Jízdní cykly, emise a spotřeba paliva: Přehled standardů WLTP, RDE a NEFZ

Každý, kdo si chce pořídit nový automobil, bere v úvahu hodnoty spotřeby paliva a emisí. Od září 2017 jsou pro nové typy osobních automobilů udávány hodnoty spotřeby paliva, které jsou získávány podle nového standardu WLTP (Worldwide Harmonized Light-Duty Vehicles Test Procedure). Seznamte se s tím, jak budou tyto hodnoty v budoucnosti zjišťovány podle nové testovací metody. WLTP je celosvětový testovací standard pro určení spotřeby paliva a emisí. Seznamte se s tím, co to znamená pro vás a váš automobil Volkswagen.

Co je WLTP?

WLTP reformuje proces měření a testování u výrobce. Na základě skutečných jízdních dat získaných z celého světa budou v souladu se standardem WLTP udávány realističtější hodnoty spotřeby paliva. Seznamte se s tím, k jakým změnám dojde po zavedení této nové testovací metody. Následující přehled shrnuje nejdůležitější zásady nového standardu.

Porovnání NEFZ a WLTP

Od 1. září 2017 byl testovací cyklus NEFZ nahrazen testovacím cyklem WLTP. Nové testovací parametry poskytují reálnější údaje spotřeby paliva. Podle metody WLTP je v testovací stanici měřena spotřeba paliva a emise CO₂. Testovací jízdní cykly se liší následujícím způsobem: delší čas jízdy, kratší zastávky. Jak se oba testovací standardy v praxi liší se dozvíte zde.

Přehled jízdního cyklu NEFZ

Normovaný jízdní cyklus NEFZ platí pro všechny osobní automobily a lehké užitkové vozy. Byl zaveden v Evropské unii v roce 1992 za účelem uvádění srovnatelných hodnot spotřeby paliva a emisí. V následujícím přehledu si můžete prohlédnout rámcové podmínky, které jsou základem tohoto způsobu měření.

Přehled jízdního cyklu WLTP

Celosvětově harmonizovaný jízdní cyklus WLTP je standardem pro testování osobních a malých užitkových vozů, který platí od 1. září 2017 a poskytuje reálnější údaje spotřeby paliva na základě podstatně dynamičtějších testovacích parametrů. Které to jsou, se dozvíte zde.

Čtěte také: Ohrožení dálnic

Standard RDE

Pro zjišťování skutečných hodnot emisí (Real Driving Emissions) je v Evropě od září 2017 jízdní cyklus WLTP doplněn testovacím standardem RDE, který na rozdíl od jízdních cyklů NEFZ a WLTP neprovádí měření emisí na dynamometru, ale v reálném silničním provozu. Pro emise naměřené v průběhu jízdy (oxidy dusíku a pevné částice/jemné prachové částice) se používá termín "reálné emise".

Pro měření standardem RDE je stanovena trasa, která z jedné třetiny zahrnuje jízdu po městských komunikacích, z jedné třetině po silnicích mimo město a z jedné třetiny z jízdy po dálnicích, vždy s náhodným zrychlováním a zpomalováním. Samozřejmě jsou přitom dodržována pravidla silničního provozu platná v Německu. Průměrná rychlost ve městě je stanovena v intervalu od 15 a 40 km/h s maximem 60 km/h, na silnicích mimo město od 60 do 90 km/h a na dálnicích 145 km/h, krátkodobě do 160 km/h.

Vozidlo je vybaveno přenosným systémem pro měření emisí (PEMS). Toto zařízení měří toxické emise (oxidy dusíku a oxid uhelnatý). Jízda trvá od 90 do 120 minut. Vnější teplota musí být v intervalu od -7 do +35 °C, klimatizace vozu může být zapnutá.

Cíle nového měřicího standardu

Jízdní cyklus WLTP nově definuje testovací parametry pro určení spotřeby paliva a emisí výfukových plynů.

