Jak hlásit měření emisí kotelny v České republice

Tento článek se zabývá problematikou hlášení jednorázového měření emisí z kotelen v České republice. Legislativa v této oblasti vychází ze zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a navazujících právních prováděcích předpisů (nařízení vlády a vyhlášky MŽP) č. 350/2002 Sb. až č. 358/2002 Sb.

Legislativní rámec

Mezi povinnosti právnických a fyzických osob patří dodržování legislativy. Podle míry vlivu na kvalitu ovzduší se stacionární zdroje znečišťování dělí na zvláště velké, velké, střední a malé. Z technologického hlediska nejpočetnější skupinou jsou spalovací zdroje, ve kterých se paliva oxidují za účelem využití uvolněného tepla (například kotle).

Zásadní důležitost má pravidlo uvedené v § 4, čl. 6 v zákonu č. Obdobné pravidlo platí podle § 4, čl. Jak již bylo řečeno v části 3, přípustnou úroveň znečišťování ovzduší určují v legislativě emisní limity. Tzv. obecné emisní limity jsou určeny pro jednotlivé znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny u těch zdrojů, které nejsou zařazeny mezi tzv. Stacionární spalovací zdroje však patří mezi jmenovitě určené technologie, pro které jsou stanoveny tzv. specifické emisní limity.

Zákon o ochraně ovzduší nově zavádí pojmy "emisní stropy" a "redukční cíle", které mohou být stanoveny pro vybrané znečišťující látky nebo skupiny látek pro vybraná území, pro skupiny nebo jednotlivé stacionární zdroje a lhůty pro jejich dosažení podle národního programu snižování emisí znečišťujících látek za účelem dosažení přípustné úrovně znečištění. Tato omezení souvisí s ochranou klimatického systému Země a týkají se SO2, NOx, VOC (těkavé organické látky) a NH3.

Stacionárních spalovacích zdrojů znečišťování se bezprostředně dotýkají nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší a vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb., která mimo jiné uvádí seznam znečišťujících látek, požadavky na vedení provozní evidence, metody zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek aj.

Čtěte také: Jednorázové měření emisí – jak postupovat

Měření emisí a povinnosti provozovatelů

U zdrojů kategorie ZV, V a S zjišťují provozovatelé emise znečišťujících látek především měřením a pouze ve zvláštních případech, stanovených ve Vyhlášce MŽP č. 356/2002 Sb., výpočtem. Emise se měří v místě, za kterým již nedochází ke změnám složení vypouštěných odpadních plynů do ovzduší. Měření a vyhodnocení naměřených hodnot se provádí jednorázově v termínech stanovených vyhláškou MŽP č. 356/2002 Sb. nebo nepřetržitě v průběhu roku (kontinuálním měřením). Uvedená vyhláška blíže stanovuje např. rozsah a způsob jednorázových měření znečišťujících látek u stacionárních zdrojů včetně jejich vyhodnocení, dále provádění kontinuálního měření včetně zaznamenávání a vyhodnocování naměřených dat. Zjišťování znečišťujících látek a kontrolu účinnosti spalování u malých zdrojů popisuje nařízení vlády č.

Mezi základní povinnosti provozovatelů ZV, V a S stacionárních, tedy i spalovacích zdrojů, patří (podle § 11 zákona č. vést provozní evidenci v rozsahu uvedeném v prováděcím předpise (Vyhláška MŽP č. Provozovatelé ZV, V a S stacionárních zdrojů jsou povinni zpracovat z údajů provozní evidence souhrnnou provozní evidenci každého zdroje za kalendářní rok a předat ji do 15. února následujícího roku příslušnému orgánu ochrany ovzduší. Bližší informace uvádí Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb.

Mezi základní povinnosti provozovatelů malých stacionárních zdrojů patří (podle § 12 zákona č. zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu spalinových cest u spalovacích zdrojů provozovaných při podnikatelské činnosti provozovatele nejméně 1x za 2 roky.

