Lomy a Všestranná Ekologie: Pohled na Obnovu Krajiny

Člověk v důsledku využívání krajiny mění její charakter. Obnova krajiny je proces zdlouhavý a nákladný, vyžaduje zapojení řady odborných profesí, jejichž názory se nezřídka různí.

Na jedné straně stojí zastánci biotechnických forem rekultivací, na druhé straně obhájci přirozených, přírodě blízkých postupů. Většina lidí pocitově vnímá těžebny nerostných surovin, deponie vedlejších produktů energetického průmyslu a odkaliště jako krajně neestetickou a zdevastovanou „měsíční krajinu“, z níž zmizel veškerý život.

S těmito názory korespondují dosavadní přístupy projektantů a rekultivátorů, kteří se za cenu extrémně vysokých nákladů snaží technickými prostředky maximálně zahladit stopy lidské činnosti. Na narušených plochách jsou prováděny technické a biologické rekultivace, jejichž cílem je v co nejkratší době vrátit pozemky k hospodářskému, lesnickému a zemědělskému využívání, avšak ekologickým funkcím není věnována adekvátní pozornost.

Přitom většina takových lokalit má velký potenciál obnovit se samovolně v přijatelném časovém horizontu, který je v podstatě srovnatelný s klasickými rekultivacemi.

Příklady Úspěšné Samovolné Obnovy

Když jsme v letech 2003-2005 zkoumali haldy/odvaly po těžbě černého uhlí na Kladensku, byli jsme překvapeni geomorfologickou, biotopovou, ekosystémovou i druhovou diverzitou charakteristickou spíše pro nerekultivované potěžební objekty větších rozměrů (odvaly bývalých dolů Ronna, Nosek před rekultivací, Schoeller).

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Malé haldy, jejichž sypání bylo ukončeno před padesáti až sto lety, byly přirozeným vývojem i bez rekultivačních zásahů začleněny do krajiny tak dokonale, že dnes již laická veřejnost nepozná, že se jedná o umělé výtvory. Bohužel, právě na haldách dolů Nosek a Schoeller byly provedeny zbytečně rozsáhlé a nákladné sanační a rekultivační zásahy, které geomorfologickou diverzitu zcela potlačily, a naopak zdůraznily umělost těchto krajinných prvků. Obdobná je situace v Ostravsko- -karvinském revíru.

Je třeba si uvědomit, že průmyslové podniky, těžní věže i haldy jsou historickou součástí obou těchto regionů. Některé industriální objekty mají významnou architektonickou a kulturní hodnotu (vstupní haly Poldi navržené Josefem Hoffmannem, vápenné pece Vojtěšské huti atd.), haldy pak mají svou nepopiratelnou hodnotu estetickou (obrazy Jana Zrzavého z Ostravska). V průběhu těžby nerostných surovin mohou vznikat cenné biotopy a přírodě blízké ekosystémy ve všech druzích těžeben a území narušených antropogenními aktivitami, včetně velkých výsypek v Karlovarském a Ústeckém kraji.

Rekultivace a Její Aspekty

Příroda české kotliny je kulturou dlouhodobě přetvářena. Rekultivovaná krajina není krajinou uměle vytvořenou, rekultivace má jen významně intenzivnější povahu. Původní krajina těžbou zničená není. Krajinu v podstatě zničit nelze, lze ji jen transformovat - kladně, nebo záporně.

Negeneralizuji, že rekultivovaná krajina je vždy ekologicky hodnotnější než krajina před těžbou. Vhodně koncipovanou rekultivací lze krajinu ekologicky významně zhodnotit, koncepcí nevhodnou i znehodnotit. Základními stavebními prvky rekultivací jsou horninové prostředí, vrchní kulturní vrstva půdy - ornice, voda, zemědělská a lesnická vegetace. Pracuje se tedy vesměs s přírodninami.

Jednou z výhod těžby je mimořádně velká disponibilita ploch, které lze účelně využít nejen ve prospěch současné, ale především budoucích generací. Je třeba si uvědomit, že horníci nedevastují krajinu pro své potěšení. Z vytěženého hnědého uhlí se celostátně vyrábí zhruba polovina elektřiny. Před samotnou těžbou se musí odtěžit a přemístit ohromné množství nadložních hornin. Území lomů a výsypek je proto pouze přechodným pracovištěm.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Před příchodem lidí, a ještě dlouho po něm, byla podkrušnohorská krajina akumulačním územím močálů a jezer, ekologicky hodnotným. Téměř do poloviny 18. století zde bylo lokalizováno největší jezero české kotliny - Komořanské. Lidí však přibývalo a s tím i potřeba potravin. Rekultivační koncepce preferuje krajinnou zeleň a vodu; vezměme si například území lomu Tušimice o celkové výměře 6 308 ha.

Pojem technická rekultivace vymysleli přírodovědci. Česká rekultivační škola tento výraz nezná a nikdy pouze technické rekultivace realizovány nebyly. Rekultivace používá technických prostředků k úpravě stanoviště (například stabilizační a protierozní úprava prudkých výsypkových svahů, překryvy nevhodných výsypkových zemin sprašemi či zachráněnou ornicí, hydrotechnické úpravy, výstavba komunikací apod.). Na to navazují biologické práce - zemědělské kultury, zakládání lesů, lesoparků, parků apod. Vždy se tedy jedná o soubor biotechnických opatření.

Rozpor mezi přirozenou sukcesí a technickou rekultivací byl vykonstruován uměle. Přirozená sukcese není alternativou k rekultivaci. V podstatě se jedná o ponechání devastovaného území ladem. Samozřejmě, že se takovéto plochy i v rámci rekultivace ponechávají, ovšem v úměrném rozsahu. Metodu přirozené sukcese lze srovnávat pouze s lesnickou rekultivací.

