Kde se dá žít jen z přírody v České republice?

06.03.2026

Kde v České republice se žije nejlépe z pohledu klimatu a životního prostředí? Nejde jen o subjektivní pocit, ale o měřitelné faktory jako kvalita ovzduší, stabilita podnebí, dostupnost vody či výskyt extrémních jevů. Environmentální klimatolog (odborník na klima v souvislostech životního prostředí) hodnotí například čistotu vzduchu, výši srážek, teplotní extrémy nebo riziko sucha a povodní. Například znečištěné ovzduší zkracuje lidem život a způsobuje nemoci, zatímco příznivé klima a čistá příroda napomáhají zdravějšímu a spokojenějšímu životu.

Kvalita ovzduší

Jedním z hlavních kritérií je kvalita ovzduší. Nejlépe se dýchá v oblastech s minimem emisí typicky v horských a lázeňských lokalitách. V Česku existuje šest tzv. klimatických lázní, tedy míst oficiálně uznaných pro léčivě čistý vzduch. Patří mezi ně například Karlova Studánka v Jeseníkách, kde je pravděpodobně nejčistší ovzduší v republice. Horské prostředí s dostatkem lesů a prouděním vzduchu tam zaručuje minimální koncentrace škodlivin.

Naopak velká města a průmyslové oblasti trpí horší kvalitou ovzduší kvůli dopravě a továrnám. Přesto se situace za poslední dekády citelně zlepšila díky odsíření elektráren, filtrům a čistším automobilům. Všechny sledované české aglomerace se dnes vejdou do průměru evropského žebříčku kvality vzduchu. Pro představu nejlepší česká města v hodnocení Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) byla nedávno Plzeň, Ústí nad Labem a Kladno, každé s průměrnou roční koncentrací jemného prachu kolem 11 g/m. Nejhůře dopadly ostravská sídla (Ostrava, Karviná) s hodnotami okolo 1819 g/m. Rozdíly se tedy zmenšují, i když úplně čistý vzduch ve městech stále nemáme.

Zlepšení ovzduší ilustruje překvapivé srovnání Mostecka a jižních Čech. Genetik Radim Šrám upozorňuje, že dnes už prakticky není rozdíl v naměřeném znečištění mezi průmyslovým Mostem a lázeňskými Českými Budějovicemi. Přesto ale generace obyvatel Mostecka nesou zdravotní následky dřívějšího smogu v 70. letech se tam rodilo dvakrát více dětí s nízkou porodní váhou než jinde, což se dodnes odráží ve vyšší nemocnosti. Kvalita ovzduší je dokonce jedním z důvodů, proč každý rok opouští Moravskoslezský kraj okolo dvou tisíc mladých lidí. Čistý vzduch je tedy pro příjemný život klíčový lidé jej neváhají hledat jinde, pokud se ho doma nedočkají. Naštěstí trend v Česku jde správným směrem a smrady z komínů postupně mizí.

Podnebí, teploty a srážky

Kromě kvality vzduchu hraje roli i podnebí teploty, srážky a extrémy počasí. Česká republika leží v mírném pásu, ale i tak tu najdeme výrazné rozdíly. Nejtepleji je v nižších polohách zejména na jižní Moravě a v Polabí kde ročně spadne méně srážek a je více slunečných dní. Například jižní Morava mívá v průměru 18001900 hodin slunečního svitu ročně, zatímco na severu Čech je to výrazně méně. Tyto teplé oblasti jsou ideální pro milovníky slunce a například vinařství, ale přinášejí i negativa: suchá a horká léta.

Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO

Klimatologové varují, že již dnes patří třeba Mostecká pánev k nejsušším místům v ČR jde o oblast v srážkovém stínu Krušných hor. Úplně nejsušší je vesnice Libědice na Žatecku s pouhými ~410 mm srážek za rok. To je klima srovnatelné téměř s polopouští. Sucho má dopad na zemědělství i zdroje pitné vody a s postupující změnou klimatu se může ještě zhoršovat. Už teď vědci pozorují fenomén zeleného sucha, kdy krajina vypadá zeleně, ale v půdě chybí vláha.

Na opačném pólu stojí chladnější a vlhčí oblasti. Ve vyšších nadmořských výškách klesají průměrné teploty a na horách naprší i několikanásobně více než v nížinách. Nejvíc srážek dostávají návětrné svahy hor například Jizerské a Krkonošské hory na severu. Rekordmanem je obec Bílý Potok pod Smrkem v Jizerských horách, kam ročně spadne až 1705 mm srážek. V horských údolích tak bývá dostatek vody, bujná vegetace a čisté řeky. Zimy jsou ovšem dlouhé a drsné na horách sněží a mrzne, zatímco v nížinách může být o deset stupňů tepleji. Komu nevadí chladnější klima a občasné lijáky, ten ocení svěží horský vzduch bez smogu a letních veder.

