Kamerové systémy pro monitorování domovního odpadu a související legislativa

V současné době se stále více diskutuje o využívání kamerových systémů pro monitorování domovního odpadu. Chcete mít jistotu, že vaše kanalizace funguje tak, jak má? Díky kamerové prohlídce kanalizačního potrubí získáte jasný přehled o jejím technickém stavu, případných závadách a možnostech jejich odstranění.

Kdy je kamerová prohlídka důležitá?

• Při kolaudaci nových staveb nebo rekonstrukci.
• Jako kontrola při podezření na poklesy terénu, prorůstání kořenů, či poruchy potrubí.
• Pokud se v okolí vyskytuje zápach, vlhnutí zdí, nebo dochází k ucpávání kanalizace.
• Jako preventivní opatření - pomůže včas předejít nákladným haváriím.

Co nabízíme?

Provádíme profesionální kamerové prohlídky kanalizace pomocí speciálně vybavených terénních vozidel. Naše technologie zahrnují barevné otočné kamery s 360° hlavou, které umožňují:

• Měření spádu, ovality a délky potrubí.
• Identifikaci prasklin, ucpání či zarůstání kořeny.
• Zjištění nepřesností v napojeních nebo statických poruch.

K dispozici jsou prohlídky od DN 100 a výše. Obdržíte od nás kompletní dokumentaci: (videozáznam na CD/DVD, fotodokumentaci, tištěný protokol dle normy ATV M 143/2).

Trasování kanalizace a vodovodu

Pomocí speciální sondy přesně určíme směr a hloubku potrubí. To výrazně urychlí lokalizaci poruchy a následnou opravu. Díky tomu šetříte čas i peníze.

Zkoušky těsnosti pomocí kouřového generátoru

Máte podezření na nesprávné napojení dešťové vody do splaškové kanalizace? Využíváme zdravotně nezávadný bílý dým, který se vhání do potrubí a díky němu ověříme, správnost napojení a těsnost kanalizačních přípojek. Tato metoda je rychlá, bezpečná a velmi efektivní.

Čtěte také: Tipy pro čištění odpadů

Ochrana osobních údajů a legislativa

Kamerový systém je Úřadem pro ochranu osobních údajů uznáván za legitimní a legální možnost k ochraně majetku a zdraví osob a k zabezpečení ostatních právem chráněných zájmů. Přiměřenost a úměrnost zásahu do osobnostních práv subjektů údajů je podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, určena deklarovaným účelem a dále zvolenými prostředky.

Kamerový systém nesmí nadměrně zasahovat do soukromí. Zároveň musí být prokázáno, že stanoveného účelu není možné dosáhnout alternativní metodou (například uzamčením místnosti s cennými věcmi jako obrana proti krádežím). Není možné použít kamerový systém v místech, které slouží k soukromým činnostem (například toaleta, umývárna). Musí být jednoznačně specifikován účel sledování. Musí být stanovena lhůta pro uchování záznamů, která by neměla být delší než je maximálně přípustná doba pro splnění účelu kamerového systému. Po uplynutí této doby by se data měla přemazat novými daty. Je možná výjimka, a to v případě zjištění bezpečnostního incidentu, kdy jsou záznamy předávány orgánům činným v trestním řízení.

Subjekt údajů musí o kamerovém systému vědět. Mezi nejčastější důvody používání kamerového systému patří ochrana majetku, ochrana osob, prevence proti vandalismu, ochrana pořádku na veřejnosti, odhalování, prevence a postih trestné činnosti, získávání důkazů pro orgány činné v trestním řízení a prevence v boji proti terorismu.

Problém je, že geometricky rostoucím zaváděním kamerových systémů a monitorováním je vážně narušeno soukromí. V posledním roce se velmi rozšířily žádosti menších obcí a měst, které chtějí provozovat kamerový systém na veřejných prostranstvích. Veřejný prostor je chápán jako místo, které může kdokoliv, kdykoliv, bez rozdílu a za víceméně jakýchkoliv okolností, navštívit. Tyto oblasti jsou pod správou veřejných autorit.