Příslušný orgán ochrany ovzduší vydává stanoviska a povolení k řízením, která obsahují podmínky ochrany ovzduší. Jedná se o stanoviska k územně plánovací dokumentaci v průběhu jejího pořizování. Povolení příslušného orgánu ochrany ovzduší, které obsahuje podmínky ochrany ovzduší, se dále vyžaduje u řady dalších aktivit, např. k záměrům na zavedení nových výrob a nových technologií s dopadem na ovzduší u ZV, V a S stacionárních zdrojů, ke spalování nebo spoluspalování odpadu, včetně odpadních olejů, k výrobě zařízení, materiálů a výrobků, které mohou znečišťovat ovzduší, s výjimkou výrobků stanovených k posuzování shody dle zákona č. 22/1997 Sb.

Mezi výrobky, kde se nevyžaduje stanovisko orgánů ochrany ovzduší, ale dle zákona č. 22/1997 Sb. Provozovatelé ZV, V, S a obecně i malých stacionárních zdrojů platí poplatky za znečišťování. Poplatky menší než 500 Kč se nevyměřují. Roční výše poplatků pro malý stacionární zdroj vyměří orgány obce pevnou částkou v rozmezí uvedeném v následující tab.

Čtěte také: Ekologické havárie: kam se obrátit?

Provozovatel malého zpoplatněného zdroje je povinen zaslat do 15. února po skončení poplatkového období orgánu obce podklady pro stanovení výše poplatku za běžný rok. Poplatky za ZV, V a S stacionární zdroje se platí za znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek, pro které má zdroj stanoven emisní limit. Sazby poplatků a způsob výpočtu poplatku je uveden v příloze č. 1 k zákonu o ochraně ovzduší. Vypočtený poplatek se zaokrouhluje na 100 Kč. Sazby pro tzv. hlavní zpoplatněné látky jsou uvedeny v následující tab.

Z hlediska omezování emisí je u spalovacích zdrojů nejdůležitější prováděcí právní předpis Nařízení vlády č. Tento předpis definuje některé základní pojmy, např. co je palivo a co je biomasa. Palivo je tuhý, kapalný nebo plynný hořlavý materiál, určený ke spalování ve zdrojích znečišťování za účelem získání jeho energetického obsahu a splňující podmínky zvláštního právního předpisu (Vyhláška MŽP č. 357/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší). Biomasa je definována jako rostlinný materiál, který lze použít jako palivo pro účely využití jeho energetického obsahu, pokud pochází např.

Jednotlivé části (hlavy) vyhlášky uvádějí emisní limity u příslušných kategorií stacionárních spalovacích zdrojů. Emisní limity pro ZV spalovací zdroje jsou v závislosti na jmenovitém tepelném příkonu stanoveny pro SO2, NOx (NO2), TZL a CO. Emisní limity pro velké a střední spalovací zdroje jsou stanoveny pro SO2, NOx, CO, organické látky (u spalování dřeva a biomasy) a TZL v závislosti na druhu paliva a jmenovitém tepelném výkonu. Emisní limity jako hmotnostní koncentrace znečišťující látky jsou stanoveny pro určité vztažné (referenční) podmínky nosného plynu.

Jak již bylo uvedeno, ze zákona o ovzduší č. 86/2002 Sb. (§ 12) vyplývají pro provozovatele malých zdrojů (od jmenovitého tepelného výkonu 15 kW u zdrojů na tuhá paliva a od 11 kW na plynná a kapalná paliva), které nejsou umístěny v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci, povinnosti nejméně 1x za 2 roky zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu spalinových cest. Blíže se touto problematikou zabývá nařízení vlády č. 352/2002 Sb. v Hlavě IV - Zjišťování znečišťujících látek a účinnost spalování malých zdrojů.

Podle této přílohy kontrola účinnosti spalování η (%) spočívá v jejím stanovení nepřímou metodou na základě stanovení komínové ztráty ξ (%). Ke stanovení komínové ztráty je sice uveden soubor měřených veličin (obsah O2, obsah CO, teplota spalin a spalovacího vzduchu, statický tlak ve spalinové cestě), není zde však uveden způsob výpočtu obsahu CO2 (%), přebytku vzduchu λ (1) ani vlastní komínové ztráty ξ (%). Každý malý spalovací zdroj musí dále spalovat palivo tak, aby koncentrace CO ve spalinách nepřekročila maximální hodnotu 1000 ppm při referenčním obsahu O2 3 % u plynných a 6 % u tuhých paliv.

