Katerina Zemanova a její výzkum v oblasti kulturní a sociální ekologie

Katerina Zemanova se věnuje výzkumu v oblasti kulturní a sociální ekologie. Její práce se zaměřuje na témata spravedlivého města, ekologických řešení a budoucnosti městského plánování.

Spravedlivé město a diverzita

Města jsou uzpůsobená hlavně bílým bohatým mužům. Nicméně faktem je, že když se podíváme, kdo tvořil architekturu a kdo tvořil politiku, kdo má v tomto průmyslu finance, drtivě převažují muži z našeho prostředí, tedy muži bílí a dobře zabezpečení. Proto je důležitá diverzita.

Současně je dobré mít na paměti, že žádné architektonické řešení nemá sílu smazat existující sociální problémy. Co je však společné ženám, seniorům, dětem a možná i některým lidem z LGBTQ+ komunity? Mají nižší ekonomické příjmy, nejspíš i méně příležitostí angažovat se a někteří z nich se necítí ve veřejném prostoru úplně bezpečně. Ženy jsou od dětství vytrénované vnímat bezpečnost mnohem silněji než muži. Čím více žen nebo zranitelných skupin obyvatel ve veřejném prostoru je, tím daný prostor působí bezpečněji. Pokud jde žena večer sama po ulici, cítí se lépe, jestliže potká skupinku lidí, v níž se nacházejí i nějaké ženy.

Slovu „férový“ veřejnost určitě rozumí víc, než kdybychom řekli „rodově citlivý“ nebo „vyvážený“. Já ovšem férovost vnímám i v tom smyslu, že se nezohlední výhradně životní prostředí, nýbrž i zájmy ekonomiky. Když jste ve společnosti, která je otevřená lidským právům a citlivá na společenské problémy, nemusíte argumentovat technokratickými názory. Ale zrovna Slovensko je na tom dost špatně s akceptováním například LGBTQ+ lidí, takže spravedlivost musím obhajovat i poněkud neoliberálním přístupem. Vysvětluji: „Platí daně, jsou to stejní voliči, jako všichni ostatní.“

Ekologická řešení pro města

Blíží se léto, což znamená vlny veder ve městech. Pokud bychom chtěli jednoduché a rychlé řešení, je asi i neodborníkovi jasné, kde vězí problém. Kde je nám nejtepleji? Na parkovišti, v industriálních zónách, na místech, kde je asfalt, kamenný povrch… Takže, co s tím? Možná, že parkoviště nemusí být z asfaltu, ale ze zatravňovacích dlaždic - to je starý recept.

Čtěte také: Přírodní motivy v dílech K. Tučkové

V současnosti působím na Úřadu pro územní plánování a výstavbu Slovenské republiky. Proto mě hodně zajímá, odkud vychází prapodstata problému a jeho legislativního řešení. Máme množství zastaralých norem, které nám tvrdí, že musíme mít spoustu parkovacích míst a že se musí zvětšovat, protože lidé kupují větší auta. To je naprostá antiteze k problematice klimatické změny! Říkali jsme si, že automobil zvládne všechno.

Druhou věcí je zadržování vody. Co s vodou udělat, když už naprší? Ideální je mít přirozený terén a prostředí s co největší biodiverzitou, tedy nejen trávník, ale i květiny nebo stromy, které zvyšují propustnost vody mnohonásobně více. Spoustu kroků může ve městě podniknout krajinářský architekt. Preventivně se na tom určitě může podílet každý. Můžeme zvážit, zda opravdu musíme všude jezdit autem. A jak říká můj kolega Osamu Okamura, každý se nemusí stěhovat hned na venkov, někam za město. Život ve městě je v podstatě ekologičtější, protože město má přeci jen lepší dopravní vybavenost a člověk nemusí pokaždé sedat do auta.