Mírné podmínky

Pro běžný život jsou nejpříjemnější zřejmě mírné podmínky ve středních polohách oblasti, kde se nesbíhají extrémy sucha, horka ani zimy. Příkladem může být Českomoravská vrchovina nebo podhůří velkých hor, kde léta nejsou tak spalující a zimy ještě únosné. Univerzitní města jako Olomouc, Hradec Králové nebo Plzeň těží z polohy mimo nejdrsnější periferie a nabízejí i dobrou infrastrukturu. Výhodou je i menší znečištění ovzduší dopravou oproti Praze.

Hlavní město Praha totiž sice vévodí žebříčkům kvality života v mnoha ohledech (dostupnost služeb, práce, kultura), ale trpí přetíženou dopravou a smogem. Podnebí má Praha teplé (vlivem tepelného ostrova), ovšem za cenu horšího vzduchu a letních přeháněk z bouřek.

Litvínov - specifický případ

Zajímavým případem je město Litvínov v Ústeckém kraji. Leží na úpatí Krušných hor v těsném sousedství průmyslové Mostecké pánve. Z pohledu klimatologa a environmentalisty má Litvínov jedinečné plusy i minusy. Na jedné straně blízkost hor, na druhé straně dědictví těžkého průmyslu to vše formuje prostředí pro místní obyvatele.

Čtěte také: Oslava Přírody: Počátky

Čistší ovzduší než dříve: Litvínov leží v oblasti, která byla dříve proslulá smogem (součást tzv. černého trojúhelníku severních Čech). Od 90. let však došlo ke zlepšení vysoké komíny získaly filtry a nejšpinavější provozy zanikly. Dnes dosahuje kvalita vzduchu srovnatelných hodnot jako mnohé jiné regiony. Dokonce platí, že rozdíly mezi severočeským Mosteckem a čistším jihem Čech se téměř setřely .
Blízkost přírody a hor: Na dosah města se zvedají Krušné hory, které nabízejí možnost úniku do čisté přírody. Za pár minut jízdy se Litvínované ocitnou v lesích, na horských loukách či u přehrady Fláje. Krušnohorské klima je chladnější, ale vzduch na hřebenech bývá svěží a čistý. V zimě se dá vyrazit na lyže (střediska Klíny či Bouřňák), v létě na pěší túry či cyklovýlety.
Obnova krajiny a ekologické iniciativy: Okolní příroda se zotavuje z ekologických škod minulosti. Lesy v Krušných horách, dříve zdecimované kyselými dešti, jsou z velké části obnovené novou výsadbou. Město samotné se zapojuje do ekologických projektů sídlí tu například střední škola zaměřená na životní prostředí (Schola Humanitas). Litvínovští občané také ukázali silný environmentální postoj: v referendu roku 2006 95 % hlasujících podpořilo zachování limitů těžby uhlí a odmítlo rozšíření uhelného dolu až k městu . Díky tomu nedošlo k zbourání sousedních obcí kvůli uhlí a Litvínov není na hraně dolu.
Mírné klima a méně extrémů: Samotný Litvínov leží v ~300 m n. m., takže klima není tak drsné jako vysoko v horách, ale ani tak horké jako v nížinách Mostecké pánve. Polohu přímo pod horami ocení v létě ti, kdo nesnesou vedra teploty tu bývají o pár stupňů nižší než například v Polabí. Zároveň město není ohroženo velkými povodněmi (nestojí na velké řece). Rozptylové podmínky jsou při větrném počasí slušné vítr od hor často vyžene smog z údolí. Oproti velkým městům tu také není tak intenzivní dopravní provoz.
Historická zátěž a horší pověst ovzduší: Ústecký kraj, kam Litvínov patří, stále patří k oblastem se zhoršenou kvalitou prostředí. Ačkoli se ovzduší zlepšilo, v žebříčcích indexu kvality života obsazuje Litvínov spíše spodní příčky právě kvůli dřívější ekologické zátěži. Naděje dožití obyvatel je tu nižší než jinde v ČR částečně i v důsledku dlouhodobého působení znečištění. V zimních měsících se při inverzi občas objevují smogové situace, kdy škodliviny v ovzduší překročí limity (typicky polétavý prach z lokálních topenišť) .
Blízkost průmyslu a rizika s tím spojená: Hned vedle Litvínova se nachází areál petrochemické chemičky (závod Orlen Unipetrol v části Záluží) jeden z největších chemických podniků v ČR. To s sebou nese trvalé riziko průmyslových havárií. Tragickou připomínkou je výbuch etylenové jednotky v srpnu 2015, kdy mohutná exploze a požár vyslaly nad Litvínov sloup černého kouře . Tehdy bylo nutné monitorovat ovzduší i vodu, zda nejsou kontaminovány toxickými látkami . Podobné (naštěstí vzácné) události představují pro obyvatele minus žít ve stínu chemičky může znamenat obavy o bezpečnost a zápach při provozních únicích.
Suché klima a úbytek vody: Přestože blízké hory dodávají Litvínovu zeleň, samotná Mostecká pánev je jednou z nejsušších oblastí Česka . Nízké srážky znamenají v létě sucha okolní krajina (mimo lesy v horách) trpí nedostatkem vláhy. Vodní toky v okolí (říčka Bílina) mají kvůli průmyslu zhoršenou kvalitou i nízký průtok. Do budoucna může být dostupnost vodních zdrojů problém, zvláště pokud bude pokračovat trend klimatické změny. Šumavské lesy už dnes zažívají suché epizody, a severní Čechy nejsou výjimkou . Obyvatelé Litvínova tak mohou vnímat horká suchá léta výrazněji například trávníky a zahrady schnou, nutnost zalévání stoupá a zvyšuje se riziko požárů v přírodě.
Pozůstatky těžby a estetika krajiny: Okolí Litvínova nese jizvy po dlouholeté těžbě hnědého uhlí. I když samotné město těžbou přímo zasaženo nebylo, jen pár kilometrů od jeho hranic zeje obří lom ČSA. Krajina směrem na jih má charakter měsíční krajiny odtěžené plochy, výsypky a haldy. Tyto vizuální a ekologické dopady těžby mohou snižovat atraktivitu prostředí. Kdo hledá malebnou krajinu, bude asi zklamán pohledem na industriální panorama Mostecka. Navíc půda v okolí může být kontaminovaná spadem z minulosti.

