Těžba zlata v Kašperských Horách a její ekologické dopady

Česká republika má s těžbou zlaté rudy historickou zkušenost, jelikož se hojně těžilo například v Kašperských či Zlatých Horách nebo v Jílovém. Na začátek je potřeba říct, že se v Česku nachází řada významných i když většinou nevytěžitelných ložisek zlata jako je střední Povltaví (Mokrsko, Čelina), Jeseníky (Zlaté Hory), Jílové u Prahy, Šumava (Kašperské Hory), Českomoravská vrchovina a Krkonoše.

Již od poloviny 70. let probíhal na mnoha místech v Čechách i na Moravě státní průzkum ložisek zlata. Dělo se tak v poměrně širokém pásu táhnoucím se od Jílového u Prahy až k Šumavě, na Českomoravské vysočině, ale i v Jeseníkách. Byla nalezena řada prakticky nevyužitelných zrudnění (malý obsah rudy), až po ložiska jako je Mokrsko, které bylo považováno za největší ve střední Evropě.

Není tedy divu, že s pádem komunistické vlády se začali zahraniční zájemci o těžbu u nás objevovat jako houby po dešti. Ve snaze udržet českou zlatou horečku pod kontrolou, rozhodlo se ministerstvo hospodářství na počátku roku 1994 vypsat mezinárodní nabídkové řízení na průzkum ložisek. Vítězové měli získat přednostní právo na povolení k průzkumu jednotlivých území, nikoli však automaticky kladné stanovisko v příslušném správním řízení. Celkem 13 území nakonec připadlo pěti společnostem.

Z čistě právního hlediska neexistuje přímý vztah mezi průzkumem a těžbou - povolení průzkumných prací samozřejmě neopravňuje jeho držitele k otevření dolu. Leč faktická souvislost tu samozřejmě je. S každým miliónem investovaným do průzkumu přirozeně stoupá odhodlání firmy získat oprávnění k těžbě. Krom toho přibývá i "argumentů" pro jednání s úřady a politiky. Navíc v případě ložisek v minulosti poměrně dobře prozkoumaných již není cílem dalšího průzkumu hledání lokality s ekonomicky využitelnými zásobami, ale přímá příprava ložiska na těžbu.

Historie těžby zlata v Čechách

Zlato se v Čechách těžilo již od počátku letopočtu. Staro- a středověká "těžba" se však soustředila jen na ložiska bohatá a snadno přístupná, takže její dopady na krajinu byly zanedbatelné.

Čtěte také: Kašperské Hory: Odpadové Hospodářství

Koncem 14. Pokus o obnovu těžby zlata se vyskytly až po roce 1700, teprve koncem 19. století se ale otevřel hlubinný důl u významného ložiska Roudný u Vlašimi. Zde se těžilo až do 30. let minulého století. Ve stejné době se objevil pokus o obnovení těžby i kolem Jílového, kde se zlato v menším objemu dobývalo až do prosince 1968. Zlato se získávalo třeba i na Jesenicku, kde u Zlatých Hor těžba skončila až v polovině 90. let minulého století.

Lokalita Mokrsko a odpor proti těžbě

Oblast středočeského Mokrska získala na základě výběrového řízení největší světová těžební společnost RTZ-CRA. Dle jejích plánů měl kopec Veselý a samotnou vesnici Mokrsko nahradit na zemském povrchu obří, 200m hluboký a 0,25 km2 rozlehlý povrchový důl. Přilehlá odkaliště a odvaly pak měly zabrat takřka dvacetinásobek. "Navíc hrozilo, že široké okolí dolu bude kontaminováno vysoce toxickým arsenem, neboť zlato ve zdejší rudě je na něj vázáno," připomíná rizika Vojtěch Kotecký, tehdejší vedoucí surovinového programu Hnutí DUHA.

Není tedy divu, že samosprávy okolních obcí od počátku s průzkumem nesouhlasily. Vydatnou podporu odbornou, právní i mediální jim poskytovaly ekologické organizace. Například Hnutí DUHA vydalo v červenci 1996 rozsáhlou studii shrnující celosvětové zkušenosti s nadnárodním gigantem RTZ-CRA. Devastace přírody, toxické znečištění, přehlížení zájmů dotčených regionů, bezohledný přístup k ochraně zdraví zaměstnanců, rasová diskriminace a otevřená spolupráce s represivními režimy - to byly běžné praktiky této společnosti.

