Kategorizace odpadu v dokumentaci a požadavky

Při nakládání s odpady může podnikatel vystupovat ve dvou pozicích. Zaprvé může být podnikatel v postavení původce odpadu a za druhé v postavení oprávněné osoby, která podniká v oblasti odpadového hospodářství. Zákon o odpadech zařazuje mezi původce odpadů mj.

Povinnosti původců odpadů

Jednu ze základních povinností původců odpadů představuje zajištění přednostního využití odpadu v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady. Jak vyplývá z výše uvedeného, podnikatel je vždy povinen vzniku odpadů předcházet. Pokud odpady vznikly a nelze je připravit k opětovnému použití, musí právnická osoba či fyzická osoba oprávněná k podnikání zajistit recyklaci těchto odpadů.

Došlo-li tedy při činnosti podnikatele ke vzniku odpadů, má takový podnikatel povinnost zajistit přednostně využití odpadů před jejich odstraněním. I v rámci využívání odpadů existuje jistá posloupnost, kdy přednost má materiálové využití odpadů před využitím jiným, např. jiné využití odpadů, např. energetické využití.

Příklad: Některé výzkumy ukazují, že v určitých situacích je pouhé prodloužení životnosti výrobku, tedy jeho opětovné použití, méně efektivní než zvýšení účinnosti recyklace.

Katalog odpadů a zařazování odpadů

Původce odpadu je pro účely nakládání s odpady vždy povinen správně zařadit vyprodukované odpady pod šestimístná katalogová čísla druhů odpadů, jež jsou uvedená v Katalogu odpadů. Původce odpadu je povinen zajistit, aby nebezpečné odpady byly zabaleny v souladu se zvláštními právními předpisy a označeny písemně způsobem a v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a grafickým symbolem podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o klasifikaci, označování a balení látek a směsí v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem. Pokud se původce domnívá, že se nejedná o nebezpečný odpad, může podat žádost o vydání osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu. Žádost se podává prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí. Nebezpečné vlastnosti odpadu hodnotí jedna nebo více pověřených osob na základě žádosti původce.

Čtěte také: Ocel: Jak správně třídit

Zákon o odpadech ukládá původcům odpadů povinnost shromažďovat odpady utříděné podle jednotlivých druhů a kategorií. Primárně se má na mysli oddělené shromažďování nebezpečného odpadu od odpadů ostatních. Z ostatních odpadů lze poté vytřídit papír, sklo nebo plast.

Zákon o odpadech rozlišuje odpad, jehož původci jsou nepodnikající fyzické osoby, tedy odpad komunální, a ten, který produkují právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání. Podle Katalogu odpadů je komunálním odpadem odpad z domácnosti a podobné živnostenské, průmyslové odpady, ale také odpady z úřadů.

Z toho důvodu, že odpad pocházející z činnosti podnikatelů je odpadem podobným komunálnímu, nelze tento odpad bez dalšího odkládat do popelnic, popř. Převedení odpadu do vlastnictví této osoby lze provést buď přímo, nebo prostřednictvím k tomu zřízené právnické osoby.

Příklad: Původce odpadu uzavře se společností zajišťující odvoz a likvidaci odpadu smlouvu o odběru odpadů vznikajících při podnikatelské činnosti původce, jejímž předmětem bude odběr odpadu produkovaného původcem odpadu, jeho převedení do vlastnictví společnosti a zajištění jeho dalšího využití, příp. zneškodnění.

Lze jen doporučit, aby ve smlouvě bylo sjednáno, že součástí ceny za odběr jednotlivých druhů odpadů, které budou zneškodňovány skládkováním, jsou i příslušné poplatky za ukládání na skládky. V takovém případě je pro právnickou osobu či fyzickou osobu oprávněnou k podnikání výhodné uzavřít smlouvu se samotným vlastníkem budovy, na základě které bude moci osoba, která v této budově podniká, odkládat odpad do sběrných nádob, jež patří vlastníkovi domu.

Čtěte také: Český systém kategorizace odpadu

Zákon o odpadech však dává podnikatelům ještě druhou variantu, jak s odpadem podobným komunálnímu naložit. Problém může nastat tehdy, pokud podnikající fyzická osoba v jedné budově bydlí a zároveň zde i podniká. Při činnosti právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání může dojít ke vzniku i jiného odpadu než podobného komunálnímu.

