Život v Asii: Příroda, zprávy a zajímavosti

Analytici předpovídali, že část střední Asie se pomalu změní v polopoušť a poušť a že vypuknou lokální války o vodu. Jenže nepočítali s jednou nepravděpodobnou variantou: lidé se dohodli.

Aralské jezero: Naděje pro Střední Asii

Ještě před patnácti lety vše vypadalo krajně neutěšeně. Jako když někdo omylem vypustí přehradu. V písku uvízne všechno, co nestihlo uplavat, včetně živých tvorů. Písečné bouře roznášejí jedovaté látky, většinou pocházející z hojně používaných umělých hnojiv, které po desetiletí přitékaly do Aralu a usazovaly se na dně.

Ty všemožné záběry rezavých lodí na písku, tak zbytečně ukotvených, určitě znáte. Tahle loď se své šance na znovuzrození nedočkala. Nedaleko města Aralsk plní už jen dekorativně-výstražnou funkci. Je to bez přehánění zpráva desetiletí: v Aralské louži, která bývala mořem, přibylo vody. A to zásadně.

Malajsie: Přírodní ráj jihovýchodní Asie

Největší jeskyně na světě, nejstarší pralesy na naší planetě, největší vodopád jihovýchodní Asie, ostrovní ráje jak z katalogů cestovních kanceláří - to všechno můžete zažít při objevování přírodních krás Malajsie, té opravdové Asie.

„Udělali jste dobře, že jste přijeli zrovna sem,“ usmívá se na nás ranger národního parku Endau-Rompin na kraji pralesní osady kmene Orang Asli v Kampung Peta. „Víte, každý cizinec zná jen Taman Negaru a pospíchá tam, ale naše džungle je mnohem zachovalejší, starší, a jak tak koukám tady do rozpisu, budete ji mít teď jen sami pro sebe. Na téhle straně parku teď budete chodit džunglí úplně sami. Tak vítejte v Malajsii,“ dodal typický pozdrav místních lidí usměvavý ranger.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

A má pravdu: zdejší prales v Endau-Rompinu je starý 260 milionů let, což znamená, že se zdejší krajina nezměnila od druhohor, a pamatuje tak nejen konec, ale i nástup éry dinosaurů. Park na rozhraní států Johor a Pahang o rozloze skoro 900 km2 je dodnes nedotčenou oblastí s vodopády a džunglí plnou zvěře. Tady není nic výjimečného narazit deset minut za osadou na stádo pralesních slonů a při troše štěstí z pozorovací věže nad brodem jen o kus dál sledovat ranní brodění tygra přes Sungai Jasin, zatímco nám kolem hlavy létají zoborožci.

Park má sice dva vstupy, ale dostat se do něj je i tak dosti náročné časově, a hlavně finančně. Což je také jedním z důvodů, proč sem zavítá i přes zdejší krásnou krajinu mnohem méně lidí než do Taman Negary. Navíc oba vstupy nejsou propojené, zůstávají mezi nimi desítky kilometrů panenské džungle, takže se návštěvník musí dopředu rozhodnout, kterou část parku chce spatřit. V obou směrech ale na poutníky čeká fantastická džungle (pravda, plná pijavic) a množství i několikastupňových vodopádů vysokých až desítky metrů. Zdejší skály se po dešti zajímavě blýskají, což je způsobeno složením hornin vzniklých po výbuchu obrovské sopky někdy před 260 miliony let; od té doby se zdejší krajina vůbec nezměnila.

Vodopády a úzkokolejka

Pokud jste milovníky vodopádů, neměli byste vynechat přírodní park Stong ve státě Kelentan. Pyšní se totiž titulem nejvyššího vodopádu v celé jihovýchodní Asii - a to už něco znamená! Ale nejen proto sem lidé míří: láká je sem také mnoho žulových skal, které se nacházejí v těsné blízkosti vápencových kopců, porostlých původní džunglí, a šance najít v pralese raflézii, největší rostlinu světa.

Jednou z originálních možností, jak se sem dostat, je legendární Jungle Railway. Tato sice oproti autobusům pomalejší, leč svou retroatmosférou pověstná úzkokolejka začíná v Tumpatu a končí v Gemasu. Kromě rychlíků na ní jezdí řada lokálek, které si na rozdíl od expresů rozhodně nedělají hlavu z dodržování nějakého jízdního řádu, a tak po dohodě s vlakovou četou lze zastavit prakticky kdekoliv - i uprostřed pralesa.