Výsledek veřejného tlaku se naštěstí dostavil koncem léta 1996. Ministerstvo průmyslu a obchodu opakovaně a definitivně povolení k průzkumu v této lokalitě odmítlo udělit. Největší zásluhu na tomto překvapivém rozhodnutí měl vytrvalý nesouhlas MŽP, na jehož kladné stanovisko bylo povolení vázáno. Britsko-australští těžaři tak odtáhli z Mokrska s nepořízenou.

Situace v Kašperských Horách

Mnohem tužší a delší souboj se zlatokopy nakonec museli svést občané a ekologové v Kašperských Horách na Šumavě. Také zdejší ložisko patřilo k těm poměrně dobře prozkoumaným. Odhadované zásoby zlata na konci 80. let zde činily 30 tun. Povolení k průzkumu získala v březnu 1993 česká společnost Bohemia důlní, a to původně jen na 1 rok, po 11 měsících však bylo povolení prodlouženo o dalších 5 let. V září 1994 pak českou firmu kompletně koupila kanadská TVX Gold.

Čtěte také: Nebezpečí v horách

Přestože firma vytrvale prohlašovala, že případná těžba by byla prováděna hlubinným způsobem a zlato z rudy následně získáváno bez použití kyanidu, představoval projekt zlatého dolu enormní ekologická rizika. Ročně mělo být vytěženo a na povrchu uloženo 730 milionů tun horniny, a to přímo na území CHKO v těsném sousedství národního parku.

Již v květnu 1995 zjistila Správa CHKO, že TVX provádí v okolí Kašperských Hor ilegální vrty. Povolení k průzkumu totiž automaticky neznamená, že firma může bagrovat a vrtat, kde se jí zachce. K provádění vrtů totiž potřebuje povolení hornických prací (to vydává báňský úřad se souhlasem Správy CHKO) a také souhlas majitele pozemku. Platnost souhlasu správy však v té době již vypršela.

V červenci 1995 navíc těžaři oznámili, že průzkum pravděpodobně povede k zahájení těžby, a představili její obrysy. To bylo impulsem ke změně postoje městské rady, která v říjnu 1995 vydala zákaz vstupu TVX na městské pozemky a současně vyzvala k odstranění veškerých těžebních zařízení.

TVX nejenže zákaz ostentativně ignorovala, ale zároveň zahájila právní kroky, jak nesouhlas majitele pozemků obejít. Tehdejší znění geologického zákona totiž umožňovalo nahradit souhlas majitele rozhodnutím okresního úřadu o dočasném omezení vlastnických práv. Zatímco okresní úřad 15 měsíců vyřizoval žádost TVX, město podalo žalobu a okresní soud vydal předběžné opatření, kterým nařídil vyklizení pozemků. Firma jej však ignorovala.

Právní bitva byla svedena též o pozemky před štolou Naděje, která byla vyhloubena již koncem 80. let. Oč větších nezákonností se nadnárodní firma dopouštěla, o to ostřejší mediální kampaň vedla proti starostovi Františku Stíbalovi. Za tímto účelem si dokonce najala světoznámou PR agenturu Burson-Marsteler, která začala vydávat a v regionu zdarma rozšiřovat měsíčník Naděje. V něm lživě obviňovala starostu a před komunálními volbami otevřeně vyzývala ke změně složení zastupitelstva.

Čtěte také: Krušné hory: Ideální destinace pro školu v přírodě

Ani obec však nestála tváří v tvář zahraničnímu investorovi sama. Na její stranu se přidali aktivní občané, kteří založili sdružení Šumava nad zlato, a ekologické organizace. Petici Šumavy nad zlato podepsalo celkem 70 000 signatářů. "Během jediného týdne na přelomu dubna a května 1998 pak naši petici proti TVX podepsalo dalších 10 000 občanů, solidaritu se starostou Stíbalem vyjádřily desítky jeho kolegů z českých měst a obcí," vzpomíná Vojtěch Kotecký.

Opakované úniky kalů a ropných látek, poškozování vegetace ve dvou přírodních rezervacích, překračování hlukových norem, ignorování pravomocných soudních rozhodnutí, provádění vrtů bez povolení, černé stavby na cizích pozemcích, to vše bylo nakonec vzato v úvahu, když MŽP v prosinci 1998 konečně odebralo firmě TVX povolení k průzkumu.