V našem zeměpisném pásmu smíšených lesů pochopitelně jednou na každé výsypce vyroste les. Příroda by však do klimaxového stadia lesních ekosystémů došla po tisících letech. Je-li ekotop výsypky upraven s ohledem na kvalitu půdy a vodní režim, za předpokladu použití klimaxového sortimentu výsadby je možné vývoj porostů urychlit tak, aby do klimaxového stadia lesního ekosystému dospěly během několika desítek let.

Sukcesní metoda by měla být označována jako ponechání výsypek ladem. To je možné pouze v mnohem menší míře. Je třeba si uvědomit, že například Mostecká pánev, naše největší těžební aglomerace, je hustě obydlená. Velká část ploch má povahu příměstské krajiny, která zahrnuje velký podíl lesů, lesoparků, parků, trvale travnatých ploch a také všestranně využitelné vodní plochy, zóny oddychu, sportu a rekreace, zahrádkářské osady apod.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Požadavky na větší podíl přirozené sukcese mají řadu zákonných a administrativních omezení. O způsobu následného využití zrekultivovaných území nerozhodují rekultivátoři, ale příslušné složky samosprávy a státní správy - většinou v souvislostech s územněplánovací agendou. Již před šedesáti lety jsem musel bojovat s názory, že se příroda spraví sama, bez rekultivace. Faktem ovšem je, že na vysokém podílu ploch ponechaných přirozené sukcesi by vydělaly těžební společnosti. Jsou však vázány zákonnou povinností uvést všechny pozemky dotčené těžbou do kulturního stavu, což znamená zrekultivovat.

Zvážíme-li, že v Mostecké pánvi bude celkem dotčeno nejméně 26 tisíc hektarů pozemků, při požadavcích některých přírodovědců by se toto území stalo ohromným semeništěm plevelů a invazijních druhů, např. Co se týče těžebních limitů, netvrdím, že by se měly prolomit, ale jakožto rekultivátor, posuzovatel EIA a soudní znalec nesouhlasím se zkratkovým černobílým řešením.

Vodní Nádrž Barbora: Příklad Úspěšné Revitalizace

Nejrozsáhlejší vodní plochou v okolí Teplic je vodní nádrž Barbora, která vznikla zatopením stejnojmenného povrchového dolu. Umělé jezero vzniklo v 70. letech zatopením povrchového lomu na hnědé uhlí, si oblíbili i turisté z dalekého okolí. Vodní plocha o 65 hektarech nabízí vše: krásné koupání, veškeré sociální zázemí, občerstvení i zábavu. Může se zde plavat, potápět se, surfovat nebo plachtit. Vypůjčit si zde můžete také kajaky, hrát míčové hry na plážovém hřišti. Své místo tu mají i příznivci nudistiky.

Vodní plocha jezera má rozlohu 65 hektarů a hloubka vody dosahuje místy až 40 metrů. Právě díky této hloubce je samočisticí schopnost této vodní plochy tak velká, že nehrozí výskyt sínic a čistota vody je přirovnávána k moři. Pro vynikající kvalitu vody a její průhlednost je vodní nádrž využívána pro výcvik sportovních potápěčů, k jízdám na plachetnicích a k windsurfingu.

Na Barboře se můžete koupat na dvou písčitých plážích - hlavní a Australské. Na hlavní pláži, která je celoročně udržovaná najdete sociální zařízení, převlékárny a stanici první pomoci s profesionální zdravotní službou. Nechybí zde ani stánky s občerstvením a plážový bar. Objevte obrovské jezero Barbora u Teplic: ideální místo pro koupání, vodní sporty a rodinnou zábavu. Jezero Barbora vzniklo v 70.

Budoucnost Rekultivací

Tematika rekultivací úzce souvisí s dalším vývojem klimatického systému. Přes politické závěry Mezinárodního klimatického panelu, který predikuje vysoké zvyšování globálních teplot, lze racionálně předpokládat, že do konce století by teploty mohly dosáhnout hodnot středověkého klimatického optima. Na druhé straně nemálo světových nezávislých vědců předpokládá poměrně blízký zvrat klimatického systému orientovaného sestupně.

V obou případech bude možné vody z lomových jezer využít i energeticky - k výrobě elektřiny v přečerpávacích elektrárnách. Je zřejmé, a je o tom přesvědčena většina ekologů i sociologů, že voda se již v tomto století stane limitním faktorem dalšího vývoje.

Představme si Krušné hory na severu, České středohoří a Doupovské hory na jihu. Díky vodě, příjemnému klimatu, vysoké lesnatosti a rekreační vybavenosti zde vznikají podmínky pro postupnou proměnu těžební krajiny ve vyhledávanou rekreační oblast.

Návrat obyvatelstva do obnovované krajiny je podstatně složitější záležitost. Obnova podkrušnohorské krajiny je úkolem pro týmy urbanistů, architektů, krajinářů, ochránců přírody, ale také zemědělců, zástupců obcí a podnikatelů. Takováto spolupráce může našemu kraji přinést vizi dlouhodobého rozvoje a zahájit zcela novou epochu dějin.

Horní Jiřetín je posledním autentickým sídlem mosteckého okresu severně od okresního města. Spolu s Černicemi, zámkem Jezeří a zbytky zámeckého arboreta je nenahraditelným a ojedinělým základem pro obnovu zdejší krajiny.

tags: #lom #všestranné #ekologie

Oblíbené příspěvky:

• Aktuální informace o zákonech a cílech
• Proč jsou kobylky důležité?
• Ekologické Aktivity ve Školství
• Stavíme domečky pro zvířata a děti
• Přehled legislativy životního prostředí