K žádostem obcí o monitorování veřejných prostranství pro výše uvedené účely vydal Úřad pro ochranu osobních údajů stanovisko č. 2/2008 uveřejněné ve Věstníku č. 49/2008. Závěrem stanoviska je, že zmíněné účely jsou účely veřejnoprávní a ty vždy historicky plní pouze stát přes své orgány, které jsou k tomu zřízeny. Obec, která by tedy chtěla nainstalovat kamerový systém na veřejných prostranstvích, porušuje platné právní předpisy České republiky, protože kamerový systém je v obcích možné provozovat jedině prostřednictvím obecní policie nebo Policie České republiky.

Čtěte také: České pozemkové úpravy

Ani když jde o kamerové sledování, vykonávané obecní nebo státní policií, není možné sledovat soukromé prostory, snímky zveřejňovat nebo je vložit na webové stránky města. Při sledování soukromých prostor je důvodné podezření z narušení práva na nedotknutelnost obydlí, které je ústavně deklarováno. Skryté sledování soukromých prostor je možné pouze v případě krajní nouze a za podmínek stanovených v právní úpravě trestního práva.

Monitorování veřejně přístupných prostor je možné v případě, že bude odděleno kamerové sledování náhodně kolemjdoucích lidí, kteří nehodlají veřejnou instituci (například úřad) navštívit a tím pádem nesmí být sledováni, a lidí, kteří veřejně přístupnou instituci navštíví, přičemž při odůvodněných případech je možné zde kamerový systém umístit. Zároveň je ale nutné brát ohled na zaměstnance, kteří v monitorovaných prostorách pracují, mohlo by totiž dojít k porušení zákona, konkrétně práva na ochranu svého soukromí na pracovišti (§ 316 zákoníku práce, zák. č. 262/2006 Sb.).

Jaká lidská práva může kamerové sledování narušit?

Prvním právem je právo na soukromý život. Když vstupujeme do veřejného prostoru, obvykle počítáme s tím, že nás někdo uvidí, rozpozná a že naše chování může být okolím hodnoceno. Evropský soud pro lidská práva ustanovil, že existuje zóna interakce jedince s ostatními, která, i přes to, že je na veřejnosti, může spadat pod „soukromý život“. Zjednodušeně se dá říci, že osoba, která jde dolů ulicí ví, že je viděna ostatními přítomnými lidmi (popřípadě ochrankou sledující kamerový přenos online), ale pokud je pořizován záznam a data jsou sbírána, jedná se o odlišný případ. Právo na ochranu soukromí je chráněno téměř ve všech státech Evropské unie.

Na druhou stranu, rozhodnutí Ústavního soudu Maďarska č. 35/2002, týkající se ústavnosti zajištění bezpečnosti a bezpečnostních opatření na sportovních událostech organizátory, říká, že organizátoři mohou uskutečnit kamerové sledování, aby zajistili bezpečnost návštěvníků a jejich majetku, pokud bude zajištěna také ochrana dat. Oba případy slouží k ilustraci toho, že dva subjekty se mohou lišit v náhledu, i když jde vlastně o stejný účel.

Druhým právem je právo na volný pohyb. Toto právo se netýká pouze možnosti volně se pohybovat v prostoru, ale také práva pohybovat se bez toho, aniž bychom byli neustále sledováni.

Čtěte také: Tlaková Myčka 14mm pro Odpady

Třetím právem je právo na ochranu osobních údajů. Videosledování patří pod dohled Konvence pro ochranu jednotlivců, která má za účel chránit jednotlivce proti zneužití dat, které může sbírání dat a jejich zpracování přinést, a která vyhledává toky dat, například sbírané kamerami a rozšiřované v reálném čase, i když třeba nenahrávané.