Legislativní změny a zákaz kyanidového loužení

Přestože dvě klíčové lokální kauzy skončili vítězstvím, některé systémové problémy nadále přetrvávaly. Tak například nebylo zřejmé, zda mají obce právo být plnoprávnými účastníky řízení o povolení geologických průzkumů. Sporné ustanovení geologického zákona vykládalo ministerstvo hospodářství v neprospěch obcí. Vrchní soud však dal v únoru 1998 obcím za pravdu. Nadále také trvala možnost omezovat vlastnická práva obcí rozhodnutím okresního úřadu ve prospěch soukromých komerčních těžebních společností.

Na jaře 2000 se však naskytla jedinečná příležitost tyto a několik dalších chyb v geologickém a horním zákoně napravit. Parlament totiž projednával jejich novelu. Nastalé situace pohotově využilo Hnutí DUHA, které mezi pozměňovací návrhy protlačilo také úplný zákaz kyanidového loužení při těžbě zlata.

"Na této kampani se podle mě ukázalo," hodnotí Vojtěch Kotecký z Hnutí DUHA, "že ekologické organizace dokáží nejen vyhrát nějakou kauzu, ale dokáží problém i fakticky vyřešit - počínaje dílčím správním řízením, přes změnu postoje politických špiček až po prosazení koncepčního řešení jako je zákon, zajišťující účast obcí při povolování geologických průzkumů a zakazující kyanidové loužení."

Ekologické hnutí zde tedy nejenže prosadilo zrušení konkrétních projektů, ale pomohlo vyřešit i širší legislativní souvislosti.

František Stíbal a jeho role v boji proti těžbě

Kašperské Hory jsou malé městečko obklopené šumavskými kopci, nad nímž se tyčí bývalý strážní hrad Kašperk. Zdejší krajina učarovala i Františku Stíbalovi, rodákovi z Řeporyjí u Prahy, který se tady spolu s rodinou rozhodl usadit natrvalo. Po roce 1989 se stal politicky činným v ODS, za kterou kandidoval do městského zastupitelstva.V roce 1994 byl zvolen starostou Kašperských Hor. V té době byly už v plném proudu průzkumné práce kanadské společnosti TVX Bohemia důlní (dříve česká Bohemia důlní), která se netajila záměrem zahájit v tomto krásném a relativně nedotčeném koutu přírody těžbu zlata. Proti tomu se ale ostře postavilo zastupitelstvo města v čele s panem Stíbalem.

Společnost TVX se všemožně snažila získat na svou stranu veřejnost a zároveň pošpinit osobu starosty Stíbala. Přes masivní kampaň se však těžařům jejich cíle dosáhnout nepodařilo. V dalších komunálních volbách dostal pan Stíbal (už jako nezávislý kandidát) znovu důvěru občanů. Koncem roku 1998 pak přišla TVX Bohemia důlní pro neustálé porušování zákona o povolení k průzkumu, čímž její naděje na zahájení těžby definitivně skončily.

Až do současné doby se však protahuje soudní řízení, ve kterém TVX žaluje město Kašperské Hory o náhradu škody. To, že se podařilo těžbě zabránit, vnímá pan Stíbal jako zásluhu všech občanů, kteří se postavili na jeho stranu. Kladně hodnotí i podporu bývalého kontroverzního ministra životního prostředí Františka Bendy, který se odpůrců těžby zastal, narozdíl od Ministerstva průmyslu, které naopak stálo na straně těžařů.

Od roku 1999 pracuje František Stíbal jako hydrogeolog v Národním parku Šumava. Na otázku, zda by se celá kauza mohla v Kašperských Horách někdy opakovat, odpovídá poněkud skepticky: "Myslím, že lidé si dnes životního prostředí dostatečně neváží. Jsou znechuceni politickou situací, zvýšila se i nezaměstnanost.

Současná situace a zájem o průzkum

Šumava je poklad české přírody. A to víc doslova, než se na první pohled zdá. Pod jejími vrcholky se skrývá jedno z největších nalezišť zlata v Česku. Jeho cena podle odhadů přesahuje sto miliard. V posledních desetiletích se proto opakovaně objevily úvahy, zda zásoby nevydolovat. Ať už to byli komunisté, nebo později soukromé firmy, nikdy se nepovedlo dovést plány až k těžbě. K radosti místních.

Jenže pak přišel loňský podzim a lidé opět zneklidnili. Na ministerstvo životního prostředí přišly žádosti tří firem o stanovení průzkumných území. Společnost Geomin a státní podnik Diamo chtějí prověřovat území jižně od Kašperských Hor, firma Západočeská geologická k tomu chce připojit i okolí blízkého Ždánova. A to je pro zdejší obyvatele noční můra. Proti těžbě na území Chráněné krajinné oblasti Šumava protestují prostřednictvím spolku Šumava nad zlato už třicet let.