Park se rozkládá na ploše 22 000 ha jen řídce osídlené, divokou zvěří oplývající džungle. Vévodí mu hora Stong, vysoká 1422 metrů, z jejíž obří žulové plotny padá vodopád pramenící na pralesní náhorní plošině. Od koloniální doby se tu moc nezměnilo, snad jen základna poblíž na úpatí vodopádu se přizpůsobila dnešním turistům. Kromě vodopádu lákají poutníky do této málo známé části Malajsie četné jeskyně v jeho vápencových kopcích. Nejznámější je Gua Ikan (Rybí jeskyně), ale největší adrenalin nabízí Stepping Stone Cave, což je vlastně 30 metrů dlouhý a úzký průchod stěnou, kterou se dostanete nejen do této jeskyně, ale také do sousední Kris Cave.

Čtěte také: Životní prostředí Sicílie: aktuální stav

Srdce Malajsie: Taman Negara

Mokro, vlhko, dusno a spousty pijavic, tak lze krátce popsat túry v Taman Negaře, obrovském kusu panenské džungle v samém srdci pevninské části Malajsie. Deštný prales tu na pomezí států Pahang a Kelantan roste nepřetržitě nejméně 170 milionů let, protože do dějin krajiny od té doby nikdy nezasáhla sopečná nebo horotvorná činnost. Pamatuje tedy dobu, kdy na Zemi vládli dinosauři, a díky tomu se zde poutník chvílemi ocitá doslova jako v druhohorním Jurském parku.

V pralese žije komunita Bateků, původních domorodců ze skupiny přírodních kmenů Orang Asli. Nejvíce z nich se zdržuje kolem řeky Tembeling v několika osadách, kde jim vláda umožnila ze zákona žít původním sběračsko-loveckým způsobem života.

Džunglí Taman Negary vede hustá síť stezek, tedy alespoň poblíž správy parku a pozorovatelny divoké zvěře. Ale i v jejich těsné blízkosti lze spatřit vzácná zvířata.

Kromě už zmíněných tygrů lze v národním parku Taman Negara o rozloze 4343 km2, který už v roce 1938 navštívil britský král, spatřit také nosorožce sumaterské a divoké slony indické. I když u těch prvních už panují obavy, že zde vymřeli, protože tu nebyli dlouho pozorováni.

Ať už sem ale poutník zavítá jen na krátké treky kolem řeky Tembeling, nebo na delší putování (třeba na nejvyšší vrchol pevninské Malajsie), rozhodně by si neměl nechat ujít procházku po skoro půl kilometru dlouhém visutém chodníku (Canopy Walk) v korunách starobylých stromů, až 30 metrů nad zemí. Je dobré sem přijít buďto ráno, kolem poledne, nebo pak až kolem třetí hodiny, kdy je zde nejméně lidí. Strážci navíc pustí na houpající lávku z důvodů bezpečnosti maximálně čtyři osoby najednou. Člověk má ale i tak jedinečnou možnost prozkoumat džungli z pohledu ptáků a opic - a navíc bez nebezpečí plynoucího ze setkání s létajícími hady nebo minimálně s obtěžujícími pijavicemi.

Čtěte také: Wellness v přírodě jižních Čech

Sloní nemocnice v Kuala Gandahu

V Kuala Gandahu se rangeři a ošetřovatelé starají o slony svezené sem z celé jihovýchodní Asie. Zdejší zvířata byla buďto zraněna tak, že by se o sebe ve volné přírodě nedokázala postarat, nebo se jedná o osiřelá mláďata.

„Takových tu máme několik. Včetně téhle samice,“ říká mi ošetřovatel, když ho upozorním, že jedno ze zvířat nápadně kulhá na pravou přední nohu a ve snaze odlehčovat ji má stále nadzvednutou. „Nejstarší samec v našem stádu k nám zase přišel před desítkami let z džungle v Taman Negaře, kde ho jako mládě těžce zranil tygr. Tihle predátoři si sice netroufnou na dospělé slony, ale na jejich mladé ano,“ vysvětluje mi trpělivě Malajec a dodává, že ty slony, které se tu podaří buďto vyléčit nebo vycvičit natolik, aby dokázali přežít sami v přírodě, pak odtud za logisticky složitých manévrů odvážejí do několika posledních ostrovů panenské džungle v Malajsii. Své životy pak tito tlustokožci v Kuala Gandahu dožijí jako svobodní tvorové.

Pulau Tioman: Malajská Havaj

Pulau Tioman, velký ostrov u východního pobřeží Malajsie v Jihočínském moři, se vznáší v téměř polynéské atmosféře. Vděčí za to mimo jiné spoustě rozkvetlých ibišků na plážích s bělostným pískem, lemovaných palmami. Jiné zátoky jsou zase vyzdobené žulovými skalami, takže poutník má pocit, jako by byl na Seychelách - ovšem jen za zlomek ceny.

Na Tioman se dá dostat lodí ze dvou přístavů, Mersingu a Tanjung Gemoku u Endau, přičemž z více důvodů je snazší cesta z toho prvního. Samotná plavba je zajímavá tím, že cena lodních lístků do jakéhokoliv z malých přístavů na západním pobřeží ostrova je stejná.

