Ohrožení ptáků kočkou: Studie a doporučení

Ekologická hrozba, nelítostní zabijáci. I tak je dnes nahlíženo na kočky, jedny z nejoblíbenějších domácích mazlíčků. Jsou skutečně tak nebezpečné? Otázkou zůstává, jestli se tomu dá nějak předejít. Její zodpovězení leží hlavně na majitelích koček.

Téma lovících koček domácích devastujících biodiverzitu bylo poprvé zmíněno v odborné diskuzi v USA v roce 1916. Teprve studie Scotta R. Losse z roku 2013 ale téma rozjela ve velkém stylu.

Poprvé totiž vzala v potaz 90 milionů koček, spokojeně vrnících v pelíšcích u svých amerických majitelů, jejich 30-80 milionů volně se krajinou toulajících sester a spočetla celoroční bilanci jejich lovu na území 48 amerických států. Čísla to byla ohromující: 1,3-3,78 miliard ptáků, 6,3-22,3 miliard drobných savců a stovky milionů obojživelníků. Ročně.

Zmíněná studie způsobila ve světě nemalý rozruch. Australané měli jasno. Kočky jsou u nich problém, protože dokázaly vyhubit 20 druhů savců a dalších 124 vyhynutí výrazně přiblížily. S kočkami lze také spojit 33 dalších vyhynulých endemitních druhů z tichomořských ostrovů.

Například britská Královská společnost pro ochranu ptáků prohlásila, že příspěvek koček k likvidaci ptačích druhů je minimální a že zprávy o ohrožení regionální biodiverzity kočkami nemají vědecké opodstatnění. Mnozí badatelé upozorňují, že kočičí dravost pomáhající člověku zbavit jeho obydlí myší a dalších nežádoucích hlodavců má i odvrácenou tvář.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Například podle studie vědců z washingtonského Smithsonova institutu zabíjejí kočky jen v USA ročně až 2,4 miliardy ptáků a až 12,3 miliardy savců. Konkrétně pro ptáky představují větší nebezpečí než automobily, pesticidy nebo větrné elektrárny. Podle výzkumu zveřejněného v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America mají kočky celosvětově na svědomí vyhubení 63 živočišných druhů.

A právě na samotné chovatele koček se nyní soustředila studie univerzity v Exeteru, která si chtěla udělat pořádek v typologii majitelů koček. Těžko totiž můžete navrhovat nějakou regulaci, usměrnění chování či počtů zvířat anebo propagovat širší vzdělání, když nevíte, s kým máte co do činění.

Typologie chovatelů koček

Chovatele koček rozdělili si je do 5 skupin:

• Informovaní ochránci: Pro ně je prioritní bezpečnost koček, dbají na jejich hygienu, zdraví a vyváženou stravu. Dá se zjednodušeně říct, že jejich kočky jsou vyloženě gaučové a dvůr vidí jen za oknem, takže pro ptáky skutečný problém nepředstavují.
• Tolerantní strážci: Tedy chovatelé, kteří mají kočky rádi a pečují o ně, dopřávají jim volnost, ale jejich lovu zrovna nefandí a za ptáky kladené na zápraží je rozhodně nechválí. Spíše kvůli vlastnímu komfortu a nechuti k odstraňování mršin.
• Obránci svobod: Kteří se staví za neomezování pohybu koček a projevů jejich přirozeného chování, včetně lovu. Jejich zvířata se pohybují se samozřejmou volností, bez nějaké kontroly.
• Uvědomělí pečovatelé: Kteří sice také na své kočky nedají dopustit, ale lovecké ambice zvířecích mazlíčků je trápí.
• Bezstarostní majitelé (Laissez‐faire Landlords): Kteří o svých kočkách po většinu času netuší a otázky jejich volného pohybu či lovu vůbec neřeší.

„Úhly pohledů majitelů koček se dle uvedené typologie výrazně liší,“ říká Sarah Crowleyová, hlavní autorka studie. „Obecně si všichni váží volnosti a svobody svých koček a brání se myšlence, že by je měli držet v interiéru jen proto, aby jim zabránili lovit. Na druhé straně jen jedna skupina chovatelů lov přímo podporovala a chválila, takže prostor pro změnu k lepšímu tu určitě je.“

Změny by ale vzhledem k vnitřnímu nastavení majitelů koček neměly vycházet z nějaké celonárodní politiky, ale spíše z pragmatického uvědomění, svědomitosti konkrétních majitelů.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Doporučení pro majitele koček

Majitelé koček mohou ochránit ptáky pomocí různých metod. Jednou z nich je instalace ptáčích budek a krmítek na bezpečných místech. Omezení pohybu koček venku nebo limitace jejich interakcí s ptáky může výrazně omezit jejich negativní vliv. Důležitá je konzultace s odborníky na zahradní design. V souladu s ochranou životního prostředí můžeme vytvářet zahrady, poskytující bezpečí ptákům před kočkami.