Čtěte také: Povinnosti ohledně emisí

V příloze tohoto nařízení vlády uvedené stanovení hodnoty COmax (ppm) na základě součinu naměřené hodnoty CO (ppm) a přebytku vzduchu λ (1) nerespektuje stanovený referenční obsah kyslíku.

kde λR (1) je přebytek vzduchu odpovídající stanovenému referenčnímu obsahu kyslíku ve spalinách. U plynných paliv je referenční obsahu kyslíku 3 % a odpovídající λR = 1,17, u tuhých paliv je referenční obsahu kyslíku 6 % a odpovídající λR = 1,4 - viz vztah (8), kde v kapitole 6 je podle zvyklostí v oboru spalování označen součinitel přebytku vzduchu jako α.

Každý malý zdroj musí spalovat palivo s účinností vyšší nebo rovnou než hodnoty uvedené v následujících tab. Lhůty provádění kontroly spalinových cest a účinnosti spalování jsou uvedeny v následující tab. 10. Lhůty kontrol spalinových cest vycházejí z vyhlášky č.

Pozn.: Uváděné limitní účinnosti spalování se odkazují na Přílohu D1 ČSN 070240 Teplovodní a nízkotlaké parní kotle - Základní ustanovení (po změně Z8). Tato norma však není závazná, neboť se týká pouze kotlů, které nepatří mezi vyhrazená zařízení. Zásadním problémem však je, že uváděné účinnosti neodpovídají hodnotám minimálních účinností uváděných v nových harmonizovaných normách ČSN EN, např. ČSN EN 303-5 Kotle pro ústřední vytápění - Část 5: Kotle pro ústřední vytápění na pevná paliva, s ruční nebo samočinnou dodávkou, o jmenovitém tepelném výkonu nejvýše 300 kW - Terminologie, požadavky, zkoušení a značení.

Při uvádění kotlů na trh vydává v souladu se zákonem č. 22/1997 Sb. Strojírenský a zkušební ústav Brno certifikát, kterým potvrzuje, že výrobek je v souladu s platnými zákony a předpisy a za ty považuje harmonizované normy ČSN EN z oblasti kotlů.

Ohlašování a evidence

Provozovatelé stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, mají mimo jiné povinnost ohlašovat údaje z hlediska agendy ovzduší související s jejich provozem. Ohlašování se provádí prostřednictvím Integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností (ISPOP) za předchozí kalendářní rok a za celou provozovnu.

Aktuální informace ohledně ohlašování včetně postupů jak podat hlášení jsou uvedeny na webových stránkách Českého hydrometeorologického ústavu.

Povinnost ohlašovat údaje souhrnné provozní evidence má provozovatel každého stacionární zdroje uvedeného v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší s výjimkou chovů hospodářských zvířat kódu 8 přílohy č. 2 zákona o ochraně ovzduší.

Pro účely souhrnné provozní evidence zveřejňuje Ministerstvo životního prostředí ve Věstníku MŽP každoročně aktualizované kódové označení vybraných údajů, tzv. číselníky, které jsou uvedeny podle označení v příloze č. 11 vyhlášky č. 415/2012 Sb.

Číselníky pro ohlašování souhrnné provozní evidence za rok 2019 (ohlašování v roce 2020)

Povinnost podat poplatkové přiznání má poplatník za provozovnu, u které je celková výše poplatku za poplatkové období 50 000 Kč a více. Sazby poplatků jsou zákonem stanoveny pro čtyři zněčišťující látky - TZL, SO2, NOx a VOC a jsou stanoveny za tunu vypuštěné znečišťující látky za rok. Zpoplatněny jsou potom pouze ty znečišťující látky, které dotčený stacionární zdroj vypouští a pro které má současně stanovenou povinnost zjišťovat úroveň znečišťování podle zákona. Zjednodušeně lze říci, že zpoplatnění podléhají znečišťující látky, jejichž emise musí provozovatel měřit nebo počítat.

