Příroda je velkým učitelem pro nás všechny. Učí se v ní nejen děti, ale i dospělí. Děti nikde jinde než v terénu nemohou zažít dobrodružství z objevů, z vlastního bádání, pozorování a poznávání.
Jaké byly cesty a důvody, které přivedly učitele k učení venku?
Zkušenosti učitelů s učením venku
František Tichý
Ředitel a zakladatel gymnázia Přírodní škola, učitel fyziky, chemie a biologie vzpomíná: Už když jsem pracoval jako skautský vedoucí, tak jsme se na táborech trochu učili. Poznáváte rostliny, hvězdy, hrajete si na historii i povídáte si o životě a co je v něm důležité. Když jsme s kamarády založili Gymnázium Přírodní škola, chtěl jsem všechny ty zkušenosti převést do školního roku.
Můžete říkat, že zajímavá interaktivní hodina, skupinová práce nebo projekt se dá dobře dělat v běžné třídě, ale přesto to nemá takovou šťávu, jak když se předtím rozběhnete po zahradě, v lese nebo třeba i té "umělé přírodě" někde v historickém centru. A naopak, i úplně "normální" hodina, kdy něco vykládám, je mnohem zajímavější, když jsme venku. Vyzkoušeli jsme to v tee-pee, ve Stromovce, v lese i u rybníka, ale i v nádražní hale nebo přímo ve vlaku. Samozřejmě si na to děti musí zvyknout, ale pak to stojí zato...
Lenka Burešová
ZŠ Čeperka, 1. stupeň (málotřídní škola): K lásce k přírodě mě v dětství přivedl tatínek, který byl mým prvním průvodcem v objevování její krásy a jedinečnosti. Nyní se i já snažím toto poselství předávat a šířit dál. Bydlím a pracuji na vesnici, kde je do přírody opravdu blízko. Největší učebnou a školou je sama příroda a není nic lepšího, než když její zákonitosti, vztahy, principy i krásu objevují samy děti, nejlépe všemi svými smysly.
Čtěte také: Hygienický odpadkový koš
A tato drobná „dobrodružství“ příroda nabízí v každé roční době a každému.
Hana Kožíšková
Gymnázium Kadaň, 16 let ředitelka, učitelka chemie, biologie a ekologie: Celý život bydlím na malém městě, kde mám přírodu (doslova) za oknem a od malička jsem se cítila nejlépe v lese, u potoka, na louce. Poznávání přírody pro mě bylo a je největší dobrodružství, které jsem se snažila zprostředkovat i svým žákům.
Občas se mě ptají, zda jsou současné děti jiné, než dříve. Odpovídám ano, používají IT technologie, znají lépe cizí jazyky, jsou samostatnější, ale žijí více ve virtuálním světě, vzdalují se přírodě i mezilidským kontaktům, často neznají ani své nejbližší okolí. Ale když žáky vezmu do přírody, brodí se potokem a hledají živočichy, prohlédnou si zblízka rostliny a přivoní k nim, zaposlouchají se do zpěvu ptáků - najednou jsou plní nadšení a zájmu. Po létech praxe vidím jedinou cestu - chceme-li děti přimět k zájmu o přírodu, musíme je vodit ven.
Jana Jakubíčková
Ředitelka ZŠ Pivoňka: Vyrůstala jsem na vesnici, takže jsem byla od malička obklopena přírodou. Příroda uklidňuje, je plná barev, rozhledů, pokladů. Během 15 let, co pracuji s dětmi, jsem přírodu vždycky využívala jako zdroj inspirace a snažila se v ní s dětmi hodně pobývat.
