Životopis Joela Rumla a jeho vztah k přírodě

Joel Ruml je osobnost, jejíž život a dílo jsou úzce spjaty s přírodou. Jeho profesní dráha a osobní zájmy se prolínají v úsilí o ochranu a porozumění přírodnímu světu.

V mládí se rozhodl pro vojenské povolání, které je pro každého, kdo volí život v uniformě, zároveň posláním, protože voják, to není obyčejná práce. Toto povolání může člověka zavést do míst, kde se nejenom slouží vlastní zemi, ale kde se také umírá.

Po roce 1989 patřil Rudolf Pernický k těm, kteří zakládali Konfederaci politických vězňů, a stal se jejím prvním předsedou. Právě političtí vězni vědí, jak mnoho pro ně Rudolf Pernický udělal.

Univerzitu nelze rozvíjet bez svobody ducha, bez svobody bádání. Je důležité, abychom na osudy takovýchto lidí nezapomínali. Osudy lidí, kteří nasadili vlastní život při osvobozování rodné vlasti z německé okupace.

Psycholog nabízí odbornou, profesionální pomoc, jak poruchu odstranit. Je v nás cestička mezi různými patry, v jakémsi velkém skladu plném regálů a různých odboček. Cestička vyvádí ze skladu ven. A někdy to z těch regálů popadá na zem, popletou se nám patra, pouštíme se marně stále stejnou odbočkou, která nikam nevede.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

A psycholog pomůže zastavit se, utřídit, proč a co spadlo, proč se cesta zatarasila a já nemohu najít, kudy ven. Hledá a nabízí pomoc. Třeba pomůže vrátit se v životě kus zpátky, jaké to bylo, když to ještě fungovalo. Možná pomůže vynosit všechno ven. Vzít každou věc či událost znovu do ruky. Potřebuji ji? Dám ji zpět? Nepotřebuji? A tak ji rovnou vyhodím? A nejen to. Psycholog také doprovodí na té cestě, která může být plná utrpení a bolesti.

Existují psychologové, kteří se tajně přikradou a oloupí mne o vědomí pořádného hříchu a místo něho mi podstrčí neškodné selhání způsobené třeba něčím, co mne formovalo v dětství, a já za to nejsem zodpovědný. Nebo mi vezmou, často téměř neúnosné, břímě rozhodování mezi dobrem a zlem a nahradí je podvědomým samohybem. Ale také jsou skvělí psychologové, kteří slouží úžasně Hospodinu a ucpávají díry v hradbách, kterými nám do příliš černobílého církevního světa teče.

Psychologie nebo psychiatrie není šarlatánství a nemám důvod jim nevěřit. Věřím jim stejně jako automechanikovi, kterému svěřuji auto. Těm, kterým se svěřuji, také důvěřuji. U nás se vždycky říkalo, že psychologové bývají deformováni svým povoláním, jako ten nejsmutnější klaun.

Když vás bolí zub, taky jdete k zubaři. Nevím, nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Po vlastních zkušenostech už moc ne. Ne, nevěřím. Ano. Psychologům ne, psychologii ano. Nikdy jsem u žádného nebyl, ale ne proto, že bych ho nepotřeboval. Asi tak jako ostatním lidem, záleží na tom co a komu.

Myslím, že psycholog je doktor stejně jako chirurg nebo ortoped, a stejně tak existují psychologové dobří a špatní. Věřím jako odborníkům - možná jsem moc naivní...

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Celý život si maluji, jaká má být moje budoucí žena. Zlaté vlasy, medové oči, pihy, vysoká a ne moc štíhlá. Vždyť moje vysněná dívka sedí vedle mě.

Stejně mám pocit, že je nejbližší člověk na světě. Možná bych s ní dokázal žít i jen tak, bez tělesného kontaktu.

Konečně budeme spolu. Už mě nebavilo vždycky čekat, jestli z toho zase budu mít takový blbý pocity. Když si ji představuji, všechno v pohodě, a když napíše, zase mě to poplete a cítím se divně. Včera večer už jsem myslel, že to nevydržím. Myslel jsem, že se zblázním. Bylo mi blbě od žaludku, jako když se člověk opije. Jako by se mi dělalo zle z fyzického kontaktu. Přitom je to všechno tak laskavé, veselé, v pohodě. A tak moc toužím po objetí, polibcích.

Ach jo. Vždycky jsem měl špatné zimy, ale deprese, až co jsem začal chodit s F. A přitom je to první opravdu krásný vztah, oboustranný, láskyplný. Všechno předtím mi přijde jako hloupé. Hlavně z mojí strany.

Když zjistil, že jsem věřící, ptal se, jestli si myslím, že Ježíš chtěl, abychom byli dokonalí. A jestli to má být cílem. Vždyť nejvíc času trávil s hříšníky. Taky ty sny o „jiných” prý nejsou problém, jenom to ukazuje na to, že mi na někom záleží. Asi toho o mně neví dost. Na příště jsem dostal za úkol napsat životopis. A nemám tam nic zamlčet.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Tak jsem se s tim životopisem namořil. Na tolik hnusnejch věcí jsem si vzpomněl. Ale i hezkejch, až mě to překvapilo. A von si jenom řekne „V pořádku. Já to nechci, to bylo pro vás.“ Myslel jsem si, že mi na základě toho, že mě bude znát, nějak pomůže. Prd. Tomu řikám doktor.

Nechápu, jak je to možný. Tělocvik nepomůže, farář, modlitby nepomůžou, pak stačej tři dopoledne u psychológa a jeden blbej životopis, a mám sílu k milování i k rozchodu, k čemukoli. A taky s tátou jsme si nějak začli víc rozumět. Musím K. doporučit víc lidem, ať se nebojej. Co si vo tom lidi myslej nesmyslů. A vida.

tags: #joel #ruml #příroda #životopis

Oblíbené příspěvky:

• Řešení problémů s odtokem vody u myčky Whirlpool
• Čištění kanalizace Náchod
• Produkce odpadu na osobu v ČR
• Využití buku
• Recyklace stavebního odpadu Ostrava