Výhody WLTP:

• Transparentnost: Lépe lze určit skutečnou každodenní spotřebu automobilu.
• Standardy: Nový WLTP standard zajišťuje celosvětově srovnatelné výsledky testů.
• Ochrana klimatu: Realistické informace o spotřebě pomáhají dosáhnout mezinárodně stanovené cíle pro ochranu klimatu a snižují zatížení životního prostředí.

Cyklus WLTP bere v úvahu jízdní profil, jenž lépe simuluje využití automobilu v každodenním provozu, než tomu bylo u dříve používaného standardu NEFZ. Ten je podobný syntetickému laboratornímu testu a jeho prvořadým cílem je porovnání různých automobilů, aniž by realisticky odrážel skutečnou spotřebu. Zatímco dříve byly hodnoty spotřeby měřeny v abstraktních laboratorních podmínkách, nový postup díky vylepšeným testovacím parametrům umožňuje přesnější odhad skutečné spotřeby automobilu. Cílem WLTP je simulovat jízdní chování, které se co nejvíce blíží skutečným podmínkám využívání automobilu a dosáhnout tak podstatně realističtějších výsledků.

Čtěte také: Klimatické cykly Milankoviče

Hlavním cílem postupu měření podle standardu WLTP je jednotné určování emisí a spotřeby energie pro různé druhy pohonu, jakými jsou např., benzin, nafta, stlačený zemní plyn (CNG) nebo elektřina. Automobily stejného typu tak při korektním dodržení měřícího postupu podle WLTP standardu musí vykazovat kdekoli na světě stejné výsledky. Tato nutná porovnatelnost je také důvodem, proč musí být měření prováděna v laboratorních podmínkách. Spotřeba paliva i emise jsou spolehlivým a reprezentativním způsobem zjišťovány v rámci dynamického jízdního cyklu na válcovém dynamometru.

Snížení emisí CO₂ je ústředním tématem při vývoji automobilů. Standard WLTP umožňuje kontrolu a dodržování mezinárodně platných limitů pro emise CO₂.

V roce 2010 bylo v Evropské unii vyprodukováno 4,72 miliardy tun emisí CO₂, z toho 19 % připadá na emise vyprodukované motory automobilů*. Evropská unie chce proto do roku 2020** snížit produkci emisí CO₂ o 20 %. Tohoto cíle má být dosaženo také pomocí standardu WLTP. Spotřeba paliva jsou i emise CO₂ závisejí na specifickém modelu automobilu. Standard WLTP zajišťuje větší transparentnost při porovnávání energetické spotřeby a emisí CO₂ různých automobilů. Naměřené hodnoty jsou nezávislé na výrobci a typu vozidla a oproti jízdnímu cyklu NEFZ jsou obvykle vyšší. Předpokládaným výsledkem je, že jednotlivé modely a jejich motory budou optimalizovány s ohledem na ochranu životního prostředí.

*) Hodnoty jsou odvozeny od dokumentu "Mobilita v budoucnosti - bezpečná a testovaná", 16.03.2015, společností TÜV e.V.
**) Hodnoty vycházejí z veřejného dokumentu "Omezení emisí CO₂ osobních automobilů", který v roce 2013 vydal Německý ekonomický institut v Kolíně.

Jak snížit spotřebu paliva

Spotřeba paliva vašeho automobilu závisí na mnoha faktorech, které nemůžete ovlivnit. Přesto však zbývá velký prostor, jak při uplatnění jednoduchých postupů dosáhnout podstatného snížení spotřeby paliva. Čím více se uvolníte, tím méně paliva spotřebujete.

Čtěte také: O biogeochemických cyklech

Jezděte moderním a předvídavým způsobem

Poloviční stres znamená dvojnásobné úspory. Ten, kdo jezdí klidně a rovnoměrně, méně brzdí, přizpůsobuje rychlost své jízdy ostatním automobilům, jezdí na neutrál a využívá přitom setrvačnosti svého vozu, spotřebuje mnohem méně paliva a jede v daleko menším stresu. Při jízdě po dálnici dodržujte maximální povolenou rychlost 130 km/h. Předvídavý způsob jízdy je rovněž prevencí proti vzniku dopravní zácpy.