Videosledování spadá pod dohled úmluvy stejně jako pořizování jiných dat, podle kterých mohou být jedinci identifikováni ve spojení s jinou informací - obrázky, zvuky, mluvenými slovy. Úmluva vešla v platnost 1. července 2004, přičemž pozměňovala původní Úmluvu z roku 1981 ve dvou oblastech. Za prvé zajistila, aby byl ustanoven národní dohlížecí úřad (v každém členském státě) odpovědný za shodu se zákony a regulacemi přijatými na základě úmluvy a týkající se ochrany osobních dat a předávání osobních údajů do zahraničí.

Dále musí být legální rámec přístupný veřejnosti: „občané musí být (podle zákona) schopní předvídat rozsah údajů a stupeň sledování vzhledem k okolnostem.“ Speciální pozornost musí být věnována zejména kvalitě vytvořeného legálního rámce. Důvody pro instalaci kamerového systému uvedené veřejnými autoritami (ospravedlňující zásah do soukromí) musí být relevantní a pro takovýto zásah dostačující.

Evropský soud pro lidská práva (ECHR) uvádí následující: „Bezpochyby je důležité, v rámci národní bezpečnosti, mít určeny jasné zákony a kompetentní veřejnou autoritu, která se postará o sběr a uchování informací nepřístupných veřejnosti a která tyto informace bude využívat při hodnocení zájemců o práci v pozici důležité pro národní bezpečnost. Národní bezpečnost v tomto případě stojí výše než zájem jednotlivců žádajících o práci.“

Co se týká přiměřenosti použití kamerového sledování, za nepřiměřené může být považováno například kamerové sledování veřejných toalet z důvodu dohledu nad dodržováním zákazu kouření v této oblasti. Dále je za nepřiměřené považováno používání kamerového systému diskriminačním způsobem (například sledování chování určitých skupin lidí určených podle kritérií pohlaví, rasy, příslušnosti k etnické skupině, náboženství). Sbírání těchto dat je přípustné pouze pro identifikační účely.

V některých zemích, jako třeba v Nizozemsku nebo Francii, byly přijaty specifické regulace týkající se instalace kamerového systému na veřejných místech. Francouzské zákony jsou ukázkou těch přísných: účelem pro instalování kamerového systému na veřejnosti musí být bezpečnost. Instalace takového zařízení je podřízena schválení prefektem, po tom, co odborová komise (v čele se starostou) návrh odsouhlasí. Kamery musí být nastaveny tak, aby „neviděly“ do žádného interiéru domu nebo na vchod domu. S výjimkou uchovávání záznamu pro kriminalistické účely, může být záznam uchováván maximálně 30 dní.

S ohledem na lidská práva by lidé měli vědět, že jsou kamerově sledovaní, nebo přinejmenším by měl být kamerový systém viditelný. Dále by měli dostat informaci o tom, kdo je odpovědný za uchování dat a jejich bezpečí. Lidem musí být navíc umožněn přístup k datům, která jsou o nich shromažďována, dále by měli být informováni o tom, kam jsou data dále předávána (jakým osobám a institucím) a o účelu jejich zpracování. Platí zde však výjimka: pokud by přístup k těmto datům ohrožoval boj s kriminalitou nebo její prevenci, přístup může být odepřen.

Závěrem zopakujme, že kamerové sledování veřejných míst veřejnými autoritami nebo zákonem zmocněnými agenturami může znamenat vážný zásah do lidských práv (práva na soukromí a práva na respektování soukromého života, domova a korespondence, práva na svobodu pohybu a práva na získání benefitů ze specifické ochrany týkající se osobních dat sbíraných z kamerového sledování). Čím je kamerový systém více sofistikovaný, tím více je doporučeno, aby byly nařízeny specifičtější regulace, jak na mezinárodní, tak na národní úrovni tak, aby řešily problematické sporné otázky kamerového sledování na veřejných místech a aby nedocházelo k újmám na lidských právech.

tags: #kamerovani #domovnich #odpadu #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Život v dodávce na Zélandu
• Rozměry barových košů
• Hlubší Pohled na Jana Vihana a Přírodu
• Odpadkový koš Leopard: Stojí za to?
• Regionální ÚSES