímavých terénních půdním tvarů jako jsou například dodnes zachovaná kamenná moře na Břidličné, Ztracených kamenech, Borku, Suchém vrchu nebo mrazem tříděné půdy na holích.

Na konci posledního glaciálu se do bezlesé krajiny šířily stromy. Nejprve vrby a břízy, později smrk a nejpozději buk. V době před 8 až 6 tisíci lety zasahoval les až do nejvyšších poloh. Zde se však jednalo o les řídký, který umožnil přežití světlomilným horským druhům. Bezlesí bylo udržováno také častými lavinami. Velkou roli spolu s reliéfem sehrála voda, která zapříčinila vznik četných rašelinišť.

Díky nepropustnosti podloží vznikly v době poledové rašeliniště na Rejvízu, mezi Keprníkem a Vozkou. Horský ráz Jeseníků dotvářejí hluboce zaříznutá údolí s bystřinami, které často překonávají velký spád menšími vodopády (vodopády Bílé Opavy, Vysoký vodopád na Studeném potoce). Posledním krajinotvorným prvkem je pak člověk, a to v pozitivním i negativním smyslu slova.

Lidé začali těžit zlato v Jeseníkách již před 3 500 lety. Díky vysokým srážkovým úhrnům patří Jeseníky k vodohospodářsky významným územím a proto byla celá CHKO zařazena do chráněné oblasti přirozené akumulace vod. Hřeben Hrubého Jeseníku je součástí hlavního evropského rozvodí. Ze západních svahů odtéká voda do Černého moře (povodí Moravy) a z východních svahů teče voda do Baltského moře (povodí Odry).

Čtěte také: Pokuty v Jeseníkách za porušení ochrany přírody

V Jeseníkách pramení řada toků, např. Opava vzniklá soutokem Střední, Bílé a Černé Opavy. Soutokem Hučivé a Divoké Desné vzniká řeka Desná. Na území CHKO Jeseníky najdeme velké množství pramenů, některé minerální prameny zapříčinili vznik lázeňských míst. Klasickou paleontologickou lokalitou je Suchý vrch, ležící severozápadně od Vrbna pod Pradědem. V silně zvětralých drakovských kvarcitech jsou hojné nálezy brachiopodů. Suchý vrch je rovněž typickou lokalitou trilobita Digonus comes.

Ochrana Přírody v Jeseníkách

Chráněná krajinná oblast Hrubého Jeseníku. Ano, tak se měla původně dnešní CHKO Jeseníky jmenovat. Nakonec však byl název změněn. Změnil se nejenom název, ale mění se i jesenická příroda a krajina a také přístup člověka k ní. Rovněž samotná ochrana přírody zastoupená správou CHKO prodělala několik změn, které však jen odrážely celospolečenské změny ve společnosti.

Není bez zajímavosti, že autorem koncepce vyhlášení CHKO Jeseníky - a vlastně i autorem hranic - je sochař a malíř Vilém Kocych. Tehdy byla ochrana přírody hodně o pocitovém vnímání. Ne že by lidé neznali přírodovědné a biologické hodnoty oblasti, ale např. Cílem vyhlášení CHKO Jeseníky nebyla ochrana konkrétních druhů nebo biotopů, ale prostě jen zachování krásných hor.

Zakladatelé si mysleli, že budou jen chránit přírodu před ničením a vše zůstane při starém. Konstatovali například, že: „zemědělství nebude podobně jako lesnictví zřízením oblasti dotčeno.“ Postupem doby však ochranáři přišli na to, že nestačí přírodu chránit jen pocitově, ale že je potřeba opřít se o vědecká fakta a tvrdá data. Zjistili, že na probíhající změny je potřeba nějak reagovat a vlastně hledat způsoby, jak udržet hory krásné.

