Jetel Luční: Stanoviště, Pěstování a Odrůdy

Jetel luční (Trifolium pratense) je významná jetelovina, pěstovaná především v bramborářské a podhorské oblasti, ale i ve vybraných lokalitách řepařské a kukuřičné oblasti. Je to naše nejrozšířenější jetelovina. Jetel luční je klíčovou pícninou a plodinou s mnoha výhodami pro zemědělce i pro přírodu.

Význam Jetele Lučního

Význam jetele lučního je všeobecně znám. Jetel luční je naší nejrozšířenější jetelovinou. Jetel luční je pěstován ve dvou formách, jetel luční diploidní a jetel luční tertaploidní. Mimo hlavni rozdíl, který je dán počtem chromozomů, se tyto formy liší i po stránce morfologické a také ve svých požadavcích na půdní a klimatické podmínky. Dále se budeme zabývat jen jetelem lučním diploidnim.

Jetel luční je vzácná plodina, která nabízí mnoho výhod pro zemědělce. Jeho pěstování je nejen ekonomicky výhodné, ale také příznivě ovlivňuje životní prostředí a nabízí množství možností pro využití v zemědělském sektoru.

• V čistém porostu poskytuje při dosažení 2 až 3 sečí v roce vysoký výnos biomasy.
• Obohacuje půdu o dusík fixovaný z ovzduší a o organickou hmotu z posklizňových zbytků, zlepšuje fyzikální, biologické a agrochemické vlastnosti půdy.
• Jetel luční váže vzdušný dusík a přispívá k obohacení půdy.
• Dochází k regeneraci půdní úrodnosti a jetel luční tak vykazuje vysokou předplodinovou hodnotu, která se projeví ve zvýšení produkce následně pěstovaných plodin.

Požadavky na Stanoviště a Půdu

Jetel luční má obdobné požadavky na stanoviště jako travní druhy. Rostlina preferuje slunná stanoviště a dobře odvodněné půdy. Je náročný na dostatek půdní vláhy a v důsledku toho vyžaduje spíše půdy těžší, utuženější, s dobrou zásobou fosforu a drasla. Na půdách lehkých a výsušných často vymrzá.

Optimální pH pro růst jetele lučního je mírně kyselé (pH 6) s pohotovým vápníkem. Z hlediska půdní reakce mu vyhovují půdy s pH 5,8 - 6,0. Jetel snáší kyselou půdní reakci, je však náročný na vápník jako živinu. Optimální je pH 6, při poklesu pH pod 5,6 vápníme k předplodině.

Čtěte také: Jetel v trávníku: Jak na něj?

Agrotechnika Pěstování Jetele Lučního

Splněni požadavků, které jsou kladeny na tuto plodinu je ovlivněno několika faktory. V prvé řadě je to vyšlechtění kvalitní odrůdy s odpovídajícími parametry, ale neméně důležité je její plošné rozšíření, které je plně závislé na namnožení osiva. Semenářství je tedy velmi důležité a je nutno mu věnovat velkou pozornost.

Pro dosažení co nejlepších výsledků při pěstování jetele lučního je vhodné dodržovat několik důležitých postupů.

Výsev

Jetel se vysévá od března až do září. Jetel luční vyséváme bud na jaře v době setí jarních obilnin a to do krycích plodin, nebo i v letním období po sklizni raných předplodin a to v čisté kultuře. Na venkovní stanoviště se doporučuje jetel přesazovat až po ukončení ranních mrazíků. Hloubka výsevu je 1 cm. Teplota ke klíčení by měla být okolo 20 °C. Jarní výsev doporučujeme příliš neuspěchat, protože vzcházející rostlinky mohou být vážně poškozeny časně jarními mrazy. Letní výsevy jsou v sušších oblastech dosti rizikové. Dle metodik je optimální výsev pícních porostů u diploidních odrůd 8 mil. klíčivých zrn/ha, což představuje 15-16 kg jetele/ha do hloubky 1-2 cm při meziřádkové vzdálenosti 12,5 cm.

Vhodnými krycími plodinami jsou krycí plodiny sklizené na zeleno (oves, bob, kukuřice), méně vhodné jsou obilniny na zrno. Při zakládání porostů do obilnin na zrno je nutné snížit výsevek obilí o třetinu až polovinu. V současné době je úspěšně využíván bob sklizený metodou GPS. Do dobrých krycích plodin stačí dle praktických zkušeností výsevek 12-14 kg/ha jetele, do obilnin na zrno doporučujeme sít 16-18 kg/ha. Výsevy je vhodné provádět odděleně napříč řádků krycí plodiny kvalitními secími stroji, schopnými vyset rovnoměrně nízké množství osiva.