Závěrem

Z širší perspektivy se zdá, že ideální místo pro život v ČR z environmentálního hlediska by mělo spojovat čistý vzduch, dostatek vody a mírné klima bez extrémů. Takové podmínky dnes nabízejí například podhorské oblasti třeba podhůří Šumavy, Krkonoš nebo Jeseníků kde je relativně čisté ovzduší, průměrné teploty a zároveň dostupnost infrastruktury v nedalekých městech. Každý region má však své plusy a minusy. Jižní Morava okouzlí sluncem a teplem, ale potrápí suchem. Horské oblasti dají klid a čistotu, avšak se zimou a odlehlostí.

Klimatologové varují, že změna klimatu přinese do Česka více extrémů tropických dnů, přívalových dešťů i období sucha . Při volbě bydliště do budoucna tak možná porostou preference míst s dostatkem vody (blízko hor či velkých vodních nádrží) a s polohou mimo největší vedra (mírné nadmořské výšky). Naopak velká města budou muset bojovat s tepelnými ostrovy a adaptovat se výsadbou zeleně a zlepšováním ovzduší, aby zůstala obyvatelná.

Národní parky České republiky

Národní parky jsou skvosty české přírody, které si zaslouží nejvyšší ochranu spojenou s péčí odborníků a respekt milovníků přírody. Na území České republiky máme zatím čtyři parky: Krkonošský národní park, Národní park Šumava, Národní park Podyjí a Národní park České Švýcarsko. V budoucnu by měl vzniknout další na území Křivoklátska. Dlouhodobým cílem ochrany národních parků je zachování nebo postupná obnova přirozených ekosystémů.

Zákon o ochraně přírody a krajiny vymezuje v národních parcích čtyři zóny: přírodní (bezzásahová, kam turisté nemají přístup), přírodě blízké (zásahy v omezené míře), soustředěné péče (zlepšování stavu ekosystémů narušených člověkem) a kulturní krajiny (obce v NP a jejich okolí). Při respektování pravidel pohybu ve zvláště chráněných územích se zde nabízí řada pro přírodu šetrných aktivit.

V roce 2024 byla založena Asociace národních parků České republiky (ANP ČR). Neformální sdružení založily správy všech čtyř národních parků v Česku - Českého Švýcarska, Krkonoš, Podyjí a Šumavy. Pro národní parky je to prostor pro vzájemnou spolupráci, výměnu zkušeností a koordinaci.