Tioman nabízí krásné šnorchlování a ještě lepší potápění. Hlavně u mysů na západním pobřeží, kdy zvláště za odlivu máme korálové věže a zahrady doslova na dosah ruky. Úplně nejlepší podmínky pro sledování podmořského života má ale Pulau Tulai na dohled od Salangu. Ne nadarmo se mu říká Korálový ostrov. Na Tiomanu si lze snadno a poměrně levně pořídit i potápěčský certifikát PADI.

Taiwan: Ostrov kontrastů

Dopsat doktorskou práci a složit doktorské zkoušky na taiwanské National Chengchi University - a pak zůstat v tomto regionu. To jsou plány Petry Nepožitkové, absolventky kulturní antropologie a mezinárodních rozvojových studií na Univerzitě Palackého. Taiwan, ostrov velký asi jako Morava, ovšem mnohem hustěji osídlený.

Petra Nepožitková (* 1993) absolventka bakalářské a magisterské kulturní antropologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého a mezinárodních rozvojových studií na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého. Nyní je doktorandkou Asia-Pacific Studies (IDAS) na National Chengchi University, Taiwan. Během studií vždycky vynikala touhou vycestovat, procvičit si své bohaté jazykové znalosti a u toho udělat i něco prospěšného. V rámci různých projektů tak jako dobrovonice pomáhala například s výukou angličtiny či s osvětou různých společenských témat.

Velká část z více než třiadvaceti milionů lidí žije na jeho západním pobřeží, v pulzujících velkých městech. Asi dvacet různých domorodých skupin se pak soustředí v jeho centrální části, v údolích jedné velké džungle. Původní obyvatele Taiwanu jsou Austronésané, stejně jako většiny Indonésanů.

Ve škole. Na Taiwanu studuje třetím rokem a říká, že jí přirostl k srdci. Je obdivovatelkou tamní přírody, moře je podle ní nadosah tropickým horám pokrytým džunglí. „Do džungle vidím skoro z okna mého minibytečku, který je součástí kolejí. Není výjimkou zde pozorovat opice či luskouny. Když pak ale sednu na autobus, můžu být zhruba za dvacet minut u Taipei 101, nejvyššího objektu Taiwanu,“ přibližuje diametrálně rozdílná místa, která má na dosah.

Silné zemětřesení trvalo asi dvě minuty, pak přišlo další a další a pak, jako když střihne, nastalo ticho. Chtěla bych ale zdůraznit, že stavby na Taiwanu většinu zemětřesení vydrží, jsou na tyto situace připravené. Horší je to s přírodou, sesuvy půdy mohou poničit mnohé.

„Taiwan je taková miniaturní Papua Nová Guinea. Na malém území žije asi dvacet diametrálně odlišných domorodých skupin, hovoří jiným jazykem, žijí v jiné kultuře. Obývají džunglí pokryté hory. Právě v těchto oblastech způsobuje zemětřesení největší škody. Tamní lidé, kteří často nemluví anglicky ani čínsky, jsou nezranitelnější. Nejsou o blížícím se zemětřesení informováni, tamní záchranný systém není připraven evakuovat jejich početné rodiny.

Při studiu, které je na Taiwanu placené, má možnost i pracovat, a tak dvacet povolených hodin využívá pro jednu americko-taiwanskou společnost. Kromě tohoto výdělku jí k tamnímu žití pomáhá vládní stipendium, které na studium získala.

„Když máknu, mohla bych doktorát získat v příštím roce. V tomto regionu, myslím tím na Taiwanu, v Japonsku, Koreji, Singapuru, Hongkongu, možná i v kontinentální Číně, bych ráda pak i zůstala. Na Asii jsem si už zvykla, vyhovuje mi zdejší společnost, příroda, kultura, kombinace tradic a moderních technologií.“

Další události v Asii

• Filipíny evakuují půl milionu lidí kvůli tajfunu Man-yi.
• Asijské země hledají způsoby, jak zabránit dalším válkám po summitu Sdružení zemí jihovýchodní Asie a setkání skupiny G20.
• Čína v rámci strategie nulového covidu hromadně testuje obyvatele Pekingu.
• Barmská armáda ostřeluje horské vesnice na severu země.

Ekonomika a obchod

• Škoda Auto přišla kvůli válce na Ukrajině o 17 miliard korun a klesl jí provozní zisk o 42 procent.
• Asijská ekonomika pandemii přestála mnohem lépe než zbytek světa.
• Rusko ztrácí pozice na zbrojním trhu v Asii, situace využívá Čína, která navýšila export svých zbraní do jihovýchodní Asie.

tags: #život #v #asii #příroda #zprávy

Oblíbené příspěvky:

• Citonice a nebezpečný odpad
• Důležité informace o svozu odpadu Brumovice
• Opuštění stanoviště: Co je legální?
• Opuštění stanoviště: Co je legální?
• Potravinová a klimatická bezpečnost