Česko a Slovensko jsou zatíženy tím, že každý chce něco vlastnit. Panují v obou státech předsudky, že když někdo začne stavět nájemní domy, je to ekvivalent vyloučené lokality na úrovni ghetta. Jenže kvůli zvýšení cen a celkové nedostupnosti bydlení už řada lidí na hypotéku nedosáhne, takže vezmou zavděk bydlením v nájmu. Nevím, zda jsme na to museli přijít až takhle brutálním způsobem, kdy je bydlení opravdu nedostupné, nicméně stigma, že nájemní bydlení je synonymem chudoby, konečně odpadává. I díky tomu se daly do pohybu některé procesy. K lepšímu se změnilo i myšlení lidí. Potkávám více starostů a starostek otevřených transparentnosti, novým tématům, klimatické změně, inkluzi… Neboli i lidé, kteří působí v samosprávách, mají větší zápal tvořit lepší města.

Budoucnost městského plánování

Jakou podle vás budou mít budoucnost lidé, kteří teď dospívají? Bude pro ně vůbec ještě možné dosáhnout na vlastní bydlení, pokud ho nezdědí nebo se z nich nestanou milionáři? Asi je. Samozřejmě, velmi záleží na tom, kde chtějí bydlet. V městech jako je Praha nebo Bratislava, kde je poptávka vysoká, asi nebude možné získat vlastní bydlení, pokud člověk už nemá kapitál. Spousta mých přátel nedosáhne na hypotéku v Praze, takže kupují byty v Kladně nebo v dalších satelitech. Je tedy otázkou, co s tím udělá regionální plánování. Bylo by nanejvýš vhodné ve městech kolem metropolí zlepšovat infrastrukturu, protože ne každý bude chtít nebo moci bydlet v metropoli.

Naše aktuální stavební normy zakazují tvořit prostory podobné centrům měst, které jsou přitom jednou z nejhodnotnějších lokalit k bydlení. Kompaktní města jsme tu měli do padesátých let minulého století. Nebyla orientovaná na automobily, člověk mohl skoro všude dojít pěšky nebo dojet na kole. Rozvolněná sídliště začala vznikat v šedesátých letech. Ta situace navíc vede k tomu, že lidé ze suburbií dojíždí do velkých měst, jejich nemovitosti zabírají kvalitní hospodářskou půdu, jezdí tam vlastně jenom přespat, není tam žádná vybavenost, žádný veřejný prostor, často ani zavedená městská hromadná doprava, protože se to prostě nevyplatí.

Čtěte také: Hora Svaté Kateřiny - třídění odpadu

Z mého pohledu je to nefér. Jak nahlížíte na budoucnost své profese? Začne do městského plánování výrazněji promlouvat umělá inteligence? Ano. Stejně jako v Česku, tak i u nás na Slovensku se mění zákony po čtyřiceti sedmi letech. V rámci toho musíme mít za deset let pokryté celé Slovensko digitálními územními plány, což dnes asi čtyřicet procent obcí ještě nemá.

S Technickou univerzitou v Košicích vytváříme pokusné skeny a snažíme se umělou inteligenci natrénovat na to, aby nám dokázala říct, co se pod zemí nachází. Když navíc územní plán naučíme nejrůznější vztahy mezi jednotlivými parametry, bude mnohem jednodušší a rychlejší zjistit, nakolik je nová stavba splňuje. Ale nemyslím si, že by umělá inteligence sebrala urbanistům a architektům práci.

Milota Sidorová

Sama o sobě říká, že je „feministka, urbanistka a autorka ve službách spravedlivého města“. Studovala krajinnou architekturu, územní plánování, grafický design, filmovou produkci, metody sociálního výzkumu a management lidských zdrojů. Je zakládající členkou mezinárodního urbanistického festivalu reSITE a také iniciátorkou projektu WPS Prague, který si klade za cíl sdružovat ženy v oblasti architektury, urbanismu a městského plánování.

Čtěte také: Ekologie krajiny

tags: #katerina #zemanova #kulturni #a #socialni #ekologie

Oblíbené příspěvky:

• Vliv obaleče dubového na lesy
• Recyklace elektroodpadu v digitálním věku
• Vileda Eco pytle: Test a zkušenosti
• Legislativa pro firmy ohledně žump
• Udržitelné řešení pro moderní průmysl