V subalpínském bezlesí Hrubého Jeseníku došlo za posledních 50 let od vyhlášení CHKO Jeseníky k celé řadě změn, a ne vždy to byly změny pozitivní. Na vrcholu Pradědu vyrostl televizní vysílač a široká asfaltová silnice, bezlesí na vrcholu Dlouhých strání bylo zničeno výstavbou přečerpávací vodní elektrárny, ještě na počátku 70. V prostoru nad horní hranicí lesa se v minulosti dlouhodobě aktivně hospodařilo, páslo se a sklízelo se seno.

Čtěte také: Řešení světelného znečištění v Jeseníkách

Díky tomu se zde rozšířily některé zajímavé typy vegetace, zejména šlo o různé typy trávníků, které hostily celou řadu vzácných a zvláště chráněných horských druhů rostlin a živočichů. K vyhlášení CHKO došlo poměrně krátce po ukončení tradičního hospodaření, v době, kdy se ještě nezačaly výrazněji projevovat sukcesní změny. Prvotní přístup ochrany přírody tak byl striktně konzervační, tedy s cílem zachovat stávající stav a nijak dále do vývoje horských holí nezasahovat.

Horská smrčina v Jeseníkách. V každé době dělá člověk věci nejlépe, jak za daných okolností, při nejlepším vědomí a svědomí umí. Na rozhodování se podepisuje celá řada faktorů, aktuální poznatky, společenské poměry dané doby atd. Přesto (nebo proto) lze v některých aspektech zaznamenat posun. Do začátku 90. let minulého století se v lesích Jeseníků hospodařilo převážně pasečně. Poté se začal mnohem více využívat podrostní způsob hospodaření.

Začal se klást důraz na maximální využití přirozené obnovy, ekonomicky i ekologicky mnohem výhodnější. Prosvětlením porostů docházelo ke vzniku spodní etáže a začal se tak mnohem více uplatňovat buk, jehož posun do nižších i vyšších poloh je pořád viditelný. Velká část rozsáhlých smrkových monokultur je tak dnes na velkých plochách podrostlá směsí buku a smrku.

Neopomenutelným faktorem, který se na lesích Jeseníků podepisuje, je zvěř. Spárkatá zvěř je nedílnou součástí lesního ekosystému, v pralesích dokonce určitým způsobem přispívá ke struktuře a druhové skladbě lesa. Nicméně za současného stavu lesů - při výrazně pozměněném druhovém složení ve prospěch smrku a absenci přirozených predátorů (velkých šelem) - je stav poněkud odlišný.

Vhodným příkladem jsou přirozené horské smrčiny. V počátcích ochrany panovaly různé názory na přirozenost horských smrčin, nicméně dnes máme o těchto porostech daleko více informací. Výsledky pylových analýz rašelinišť ve vrcholové pradědské části Hrubého Jeseníku v posledních letech ukázaly, že horské lesy Jeseníků mají více antropogenní charakter, než se původně předpokládalo.

Hlavním důvodem dnešního téměř 100% zastoupení smrku je postupné mýcení původních lesů. Zejména selektivní výběr dřevin (těžba buků, javorů, jilmů, jedlí) spolu s chladným klimatickým výkyvem tzv. malé doby ledové, trvajícím přibližně od 14. do poloviny 19. století, přispěly k přeměně původních smíšených porostů na dnešní „pseudoklimaxové“ porosty.

Jako protipól toho stojí skutečnost, že i přes vliv člověka se zde zachovala celá řada znaků charakteristických pro skutečné pralesy, velké a staré stromy, pralesovité struktury, vysoký objem tlejícího dřeva. Díky dendrochronologii víme, že ani při rozsáhlých těžbách, které nejintenzivněji probíhaly v průběhu 18. a počátkem 19. století, nebylo vytěženo úplně všechno.

V počátcích měly převahu snahy o konzervaci dochovaného stavu. Převládal názor, že škůdce musí z lesa ven. Snad ze strachu předejít zániku nesporně krásných starých lesů. Tehdejší management tak zákonitě spočíval v aktivním zasahování proti kůrovci spojeném s včasným odvozem kůrovci napadeného dřeva. Dnes už díky nejnovějším výzkumům víme, že to jde i jinak.