Pro účely produkce semene je třeba založit silný, dobře zapojený, ale nepřehoustlý porost. Dostatečná hustota porostu pro zabezpečení dobrého výnosu semene i pro potlačení plevelů je 100 až 150 rostlin /m2.

Čtěte také: Stanoviště bojínku lučního

Hnojení

Aplikace draselných a fosforečných hnojiv je vhodná k předplodině nebo krycí plodině. Semenářské porosty jetele lučního se dusíkem nehnojí, účelné je i snížení dávky dusíku k předplodinám a krycím plodinám, aby v půdě nezůstával nevyužitý dusík. Z mikroprvků mají semenné porosty jetele vyšší nároky na bór a molybden. Doporučená dávka je 1 -3 kg.ha-1 č.ž. bóru a 0,5 - 1 kg.ha-1 č.ž. molybdenu. Jetel luční není vhodné hnojit dusíkem s výjimkou porostů silně zeslabených, u nichž připadá v úvahu regenerační dávka do 20 kg N/ha ve formě kombinovaného hnojiva po přezimování. Potřebu dusíku jetel plně pokrývá symbiotickou fixací. Základní hnojení fosforem a draslíkem provádíme na připravený pozemek před výsevem. V následujícím roce na pozemcích se slabší zásobou živin časně na jaře regeneračně přihnojíme směsným P a K hnojivem. V případě méně zásobených půd doporučujeme u množitelských porostů po první (pícní) seči přihnojit sníženou dávkou kombinovaného hnojiva s důrazem na dodání fosforu. Doporučené roční dávky P a K na základě obsahu živin v půdě jsou 35 - 45 kg P/ha a 80 - 100 kg K/ha. Hořčíkem hnojíme na slabě zásobených půdách již k předplodině.

Ochrana Porostů

Ochranu porostů jetele lučního proti chorobám a škůdcům provádíme podle platných metodik pro ochranu rostlin. Pro postemergentní aplikaci lze využít na dvouděložné plevele některý z registrovaných přípravků či jejich kombinací, proti jednoděložným používáme běžné graminicidy. V krycích plodinách sklizených na zeleno se obvykle herbicidy neaplikují, v obilninách na zrno používáme metodikami schválené přípravky.

Zaplevelenost je závažným problémem hlavně v uznávaných množitelských porostech. Vedle kokotice a zárazy věnujeme zvýšenou pozornost i z osiva obtížně čistitelným plevelům, jako jsou šťovíky a knotovky. Není-li zaplevelení těmito závažnými pleveli silné, je vhodná bodová aplikace herbicidů, například k regulaci šťovíků knotovými aplikátory.

Škůdci

• Častým škůdcem jetele lučního je hraboš polní. Každoročně instalujeme od podzimu do jara na pozemcích berličky k podpoře predátorů. Při přemnožení hrabošů je pak nutné využít nástrahové přípravky bud plošně nebo vkládáním do nor.
• Významným škůdcem semenných porostů jsou nosatčíci rodu Apion, kteří škodí v hlávkách. Signalizace ošetření se provádí před kvetením druhé - semenné seče a k postřiku lze použít některý z doporučených insekticidů.

Choroby

• Vážným problémem je takzvané vyzimování jetele. Vedle mrazu a hub způsobujících kořenové a krčkové hniloby (hlavně Fusarium), je další příčinou rakovina jetele (Sclerotinia trifoliorum). Chemická ochrana je nákladná, z agrotechnických opatření dbáme na to, aby porost přezimoval s nízkou růžicí listů, pozemek byl dobře zbaven posklizňových zbytků a půda byla utužena.
• Na výnos semene má negativní vliv padlí (Erysiphe martii). Při silném napadení je možné v semenářských porostech provést fungicidní postřik.

Sklizeň

Jetel luční využíváme v čisté kultuře zpravidla dvou až třísečně na jeden užitkový rok. Optimální termín sklizně pícního porostu je na začátku kvetení - zejména při využití na seno či senáž by měla sušina píce převyšovat 18 %.

U semenářských porostů považujeme za důležité správné stanovení termínu první seče. Ta má být provedena tak, aby plné kvetení semenné seče bylo v období s maximálním slunečním svitem a s maximálním výskytem přirozených opylovačů, to je v období kolem 15. července. Znamená to sklizeň první seče diploidních odrůd kolem 3. až 5. června. Vhodné je provést sklizeň první seče v co nejkratším časovém úseku, například senážováním, aby semenná seč obrůstala a nakvétala rovnoměrně.