Vidím na svých dětech (6 a 4 roky), i na cizích, že je baví prozkoumávání, hledání rozdílů, drobností, měření... Skvělé je, že s dětmi nemusíte chodit nikam daleko, stačí spíš ukazovat zajímavosti. Děti jsou vnímavé, mnohé vidí anebo se hned "chytnou" a začnou zkoumat. Mám ráda hudbu, divadlo a výtvarné umění, proto propojuji při mé práci s dětmi toto vše. Moje cesta k učení venku byla přirozená.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
I když jsem městské panelákové dítě, příroda mě vždy lákala a od 10 let jsem začala chodit na jízdárnu. Přirozeně jsem se naučila nejen spoustu věcí o koních a přírodě, ale při vyjížďkách se mi nejlépe učily i slovíčka, vzorečky, básničky (které jsem si předem vypsala na papír), od koní a přírody jsem se naučila i mnohé o sobě. To všechno bych ráda zprostředkovala i dětem. Koně do školy nedostanu, ale příroda je všude okolo a v ní se dobře učí mně i žákům.
Monika Olšáková
ZŠ Janovice, 2. stupeň - Ch, Př, Aj, Ev: Jsem člověk, který pochází z vesnice a jako přirozené vnímám být obklopena zahradou, lesem, loukou.... Moje cesta pokračuje tím, že nyní učím děti v malebné vesničce Janovice na úpatí Beskyd. V okolí naší školy je mnoho podnětných zákoutí, které vybízejí k výuce mimo naši budovu.
Největší přínos vidím v tom, že děti se ve venkovním prostředí dívají na svět jinýma očima, jsou radostnější, spontánnější, otevřenější. Vypozorovala jsem, že se děti rády vracejí na místa, kde jsme spolu prožili podnětné či veselé okamžiky. Navíc mám pocit, že když se hýbe tělo, má to dobrý vliv i na mysl.
Marián Diviš
Střední průmyslová škola, Karviná - Ma, Che, ICT, Základy ekologie: Kde ukázat krásu a různorodost přírody než v přírodě. A tak využívám tento nejpřirozenější zdroj informací, možností, nápadů i krásy ke své výuce. Žáci bývají překvapeni dvakrát. Nejdříve, že když jdeme ven, tak se učíme! A podruhé když si uvědomí, že naše hodina zase tak rychle uběhla.
Komplexnost činností, které se venku dají využít, mi dávají možnost obměňovat výuku a stále něco nového vymýšlet. Žáci se tak nejen něco naučí, ale i zažijí, vyzkouší a poznají.
Čtěte také: Krásy argentinské provincie
Eva Víšková
LMŠ Kulíšek, Libčice nad Vltavou: Učím předškolní děti venku už čtvrtým rokem a velice mi to vyhovuje. Nemusím řešit problémy s hlukem a venkovní prostřední navíc samo řeší spoustu kázeňských problémů. Děti se přirozeně vyřádí a jsou schopny lépe se soustředit.
Venku se dobře učí o přírodě, ale dobře se učí i jiná témata - lidské tělo, řemesla... Dá se cvičit, zpívat, tančit, výtvarničit i vyplňovat pracovní listy. Špatné počasí většinou vypadá špatně jen z domova, když do něj vyrazíte, zjistíte, že je vlastně docela dobré. Hlavní je, že učení probíhá přímou zkušeností.
Ludmila Apatsidu
MŠ Ekoškolka Rozárka, Praha: Když jsem venku a můžu se rozhlédnout, vnímat svět kolem sebe, cítit, objevovat, nezůstanou otevřené jenom oči… To děti učí mě, jak se dívat, abych viděla. Proč si svět prohlížet na obrázcích, když ho můžeme vnímat všemi smysly, když ho můžeme opravdu prožívat?
A proto s radostí sbalím batoh a vyrážíme s dětmi ven, ať zrovna svítí sluníčko, nebo prší. Ono projít pořádnou kaluží, skočit přes potok, vylézt na strom, pozorovat žížalu, chytit sněhovou vločku do dlaně, to zní dost obyčejně, pokud o tom mluvíme. Ale když to uděláme, zjistíme spoustu věcí…
Ivan Štěpka
ZŠ a MŠ Na Beránku, 2. stupeň - Bi, Ch: Příroda mě provází životem od dětství. Prázdninové toulky přírodou u dědy v okolí Neveklova, kde se tak hezky kochal pan doktor ve filmu "Vesničko má středisková", zanechaly na mojí duši pokoru k naší krásné planetě.