Kdo častěji řadí, méně často tankuje

Jezděte s co nejvyšším možným převodovým stupněm. Při rychlosti 30 km/h přeřaďte na třetí převodový stupeň - dřívější řazení pomáhá šetřit palivo. Říká se, že jízda při nízkých otáčkách škodí motoru. To je však mýtus. Moderní TDI a TSI motory naopak bez problémů běží při rychlosti 30 km/h na zařazený třetí rychlostní stupeň - již při 2000 otáčkách za minutu vyvíjejí překvapující točivý moment. Při rozjíždění zařaďte druhý převodový stupeň v okamžiku, kdy ujedete vzdálenost rovnající se délce vozu. Nedělejte si starosti s nedodržením posloupnosti při řazení vyššího převodového stupně a v případě, že to jízdní situace dovoluje, jednu rychlost klidně přeskočte. Vždy zvolte ten nejvyšší možný převodový stupeň. Jízda rychlostí 50 km/h na pátý převodový stupeň nepředstavuje pro mnoho dnešních automobilů žádný problém. Dokud váš vůz jede plynule a tiše nejsou otáčky motoru příliš nízké.

Prostě nechte svůj vůz jet

Využívejte odpojení vstřikování paliva. Spotřeba 0,0 litru - prostě jedete zadarmo. S dobrou technikou jízdy skutečně můžete ušetřit palivo. Víte, jak můžete dosáhnout hodnoty okamžité spotřeby přesně 0,0 l/100 km? Jízdou bez plynu se zařazeným rychlostním stupněm. Díky odpojení vstřikování dojde k přerušení dodávky paliva do motoru, který v tomto režimu nespotřebovává ani kapku paliva. Nejvhodnější doba pro využití této chytré metody je tehdy, když lze současně využít brzdný účinek motoru - například při jízdě z kopce, nebo při dojíždění k semaforu s červeným světlem. Spotřeba značně klesne také při vyšlápnutí spojky. Díky předvídavému způsobu jízdy je to zvlášť výhodné v případě, kdy jedete na dlouhém úseku cesty.

Vysoký komfort, nízká spotřeba paliva

Používejte přídavné spotřebiče uvážlivě. Při správném používání můžete ušetřit až dva litry paliva na 100 km. Komfortní výbava zajišťuje pohodlnější jízdu, avšak v případě, že je využívána v nadměrné míře, také zvyšuje náklady. Pro snížení a udržování teploty v interiéru uprostřed léta spotřebuje klimatizace při nízkých rychlostech až 2 l/100 km. Přitom teplotu uvnitř vozu můžete snížit vyvětráním vozu před jízdou a následně na počátku cesty jet s otevřenými okny. V průběhu jízdy pravidelně kontrolujte, které přídavné spotřebiče aktuálně používáte - a které skutečně potřebujete.

Úspory jsou ve vzduchu

Kontrolujte tlak v pneumatikách. Šetření paliva začíná dokonce ještě dříve, než se rozjedete - jednoduše tím, že zkontrolujete tlak v pneumatikách. Valivý odpor může ovlivnit celkovou spotřebu paliva až o 15 procent. Máte-li pneumatiky nahuštěny na doporučený tlak pro maximální zatížení vozidla (hodnoty tlaku jsou na štítku na vnitřní straně víčka nádrže) valivý odpor bude nižší a nižší bude i spotřeba paliva. Při nákupu pneumatik hledejte takové, které mají nejmenší možný valivý odpor. Nejvíce paliva motor spotřebuje, když je studený. Budete-li tedy jezdit na krátké vzdálenosti, vaše spotřeba paliva se bude rychle blížit hodnotě 30 l/100 km. Avšak když vše vyřídíte v průběhu jedné cesty, ušetříte palivo. V takovém případě je velmi pravděpodobné, že váš motor dosáhne provozní teplotu, při které spotřebovává daleko méně paliva.