Evidence a ohlašování odpadů

Mezi povinnosti, které zákon o odpadech původcům odpadů ukládá, patří také vedení průběžné evidence o odpadech a způsobech nakládání s nimi. Původce odpadů je povinen vést evidenci za každou samostatnou provozovnu a za každý druh odpadu samostatně. Průběžná evidence musí obsahovat datum a číslo zápisu evidence a jméno a příjmení osoby, jež je za vedení evidence odpovědná.

Příklad: Pro vedení průběžné evidence není předepsána jednotná forma, a proto ji lze vést např. zápisy do sešitu, tabulkou v počítači či jiným vhodným způsobem. Jelikož je ale průběžná evidence podkladem pro sestavení ročního hlášení o produkci a nakládání s odpady, je vhodné pro její vedení použít formulář uvedený v příloze č. 20 vyhlášky č.

Další povinností původců odpadů je zaslání hlášení o roční produkci a nakládání s odpady za uplynulý kalendářní rok obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podle přílohy č. 20 vyhlášky č. Toto hlášení je podnikatel povinen zasílat každoročně vždy do 15. února.

Zákon o odpadech stanoví pro původce odpadu, který v posledních dvou letech nakládal s nebezpečnými odpady v množství větším než 100 tun nebezpečného odpadu za rok, povinnost zajišťovat odborné nakládání s odpady prostřednictvím odborně způsobilé osoby, tedy odpadového hospodáře. Funkci odpadového hospodáře nemůže vykonávat kdokoli, může jím být pouze fyzická osoba s dokončeným vysokoškolským vzděláním, která má v posledních 10 letech minimálně 3 roky praxe v oboru odpadového hospodářství.

Čtěte také: Odpadní omítkové směsi

Zvláštní povinnost je stanovena i pro právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání, které výrobky uvádí na trh. Tato povinnost se týká právnických osob a fyzických osob oprávněných podnikání, jež uvádí na trh v České republice výrobky uvedené v zákoně o odpadech.

Při prodeji výrobků, na něž se vztahuje povinnost zpětného odběru, je jejich poslední prodejce povinen písemně informovat konečného uživatele prostřednictvím komunikace na dálku o způsobu zajištění zpětného odběru těchto použitých výrobků. Na požádání je provozovatel místa zpětného odběru povinen vystavit potvrzení o zpětném odběru výrobku, přičemž místa zpětného odběru musí být pro konečné uživatele stejně dostupná jako místa prodeje výrobků, na něž se povinnost zpětného odběru vztahuje.

Osoba uvádějící na trh tyto výrobky je dále povinna zajistit využití či odstranění zpětně odebraných použitých výrobků v souladu se zákonem o odpadech a prováděcími předpisy do konce kalendářního roku následujícím po roce, v němž byly odebrány. O plnění povinnosti zpětného odběru za uplynulý kalendářní rok tato osoba zpracuje zprávu, jež do 31. března následujícího roku zasílá Ministerstvu životního prostředí.

Stavební a demoliční odpady

Stavební a demoliční odpady vznikají při různých stavebních činnostech, výstavbě, údržbě a rekonstrukci staveb, při různých stavebních úpravách dokončených staveb a odstraňování staveb. Přes polovinu z celkové produkce všech odpadů v ČR tvoří stavební a demoliční odpady. Ty však jsou v současnosti téměř kompletně využity, téměř z 98 %.

Stavby je potřeba rozebírat selektivně a zejména s ohledem na další materiálové využití. S cílem umožnit opakované použití a recyklace je potřeba počítat s rozebráním stále širšího množství materiálů např. materiály z lehkých obvodových plášťů, otvorových výplní stavebních konstrukcí tj. oken a dveří.

Další materiály, které je možné opětovně použít, nebo recyklovat jsou: beton, sádra, minerální izolace, materiály pro zateplování fasád např. z polystyrenu atd. V případě stavebních a demoličních odpadů na bázi sádry není vhodné využití pro účely využívání odpadů na povrchu terénu. Prioritně se doporučuje zvažovat a hledat možnosti využití použitých stavebních výrobků vznikajících při odstraňování stavby nebo jejích částí v rámci změny dokončené stavby nebo údržby stavby přímo v místě jejich vzniku (v rámci stavby).

Podmínkou je, že použité stavební výrobky jsou pro další použití v místě stavby bezpečné - např. Stavební výrobky, které byly použity při stavbě, se nestávají odpadem v případě, že jsou ze stavby odnímány a následně v místě stavby nebo na jiné stavbě použity opět jako stavební výrobky k původnímu účelu (např. očištěné cihly, panely, nosníky, štěrk, písek), protože nenaplňují definici odpadu uvedenou v § 4 zákona č. 541/2020 Sb. o odpadech.