Plynul čas a já se ocitl v pozici pedagoga. Jedním z prvních cílů po nástupu do školy byla realizace učebny pod širým nebem, umocněná založením arboreta a výukou mimo školní areál. Mnohokrát jsem měl následně možnost vidět zaujetí mladých lidí při přímém kontaktu s živou i neživou přírodou. Přes úžasné technické možnosti předávat lidem tajuplnosti života na zemi, není nic lepšího než si "sáhnout" in natura na svět kolem nás. Moudře pravil kdysi dávno Cicero, že vše co je podle přírody, je hodno úcty.
Jana Divišová
ZŠ a MŠ Dělnická, Karviná, 2. stupeň - M - Ch: Navzdory tomu, že jsem městské dítě a ve městě stále žiji a pracuji, mě příroda a toulky v ní vždy lákaly. Spoustu času venku jsme také trávili s našimi dětmi. Bylo pěkné pozorovat, jak jim pobyt v přírodě prospívá, kladly množství otázek, na které jsme společně hledali odpovědi, dozvěděly se spoustu věcí, aniž by poznaly, že se učí. Děti vůbec nevnímaly, jak běží čas a navíc nás spojily neopakovatelné zážitky. Přijde mi zcela přirozené stejně vzdělávat a vychovávat své žáky.
Veronika Kothajová
Mateřská škola Eko školka Rozárka: Přírodu jsem odjakživa milovala a hledala jsem v průběhu své pedagogické praxe vhodné zázemí školky, které by mi dovolilo trávit s dětmi více času venku. Chvíli to trvá, než si děti zvyknou na přechody či delší trasy, ale pokaždé se u toho všichni bavíme a se zájmem zkoumáme, co je kolem nás.
Největší přínos pro mne je reálná ukázková „učebnice“, kterou příroda je. Tu svobodu, kterou děti mohou prožívat, kdy svět nezná hranic, kdy zákony přírody učí děti životu, kdy se mohou válet v trávě, házet kameny do vody, zkoumat šneka a jeho sliz táhnoucí se za ním, nebo si prostě jen přivonět ke květině. Nejen děti, ale i mne jako pedagoga naplňuje pobyt v přírodě klidem a chutí do života. Ať už svítí sluníčko, prší či je chumelenice, jde o to překonat vlastní pohodlí a udělat ten krok vpřed a počkat si, co si pro nás příroda připravila tentokrát.
Osobnosti, které podporují učení venku
Bedřich Moldan
Zakladatel Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy v Praze: Učení v přírodě je typem pobytu v přírodě, který má zvláštní význam. Mám k tomu jednu malou osobní zkušenost. Před několika desetiletími jsem byl krátce učitelem na základní škole. Věren své woodcrafterské výchově jsem děti vzal do lesa a snažil jsem se jim něco o něm povídat. A vida: Nedávno jsem se čirou náhodou potkal s jednou bývalou žákyní (dnes už babičkou), kterou jsem po celá ta desetiletí nikdy nepotkal, a ona vzpomínala na onen krátký výlet a moje výklady!
Jan Činčera
Docent na Katedře environmentálních studií, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita Brno: Léta se zabývám environmentální výchovou. Jsem přesvědčený, že chceme-li vychovávat z dětí dospělé, kteří se budou zajímat o svět kolem sebe, přemýšlet o tom, co si kupují, koho volí, nebo kam pojedou na dovolenou, musíme je nejprve naučit mít rády přírodu.