Lesní ekosystém horského lesa po disturbanci nezanikne. Naopak, působením přirozených disturbancí dojde ke vzniku nebo dalšímu rozvoji pralesních znaků, ze kterých zase profituje celá řada druhů. Ponechávání tlejícího dřeva, jehož význam je na samostatný článek, je dnes samozřejmostí a z těchto porostů se již neodváží, zůstává na místě k zetlení.

Nicméně i dnes se v horských smrčinách proti kůrovci aktivně zasahuje, byť se jedná o tzv. šetrné metody asanace (např. odkornění kůrovci napadených stromů nastojato). Aktivními zásahy v horských smrčinách ale dochází k blokování přirozených disturbancí, což postupem času posunulo (a pořád posouvá) lesní ekosystém mimo jeho „přirozenou“ trajektorii.

Do současné situace vstupuje ještě jeden fenomén - klimatická změna. Klimatické výkyvy v kombinaci s vysokým stářím tohoto reliktního ekosystému jeho nezadržitelný rozpad jenom umocňují. Stojíme tak před dilematem, jak dál. Konzervační přístup není již dále udržitelný a řešením, jak zajistit jejich další vývoj, je ponechat působit přírodní procesy.

Jeseníky ukrývají řadu přírodních, kulturních i technických pokladů. Nejcennější lokality jsou už 50 let součástí chráněné krajinné oblasti. Například Velkou kotlinu označují přírodovědci za botanickou zahradu Jeseníků. Kombinace jedinečných fenoménů jako je alpinské bezlesí s celou řadou vzácných a ohrožených rostlin, horské smrčiny podobné pralesům či rašeliniště - to jsou hlavní důvody, které před 50 lety vedly ke vzniku CHKO Jeseníky.

Mění se i sama příroda. V nejvyšších partiích například slábne populace některých vzácných rostlin a živočichů. Cenné horské smrčiny zase začíná více atakovat i kůrovec.

Historie a Vývoj Jeseníku

První písemné doklady o Jeseníkách jsou již z dob Ptolemaia z 3. století. Na jeho mapě jsou tzv. východní Sudety označeny názvem Askiburgion. První zmínka o slovanském osídlení oblasti pochází od římského historika Prokopia ze 6. století. V době přemyslovské vlády Břetislava I. chránily zemi od severu hluboké pohraniční hvozdy a v této době začaly vznikat první pohraniční obranné hrady, např. Kladsko, Javorník a další.

Od 13. století byla oblast kolonizována také německým obyvatelstvem, které sem povolával zejména olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku. Byla zakládána města jako Bruntál, Šumperk nebo Jeseník. Nové zprávy o oblasti přinesla až doba husitská, kdy se dovídáme o tažení husitů do polska a o ovládnutí některých opevnění. Velmi těžce oblast zasáhla válka Jiřího z Poděbrad s uherským Matyášem v druhé polovině 15. století.

Po porážce na Bílé hoře získal majetek pánů z Vrbna řád německých rytířů a Šumpersko připadlo Lichtenštejnům. Další významnou událostí, která těžce zasáhla tuto oblast byly tzv. čarodějnické procesy. Tehdy díky horlivosti církevních inkvizitorů zahynulo v mučírnách a na hranicích několik desítek nevinných lidí.

Nástup průmyslu v 19. století přinesl kraji oživení. Již v roce 1904 vznikla na území Jeseníků první přírodní rezervace, tzv. Lichtenštejnský prales mezi Šerákem a Keprníkem.

Od Založení po Třicetiletou Válku

První zmínka o lokalitě na místě dnešního Jeseníku pochází z roku 1267, kdy se v latinském pramenu cituje jako Vriwald (později Vrowald, Vrienwalde, Freynwalde), tedy místo zbavené lesa. Mezi lety 1284 a 1295 se stal městem. Jedním z důvodů byla strategická poloha na soutoku říček Staříče a Bělé, kde se rovněž cesta vedoucí ze Slezska na Moravu větvila k Ramzovskému a Červenohorskému sedlům.