Kdo maže, ten šetří palivo

Používejte olej s nízkou viskozitou. Kvalita může ušetřit až 5 % paliva. Čím dříve je dosaženo dobrého promazání motoru, tím dříve se sníží emise, které produkuje. Tato skutečnost je velmi důležitá při studených startech a při jízdě na krátké vzdálenosti. Oleje s nízkou viskozitou jsou v tomto ohledu nepřekonatelné. Při jejich použití lze spotřebu paliva snížit až o 5 % ve srovnání se standardními oleji. Proto téměř všechny modely Volkswagen, které opouštějí výrobní linky, mají ve svých motorech olej s nízkou viskozitou.

Cestou nejmenšího odporu

Snižte aerodynamický odpor. Nižší aerodynamický odpor znamená efektivnější jízdu. Dobrá aerodynamika je klíčem k nízké spotřebě paliva a platí to zejména při vyšších rychlostech. Karoserie vašeho vozu Volkswagen je proto tvarována tak, aby plocha, která je vystavena odporu větru, byla co nejmenší. Střešní nástavby, jako jsou nosiče kol nebo střešní boxy však tyto přednosti karoserie značně zhoršují. Demontáž střešního nosiče pro jízdy v pracovních dnech mezi dvěma víkendy lyžování nebo ježdění na horském kole tak má určitě smysl.

Šetření může být velmi snadné

Nevozte žádné zbytečné těžké předměty. Každý kilogram zavazadel stojí palivo. Přesněji, hmotnost 100 kg může zvýšit spotřebu paliva až o 0,3 l/100 km. Proto pravidelně kontrolujte obsah vašeho zavazadlového prostoru. Můžete šetřit také při tankování paliva tím, že nádrž budete plnit pouze do poloviny. Plná nádrž zvyšuje hmotnost a současně tak zvyšuje i spotřebu paliva.

WLTP test a RDE měření

Jelikož WLTP metodika je pořád jen laboratorní test, využívá se ještě jednoho měření v reálném provozu. Toto měření se nazývá RDE a jeho výsledkem jsou jakési realitě více se blížící hodnoty emisí. Na auto se přivěsí jakýsi „měřicí kufr“ a s ním se jede v rámci platných předpisů trasa skládající se z jedné třetiny z města (s průměrnou rychlostí 15 až 40 km/h, maximum 60 km/h), druhou třetinu tvoří mimoměstské komunikace (průměrná rychlost 60 až 90 km/h) a poslední třetinou jsou dálnice (průměr 145 km/h, krátkodobě i výše, ale pouze do 160. km/h). Při měření podle RDE standardu musí být teplota vzduchu -7 až 35 °C a jízda trvá 90 až 120 minut.

Rozdíly mezi WLTP a NEDC

Metodika NEDC, neboli New European Driving Cycle, označuje jízdní cyklus pro měření spotřeby a emisí v laboratoři. Ten má kořeny v sedmdesátých letech minulého století a velkou revizí prošel naposledy na konci let devadesátých. Tuto metodiku nyní nahrazuje WLTP, neboli Worldwide Harmonized Light Vehicles Test Procedures, skládající se z WLTC (World Harmonized Light Vehicle Duty Test Cycle) a RDE (Real Driving Emission), tedy v druhém případě z jízd v reálném provozu.

Rozdílů mezi těmito metodikami je celá řada. WLTP, jak už naznačuje zkratka, je harmonizována celosvětově. Ale především se jedná o dost komplexnější a náročnější zkoušku, což také vysvětluje fakt, proč to těm, kteří začali pozdě, tak trvá... Předně, zatímco NEDC počítalo s jednotnou zkouškou s městskou a mimoměstskou částí pro všechna vozidla a bez ohledu na hmotnost, aerodynamiku či příplatkovou výbavu, WLTP auta dělí do tří skupin. Dělí se k této příležitosti na základě výkonu na kilogram. Do první kategorie spadají méně výkonná vozidla s výkonovou hmotností menší nebo rovnou 22 wattů na kilogram hmotnosti. U této kategorie se měří ve třech režimech - nízké zatížení, střední zatížení a vysoké zatížení. U druhé sorty s výkonovou hmotností od 22 do 34 W/kg včetně, se počítá se čtyřmi fázemi - nízké zatížení, střední zatížení, vysoké zatížení a extra vysoké zatížení.

