Skalničky, mezi které patří i karafiát skalničkový, jsou rostliny původem z horských oblastí, které se postupně rozšířily i do nížin. Existuje nespočetné množství druhů skalniček a jejich rozmanitost je nekonečná. Nové rostliny jsou neustále objevovány a šlechtěny, a tak se i v soukromých zahradách každý rok objevují nové poklady.
Pro úspěšné pěstování karafiátu skalničkového je důležité vybrat vhodné stanoviště. Obecně platí, že:
Při pěstování karafiátu skalničkového je důležité dbát na několik faktorů:
Karafiát skalničkový je poměrně nenáročná rostlina, která nevyžaduje speciální péči. Nicméně, je důležité dodržovat několik zásad:
Snad nejobvyklejší skalničkou u nás je netřesk (Sepervivum). Jeho výhodou je nenáročnost a přizpůsobivost, roste téměř v každé zemině. Poznáte ho podle tučných listů, které se sbíhají v husté růžice. Již v brzkých jarních měsících můžeme na skalkách spatřit prvosenku (Primule). Objevuje se v březnu, kvete různě barevně, nejčastěji tmavofialově. Roste do výšky 15 cm. Měkké polštáře vysoké 5-10 cm nám na skalce vytvoří tařička (Aubrieta). Kvete modře či vínově v dubnu a květnu. Nejraději má hlinitopísčitou půdu a dostatek slunce. Koberce na skalce vytvoříme i z jiných květin. Tak například rozrazil (Veronica) nebo chudina (Draba). Obě rostliny vyžadují hodně slunce, dají se tudíž na skalce kombinovat spolu. Půdu mají nejraději dobře propustnou, ideálně s příměsí písku. Elegantní květinové koberce vytvoříte také s plamenkou (Phlox). Někdy se jí říká také flox. V jarních měsících působí oslnivě na každé skalce, navíc je nenáročná na péči. Velmi působivě na skalce vypadá také „obyčejný“ len (Linum flavum). Od června do srpna kvete příjemnou sytou žlutou. Vytváří přízemní růžici listů a má asi 20 cm dlouhý stonek. Typických skalkových bochánků dosáhneme s lomikamenem (Saxifraga). Kvete obvykle v dubnu a květnu, má pět okvětních lístků nejčastěji bílé, narůžovělé nebo červené barvy. Měří 15-20 cm. Daří se mu v polostínu v dostatečně kypré vlhké půdě. Kdo by neznal mateřídoušku (Thymus). Vypěstujete ji i na místech, kde kvůli prudkému slunci jiné květiny nerostou. Lebedí si v písčité suché půdě. Do štěrbin mezi kameny se nádherně hodí modroušek (Edraianthus pumilio). Husté, kompaktní bochánky jsou celé pokryty velkými, přisedlými modrými zvonky. Má krátké čárkovité listy, které se sbíhají do růžic. Miluje slunce, vápnitou chudou půdu. Drobnou rostlinkou na vaši skalku je turan (Erigeron). Vyžaduje slunce a vydrží i v suché půdě. Je ideální do běžné zahradní zeminy. Kvete fialovými kvítky se žlutými středy, zejména v červnu a v červenci.
Čtěte také: Hortenzie řapíkatá - tipy pro pěstování
Hvozdíky bradaté se výborně hodí k pěstování v květináči nebo na záhonech. Hvozdíky mohou být vysévány na jaře nebo v létě a na trvalé stanoviště se vysazují na podzim.
Čerstvé nebo sušené okvětní plátky s vůní hřebíčku se používají do salátů a slaných jídel, ale také k ochucení cukru, oleje nebo octa. Čerstvými okvětními plátky nebo krystalizovaným i v cukru lze mimoto ozdobit koláče. Tento květ rovněž provoní sirupy, vína a likéry. Z hvozdíku odstraňte bílé části. Okvětní plátky nechejte 15 dní macerovat v pálence s rozdrcenou skořicí a hřebíčkem. Přeceďte. Přiveďte vodu k varu, přidejte cukr a povařte na silném plameni 5 minut. Počkejte, až sirup vychladne, a smíchejte ho s pálenkou s hvozdíky. Vlijte do láhve a nechejte 3 měsíce odležet.
Čtěte také: Ne každé opuštění je přestupek
Čtěte také: Český Těšín: Dopravní uzel
tags: #karafiat #skallkovy #stanoviste #vyskyt