Toto místo již nejpozději roku 1284 střežil zdejší hrad, patřící vratislavskému biskupovi. Dalším důvodem byla naleziště železné rudy v okolí: z roku 1326 pochází první zmínka o zpracovávání železné rudy hned v třinácti hamrech poblíž Jeseníku. Jeseník spolu s vesnicemi v širším okolí tedy vznikl plánovitou kolonizací vratislavských biskupů, kteří zdejší území získali roku 1199.

Součástí města byl od založení nepochybně i kostel s farou, ačkoli první zmínka o něm pochází z roku 1318. Stejně tak frývaldovský hrad musel jistě existovat již v roce 1284, kdy existoval "frývaldovský okruh" jako správní jednotka, výslovně se však zmiňuje až roku 1374. Jednalo se vlastně jen o vodní tvrz vybavenou - ještě koncem 17. století - padacím mostem.

Ta existuje po několika přestavbách dosud a jako správní sídlo frývaldovského panství, později komplexu velkostatků, sloužila až do roku 1945. V roce 1295 se poprvé připomíná městské fojtství, k němuž patřil i dvůr a postupně i vesnice Ves Frývaldov, Česká Ves, Široký Brod a Bukovice. Od roku 1378 je drželi Mušínové.

Město se brzy po založení hospodářsky rozvinulo. Již roku 1295 jsou připomínány první řemeslnické cechy, řeznický a pekařský. Z roku 1328 je první zmínka o těžbě a zpracování železa - tehdy povolil biskup Tomáš I. jakémusi Ludherovi postavit u města železný hamr. Ačkoli byla v 14. století železná ruda z Jeseníku prodávána až v Anglii, její těžba již koncem uvedeného století upadla a vylidnily se i hornické osady v okolí.

Nový rozmach těžby železa, ale i stříbra a zlata, nastal v druhé polovině 15. století. V té době byl Jeseník s okolím udělován vratislavskými biskupy v léno. Významné bylo udělení Jeseniku i s okolním panstvím roku 1506 Fuggerům, celoevropsky působícímu podnikatelskému rodu z Augšpurku, kteří zde rozvinuli důlní činnost. Téhož roku získalo město horní privilegia a obdrželo erb.

Roku 1547 je vratislavský biskup Baltazar z Promnic odkoupil zpět a z Jeseníku bylo nadále spravováno okolní biskupské panství. Těžba železa zůstala v okolí města až do konce 18. století, ale ve značně redukované podobě. Naopak se ve městě rozvíjelo řemeslo, o čemž svědčí řada cechovních privilegií z přelomu 16. a 17. století.

17. a 18. Století

Jako město ležící na významném vojenském tahu byl Jeseník v průběhu třicetileté války několikrát poškozen vojskem. V 17. století byl postižen i několika požáry, největším roku 1696. Přesto pokračoval hospodářský rozkvět města, zejména v textilních odvětvích (plátenictví), který byl ochromen až rozdělením Slezska roku 1742 a související ztrátou slezských trhů, dříve hlavního odběratele zdejší výroby.

Rekatolizace v městě i okolí proběhla bez potíží (roku 1651 nejsou registrováni žádní nekatolíci), zato bylo zdejší panství postiženo dlouhotrvající a intenzivní vlnou čarodějnických procesů. Od prvního v roce 1622 do posledního roku 1684 si procesy, iniciované jak zástupci biskupa, tak jesenickými měšťany, vyžádaly jen v samotném Jeseníku asi 102 obětí.

V roce 1770 bylo v Jeseníku zřízeno římskokatolické arcikněžství, a to oddělením od arcikněžství Hlucholazy. V letech 1773-1794 byl biskupským hejtmanem na Frývaldově hudební skladatel Carl Ditters von Dittersdorf.