Poslední skupina, do níž však spadá většina aut prodávaných v EU, pracuje s výkonovou hmotností vyšší než 34 W/kg. Navíc se ještě pro oddělení pracovních vozů dělí na dvě kategorie - na auta s maximální rychlostí do 120 km/h a vyšší než 120 km/h. Jednotlivé fáze jsou pak obdobné jako u druhé kategorie, tedy rovněž čtyři lišící se zatížením.

Ohromně se pak liší i samotný průběh testu. Jak už bylo řečeno, NEDC se dělilo na dvě části, městskou a mimoměstskou. Například za masové rozšíření systému start-stop může právě tento způsob měření, který v městské fázi počítal dobu volnoběhu 295 sekund, zatímco nová metodika už jen 234.

Když se podíváme na novou metodiku, rozdíl je především v intenzitě střídání jízdních režimů. Vždyť podle WLTP auta nejvyšší kategorie virtuálně ujedou 23.266 km ve čtyřech opakujících se celcích s maximální rychlostí 132 km/h. Neustále se mění zatížení, rychlost a akcelerace. Vše se však opět děje na válcové zkušebně, hovoříme tedy přesněji o zmíněné WLTC.

Mění se však i testování v provozu. Tehdy jde o rovněž zmiňované RDE. Na rozdíl od metodik NEDC a WLTC neprobíhá měření emisí ve zkušebně, ale v běžném provozu. Emise škodlivin (NOx a pevné částice), naměřené za jízdy na silnici, se označují jako reálné emise. Při měření RDE absolvuje auto jízdu s náhodnými fázemi zrychlování a zpomalování na trase s třetinovými podíly silnic ve městě, mimo město a dálnic. Průměrná rychlost ve městě se pohybuje mezi 15 a 40 km/h, maximální rychlost je 60 km/h. Mimo město je rozsah rychlostí jízdy 60 až 90 km/h a na dálnici 90 až 145 km/h.

Vozidlo je při testovacích měřeních vybaveno měřicím zařízením PEMS (Portable Emission Measurement System). Tento přenosný systém pro měření emisí určuje množství škodlivých emisí (NOx, CO, CO2) a pevných částic (PN) ve výfukových plynech. Jízda trvá 90 až 120 minut. Venkovní teplota musí být mezi -7 °C a +35 °C, klimatizační soustava může být zapnutá.

Dopad WLTP na motory

Každá změna v měření spotřeby paliva a emisí s sebou nese mírné pootočení větru v trendech konstrukce spalovacích motorů. To nové regule vítr ne že otočí, ale pomyslnou vlaječkou pořádně zamávají. Teprve uvidíme, jestli směrem k většímu rozumu, jak naznačují poslední změny.

Řeč je o trendu downsizingu, tedy postupném zmenšování objemů pohonných jednotek. Už před dvěma lety řekl pro agenturu Reuters Carls Ghosn, šéf aliance Renault-Nissan, že s novými normami "jsme dosáhli limitů downsizingu". S malými turbomotory tedy konec určitě nebude, avšak drastické zmenšování už nečekejme. "Techniky, které jsme používali ke snižování objemu motorů, nám již nedovolí splnit emisní limity," dodal Ghosn.

Řeč je o paradoxní situaci, ke které byly vývojáři v podstatě dotlačeni přestárlými normami, které jsme si shrnuli výše. Další významnou změnou je nutnost zástavby filtru pevných částic pro zážehové motory, což si vyžaduje emisní norma Euro 6c.

Nový postup WLTP

Aby bylo možné osobní automobily uvést na trh, musí absolvovat řadu testů, které ověří jejich soulad s předpisy. Testy posuzující spotřebu paliva, emise CO2 a znečišťující látky se provádějí v laboratoři a vycházejí z konkrétních jízdních cyklů. Díky tomu jsou testy reprodukovatelné a výsledky porovnatelné. WLTP využívá Nový celosvětový harmonizovaný zkušební cyklus lehkých vozidel (WLTC) pro měření spotřeby paliva, emisí CO2 a znečišťujících látek osobních a lehkých užitkových vozidel. Cílem nového postupu je poskytnout zákazníkům realističtější údaje, které lépe odrážejí každodenní používání vozidla.