Zákon č. 201/2012 Sb. dává možnosti snížení celkové výše poplatků za provozovnu. V ustanovení odst. 5 a 6 § 15 zákona č. 201/2012 Sb. jsou uvedeny podmínky, za jakých je možné snížení či nevyměření poplatku za některé znečišťující látky.

Povinnost ohlašování údajů o kvalitě paliv se vztahuje na všechny osoby uvádějící na trh v České republice těžký topný olej, plynový olej a pevná paliva určená pro spalovací stacionární zdroje o jmenovitém tepelném příkonu do 0,3 MW, pro která jsou v příloze č. 3 vyhlášky č. 415/2012 Sb. stanovena kvalitativní kritéria: uhlí a výlisky z uhlí, výlisky z biomasy (např. peletky, brikety...), kapalná paliva: těžký topný olej, plynový olej.

Operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OPPIK)

Operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OPPIK) zahrnuje program Obnovitelné zdroje energie (OZE) s cílem podpory využívání alternativních zdrojů energie. Z dlouhodobého hlediska má tento program zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie v České republice.

Cíle a zaměření programu OZE

Program Obnovitelné zdroje energie (OZE) podporuje výrobu a distribuci energie pocházející z obnovitelných zdrojů. Podporovány budou zařízení s největší efektivitou a bez negativního vlivu na elektrizační soustavu.

Kdo může dotaci získat

Dotace mohou získat podniky všech velikostí působící v energetice. Projekt musí být realizován mimo území hl. m. Prahy. Žadatelem mohou být i podniky vlastněné až ze 100 % veřejným sektorem.

Výše dotace

Dotace EU na jeden projekt se pohybuje ve výši 1 - 100 mil.

Nový zákon o ochraně ovzduší je platný od 1. září 2012 Sb. Týká se provozovatelů zdrojů znečišťování ovzduší, které jsou základním pojmem v oblasti ochrany této složky životního prostředí. Jsou jimi nejen velké výrobní podniky, spalovny a zemědělské podniky mající vysoký potenciál znečištění, ale i dopravní prostředky, čerpací stanice (skladování a výdej benzínů), dále např.

Poplatníkem poplatku za znečišťování je provozovatel tzv. vyjmenovaného stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. Novela zákona počítá se zachováním poplatků za provozování zdrojů znečišťování ovzduší, ale nově jejich úhradu ukládá pouze velkým podnikům, které do ovzduší vypouštějí velké množství emisí.

Podle zákona tak sice poplatníkem poplatku za znečišťování zůstává provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu, ale zároveň se od poplatku osvobozují stacionární zdroje nebo zdroje v provozovně, u kterých celková výše poplatků za poplatkové období činí méně než 50 000 Kč. Zrušení stávající kategorizace zdrojů znečišťování ovzduší - již nejsou malé, střední, velké a zvláště velké. Nově se zdroje definují podle typu činnosti a velikosti, jako vyjmenované v příloze č.

Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu, jehož povolení není v souladu s požadavky na obsah povolení provozu podle tohoto zákona, musí požádat o jeho změnu nebo o nové povolení provozu podle tohoto zákona do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Do doby rozhodnutí o této žádosti platí povolení a rozhodnutí vydaná podle dosavadních právních předpisů. Součástí žádosti je i provozní řád zdroje v případě, že se jedná o stacionární zdroj, který má povinnost jej zpracovat. Obecně např. pro plynové kotelny platí, že všechny budou muset mít nové povolení kvůli změně emisních limitů.

Zjednodušeně lze říci, že jde o jakékoli opatření, které sníží imise ("znečištění") formou snížení emisí ("znečišťování"). Podle nového zákona o ochraně ovzduší budou muset od roku 2012 kotle na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW splňovat parametry 3. emisní třídy, od roku 2014 pak kotle 1. a 2. emisní třídy nebudou uváděny na trh. Zákon vyžaduje provozovat kotle, které plní stanovené emisní parametry. V principu tedy nemusí být nutná výměna celého kotle, ale například jeho dovybavení automatickým podavačem paliva, zvláštním automatickým hořákem apod., které zajistí jeho úpravu na 3.