19. a 20. Století

Po určitém útlumu zaznamenal Jeseník počátkem 19. století nový rozvoj, zejména průmyslový. Roku 1822 založil místní podnikatel Adolf Rayman továrnu (firma Regenhart u. Rayman) na jemné prádlo, která získala postavení na světových trzích a dominovala městskému hospodářství. Pro svůj hospodářský význam se Jeseník stal roku 1850 i sídlem politického okresu.

V této době se o rozvoj města a kraje se zasloužily především lázně a první vodoléčebný ústav na světě, který založil Vincenz Priessnitz počátkem 20. let 19. století. Podle něho se také lázně jmenují Priessnitzovy a hlavní lázeňský pavilon Priessnitzovo sanatorium architekta Leopolda Bauera, který spolu se sanatoriem (pavilonem) Ripper nese jméno po významné osobnosti, která měla na vývoj lázní vliv.

Roku 1890 byla zřízena městská nemocnice, roku 1872 založena chlapecká a 1888 dívčí měšťanská škola, roku 1913 reálné gymnázium. Významným činitelem v jesenickém školství byl konvent voršilek, které se zde usadily v roce 1881 poté, co byly Bismarckovou politikou "kulturního boje" vyhnány ze svého předchozího působiště ve Vratislavi.

Na konci 19. století se v oblasti začíná rozvíjet i cestovní ruch. Dokladem je vybudování rozhledny na Zlatém Chlumu Moravskoslezským sudetohorským spolkem roku 1899. Po roce 1918 se Jeseník stal, víceméně proti vůli svých obyvatel, součástí Československa. Československá armáda jej obsadila 19. ledna 1919 V Jeseníku jakožto středisku státní správy rychle vznikla početná česká menšina.

Frývaldovská stávka: 22. listopadu 1931 došlo v okolí tehdejšího Frývaldova k nepokojům v důsledku propouštění a snižování mezd dělníků pracujících v kamenolomu a vápenkách. Četníci na tento incident reagovali střelbou do davu. Výsledkem bylo celkem 7 mrtvých a 12 těžce zraněných.

Od poloviny 30. let zde však nabírala na síle Sudetoněmecká strana. Jeseník s okolím byl bezprostředně po Mnichovské dohodě připojen k Německu a čeští obyvatelé museli město opustit. Naopak němečtí obyvatelé byli po konci II. světové války v letech 1945-1947 odsunuti. V roce 1947 byl dosavadní Frývaldov přejmenován na Jeseník.

Po roce 1989 K 1. lednu 1996 byl okres Jeseník obnoven, od roku 2000 je Jeseník součástí Olomouckého kraje. V červenci 1997 postihly Jeseník rozsáhlé povodně, které se zopakovaly v září 2024. Dnes je Jeseník městem s cca 10 tis. obyvateli, nachází se v Olomouckém kraji.

Turistické Zajímavosti v Jeseníkách

Město Jeseník leží v oblasti České vysočiny a nachází se na rozhraní Rychlebských hor, Hrubého Jeseníku a Zlatohorské vrchoviny. Sousedí s obcemi Česká Ves, Mikulovice, Lipová-lázně, Bělá pod Pradědem a Zlatá Hora.

V Jeseníku mohou turisté obdivovat několik církevních památek z různých období. Za zmínku stojí farní kostel Nanebevzetí Panny Marie s budovou „Biskupství ostravské - opavské děkanství Jeseník“, kostel Českobratrské církve evangelické nebo kostel sv. Jiří. Častým výletním cílem je Vodní tvrz, v níž sídlí Vlastivědné muzeum Jesenicka.

tags: #jeseníky #příroda #historie

Oblíbené příspěvky:

• Výběr kompostéru pro zahradu
• Udržitelné stavebnictví a papír
• Právní úprava vypouštění zvířat
• Objevte skryté poklady Salcburku
• Efektivní Třídění Odpadu