Čtěte také: Brněnská příroda: Kam na výlet?

Evropský den chráněných území (European Day of Parks) si klade za cíl přivést lidi blíže k přírodě a zvýšit povědomí veřejnosti o důležitosti ochrany přírodních krás v chráněných územích a důležitost ochrany přírody ve spojení s udržitelným rozvojem. Evropský den parků se slaví 24. května.

Krajina v České republice

Naše krajina nevzkvétá. Naši odborníci pomocí satelitních snímků zhodnotili její stav a výsledky mluví za vše. Půda umírá, stromy chřadnou, voda mizí, teploty stoupají. Velkou měrou za to může konvenční hospodaření, které způsobilo odlesnění krajiny, pokles biodiversity a erozi půdy. Jestli chceme, aby nás naše krajina dál živila, poskytovala nám útočiště či prostou krásu k odpočinku, měli bychom ji uzdravovat.

Zdraví krajiny přímo odpovídá zdraví jejích obyvatel - lidí, zvířat, rostlin i mikroorganismů. Vyjadřuje pestrost a míru, do jaké krajina odpovídá svému potenciálu z hlediska schopnosti zachytávat sluneční energii, odolávat přírodním a člověkem způsobeným katastrofám. Je klíčovým parametrem určujícím schopnost krajiny živit svoje obyvatele a udržovat pro ně vhodné podmínky.

Krajina v České republice je poznamenaná nevhodným hospodařením, zejména v oblastech úrodných niv kolem řek Labe a Moravy. Vysoká míra homogenizace krajiny zároveň snižuje množství živočichů a rostlin a celkově i pestrost krajinných prvků (jako jsou remízky, aleje, tůňky apod.). Tím snižuje její atraktivitu ale i ekologickou stabilitu, takže hůře odolává projevům extrémního počasí. Index krajinného zdraví Česka je 49 %, tedy pod polovinou svého potenciálu.

Lesy totiž poskytují největší množství ekosystémových funkcí a služeb - jedná se o tzv. multifunkční typ krajinného využití. Lesy najdeme na téměř 40 % naší země, na celkovém zdraví české krajiny se podílí z jedné čtvrtiny.

Orná půda, která je dominantní součástí zemědělské půdy, produkuje pouze potraviny a krmiva, a proto patří k monofunkčnímu typu krajinného využití. Ačkoliv zemědělské plochy zabírají téměř polovinu rozlohy české krajiny, na jejím zdraví se podílí pouze z 16 %.

S nástupem mechanizace v zemědělství a lesnictví došlo k narovnání a zpevnění vodních toků, rozorání mezí a remízků a vysušení mokřadů.

Zdraví českých lesů, polí, luk a sídel

České lesní ekosystémy zachytí nejvíce slunečního záření během fotosyntézy a jsou nejvýznamnějším typem krajiny z hlediska chlazení. Jsou i nejpestřejším typem krajinného pokryvu, nicméně značná část je tvořena monokulturami.

Traviny jsou plochy s převahou lipnicovitých vytrvalých rostlin, které mají přírodní charakter a neslouží primárně k pastvě nebo produkci sena. Hrají roli v udržování pestré krajinné mozaiky a jsou dle potřeby sečeny, aby nezarostly dřevinami.

Urbánní systémy jsou povrchy s trvalou vegetací v kombinaci se zpevněnými povrchy a stavbami. Tvoří 10 % celkové rozlohy republiky. Ke zdraví krajiny přispívají poměrně málo.

Zemědělské ekosystémy patří mezi méně hodnotné typy krajinného využití. Ve všech ohledech mají nižší než poloviční hodnoty - dokonce i fotosyntetický potenciál, který odpovídá roční produkci biomasy (potraviny, krmiva a meziplodiny), je nižší než u městských povrchů.

Jedním z řešení je agrolesnictví, které napodobuje pestrá lesní společenství. Tam, kde agrolesnictví není vhodné, může zemědělec aplikovat regenerativní zemědělství, které se snaží udržet povrch půdy soustavně pokrytý zelenou vegetací, nenarušuje půdu orbou a nepoužívá umělá hnojiva.

Kam se vydat do odlehlé divočiny?

Kam se v Česku vydat do odlehlé divočiny? Tuto otázku si budou klást zejména ti, kteří hledají při pobytu v přírodě klid, ticho a nechtějí se „mačkat“ v davu turistů na exponovaných místech v národních parcích. Ovšem v odlehlých krajinách nečekejte občerstvovací stanice ani jiné vymoženosti civilizace.