Odpady vznikající ze základních minerálních stavebních materiálů (např. Pokud u dřevěných částí staveb není možné jejich opětovné použití nebo materiálové využití (např. opětovné použití trámu, dřevo jako surovina pro výrobu dřevotřískových desek) doporučuje se jejich energetické využití v souladu se zákonem o odpadech a zákonem č. 201/2012 Sb.

Je vhodné využívat dostupné technologie pro zpracování stavebního a demoličního odpadu s cílem třídění a následného využití odpadu jako zdroje pro výrobu paliva. Přítomnost obalových materiálů na staveništích by se měla co nejvíc minimalizovat prostřednictvím optimalizace dodavatelského řetězce, například hromadnými dodávkami, dohodami s dodavateli o zpětném odběru obalů atd.

Všechen odpad z obalů, který vznikne na staveništi, by se měl v co největší možné míře roztřídit podle druhu (např. na plasty, dřevo, lepenku a kov). Správné přiřazení kódů odpadu k odpadu z obalů je důležité při rozlišování obalů se zbytky obsahu, např. obalů od barev.

Omezení množství vznikajícího nebezpečného odpadu lze dosáhnout např. důsledným vyprázdněním obalů a případně i umožněním vytvrzení nebo vyschnutí zbytků, které zůstaly v obalech. Je nutné zabránit kontaminaci ostatních odpadů odpady nebezpečnými, k čemuž může během demolice dojít v důsledku nevhodného nakládání. Mezi nejběžnější nebezpečné odpady, které vznikají během stavebních a demoličních prací jsou odpady s obsahem azbestu, dehtu, polychlorovanými bifenyly, olova nebo například izolační materiály obsahující nebezpečné látky.

Odstranění nebezpečných odpadů je nutné také z důvodu zabránění poškození recyklovatelných materiálů nebezpečnými látkami. V rámci stavební činnosti je nutné zaměřit se na snižování emisí prašnosti v souladu se zákonem o ochraně ovzduší a s vydanými Programy zlepšování kvality ovzduší (Opatření k omezování prašnosti ze stavební činnosti).

Povinnost předcházet vzniku odpadů je dána zákonem o odpadech (§ 3), resp. hierarchií odpadového hospodářství. Předcházení vzniku odpadů představují opatření přijatá předtím, než se látka, materiál nebo výrobek stanou odpadem. Zdaleka největší vliv na množství a složení odpadů ve všech fázích stavby má především fáze plánování (přípravy stavby).

Pokud není možné využívat jednotlivé konstrukční celky staveb opětovně k původnímu účelu, doporučuje se odpad mechanicky (fyzikálně) upravit na recyklát (v zařízení k tomu určeném a povoleném příslušným krajským úřadem) a ten dále využít, buď jako stavební výrobek v souladu se zvláštními právními předpisy, nebo materiálově využít jako upravený stavební odpad v místě k tomu určeném jako náhradu primárních surovin, např. k uzavírání a rekultivacím skládek, k zavážení vytěžených povrchových dolů, lomů a pískoven nebo k terénním úpravám, rekultivacím a jiným úpravám povrchu lidskou činností postižených pozemků v souladu s požadavky § 6 vyhlášky č. 273/2021 Sb.

Vhodný odpad (výkopovou zeminu) lze též využívat na povrchu terénu v zařízeních provozovaných jenom na ohlášení podle § 95 zákona o odpadech a přílohy č. 4 k zákonu (6. Zasypávání zeminou nebo kamením k zasypávání v maximálním množství 10000 t odpadu nebo sedimenty v maximálním množství 50000 t odpadu, pokud provozovatel neprovozuje nebo v posledních 5 letech neprovozoval ve vzdálenosti do 2 kilometrů jiné zařízení k zasypávání), ale pouze v případě, že její využití v tomto zařízení (např. zemní těleso pozemních komunikací prováděné v souladu s technickou normou ČSN 73 6133 Návrh a provádění zemního tělesa pozemních komunikací ze dne 1. února 2011) je v souladu s tímto zákonem a prováděcími právními předpisy.

Nekontaminovaná zemina a jiný přírodní materiál vytěžený během stavební činnosti, pokud je zajištěno, že materiál bude použit ve svém přirozeném stavu pro účely stavby na místě, na kterém byl vytěžen, jsou vyjmuty z působnosti zákona o odpadech (§ 2/1, odst. Chemicky ošetřené dřevo (např. použité dřevěné pražce a mostnice), u kterého neskončila jeho využitelnost, nemusí být vždy odpadem, ale v případě další materiálové upotřebitelnosti může být použitým výrobkem - ošetřeným předmětem ve smyslu nařízení EP a Rady (EU) č. 528/2012 o biocidních přípravcích a zároveň předmětem s možným obsahem dalších látek, jejichž používání je omezeno nebo zakázáno nařízením EP a Rady (ES) č. 1907/2006 (REACH).