Čtěte také: Výskyt psárky luční

Jetel luční je výhradně cizosprašný, závislý na opylovací činnosti hmyzu. Přirození opylovači nestačí zabezpečit dokonalé opylení, proto je vhodné v době květu přisunout k porostu alespoň 4 včelstva na 1 ha.

V našich podmínkách provádíme přímou sklizeň množitelských porostů upravenou sklízecí mlátičkou s vylušťovacím košem a to po předchozí desikaci, například přípravkem Reglone. Vhodné je přidání smáčedla, které zvýší desikační účinek a umožní snížit dávku desikantu. Při použití přípravku Reglone přistupujeme k desikaci v době, kdy 80-90 % semen je zralých - jsou žlutá či žlutofialová a tvrdá. Po sklizni přírodní osivo čistíme a postupně dosoušíme až na normou stanovenou nejvyšší vlhkost 13%.

Odrůdy Jetele Lučního

Současná odrůdová skladba umožňuje pěstování raných diploidních odrůd i převážně pozdnějších tetraploidních odrůd. Diploidní odrůdy vyšlechtěné z krajových forem a odrůd jsou přizpůsobeny ekologickým podmínkám svého vzniku. Jsou méně náročné na úroveň zásobení půdy živinami a vzhledem k pícninářským vlastnostem je pokládáme nejen za vhodné k zelenému krmení, ale jeví se jako vhodnější do směsí pro přípravu sena na orné půdě i v trvalých lučně pastevních porostech z důvodu vyššího obsahu sušiny.

Mezi známé odrůdy jetele lučního patří:

• Start: Nejrozšířenější a nejvýkonnější odrůda jetele lučního z diploidního sortimentu ČR.
• UNI: Diploidní středně raná odrůda.
• Spurt: Vybrané genotypy z odrůdy Start, křížené s materiály ŠS Domoradice pocházejícími ze zahraničí.
• Van: Vybrané genotypy z odrůdy Start, křížené s dalšími výkonnými genotypy z novošlechtění ŠS Domoradice.
• ZEFYR: Pět vybraných výkonných genotypů z novošlechtění ŠS Domoradice, původem z odrůdy Start.
• FENG: Lodyha je středně dlouhá, středně tlustá, se středním počtem internodií.
• Tempus: Tetraploidní, středně raná, dvou až třísečná odrůda s mohutným kořenovým systémem.
• Vulkán: Středně raná, dvou až třísečná odrůda.
• Sprint: Středně pozdní dvou až třísečná odrůda.
• Cyklon: Tetraploidní, raná až středně raná, středně vzrůstná odrůda s dobrou pícninářskou výkonností a vytrvalostí.
• Dolly: Středně raná dvou až třísečná odrůda.
• Blizard: Vybrané genotypy z odrůdy Merviot převedené na tetraploidní úroveň a další genotypy z novošlechtění ŠS Domoradice.

Využití Jetele Lučního

Kombinací raných až pozdních odrůd vícesečného jetele lučního s využitím jeho časně sklizených krycích plodin na zelené krmení, včetně píce z tzv. panenské seče v roce založení podsevu, lze zajistit potřebu čerstvého krmiva pro podstatnou část vegetačního období.

Píce je chutná a dobře stravitelná. Vyznačuje se vysokým obsahem dusíkatých látek a vodorozpustných cukrů, v porovnání s vojtěškou i širším úživným poměrem. Krmivářskou předností je pomalé stárnutí hmoty projevující se její nižší lignifikací. Proto můžeme jetel zkrmovat do doby květu bez významného poklesu jeho nutriční hodnoty.

Vhodné je i pěstování jetelotrav na orné půdě. Jejich výhoda oproti monokultuře jetele lučního spočívá ve zvýšení počtu let jejich využití, v rozšíření úživného poměru a to hlavně při pěstování s travami s vyšším obsahem cukrů, ve sklizni píce s vyšším obsahem sušiny a ve snadnější konzervaci píce sušením či senážováním. Pěstování jetelotrav dáváme přednost v horších ekologických podmínkách.

Kromě produkce píce přináší jetel luční zemědělskému podniku i další výhody.

tags: #jetel #luční #stanoviště

Oblíbené příspěvky:

• Recyklace v ČR: Co se s odpadem děje dál?
• Modernizace nádraží v Šumperku
• Výzvy ekologie
• Environmentální projekty a financování
• Bioodpad v Orlové: Průvodce