Ohlásit nejméně pět pracovních dní před provedením autorizovaného měření emisí termín provedeníautorizovaného měření emisí na českou inspekci životního prostředí. Pokud dojde ke změně nebo zrušení termínu plánovaného měření, musí provozovatel tuto skutečnost oznámit na inspekci životního prostředí nejpozději jeden pracovní den před původně plánovaným termínem. Podle přílohy č.

Povolení provozu stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu vydává krajský úřad. Obsahové náležitosti žádosti o povolení provozu jsou uvedeny v příloze č. Povinnost zpracovat provozní řád, jedná-li se o stacionární zdroj označený ve sloupci C v příloze č. 2 k tomuto zákonu.

Předmětem poplatku za znečišťování jsou znečišťující látky, které jsou vypouštěné stacionárním zdrojem nebo zdroji a pro které má provozovatel povinnost zjišťovat úroveň znečišťování podle § 6 odst. 1 písm. Poplatník je povinen do 31. března roku následujícího po skončení poplatkového období podat krajskému úřadu poplatkové přiznání prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností (ISPOP) v oblasti životního prostředí podle zákona č. 25/2008 Sb. (IPPC).

Provozovatel má povinnost zjišťovat emise u znečišťující látky, pro kterou má stanoven specifický emisní limit, emisní strop nebo technickou podmínku provozu. Měření provádí autorizovaná laboratoř, v určitých případech lze místo měření použít výpočet na základě žádosti schválené příslušným KÚ. Jedná se o celkové posouzení dodržování emisních limitů, jejichž posouzení vychází ze znalosti řady údajů vypočtených ze spotřeby organických rozpouštědel. Roční hmotnostní bilance organických rozpouštědel slouží ke zjištění dodržování legislativních předpisů, možností snižování emisí znečišťujících látek,informování veřejnosti o spotřebě rozpouštědel a o způsobu emitování těkavých organických látek.

Společnost ECO - F, a.s. zajišťuje komplexní služby v oblasti životního prostředí, jehož součástí je i poradenství v oblasti ochrany ovzduší.

Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (dále jen zákon) nově rozděluje stacionární zdroje znečištění na zákonem vyjmenované (uvedené v jeho příloze č. 2) a na stacionární zdroje v zákoně neuvedené (dříve malé resp. v souladu s § 17 odst. provádět jednou za tři roky prostřednictvím odborně způsobilé osoby, která byla proškolena výrobcem zdroje, kontrolu technického stavu a provozu zdroje na pevná paliva o příkonu 10 až 300 kW sloužícího jako zdroj ústředního vytápění. Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 (např. provozovatel kotelen s celkovým tepelným příkonem kotlů větším než 300 kW, zpracovatel dřeva s roční spotřebou materiálu větší než 150 m3, provozovatel čerpacích stanic benzinu apod.) je dle § 17 odst. zjišťovat úroveň znečišťování (měřit emise) podle § 6 odst. Zjišťování úrovně znečišťování měřením popř. výpočtem provádí provozovatel v intervalech uvedených v § 3 vyhlášky č. Provozovatel je povinen měření emisí oznámit nejméně 5 pracovních dnů předem České inspekci životního prostředí (dle § 6 odst. 7 zákona ) a následně inspekci protokol o měření do 90 dnů předložit (viz § 17 odst. 3 písm. Dále dle § 41 odst. 6 zákona, provozovatel vyjmenovaného zdroje, který byl uveden do provozu před nabytím účinnosti zákona a který nemá vydané povolení podle § 17 odst. 1 písm. d) zákona č. 86/2002 Sb., byl povinen požádat o povolení provozu podle zákona do 1 roku ode dne nabytí jeho účinnosti (tzn. Poplatníkem poplatku za znečišťování ovzduší je provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k zákonu. Poplatku nepodléhají neuvedené zdroje jako jsou např.

tags: #kam #hlásit #měření #emisí #kotelny

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické parky Polska
• Jak Funguje Drtič Odpadu
• Ekologická likvidace podložek
• Radek Štěpánek a ekologie
• Pravidla třídění v Kloboukách u Brna