Pokud byly dřevěné železniční pražce a mostnice z důvodu prodloužení životnosti výrobku napuštěny impregnačními látkami (dehtové oleje a destiláty - kreosotový olej) před 31. 12. 2002, pak pro jejich následný prodej a využití platí výjimka uvedená v příloze XVII, položce 31, odst. 2c nařízení REACH, v platném znění. V návaznosti na to Ministerstvo životního prostředí doporučuje používat i dřevěné výrobky ošetřené kreosotovými oleji před 1. Použité dřevěné impregnované pražce a mostnice (použité výrobky z rostlého dřeva) je třeba přednostně použít jako součást konstrukce kolejových polí, dráhy povrchových dolů tzn. k upevnění kolejí při dodržení požadavků zákona č.

Ve stavebním polystyrenu v deskách z expandovaného resp. extrudovaného polystyrenu (EPS resp. XPS), s ohledem na požadavky, které musí tyto výrobky splňovat z hlediska protipožární ochrany, může být přítomen zpomalovač hoření hexabromcyklododekan (HBCDD). Nařízením Komise (EU) č. 2016/460 ze dne 30. března 2016 se změnila od 30. září 2016 pravidla pro původce odpadů (firmy a obce) o nakládání s odpadním stavebním polystyrenem v budovách a při jejich výrobě (viz také Sdělení MŽP).

Při pochybnostech o obsahu HBCDD je možné prostřednictvím rozboru v akreditované laboratoři prokázat koncentraci HBCDD v polystyrenu pod 1000 mg/kg. V případě, že se prokáže, že koncentrace je nižší než 1000 mg/kg je možné odpadní stavební polystyren předat k recyklaci nebo jinému způsobu nakládání s odpady. Výsledek rozboru je pak nutno přikládat při přejímce odpadů do zařízení.

V případě zbytků stavebního polystyrenu, které vznikají na současně realizovaných stavbách, ve kterém již byl HBCDD nahrazen, se nepřítomnost HBCDD prokazuje prohlášením výrobce tohoto polystyrenu. Podle Nařízení č. 1272/2008 o klasifikaci a označování látek a směsí („nařízení CLP“) spadá HBCDD do třídy nebezpečnosti toxický pro reprodukci kategorie Repr. 2. Podle nařízení č. 1357/2014 o nebezpečných vlastnostech odpadů se odpad stává nebezpečným, pokud koncentrace takové látky dosáhne 3%. Při zařazování do kategorie „ostatní“ nebo „nebezpečný“ se postupuje standardně v souladu s § 7 zákona o odpadech. Nad 3% (30 000 mg/kg) obsahu HBCDD se jedná nebezpečný odpad.

Při vzniku odpadního polystyrenu ze stavby svépomocí může být polystyren sbírán v rámci obecního systému pro odpady např. ve sběrných dvorech v souladu s obecně závaznou vyhláškou obce nebo prostřednictvím odpadových společností. Obalový polystyren se také nadále odkládá do žlutých kontejnerů v obci a následně se odváží na třídící linky, kde dojde k separaci na jednotlivé druhy plastů. V rámci třídící linky také dojde k rozlišení polystyrenu s obsahem HBCDD nad limit určený nařízením.

Každý musí zajistit, aby při nakládání s odpadem obsahujícím azbest nebyla z odpadu do ovzduší uvolňována azbestová vlákna nebo azbestový prach a aby nedošlo k rozlití kapalin obsahujících azbestová vlákna. Při nakládání s odpadem obsahujícím azbest je nutné splnit technické požadavky stanovené vyhláškou ministerstva a požadavky jiných právních předpisů (Zákon č. 258/2000 Sb., Zákon č. 309/2006 Sb., Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., Vyhláška č. Vyhláška č.

Využívání odpadů na povrchu terénu

Využívání odpadů na povrchu terénu je omezeno v oblastech:

• v ochranných pásmech vodních zdrojů I. stupně
• v ochranných pásmech léčivých zdrojů a zdrojů minerálních vod I. a II. stupně

Při využívání odpadů na povrchu terénu nesmí být překročeny limity pro:

• obsah škodlivin v sušině využívaných odpadů (tabulka č. 5.1 přílohy č. 5 k vyhlášce č. 273/2021 Sb.)
• obsah škodlivin ve výluhu využívaných odpadů (tabulka č. 5.2 přílohy č. 5 k vyhlášce č. 273/2021 Sb.)
• výsledky zkoušek akutní toxicity prováděných ekotoxikologickými testy (tabulka č. 5.3 přílohy č. 5 k vyhlášce č. 273/2021 Sb.)