Zastupitelé Plzeňského kraje odmítli průzkum zlatonosných ložisek v Kašperských Horách, o něž mají aktuální zájem tři těžařské firmy. Schválili usnesení, které nesouhlasí s průzkumnými územími ani s případnou těžbou v žádné ze šumavských lokalit.

Na ministerstvo životního prostředí přišly žádosti tří firem o stanovení průzkumných území. Společnost Geomin a státní podnik Diamo chtějí prověřovat území jižně od Kašperských Hor, firma Západočeská geologická k tomu chce připojit i okolí blízkého Ždánova. Proti těžbě na území Chráněné krajinné oblasti Šumava protestují prostřednictvím spolku Šumava nad zlato už třicet let.

Podle starosty Kašperských Hor Jana Voldřicha byly na MŽP podány čtyři žádosti o povolení průzkumu možné těžby zlata a wolframu. Pro území jižně od města žádaly firmy GEOMIN s.r.o., Západočeská geologická s.r.o. a Diamo. Západočeská geologická usiluje ještě o lokalitu Ždánov, severně od Kašperských Hor, kde je účastníkem i obec Nezdice.

Ekonomické a environmentální aspekty

Společným rysem všech těchto lokalit je nízká koncentrace zlata v hornině. Někde se zlato nachází v desítkách gramů na tunu vytěženého materiálu, v českých ložiscích jde často jen o jednotky gramů. To znamená vysoké náklady na těžbu, zpracování i likvidaci odpadu. Případná těžba by vyžadovala otevření rozsáhlého povrchového lomu v blízkosti významných vodních zdrojů a využití chemických metod separace zlata, nejčastěji s pomocí kyanidů. To kritizují obce v blízkosti dolu, ekologické spolky i stát. Dalším faktorem je ekonomika, protože i při současných vysokých cenách zlata by byla návratnost investic nejistá. Náklady na těžbu, sanaci území a splnění přísných environmentálních podmínek by podle expertů výrazně snížily potenciální zisk.

Česká veřejnost má silnou historickou zkušenost s negativními dopady těžby uhlí či uranu a nové těžební projekty narážejí na značný odpor. Plošný zákaz těžby zlata přímo neexistuje, ale získat těžební a průzkumné licence je takřka nemožné.

V Kašperských Horách se podle odhadů nachází zhruba 120 tun zlata a také zajímavé množství wolframu. Zatím poslední průzkumy zlata v Kašperských Horách prováděla jedna společnost na konci 90. let. V údolí mezi Kašperskými Horami a hradem byla v souvislosti s těžbou plánovaná i kalová nádrž o rozloze téměř sto hektarů. Co se týče obsahu zlata, v Kašperských Horách připadá 10 gramů zlata na tunu horniny.

Pro vodu konkrétně by to znamenalo možnou kontaminaci povrchových vod přímo z těžby, kontaminaci povrchových vod infiltráty z hald a výsypek či kontaminaci podzemních vod,“ vyjmenovává odborná asistentka z Jihočeské univerzity Jitka Rutkayová, která problém studovala. Pro řadu lidí to jsou silné argumenty. V červnu ji navíc podpořil i Senát. V Kašperských Horách protestovalo na 500 lidí proti těžbě zlata.

Ložiska zlata v ČR

Tuzemská ložiska zlata skrývají více než 77 tun dostupných zásob tohoto drahého kovu, jehož těžba v České republice skončila v polovině 90. let minulého století. Jde o zásoby, které lze vytěžit a jejichž dobývání by podle odborníků bylo rentabilní. ČTK dnes informaci získala z údajů České geologické služby. O případném obnovení těžby zlata se v posledních letech opět začalo diskutovat například ve Zlatých Horách na Jesenicku, v jejichž okolí se pod zemí podle předběžných odhadů nachází více než 3,5 tuny zlata. Na území ČR geologové evidují 15 ložisek zlata. Odhadované zásoby 77 tun představují 0,15 procenta celosvětových zásob, které obnáší přibližně 59.000 tun.

tags: #kasperske #hory #těžba #zlata #ekologické #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Studie o vlivu koček na ptactvo
• Definice morálního imperativu
• Zázraky přírody v dětských knihách
• Nebezpečné odpady: Jak podat hlášení
• Kombinovaná chladnička Beko s NeoFrost