Všechna ta malá dětská dobrodružství v přírodě, brodění se potokem, hledání pokladů, plahočení se do kopců či pohled na noční oblohu, jsou zásadní pro vytvoření prvotního zájmu a pozdější formování hodnot. Málo věcí je tak důležitých jako čas, který s dětmi v prvních deseti letech jejich života strávíme v přírodě!
Michal Broža
Vedoucí pracovník kanceláře OSN v České republice: Generace rozvíjejícího se antropocénu snad budou hledat novou rovnováhu mezi civilizací a životním prostředím. Jestli má po fázi velké akcelerace a současné akcelerace akcelerace přijít nějaké zvolnění, bude se muset nejdřív mnoho změnit v sociální i ekonomické oblasti. A také v přemýšlení a chování lidí. Učení (se) venku k tomu může významně přispět. Nejen v získávání znalostí, ale i tolik potřebných dovedností a kompetencí.
Moje dcery, pro které byla první vzdělávací institucí lesní školka, asi snáze pochopí, že netvoříme malý svět na velké planetě, ale že jsme dnes velký svět na malé planetě. A že ony jsou součástí toho velkého světa.
Jana Nováčková
Psycholožka, spoluautorka knihy a konceptu Respektovat a být respektován: To, co jde proti přirozeným lidským potřebám, nemůže naplnit zamýšlený cíl, zato přináší mnoho „vedlejších účinků“. Tradiční škola je takovým místem. Když začneme od základních fyziologických potřeb, vidíme drastické omezení přirozeného pohybu, velkou chudobu smyslových podnětů. To učení venku napraví celkem snadno.
Může ale uspokojovat i další potřeby, pokud osvobodí tento čas od soutěží, srovnávání, známkování (potřeba bezpečí), poskytne dětem spoluúčast na plánování, co budou dělat (nebudou jen plnit, co si pro ně dospělý vymyslí - potřeba vlivu), umožní spolupráci. Prostě, aby to nebylo jen pouhé přenesení školy do podnětnějšího prostředí.
Aleš Máchal
Ekopedagog, spoluzakladatel Lipky - školského zařízení pro environmentální vzdělávání Brno: V už bezmála 26leté činnosti Lipky se snažíme nezapomínat na odkaz tří zakladatelských osobností české environmentální výchovy - Květoslavy Burešové (Chaloupky), Emilky Strejčkové (Toulcův dvůr) a Aleše Záveského (Dřípatka).
Výuka v přírodě se v jejich pojetí sice ve formách lišila, ale její smysl byl vždy týž - umožňovat dětem co nejbližší a nejčastější kontakt s přírodou tak, aby nebyla jen kulisou jejich her, nýbrž naplňovala jejich přirozené objevitelské, tvořitelské i ochranitelské potřeby a touhy. Rád připomínám i význam manuální práce na pomoc přírodě (chráněné i té „obyčejné“), při které si děti osvojují mnohé potřebné dovednosti, aniž si uvědomují, že se učí.
Michal Medek
Ředitel SEV Kaprálův mlýn, VŠ pedagog: Kamarádka Juliet Robertson v roce 2008 opustila místo ředitelky školy a dala se na nejistou dráhu poradkyně. Pomáhá do ŠVP zařazovat výuku venku a měnit školský systém ve Skotsku. Teprve když jsme spolu roku 2015 uspořádali sérii seminářů o učení venku v 6 krajích ČR, uvědomil jsem si, o jak fundamentálně odlišný přístup k výuce se jedná. Nejen vůči interiérové výuce, ale i ekoprogramům venku. Jak obohacující a potřebný je tento přístup pro žáky i pedagogy.
Aleš Sedláček
Předseda České rady dětí a mládeže: Kolik hodin jsem musel prosedět na Fyzice, abych viděl pokus s pákou a nakloněnou rovinou? Proč jsme raději nešli na houpačky? Abych se dozvěděl, že třením vzniká teplo? Proč jsme raději nešli rozdělávat oheň křesáním či třením dřev?