U sedimentů využívaných k zasypávání nesmí obsah škodlivin překročit nejvýše přípustné hodnoty uvedené v tabulce č. 5.4 přílohy č. 5 k vyhlášce č. 273/2021 Sb., s výjimkou případů, kdy jsou překročeny nejvýše přípustné hodnoty anorganických a organických škodlivin u nejvýše tří ukazatelů; v takovém případě však nesmí výsledky zkoušek akutní toxicity prováděných ekotoxikologickými testy překročit limity stanovené v tabulce č. 5.3 přílohy č. 5 k této vyhlášce a ve svrchní vrstvě v mocnosti 1 m od konečného povrchu terénu limity stanovené v tabulce č. 5.3 sloupci I přílohy č. 5 k této vyhlášce.

Za účelem doložení splnění podmínek je původce odpadu povinen zajistit vzorkování a laboratorní zkoušky odpadu. Protokol o vzorkování a protokoly o zkouškách tvoří nedílnou součást dokumentace.

Původce odpadu je povinen pro účely nakládání s odpadem odpad zařadit podle Katalogu odpadů. Poddruh odpadů se používá namísto druhu odpadu pro účely vedení průběžné evidence, ohlašování, informací o odpadu, základního popisu odpadu, osvědčení a výkazu podle nařízení EU 2017/852, hodnocení nebezpečných vlastností odpadu a požadavku odděleného soustřeďování. Pro ostatní účely je rozhodující příslušnost odpadu k druhu odpadu.

Označování nebezpečných odpadů

Původce odpadu a provozovatel zařízení, kteří nakládají s nebezpečným odpadem, jsou povinni zajistit, aby NO byly označeny: prostředky pro soustřeďování nebezpečných odpadů se označují písemně názvem odpadu, jeho katalogovým číslem a dále kódem a názvem nebezpečné vlastnosti, nápisem „nebezpečný odpad" a výstražným grafickým symbolem pro nebezpečnou vlastnost.

Prováděcí vyhláška 273/2021 Sb. požadavky zákona upřesňuje: Shromažďovací prostředek nebezpečného odpadu musí být označen podle přílohy č. 20 vyhlášky: Prostředky pro soustřeďování nebezpečných odpadů se označují písemně názvem odpadu, jeho katalogovým číslem a dále kódem a názvem nebezpečné vlastnosti, nápisem „nebezpečný odpad" a výstražným grafickým symbolem pro nebezpečnou vlastnost.

Označení kódem a názvem nebezpečné vlastnosti, nápisem „nebezpečný odpad" a výstražným grafickým symbolem se uvádí na označovacím štítku. Označovací štítek, název odpadu a jeho katalogové číslo musí být při běžném nakládání viditelné pro osobu nakládající s nebezpečnými odpady. Název odpadu a jeho katalogové číslo mohou být součástí štítku, v takovém případě musí být uvedeny stejnou velikostí písma jako nápis „nebezpečný odpad". Část štítku s názvem odpadu a jeho katalogovým číslem se nezapočítává do minimálních rozměrů štítku podle bodu 4.

V případě, že odpad vykazuje současně více nebezpečných vlastností, je prostředek pro soustřeďování nebezpečných odpadů označen štítkem s kódy, názvy a výstražnými grafickými symboly všech těchto nebezpečných vlastností. Označovací štítek a každý výstražný grafický symbol musí dosahovat alespoň rozměru podle tabulky:

Identifikační listy nebezpečných odpadů (ILNO): Původce odpadu a provozovatel zařízení, kteří nakládají s NO, jsou povinni zpracovat identifikační list nebezpečného odpadu a místa nakládání s nebezpečným odpadem tímto listem vybavit. Obsah ILNO je stanoven v příloze č. 21 vyhlášky. ILNO nebo údaje nezbytné pro jeho zpracování se předávají provozovateli zařízení či obchodníkovi jako součást písemné informace o odpadu podle bodu b6, písm.

tags: #kategorizace #odpadu #v #dokumentaci #požadavky

Oblíbené příspěvky:

• Hydroponické pěstování rostlin pro čistší vzduch
• Ochrana přírody v Chrudimi
• Zprávy z regionu
• Výzkum dopadů klimatické změny
• Adaptace škol na klimatické změny