Doporučujeme článek Kočka domácí je zvíře domácí. Pokud se jedná o vaši kočku - zavírejte ji doma a to alespoň po několik dní, kdy víte o tom, že někteří ptáci na Vaší zahradě zrovna vyvádějí mláďata.

Přístupy k prevenci jsou klíčové pro minimalizaci risků. Zřízení bezpečných míst pro ptáky je primárním krokem. Nezbytné se stává umístění budek a krmítek mimo dosah koček. Je důležité monitorovat chování koček ve vztahu k lovu. Aplikace zvonečků na obojky efektivně varuje ptáky.

Výsadba hustě rostoucích keřů či stavba plotů omezuje přístup koček. Trh nabízí různé ověřené nástroje pro ochranu ptáků. Pro podporu ochrany ptactva, pokud máme kočky, je klíčové promyšleně navrhnout zahradu. Zahrnutí keřů a stromů do zahrady poskytuje ptákům přirozené úkryty.

Nabídnout interaktivní hračky a přizpůsobit jejich prostředí pro ukojení loveckých instinktů je naší povinností. Motivovat kočky k alternativním činnostem mimo lov vyžaduje zvláštní přístupy, zásadní pro jejich optimální rozvoj a spokojenost. Tréninkové metody: Ne každý si je vědom, že kočky mohou být úspěšně trénovány. Klíčem k udržení motivace kočky je prevence nudy.

Čtěte také: Pracovní rizika

Podle zákona na ochranu zvířat proti týrání nesmí majitel kočky dokonce umožnit aby jeho kočka chodila na jakýkoli cizí pozemek. Jinými slovy majitel kočky i psa musí zamezit jejich volnému toulání. A to z důvody jejich ochrany před zraněním, usmrcením (např auty) nebo otravou.

Vliv stravy na lovecké chování koček

Ukázalo se, že účinná je změna jídelníčku. Kočky, které dostávaly vysoce kvalitní stravu bohatou na bílkoviny (tedy s velkým obsahem masa a minimem obilovin), přinášely domů o 36 procent méně ulovených zvířat. Obdobný dopad měly i častější hry s kočkami na lov - nejlépe s umělou myší. Proměnlivé byly výsledky u barevného obojku. Ten sice snížil o 42 procent počet ulovených ptáků, ale neměl žádný vliv na jiné druhy. Naopak úplným propadákem byl zvoneček umístěný na krk.

Autoři mají za to, že kočky bez potravy s dostatečným obsahem masa si jednoduše kompenzují svůj jídelníček v přírodě. Totéž platí v případě her s kočkami.

V diskusích o příkladné dietě pro kočky zaujímá prvotřídní kvalitu a vyváženost nadřazené postavení. CricksyCat krmivo umožňuje našim čtyřnohým přátelům přijímat nezbytné živiny. Navíc je hypoalergenní, což redukuje potenciál alergických reakcí. CricksyCat představuje bezlepkovou stravu, což je přínos nejen pro trávicí systém. Tato dieta posiluje celkové zdraví a blahobyt. Vybrat ideální krmivo zahrnuje posouzení všeho, co CricksyCat poskytuje.

Zdravá strava a zábava mohou snížit jejich touhu lovit. Poskytuje nezbytné živiny, prevence proti onemocněním a zlepšuje fyzickou kondici. Zdravé krmení značně zlepšuje kvalitu srsti a energetickou rovnováhu u koček. Podle veterinářů hypoalergenní krmivo zlepšuje trávení a vstřebávání živin.

Kvalitní strava prospívá kočkám prevencí chorob a posiluje jejich celkovou kondici. Obzvláště hypoalergenní a bezlepkové krmivo je vhodné pro citlivý trávicí systém a alergie.

Záchrana nalezených ptáčat

Nejdříve je třeba zjistit, zda zvíře naši pomoc opravdu potřebuje. V případech, kdy si nejste jistí (zejména „opuštěná“ či „asi zraněná“ mláďata ptáků, která „nelétají“), nejprve volejte (603847189), než se pustíte do akce.

Mláďata ptáků - je ptáče opravdu opuštěné?