Věren svému woodcrafterskému přesvědčení se snažím, aby měli děti a mladí lidé možnost co nejvíce pobývat venku. Jsem moc rád za rozvoj lesních školek a klubů, stejně tak jako mě těší vzrůstající zájem o volnočasové spolky. Cítím také úkol podpořit školy, respektive učitele, kteří se domnívají, že moudro světa není uzavřeno ve zdech školy.
Helena Nováčková
Lektorka a metodička - Lipka, Univerzita Palackého v Olomouci: Učení v přírodě se vine celým mým životem, s tatínkem jsem často chodila do lesa a dodnes vzpomínám na volné hry u vesnického potoka. To, co jsem načerpala v dětství, se snažím zúročit při práci ve střediscích environmentálního vzdělávání (Sluňákov a Lipka), učím venku děti, učitele i studenty, organizuji tábory, píšu metodiky podporující tento přístup. Proč je pro mě učení v přírodě tak důležité?
Jednou z mnoha změn, kterou společnost v současnosti prochází, je právě proměna vztahu lidí k přírodě. Zdokonalujeme si svůj umělý svět a příroda se stává čím dál častěji pouhou kulisou našeho životního stylu. Nevíme mnoho o tom, jak se tyto změny dotknou našich dětí, jejichž život se vlivem nabídky virtuálních světů výrazně změnil. Některé děti ani netuší, jak rostou ředkvičky a mrkev a nikdy neusínaly pod hvězdnou oblohou. Dnešní škola svým důrazem na „indoor“ aktivity, při kterých převažuje získávání poznatků v učebnách, k tomuto trendu významně přispívá. Ale k mé velké radosti v řadě škol i rodin můžeme pozorovat v posledních letech návrat k přirozenému učení venku.
Aktivity a projekty spojené s přírodou
- Ekologické školky: MŠ Ekoškolka Rozárka, LMŠ Kulíšek
- Arboreta: Realizace učebny pod širým nebem, umocněná založením arboreta a výukou mimo školní areál.
- Spolek Přátelé přírody ČR: Národní nezisková organizace, která je součástí celosvětového hnutí Přátel přírody (Friends of Nature, Naturfreunde).
- Setkání Přátel přírody: Čtyřdenní setkání lidí s podobným smýšlením, výsadba stromků, turistika a posilování přátelských vztahů.
Environmentální výchova a význam přírody
V dřívějších dobách byl člověk bezprostředně spjatý s přírodou a děti trávily převážnou část dne venku v přírodě. I dnes je příroda důležitou a nedílnou součástí našeho života. Děti většinou považují za jaksi samozřejmé, dané, neustále se opakující, a tudíž „nezajímavé“, mnohé, co se kolem nich děje. Ve skutečnosti je to právě naopak… V přírodě je mnoho zázračného a fantastického, jedinečného a neméně „akčního“ jako v nějaké hře.
Učení se v přírodě: Roční období a aktivity
Letošní školní rok se v naší třídě Motýlků zabydlí malý, zelený skřítek, který nás provede čtyřmi ročními obdobími, tedy celým rokem… Možná, že ho budete znát. Jmenuje se Rákosníček a bydlí daleko za mlhou, hustou tak, že by se dala krájet a možná ještě dál…
S Rákosníčkem, malým skřítkem, budeme tedy poznávat tajuplný svět přírody kolem nás. Veškeré činnosti, které jsem zde seřadila od ranní činnosti po procházku v přírodě, se dají provádět s dětmi od 3 do 7 let věku.
Přirozeným střídáním a prožíváním jednotlivých ročních období, se budeme učit vnímat, rozlišovat a pojmenovávat nejen základní barvy, ale i jejich odstíny. Budeme pozorovat, jak se barvy v přírodě a kolem nás mění i podle jednotlivých měsíců v roce.
tags: #kamarádka #příroda #je #náš #svět #význam
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]