Nový postup WLTP se vyznačuje dynamičtějším profilem jízdy a výraznějším zrychlením. Maximální rychlost se zvyšuje ze 120 na 131,3 km/h, průměrná rychlost činí 46,5 km/h a celková doba cyklu je 30 minut, což je o 10 minut více než u předchozího postupu NEDC. Ujetá vzdálenost se zdvojnásobila z 11 na 23,25 km. Test WLTP se skládá ze čtyř částí podle maximální rychlosti: nízká (do 56,5 km/h), střední (do 76,6 km/h), vysoká (do 97,4 km/h) a extra vysoká (do 131,3 km/h). Tyto části cyklu simulují městskou a příměstskou jízdu a jízdu mimo město a na dálnicích. Tento postup bere v úvahu také veškerou volitelnou výbavu vozidla, která ovlivňuje aerodynamiku, valivý odpor a hmotnost.

RDE - Real Driving Emissions

Test RDE ověřuje, že automobily vykazují nízké emise i ve skutečných jízdních podmínkách. Test RDE nenahrazuje, ale doplňuje laboratorní test WLTP. Během testu RDE jede vůz po silnici v různých podmínkách. Ty zahrnují různé nadmořské výšky a teploty, další zatížení, jízdu do kopce a z kopce, městské silnice (nízká rychlost), jízdu venkovem (průměrná rychlost) a na dálnici (vysoká rychlost).

Aby bylo možné měřit emise znečišťujících látek při jízdě na silnici, jsou zkušební vozidla vybavena přenosnými měřícími systémy PEMS, které zajišťují kompletní sledování hlavních znečišťujících látek v reálném čase. PEMS jsou komplexní zařízení, která integrují pokročilé analyzátory plynů, měřiče hmotnostního průtoku výfukových plynů, meteorologickou stanici, satelitní lokalizaci a síťové připojení. Shromážděné údaje se analyzují, aby bylo ověřeno, že byly splněny mezní podmínky RDE, a že emise jsou v mezích legislativního Nařízení.

Limity, které nesmí být překročené jsou definované hodnotami popsanými v laboratorním testu (WLTP) a vynásobenými koeficientem shody. Koeficient shody bere v úvahu chyby měřícího zařízení, které neměří se stejnou přesností a opakovatelností jako to, které bylo použito v laboratorním testu.

Test RDE začne platit od 1. září pro všechny nové modely osobních vozidel a od 1. září 2019 pro všechna nově registrovaná vozidla, v případě NOx s koeficientem shody 2,1. V případě ověřování pevných částic činí koeficient shody 1,5 a je vyžadován u všech osobních vozidel registrovaných od 1. září 2018.

Závěr

Nový postup WLTP poskytne realističtější hodnoty pro porovnání spotřeby paliva a emisí CO2 různých modelů, protože byl navržen tak, aby lépe odrážel skutečné jízdní chování a zohledňoval specifické vlastnosti jednotlivých modelů a verzí včetně volitelné výbavy. Především jde o zkratku postupu World Harmonised Light Vehicle Test Procedure (Světový harmonizovaný test lehkých vozidel) a jedná se o nový způsob testování emisí výfukových plynů a spotřeby paliva v laboratoři. Do účinnosti vstoupil v září 2017 a bude platit pro automobily představené po tomto datu. V září 2018 všechny nově prodané automobily včetně těch, které jsou v prodeji již v roce 2017, budou muset být testované v souladu s novým postupem a uvádět data pocházející z měřicího cyklu WLTP. Nejpozději v lednu 2019 se budou v dealerstvích uvádět pouze hodnoty z měřicího cyklu WLTP.

tags: #jízdní #cykly #emise #a #spotřeba #paliva

Oblíbené příspěvky:

• Rozměry WC mísy se spodním odpadem
• Zásady ochrany přírody
• Investice do lesnictví
• Civilizace a životní prostředí
• Zkvalitnění veřejného prostoru