Ptáčat nalezených na místech, kde jim nehrozí žádné vážné ohrožení (les, zahrada, okraj pole, koruna stromu, hromada dřeva), si není třeba všímat (s výjimkou rorýsů a ptačích holátek). Pokud chcete mít jistotu, ukryjte se co nejdéle (alespoň 10 minut) od ptáčete a vyčkejte, zda ho rodiče opravdu krmí. Mláďata pěvců bývají v závislosti na počasí a denní době krmena v pravidelných intervalech (cca po 15-45 minutách). Za prudkých dešťů či odpoledních veder mohou být intervaly delší.

Krmení mláďat ptáků může vypadat velmi roztomile a nález „opuštěného“ ptáčete může pořádně pošťouchnout naše pečovatelské nutkání, ale pozor! Ptáčata jsou prvních pár dní po opuštění hnízda většinou téměř neschopná letu a mohou působit opuštěně. Rodiče však bývají na dosah a dokrmují je už mimo hnízdo. Do rukou odborníků patří pouze zvířata viditelně zraněná. U poskakujících mláďat ptáků je zásah potřeba jen tehdy, jsou-li nalezena na frekventované silnici či jiném podobném místě. Pomoc je však jednoduchá - mládě stačí poponést tam, kde už nehrozí nebezpeční přejetí či zašlápnutí.

Plavidlo nesahat na mláďata platí hlavně pro savce, nikoli pro ptáky, jejichž čich je většinou stejně slabý jako ten náš.

Specifický případ: Rorýsi

Pozoruhodnou výjimkou jsou z hnízd vypadlá nebo vylezlá mláďata rorýsů, která vypadají jako černé vlaštovky a často si je lidé pletou třeba s mláďaty dravců. Každoročně během června, července a srpna jich zejména ve městech lidé naleznou celkem až několik set. Malé rorýse jejich rodiče na zemi nenakrmí a proto bez pomoci člověka hynou během několika dní hlady a žízní.

Velkou hrozbou pro ptáčata jsou kočky, proto prosíme, aby lidé zejména v období, kdy se mláďata učí létat (nejvíce květen až červenec), drželi kočky doma, nebo je alespoň pouštěli ven pouze přes noc.

Není možné a ani správné, respektive je to dokonce protizákonné, sbírat a „zachraňovat“ zdravá mláďata preventivně jen proto, že by je teoreticky mohla ulovit kočka nebo pes. Je třeba řešit příčinu - viz výše, nikoli následek. Navíc šance na přežití lidmi zachraňovaných mláďat nejsou příliš vysoké.

Většina ptačích mláďat (až 90%) totiž nepřežije v přírodě první rok svého života. Stejně tak jsou i v lidské péči úhyny mláďat zcela běžné. I pokud se ošetřovatelům podaří ptáčata odchovat, nedokáží je připravit na život v přírodě stejně dobře, jako to dokáží jejich rodiče. Šance na přežití jsou u nich proto ještě nižší než u ptáčat ponechaných v přírodě.

Z těchto důvodů je lepší nechat mláďata v přírodě i s rizikem, že některé z nich usmrtí kočka. Navíc často může riziko ulovení kočkou výrazně snížit umístění mláďat do míst kde to kočky nemají tak jednoduché - např. střecha přístřešku, husté keře, větve stromů, kde si je jejich rodiče najdou, dokrmí a připraví na každodenně životu nebezpečný život v přírodě.

Jak typicky vylétlé mládě vypadá?

Mláďata pěvců jsou načepýřené kuličky, mnohdy se zbytky prachového peří s krátkými ocásky a s nápadnými žlutými koutky zobáku. Většinou nelétají vůbec nebo jen na krátké vzdálenosti.

Mláďata dravců a sov mají hákovitě zahnutý zobák, mnohdy zatím jen prachové peří, „dospělácká“ obrysová pera bávají alespoň částečně skryta do drolících se kožních pouzder (tzv. toulce).

Specifická jsou mláďata rorýsů. Jedná se o černě zbarvené ptáky s bílým hrdlem. Jsou velikosti vrabce, mají delší křídla a nápadně krátké nožičky zakončené silnými drápy. Zobák je zřetelně široký, hákovitě zahnutý.

Holubi a hrdličky mají charakteristický, měkký, „gumový“ zobák. Nejprve jsou téměř holí, peří mají jen v kožních pyscích a ve zvláštně „vlasovité“ formě (žluté „chlupy“ dlouhé až 2 cm). Později se opeřují a začínají se podobat rodičům.

Pokud jim nehrozí žádné vážnější nebezpečí (zašlápnutí, rozjetí), není třeba je „zachraňovat“.

tags: #ohrožení #ptáků #kočkou #studie

Oblíbené příspěvky:

• Sněhové laviny a ekologie
• Pohodlné podložky a sedátka pro umělce
• Ekologické normy ISO 14001
• Šampon pro denní mytí
• Malešice: Bezpečná likvidace odpadu